Žádné trápení není věčné.

Napsal Karel Funk (») 16. 11. 2018 v kategorii Práce na svém vývoji, přečteno: 619×

                                                                                                           

 

 

Žádné trápení není věčné. Někdy ale přezrálé sebevědomí nižšího já musí být drceno následky toho, co jsme si sami zapříčinili v minulých i v tomto životě. Jednotlivé řády hierarchických bytostí – orgánů boží činnosti, nám pomáhají řídit naše kroky, abychom dovedli splatit a odčinit svou karmu, a abychom ve zdejší škole života nesli kříž své karmy s trpělivostí a odevzdaností do boží vůle. Sami se můžeme učit odhadovat, jaká výchovná lekce na nás musí přijít, abychom byli - každý podle své povahy - skromnějšími, slušnějšími na blízké i neblízké lidi, nezávislejšími na svých choutkách a chutích a chtění a pachtění,  laskavějšími, pravdomluvnějšími, pracovitějšími (i myšlenkově), abychom nezatěžovali svými náladami a zlozvyky okolí, ale spíš sami byli oporou... Pýcha a předstírání je jako poklop, pod kterým cosi hnije k nemoci. Nemáme-li (spíše - rozpouštíme-li) pýchu a všechny další nectnosti, které plodí, pak začíná být naše duše naplněna nekonečnou vděčností k Bohu a oddaností do jeho Vůle, pronikající nás všeočisťující a samospasitelnou láskou a bezpečím. 

Někdy nás postihuje jeden nezdar a nemoc za druhou či facky a prohry z různých stran – pak nezbývá než vše přijmout s vědomím své plné zodpovědnosti a pochopením, že naše tvrdost ega musí být takto rozmělňována. Ego je jen iluze, kdy jsme si přivlastnili luciferskými inspiracemi to, co náleží pouze Bohu, ale někdy bývá o to tvrdší. Chceme Boží pomoc - ale jemné paprsky Boží nepronikají naší tvrdostí. I proto kdysi říkalo latinské přísloví – Kapka nevyhlodává kámen silou, ale častostí pádu (Gutta cavat lapidem non vi, sed seape cadendo).

Pokora a oddanost do boží Vůle dynamizuje škálu našich pocitů a otevírá nitro k netušenému obohacení o mnohé další. Uznáváme a chápeme-li nekonečnou boží Lásku, shovívavost, dobrotu, milosrdenství i věčnou spravedlnost, pak je to ta největší jistota proti zlu světa – že nás nepostihne nic nespravedlivě. Je to nejlepší lék proti duševním turbulencím, a nepotřebujeme k tomu berličky žádných metod, technik, fíglů, ani sezení u žádných psycho-servisáků, "etiko"-terapeutů aj.  Stáváme se dějištěm skrytých zázraků.

I to, co nás pak postihuje, jen pozorujeme, víme že je to naše zrcadlo, náš magnet, snažíme se jednat podle svého svědomí a výsledky odevzdáváme do vyšší vůle. Tedy - Žádné trápení není věčné. Ani to naše. Ani zlo není věčné. Rovněž - ani to naše.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.