JAK SES CÍTILA PŘI SVÉM NĚKOLIKADENNÍM POBYTU MEZI ŘEHOLNÍMI SESTRAMI?
V Drastech, na Karmelu svatého Josefa, jsem s mými milovanými bosými karmelitkami strávila dvě odpoledne a podvečer, kromě občasných mší, které u nich navštěvuji. Poprvé jsem se k nim dostala na setkání a večeři v době, kdy na dispens mohly na čas vystoupit z klauzury, protože se rozhodly svépomocí vybudovat klášter s dalšími stavbami a zahradou na místě zchátralého hospodářského dvora. Je neuvěřitelné, co tam díky nim vyrostlo, s Boží pomocí a podporou dárců. Světicí mému srdci nejbližší je Svatá Terezie od Ježíše, podle níž jsem se v začátcích své duchovní cesty učila i správně modlit, bosá karmelitka, která společně s Libuší Šafránkovou doslova proměnila mé srdce i život. A tak když jsem se mohla v jeden krásný den s komunitou sester - bosých karmelitek v Drastech u Prahy potkat, byl to pro mě velký dar. Dokonce jsem pak mohla natočit rozhovor s převorkou, sestrou představenou Markétou, je to rozhovor, kterého si cením úplně nejvíce. A přikládám text, kterým jsem přispívala do bulletinu, úplně nazačátku, kdy sestry hledaly jakoukoliv pomoc při stavbě dnes už téměř dokončeného klášterního areálu.
S místem, kde s Boží pomocí roste klášterní areál, v Drastech u Prahy, je to jak se zpustlým srdcem před tím, než uvěří a odevzdá se. Stejně jako takové srdce, i to místo bylo zanesené harampádím a nečistotami, dnes je plné světla a naděje. To, co tam během několika let vyrostlo, se zřejmě mohlo udát jedině za pomoci zázraku, ale zcela jistě by se to neudálo, nebýt jedné překrásné komunity, k níž jsem měla velmi blízko dávno před tím, než jsem se s jejími členkami, bosými karmelitkami, předloni v Drastech setkala. Karmel sv. Josefa. Když před mnoha lety moje srdce uvěřilo a začalo se proměňovat, stála jsem jednou před zavřenou branou jejich kláštera tehdy ještě na Hradčanech. Samozřejmě jsme se neznaly, ale toužila jsem po setkání, v té době jsem se učila modlit podle sv. Terezie z Avily, ale neodvážila jsem se, věděla jsem, že jsou klauzurním řádem.
Uběhlo mnoho let, sestry odešly z Hradu do Drast, kvůli stavbě požádaly o možnost z klauzury na čas vystoupit a u mě tak jednoho dne přistál mail s nabídkou na setkání. Nikdo si nedovede představit, jakou radost jsem měla.
A tak jsem se předloni poprvé ocitla na místě jejich nového domova a hlavně s nimi. Nejniternější setkání, a pro mě i místo, za velmi mnoho let.
JAK VZPOMÍNÁŠ NA LIBUŠKU ŠAFRÁNKOVOU?
Lila, jak jí říkali nejbližší, žádná druhá na Zemi nebyla a není a ani
nebude. Byla, a pro mě vlastně pořád je, naprosto mimořádná bytost. Slovy nepopsatelná. Cokoliv bych o ní napsala, bude to klišé, které ji ani daleka nevystihne. V modlitbě ji vnímám pořád, pro mě neodešla. Sesterská duše, která mě provedla křtem i biřmováním. Všechno, co vím o duchovním světě, vím od ní.
JEJÍ POHŘEB JSI DOKONALE ZORGANIZOVALA. POČÍTALA JSI S NÁVŠTĚVOU TOLIKA VÝZNAMNÝCH OSOBNOSTÍ? (GABRIELA BEŇAČKOVÁ-ČÁPOVÁ, DAGMAR HAVLOVÁ, ONDŘEJ
VETCHÝ, JIŘÍ BARTOŠKA…)
Na to jsem samozřejmě nebyla sama, byla jsem jen jedním kolečkem v soukolí. Byla jsem vděčná, že jsem mohla na obou pohřbech, Lily a později i Josefa, též mého kmotra, číst Přímluvy. Za co jsem byla opravdu velmi ráda, že se nám podařilo uchránit oba pohřby od politických vlivů a tlaků, které se k mému velkému překvapení a úžasu opravdu v této souvislosti objevovaly.
A pak se taky v ty dny zemí prohnalo tornádo...
MYSLÍŠ, ŽE JSI NĚKDY NĚKOMU UBLÍŽILA? JAK S TÍM V SOBĚ NAKLÁDÁŠ?
Ano, ublížila, bohužel. V jedné z tvých knih jsem četla, že "hřešit je lidské, ale v hříchu setrvávat je ďábelské." Spousta věcí mě mrzí celý život, vždy jsem po určitých etapách procházela pokáním, různých podob a forem, a modlitba, nejen za sebe, ale i za druhé, se mi osvědčila jako jediná cesta: cesta ke všemu, co je dobré a ode všeho, co je zlé...
LÁSKA, KRÁSA, MOUDROST – CHCEŠ K TOMU NĚCO ŘÍCI?
Spíš přidat. PRAVDA...
OSUDOVOST
Náhoda neexistuje. To jen my nevidíme celý obraz příčin a následků...Vidíme vždy jen jeho úplně malou výseč. Svůj osud si vytváříme svými činy, slovy a myšlenkami... Ale čemu opravdu věřím, že nad tím vším je vždy ještě síla nejvyšší, Bůh, a ten může kartami zamíchat podle své vůle bez ohledu na naše konání kdykoliv. Boží milost je kartou a silou nejvyšší.
Myslím si zkrátka, že Einstein neměl tak úplně pravdu ve svých slovech, že 'Bůh nehraje v kostky'. Ale nikoliv v tom smyslu, že nad vším je náhoda, ale že nad vším je vždy ještě milost Boží.
ÚLOHA BOLESTI?
Bolest je transformativní. Ale moje zkušenost, životní, je taková, že se jí lze vyhnout, pokud člověk zraje a dozrává v souladu s prapůvodním nastavením a řádem, a příliš z něj neuhýbá. Hřešit podle mě znamená oddalovat se od Boha/vzdalovat se Bohu. Bůh nás podle mě bolestí netrestá, trestáme se jí sami, na základě svobodné vůle, když se obrátíme ke zlému a vzdálíme se. Pak přichází bolest jako cesta k návratu...
OBLÍBENÁ HUDBA, SKLADATELÉ?
Obecně mě naplňuje hudba, která tepe v rytmu srdce. Nebo nese velký spirituální oblouk - jako například Dead Can Dance.
TŘI OSOBNOSTI, KTERÉ BYS JEŠTĚ CHTĚLA POZNAT – SOUKROMĚ, PRACOVNĚ
Tuhle potřebu už nemám. Miluju samotu. Chci potkávat svou dceru a přátele. Ve viditelném světě jsem otevřená těm, kteří ke mně přicházejí na rozhovor, vážím si toho, že přijdou a se zájmem s nimi mluvím, ve světě neviditelném jsem stejně tak otevřená duchovním silám, které vnímám zase jiným způsobem, ale se stejným zaujetím. Prozkoumávám, co přichází, a to v obou světech…
JAK HODNOTÍŠ VZTAH NYNĚJŠÍ SPOLEČNOSTI KE STÁŘÍ A K DĚTEM?
Ode zdi ke zdi, jako všechno. Kolem dětí buď satelitujeme a nenecháme je samotné ani nadechnout nebo o ně nemáme zájem. Žádná střední cesta. Pokud jde o stáří, velmi lituji lidí, kteří se v dnešní technologické době topí v samotě, pokud pro ně samota není přirozeným stavem, jako je to třeba u mě.
Co mě také ale u stáří nově napadá, že bohužel málo lidí nyní stářím
prostupuje k moudrosti. Zdá se mi, že i v této skupině sociální sítě dělají zlou službu. A jsem samozřejmě šťastná, že tomu tak není vždy, čehož seš ty, Karle, zářným příkladem. Děkujeme ti, za vše co děláš, a že svou moudrostí osvěcuješ temnoty. Světlo na cestu nám všem!
DANIELO, I ZA ČTENÁŘE UPŘÍMNÝ DÍK ZA TVÉ AUTENTICKÉ,
NESTYLIZOVANÉ A CENNÉ ODPOVĚDI.
.oOo.
Dodatek KF: Je radostná úloha tazatele, užívám si jí, protože když jsem naopak tázaný, musím tuze přemýšlet. Takto si v klidu jen připravím otázky a přemýšlení je na tom druhém. A s vzácnou duší Daniely je to ještě větší radost: nemusím být v ničem ve vnitřní opozici. Ba naopak, mám upřímnou a pokornou vděčnost a radost z odpovědí.
2024 ©