Inspirací k zveřejnění tohoto postupně několikadílného pojednání o Mariánství a možnosti jeho uchopení každým z nás bylo tvrzení antroposofa Jörga Schrëdera při nedávném posezení v jedinečném osvětovém prostředí žabovřeského mlýna u Českých Budějovic. Konstatoval, že 20. století nesplnilo svou duchovní úlohu, kterou mělo být podle duchovní vědy rozšíření impulsu Panny Marie po evropském prostředí (není míněno zmaterializované katolictví). Budeme si přibližovat tento impuls z různých stránek, vždy ale s možností vstřebat alespoň částečku pro své poznání, pak možná i pro své ideály a tím posléze i pro svůj „obyčejný“ život. Nezapomeňme však, že bez schopnosti úcty se nám i květ lilie mění v prach chemických prvků.
Jak se dívat na bytost Marie? Začněme s následující spojitostí, proč lze říci, že Maria je Matkou našich duší, působící trvale z nebeských světů pro každého, kdo se Jí otevře. (Bude to podáno s částečným využitím knihy Epopej Mariánství, kde mi bylo dáno se k tématu přiblížit v esenci mých celoživotních snah.)
Protože Maria prožívala s Ježíšem muka křížové cesty i Golgoty, protože meč nejvyšší mateřské bolesti proklál její milující srdce, protože prožila niterně všechnu bolest matky a vypila do dna kalich slzí, může být lidským duším i tou nejlaskavější a nejlépe chápající sestrou i matkou.
Očista je vždy spojena s bolestí. Maria nebyla přibita na fyzický kříž, ale její bolesti byly duševní a duchovní. Její oběť nebyla hmotně viditelná. Jako první čistá matka Země v sobě ukřižovala Evu - pohlavnost hmotnou, a stala se věčnou pannou. Proto se Oheň její nadsmyslové lásky rozlil s Ohněm lásky Kristovy celým vesmírem. Zaslíbila se obětovat za veškeré lidstvo Oheň své lásky pro poznání božské lásky, jež musí v člověku vzplanout. Tím nese i Maria, byť v jiném smyslu, pochodeň spasení, již přijala vlivem svého mateřství od Krista a vlivem svého zaslíbení neposkvrněnému početí od Boha Otce.
Maria reprezentuje duši, Kristus, niterný Prazáklad, reprezentuje ducha, a jejich nástroj je tělo, syn obou, nositel obou principů. Když duše nebude niterně Marií, porodivší duchovně Krista, nedojde svého duchovního oživení. Proto je Maria vzorem lásky Bohu oddané, nadsmyslové a věčně neposkvrněné, panenské.
Maria očistila to, co animálního přijala ze zemské pudovosti Eva. Tak jako Maria zničila Evu, musí Ježíš ukřižovat Adama. Dílo obou bylo tehdy vykonáno. Není však hotovo v lidském nitru. Ještě dlouhé věky bude lidstvo spět k čistotě cítění Mariina a k oživování Krista ve svém nitru, aby mohlo nastat ono Pavlovo - A nejsem živ já, ale Kristus ve mně. Jako byla Eva pramatkou generací Země v linii lidstva v jeho dnešní tělesnosti a pohlavnosti, je Maria pramatkou čistoty našich duší, trvale ochotnou se k nim s mateřskou láskou a soucítěním snášet v jejich bolech, zápasech i vzepětích. Tím vším sama vítězně prošla, to vše s mateřským pochopením zná a s mateřskou láskou a trpělivostí pomáhá vypěstovat.
Doba Kristova postavila na stolec duchovního kralování zdánlivě mužství. I před Kristem poznávalo lidstvo spíše mužskými schopnostmi - moudrostí a logikou božské zákony. Mužská logika byla i ve starozákonním pravidle - oko za oko, zub za zub. V Kristově činu však studená logika starozákonní spravedlnosti ustoupila slitování lásky a milosrdenství. I proto Kristus prohlásil Marii královnou nebes. V Otci je spravedlnost, ale Matka chce spasit svou láskou všechny své děti. Ona nesoudí, ale miluje. Otec však není nikdy sám, oddělen od Matky. Proto od dob Kristovy a Mariiny nelze pojímat zákon karmy jako trest, ale jako nutný výchovný prostředek, z lásky připuštěný tam, kde pozemské dítě samo odmítá nebo neovládá nápravu. Mariánské srdce však trpí, vidí-li trpět své dítě, a snaží se mu být nápomocno k pochopení jeho úkolu. A dítěti, které ví, že se o matku může ve všem opřít, jde vše snáz.
Božství Kristovo prožehlo Zemi a zůstalo natrvalo v její auře. Zatímco individuální duše Ježíšova po své oběti vystoupila z fyzických inkarnací a plní své úkoly vůči lidstvu již jen z duchovních světů, s duší Mariinou je to jinak. Neobětovala se tělesně lidstvu, ale má svůj zvláštní úkol tím, že prokonala za času Kristova to, co i pro ni bylo ve vyšším plánu. Nese a předává semeno duševní neposkvrněnosti, ve kterém je obsaženo i semeno budoucího nového tvoření z Moci a Síly božského Slova - Loga. A oplodněna navždy tímto úkolem, provází lidstvo ve všech dobách.
Maria je pratyp nebeské Královny v pozemském bytí. Je vzorem pro vývoj ženství v naší i budoucí době. Spojila se se svým Bohem a je jeho svatyní na Zemi, je k dispozici vývoji ženské stránky v nás všech. Je trpělivá a skromná, odložila marnivost a parádivost, má pro fyzické bytí jen nejnutnější požadavky. Plní své povinnosti, odložila však samoúčelnou pečlivost (rozdíl od biblické Marty), zatěžující přílišnou péčí o zemské blaho. Její inspirace poznáváme všude v životě. Chodí mezi námi duše, toužící přijmout do svého nitra Krista, Syna božího, Syna nebes, a nechávají ho v sobě růst, aby je celé vyplnil a oživil. Jen skrze niterného Krista lze pak poznat i nebeského Otce. A cestu ke Kristu může otevírat, upravovat, prosvětlovat a trvale provázet bytost Marie.
2024 ©