1. Každé rocní dobe vládne jedna vysoká kosmická bytost, která v pozadí iniciuje veškerý kosmicko-zemsko-prírodní život v oblasti, kde je práve jí odpovídající rocní doba. To vše má souvislosti až do lidské úrovne. Letní prírodní procesy jsou zpoza clony duchovních svetu rízeny archandelem Urielem. Ten, na rozdíl od jarního archandela rozpuku a cistých ideálu, Rafaela, pomáhá cloveku k pevnosti a realizaci techto ideálu, prináší inspirace svetových duchovních myšlenek a možnost sebekritického rozpoznání našich vnitrních obsahu.
Má nabádavý pohled. Proniká jím z výšin letního nebe jak do zemských hlubin, tak do lidských srdcí. Hlubiny Zeme se pod jeho pohledem zachvívají. I naše duše by se asi zachvela, kdyby byla vnímavá k tomu, na co vše jí muže bedlivý zrak Urieluv poukázat. Jeho duchovní pohled je napomínající, nabádající, ne však naším lidsky káravým zpusobem. Urieluv letní plamenný zrak odhaluje vše nesprávné, poukazuje ke všemu, co má být napraveno, zcišteno, prohloubeno. Jeho lehký záchvev mužeme snad obcas zachytit v letní nálade vysokého nebe nebo touhy po srávném ciu, jen jsme nevedeli, z jakého zdroje tato nálada pramení.
Co clovek ze sebe mentálne vyparil svou pýchou, nenávistí, výbuchy vášní, krutostí k ríši zvírecí, rostlinné i lidské, bezohledností k Matce Zemi, to vystoupilo do astrální atmosféry Zeme. Prísný a ocistný pohled Urieluv to však nenechá v klidu. V mírnejší podobe se jím vyvolaná ocista deje v letních bourích, vichricích a krupobitích. Ono težké dusno pred bourí vzniká „prosírením“ atmosféry výpary lidských vášní, jejichž bezuzdnost kulminuje v léte. Všechna naše sobecká pudovost i bující samolibost, vznetlivost i lenivá rozbredlost se kdesi v mentální atmosfére shlukují, táhnou volne prostorem a otravují ho asi jako smogové výpary nad mestem nebo jaderné záeení nad porušenou atomovou elektrárnou. Pri urcité kumulaci a jedovatosti pricházejí ke slovu urielské mocnosti a promývají vzduch bouremi. Blesky toto zlo rozrážejí a spalují. Uriel tak odnímá zemské astrální sfére prebytecné sirné výpary lidských vznetu a necistot. Jinak by se ono „dusno pred bourí“ tak koncentrovalo, že by lidstvo zahubilo. Ono vybití elektriny, které odstranuje presírení, je prírodní vzdušnou ocistou a uvolnuje božské síly života, nutné pro prírodní dení. Letní ocistné akce omezují všeobecné zemské katastrofy. Na co z lidských nedobrot nestací urielské boure, to zpusobuje težší katastrofy na zemském povrchu jako hurikány, zemetresení, záplavy, sucha atd.
2. Zasvecenci spatrují prímou souvislost mezi jiskrením lásky, krásy a dobra, a povahou krystalu a drahokamu pod zemským povrchem. Má to svou logiku: máme-li i bežný roztok obycejné soli, musíme odparit vodu a teprve pak vzniknou lesklé krystaly. Je to týž princip: i vše zbytecné a necisté musíme odparit, aby se naše já zaskvelo jako vzácný krystal ci drahokam. Krystal vznikl nejprve roztavením a pak zpevnením podle dokonalých zákonitostí a struktur. Proto je predobrazem duchovního cloveka, rozvolnivšího a odparivšího vše neukáznené, kalné a chaotické. Ten pak již nezanechává žádný mentální odpad a zárí rozhodností a pevností cinu.
Orientují-li zasvecenci v case léta svuj pohled do zemských hlubin, otevírají se jim tajemství zduchovnení Zeme. Lidé totiž vpisují i do Zeme svoji kvalitu. Krása, láska a dobro, které lidmi kdy prošly, ovlivnily blahodárne nejen jejich osudy, ale pomohly pod zemským povrchem pri vytvárení krystalu drahokamu ci polodrahokamu. Ty jsou symboly duchovní pevné vykrystalizované vule ke správnému cinu. I když se tyto kameny zacaly vyvíjet pred dávnými veky, clovek brzdí nebo urychluje produchovnování zemského telesa. Spolu s krystalizací lidských povah tak krystalizují i zemské útroby. Každá krystalizace naší povahy, uvedomení a odstranení jejích vad a zbytecností, necistot a chaosu, se zrcadlí v zemské hlubine a v nových zrodech krystalu. Podle R. Steinera jsou drahé kameny smyslovým orgánem vyšších duchovních bytostí, jímž mohou nahlížet do našich duší. Ctnosti charakteru vyvolávají stríbrné zárení krystalu, protože jsou tvurcím silami v éterné substanci, která protkává naše telo, jež je však i soucástí tela zemského. Vše je jednotou. Krystaly odpovídají duchovním silám, jež pusobí z kosmu i skrze cloveka až do zemského nitra a odtud zárí zpetne na lidstvo i do kosmických prostoru. Odtud ona lécivá síla krystalu: každý povzbuzuje tu vlastnost, jejíž koncentrací se vyvinul. Avšak: bez naší spoluúcasti nám žádný krystal nepomuže. Už Goethe rekl: K cemu je dobrý kámen mudrcu, chybí-li k nemu mudrc?
3. Proudy z kosmu, kterými jsou kvetiny napájeny, mohou pusobit i na cloveka. Každá kvetina má ve své povaze príbuznost s necím krásným pro naše nitro. Vždyt rostliny a lidé se utváreli pod vlivem sedmi základních planet, rostliny jsou jimi však signovány silneji. Podivejme se, jak zasvecenci vidi kupríkladu typickou letní kvetinu, pelargonii. I když je v našich oknech bežná, není obycejná, protože žádná kvetina není obycejná. Pelargonii mužeme nazvat kvrty radosti a rodinného štestí. Jsou to malé zpívající duše, které oslavují neustálou cinností tiché a oddané práce svého Tvurce. Nežná duše pelargonie se vidoucím zjevuje jako rozkošná andelská hlavicka smavého pohledu, vecne zpívajících úst, z nichž se linou perlící tóny jasnych skriváncích trilku. Její oci jsou usmevavé s hladícími pohledy, laskajícími vše, na cem spocinou. Touží prinést všude, kam vnášíme její kvety, požehnání, radost, mír a útechu. Její horicí kvety volají k úsmevu a prosí, aby duše cloveka prijala radostné poselství o tvurcí plamenné síle lásky. Duše pelargonie se stará o ty, kterí o ni pecují. Jsou to kvety rodinného štestí, porádku a mravnosti. Asi proto jimi tak rádi zdobíme naše okna, která dávají tušit radostnou a cistou domácnost.
4. Za letních nocí dostávají rostliny jak rosu k osvežení, tak je v nich rízen pohyb mízních tekutin uvnitr. Tak jako se clovek v noci za hlubokého spánku omývá a ocistuje pobytem v nadsmyslových ríších, pusobí v noci na tela rostlin prostrednictvím svetla hvezd a luny jejich skupinové duše. Omývají je rosou nebes, výrony kosmického pusobení hvezd ve vodní substanci. Tajemné nocní tkaní mezi kvetinami a hvezdami vytušili i nekterí básníci, baby i korenátky. V daleké budoucnosti bude i clovek vsávat tuto „rosu nebes“ a omývat se jí.
Letní noci mají zvláštní kouzlo. Když pri nich spí luno Zeme a uvolnený duch se vznáší do výšin, nebesa jako by plakala radostí nad tím, co Zeme pres den vsála ze síly Slunce a jak tím prozá?ila své atomy. Stav mezi zemí a nebem za letních nocí jako by obsahoval tichou náladu bohu, kterí po plodném slunecném dnu v žehnání slzí láskou. Porovnejme si v tichu nitra letní denní a letní nocní náladu v prírode, a co nalezneme, je práve toto. Ono posvátné výmluvné ticho teplé letní noci jako by reagovalo na to, že všechny zemské atomy, které se zduchovnily procesem rustu a zrání a pak se vrátily Zemi v rostlinném prachu a popelu, vyzárily do duchovního obalu Zeme zpracované a zduchovnelé zemské substance. Je to duchovne-prírodní príprava na produchovnení zemského telesa, které má jednou postoupit na vyšší oktávu éterického bytí.
5. O Slunci jsme se ucili ledacos: kolik je tam stupnu, jaky má prumer… O predstave Slunce, jakou má soucasný zmaterializovaný clovek, uvažoval dr. Jan Dostal: Pro nás je Slunce rozžhavená plynová koule, v jejímž nitru probíhají termonukleární reakce a jež svou pritažlivostí udržuje kolem sebe ostatní planety. Nejde o to, do jaké míry je tato teoretická predstava „správná“, nýbrž o to, že témer znemožnuje prirozený vztah cloveka ke Slunci. Clovek by predevším mel vnímat, jak Slunce v každé vterine zaplavuje Zemi svou zárí, jak ji ustavicne obdarovává svou svetelnou substancí, sebou samým, a že jenom díky tomuto ustavicnému obdarovávání clovek vidí, co je kolem neho, a všechny organismy na Zemi mohou žít. Tedy Slunce jako zárící praobraz kosmického sebeobetování, jako pripomínka, že jenom z obeti vzniká všechno, co kde vzniká. To je predstava Slunce jako „živé“ bytosti, predstava, jaká žila v ruzných variantách u všech významných národu.
Práve protože materialistické predstavy vzaly modernímu cloveku nekdejší samozrejmý vztah ke Slunci, mívá dojem, že to je jakési „zmaterializování“ predstavy o Bohu, spojuje-li ho nekdo – jako treba svatý František – s predstavou Slunce. Podobne se dnes mnoho lidí nemuže smírit s tím, že Rudolf Steiner spojuje Logos, to je Krista, s existencí Slunce. A prece za to v podstate muže jen ta znevažující predstava „plynové koule“, která potlacuje naivne-prirozený zážitek úctyhodnosti Slunce, dárce života, prirozený dojem, z nehož vyplývá, že na kosmickém telese tohoto druhu, jako je Slunce, by patrne musely žít bytosti nejenom fyzicky jiné než my lidé – s telem utkaným ze svetla -, ale i nekonecne zralejší, morálnejší: bez egoismu, oddané blaženosti stálého sebeobetování. Zkusíme-li se trochu sžít s takovými predstavami, nemusela by nám už být cizí ani myšlenka, že v Kristu je možné spatrovat nejvyšší souhrn života všech techto bytostí. A také predstava, že souhrn celé této sebeobetující síly se spojil s Ježíšem jakožto s nejzralejším z lidí.
6. Vrcholí doba dovolených, které prožíváme stále více v kumulaci s ostatními dovolenkári. Koncentrace lidí na metr ctverecni v rekreacních strediscích i u vod slaných i sladkých je vysoká. Jiste, jinak to dnes mnohdy ani nejde. Možná o to ani neusilujeme. Rabindranáth Thákur (mimochodem – i jeho krestní jméno – Rabi – znací slunce) kdesi popsal, jaké uvedomení prinášelo hrdinovi jeho knihy každorocní uchýlení se na dva ci tri týdny do ústraní prírody k obnove niterné cistoty: - cím více obcas žiji o samote na rece nebo ve volné prírode, tím jasneji chápu, že nemuže být nic krásnejšího a vetšího než prosté a prirozené vykonávání obvyklých povinností denního života. Od trávy na zemi k hvezdám na obloze, vše koná práve totéž a v prírode je proto tak hluboký mír a vše presahující krása, že nic neusiluje o prekrocení svých mezí… A vskutku, to málo krásy a klidu, jež možno nalézt v lidské spolecnosti, pochází z denního konání drobných povinností, nikoli z velkých cinu a krásných recí.
Pozn.: Blíže na toto téma v knize KF - Putování mystickým rokem a skrytý význam jednotlivých svátku v roce, a v knize Meditace pro jednotlivé mesíce roku (rozebraná, pouze v e-podobe u autora).
2024 ©