Z OBSAHU: DUCHOVĚDNÍ UČENCI UMÍ VYKLÁDAT O MNOHÉM, I O PÉČI A UMÍRÁNÍ, ALE JEN Z TOHO, CO NASTUDOVALI A MAJÍ V MOZKU. - Erudovaný nakladatel pan PhDr. Martin Dohnal, jinak též vrchní ministerský rada MMR (a skvělý nejen v nakládání funkovin – a toho si považuju, já neumím dobře naložit ani okurky) to napsal v anotaci nabídky takhle, viz níž - o mé nejspíš asi 30. či 31. knize – nikdy to nedokážu spolehlivě spočítat. Jako vždy. Vybavuju si, jak mi v dětství vyhrožovala při mém provokování jedna „souškaučelka:“ Jen počkej Funk, on ti to život spočítá. Třeba jo, ono je to stejně jedno. Stejně to jednou budeme mít spočítáno, a bez výmluv, bez protekce či „zasednutí si“. - Tedy z nabídky knihy, vydané a rozesílané Martinem Dohnalem (knihu rozeslal mj. i stodeseti lékařským knihovnám):
Dovoluji si nabídnout publikaci dlouholetého experta na oblast sociální péče a péče o seniory, pana Ing. Karla Funka, který působil na úseku sociální péče při Okresním úřadu v Písku a byl pak i dlouholetým ředitelem domova pro seniory. Na více jak 460 stranách si v publikaci, kterou lze při aktuálních nabídkách slev zakoupit již za částku i pod 220 korun, autor přisedá k duši těch, kdo ztratili někoho blízkého nebo se chystají k vlastnímu odchodu (ukázka v příloze). Podává i inspirace, jak odtud pomáhat našim zesnulým. Proč kniha vznikla? Autor odezřel ve společnosti situaci, že často dochází k bezradnosti pozůstalých po odchodu jejich blízkého. Tedy se snaží tuto mezeru duše trochu zaplnit. Nabízí tím i určité uvolnění od sešněrování dnešního života příkazy, zákazy, konvencemi, prestiží… Autor zde využívá své kvalifikace v této oblasti - teoretické, i ze své bohaté osobní praxe péče a provázení - v zaměstnání i v soukromém životě. Volí žánrovou pestrost - od praktických rad pro doprovázení odcházejících podle duchovní vědy, přes své povídky, po osobní maily a besedy. A zejména, jak můžeme bezpečně pomoci našim zesnulým. Pro snazší čtení je kniha složená z krátkých, nenavazujících textů. Obsahuje i povzbuzující příspěvek Alfreda Strejčka a aktuální vzkaz Štěpána Raka.
Pokud máte o knihu zájem, lze ji pohodlně zakoupit v některém z internetových nebo i kamenných knihkupectví:
Tel. 604 973 401
.oOo.
UKÁZKY:
PŘISEDNUTÍ K DUŠI
Při prvním usednutí k psaní této knihy - místo ťukání do počítače je hezké pozorovat z okna dvě straky. Je tu vysoká bříza, rozvětvená symetricky do Y, a každá z nich si sedne až na nejvyšší tenkou větvičku a v tom větru balancuje. Člověk by byl "chytrý" a sedl si níž, jim to ale takhle nevadí. Houpou se a vidí daleko. My lidé jsme o svá křídla svým pádem z nebes do hmoty na počátku věků přišli, tedy musíme vyrovnávat balanc pracně. Někdy v životních ztrátách někoho blízkého balancujeme mezi snahou, často marnou, „si to tak nebrat“, a mezi pláčem a smutkem. Těm balancujícím se bude věnovat tato kniha - ať už těm vtěleným souputníkům, kteří balancují se závažím, nebo kteří jsou na čas neseni termikou a křídla jim počínají narůstat. A taky těm, kdo se snaží pomáhat odtud Tam. A snad trochu inspirace, jak i zde pomáhat. Tato kniha je poněkud svérázná. No, uvidíte. Tedy - dočtete se, pokud vytrváte. A proč vznikla? Odezřel jsem ve společnosti situaci, že často dochází k bezradnosti pozůstalých po odchodu jejich blízkého, mám ty zkušenosti. Tedy se snažím tuto mezeru duše trochu zaplnit. A taky jsem nedávno nabyl pocitu, že mého psaní o vysokých duchovních věcech bylo už nějak dost a že by neškodilo udělat knížku s krátkými nenavazujícími texty. Je to i určité uvolnění od sešněrování dnešního života příkazy, zákazy, konvencemi, prestiží... A jeden z impulsů k této knize? Jeden z účastníků mých seminářů mi položil zajímavou otázku, přesněji – nadhodil téma, které jsem shledal jako užitečné alespoň v základu zpracovat: pečování a umírání. Roky jsem o pečování a odcházení teoreticky vykládal - s nenápadným využíváním poznatků duchovní vědy - svým podřízeným, pečovatelům a sestrám, ba i jsem k tomu nabyl glejty akreditovaného odborného lektora. Teoretickýh kurzů na toto téma dělají sečtělí duchovní učenci habaděj. Až mne potkala těžká leč šťastná situace – poskytovat to řadu let nejen v zaměstnání, ale i v praxi osobního života.
Jistě, takto široce pojatý titulek a podtitulek knihy může obsahovat ledacos, nevymezuje úzce téma knihy. Na to jsem si u sebe už musel zvyknout – vytknu si téma a odláká mne něco jiného. Svádím to na to, že jsem v Blížencích. Kdybych psal recenzi na tuto knihu, asi bych si to vytknul. Jenže – takto jsem se k tomu coby autor rozhodl, už jsem to tak spáchal,a nic se sebou nesvedu (to všem ani v jiných věcech, na to jsem si u sebe už zvykl). A tak mohu jediné: udělat z nouze ctnost, ze širokého pojetí a velkého rozsahu nakonec úmysl. A - jak mne povzbudil Martin Dohnal - po tomto tématu je společenská poptávka. Mohl by to být významný počin, právě i tou žánrovou pestrostí, a taky že tam je, domnívám se, všechno podstatné, a snad přístupnou formou. Tak teď ještě nesmím umřít, já ani Martin Dohnal. A to moje uspořádání? Řazení kapitol za sebou mi furt nějak nejde, asi tou různorodostí, ale snad to čtenáři nebude vadit, anebo si toho nevšimne. Ještě hůř jsem dopadl s rozsahem: Ať si určím jakékoliv omezení, jsem jako pes, který se vysmeknul z obojku a běhá si po světě. Naštěstí mám jen jediného Pána, toho nad sebou, a ten je velkorysý.
(Poznámka k terminologii: Namísto slov mrtvý či zemřelý někdy používám slova odtělený, tedy ten kdo pouze odložil tělo. Kámaloka značí totéž co očistec.)
.oOo.
Nerad čtu knížky od různých neomylných guru či spíš těch, kdo se za ně vydávají. Doba osobního vedení guru už pominula. Dnes pomáhá přátelská inspirace, sdělení a sdílení zkušeností, přisednutí si k duši druhého, osvětlení jeho problémů jasem nitra... Cílem této knihy je proto i odnést si nadechnutí k dalšímu životu, inspiraci, povzbuzení, oporu, nasměrování k projasnění duše, kousek dalšího sebepoznání... Slouží k tomu i občasná citace moudrých, zejména - ale nejen - Steinera, Ivanova, Morgensterna... Protože mám v počítači velikánské množství neuspořádaných textů na nejrůznější témata, udělal jsem takto z nouze ctnost, spíš z nepořádku uspořádání. Můžete si pro texty sahat i naslepo, asi jako do losovacího bubnu. Nenalepuji superlativy na nic, je na každém, čemu v sobě uvolní prostor k přijetí. Nevylučuji, že se mi tam mohlo připlést i semtam něco z nějaké mé starší knížky (bylo jich už asi třicet, tedy jsem ztratil přehled, co jsem z počítače použil a co ne), ale nemusí to být na závadu. A protože se mi sem hodily i některé odeslané maily, je zde místy používán zcela osobní a uvolněný styl psaní, je mi to tak bližší. Je to tedy kniha, kde se vyjadřuji spíš nenuceně. Pár přátelům, kterým jsem několik kapitol poslal, se to prý zamlouvalo. Budu vděčný, bude-li se to zamlouvat i Vám, milí čtenáři. A jak číst tato pojednání? Někdy stačí k zachycení nitky pochopení třeba jen stránka, odstavec, věta či slovní spojení, a pak je dobré nespěchat, zastavit se u toho a kochat se tím. Třeba Vám k tomu bude odkudsi pomoženo, až se Vám to stane zrnkem milosti. A tak najednou u nějaké informace snad zjistíte, že toto je ono. Přišlo to možná nenápadně, přirozeně. Tak Vám přeju dostatek času a klidu, a třeba i to, aby se inspirace knížky někdy hodila v konkrétní těžší životní situaci Vám, nebo i Vašim blízkým. A další důvod k jejímu napsání? Úplně jiný. Úplně jiný. V devadesátých letech jsem měl možnost přes VÚ MPSV - vzhledem ke své kvalifikaci a praxi - kandidovat na ministra PSV, a krátce poté přes jihočeskou ODS na senátora. Z obojího jsem couvnul. Neumím odhadnout, bylo-li to dobře. Netrápím se tím. Každopádně ale bych byl mohl ovlivnit i pro naše dříve narozené spolulidi něco k lepšímu. Tedy to doháním psaním. Myslí si někdo, že si tímto povídáním dělám reklamu? Tak má pravdu. Dělám ovšem reklamu obsahu, né sobě (případné honoráře stejně věnuji bratřím na Ukrajině). Tak teď snad i touto knížkou.
A PROČ JEŠTĚ TATO KNIHA? NECHCI PŘIJÍT DO PEKLA. Jak to? Přítel nakladatel mi vyprávěl vtip: Zemře spisovatel a je mu sděleno: - Půjdeš do pekla. - A proč? - Protože jsi toho napsal málo.
.oOo.
VY TO PÍŠETE SE MNOU
Někdy si připadám jak ten Fool on the Hill od Beatles z jejich EP Magical Mystery Tour z roku 1967. Kdysi jsem ten text zkusil přebásnit, moc se mi to nepovedlo. Je tam ale i verš: Blázen však ze svého kopce vídá jak zapadá slunce, jeho oči pozorují, jak světy kol kolem plují. Kolem mne připlouvají a odplouvají lidé, naše cesty se sbližují či rozcházejí, jiní odcházejí. Odcházejícím přeju požehnání, ty přicházející v nitru radostně vítám. Pak je tu hrstka těch, se kterými se provázíme roky, někdy mi připadá že věky. Niterně mi ke psaní všichni pomáhají, i když to nevědí. Je tedy mé psaní dílem společným. Možná následující texty přispějí k poznání, že záleží, jak radostně či alespoň trpělivě konáme své povinnosti tam, kam jsme postaveni, ať je to pletí plevele ze zahrádky nebo ze svého nitra. A sázení semínek na další sklizně. Je tedy mé psaní dílem společným. Buďme za to vděční.
.oOo.
PŘEDZNAMENÁNÍ (KLIDNĚ TOTO ČTENÍ VYNECHTE)
Kniha není encyklopedií daného tématu, a nemá ani tyto ambice, ba ani jednotný styl a žánr. Po zkušenostech vím, že současnému čtenáři vyhovuje spíše pestrost, tedy jsem zařadil krom základních obecných výkladů i prožitky, osobní maily, poezii, citáty... Někomu to vyhovuje, jiný to vytkne. Jde mi ale o to, aby kniha působila co nejplastičtěji a zachycovala danou oblast co nejšíře. Pokud je mi známo, v české literatuře na toto téma zatím nic podobně komplexního nevyšlo. Pokus knihu někam žánrově zařadit by se tedy nezdařil. Ostatně, mí čtenáři vědí, že pokusy někam zašuplíkovat celou mou tvorbu či mou osobu se nedaří, což mi plně vyhovuje. Nemám v oblibě šuplíky, ani ty antroposofické či jiné. I v tom se shodneme s Martinem Dohnalem, který krom svého ministerského zaměstnání zařídil, aniž bychom se kdy viditelně setkali, zcela nezištně vydání asi deseti mých knih. Rovněž uznání Petru Tomaidesovi, se kterým točíme videa i na tato témata. - A pak zde opět zbývá to podstatné - pokorné poděkování těm, kteří napomohli tisku a šíření této knihy, těm, kteří ji čtou a neviditelně tvoří se mnou jako autorem souladnou komunitu, a zejména poděkování duchovním bytostem, které pomáhají, inspirují k obsahu, formě i elánu, zprostředkovávají, spojují lidi..., aniž bychom to vnímali.
.oOo.
2024 ©