Současná oficiální věda, i přes své obrovské a nepopíratelné úspěchy, kterých všichni denně využíváme, zasluhující úctu, má však významný limit: nedosahuje za práh fyzické smrti. Ba někdy se ve svém zapouzdřeném mocenském impériu cítí tématy o pokračování života apriorně podrážděna. To je pochopitelné, protože pro dnes převládající materiální vědu posledních asi dvou staletí vždy platí, že co sama dosud nepochopila (nezměřila, nezvážila, nepojmenovala svým zakonzervovaným názvoslovím, neobsadila svými výzkumníky...), to neexistuje. Jako "zdůvodnění" jí pak mnohdy slouží různé materialistické pověry. Dalo by se to někdy nazvat i ateistickým fanatismem. Tak byla mnohdy právě etablovaná věda zdrojem tmářství, předsudků a podjatostí. Nebudeme hledat příklady, bylo by jich mnoho. Stačí si připomenout, jak po desetiletí poškozovala po porodu vztah matky a dítěte brutální izolací obou i likvidací možnosti kojení, kolik lidí by se bylo mohlo uzdravit včasným uznáním homeopatie nebo jak se v některých nemocnicích málo v praxi dbá na duši umírajících (situace se v poslední době lepší). Jak by pak někteří mohli připustit i další existenci duše, když se o ni nestarali dosud? Na tyto limity pyšné materiální vědy, spjaté a ochraňované obvykle státní mocí a tyjící z ní, se nelze vždy ohlížet. Brání-li se etablovaná věda nezaujatému zkoumání nějaké oblasti, či alespoň připuštění její existence, pak tím hůř pro vědu, nikoli pro onu oblast.
Zároveň nemluvíme stejnou řečí s příslušníky subkultury oné módní dekadentní či bulvární podoby esoterity a okultismu, kteří jen ukájejí zvědavost po mystických, exotických či extatických zážitcích, skloňují čakry, auru, vibrace, kosmické vědomí, anděly, inkarnační regresi či meditaci ve všech pádech, avšak to vše bez dostatečného morálního a znalostního podkladu, bez schopnosti zařazení do širšího kontextu lidské evoluce a současného stupně lidstva i bez ukotvení v zodpovědnosti.
Je tedy na každém čtenáři, zda či do jaké míry chce tato pojednání sledovat nebo i vstřebávat. Obecně u těchto oblastí vědění platí, že je lépe si delší dobu podržet obezřetnou a nepředpojatou skepsi, onen "šuplíček" s označením "zatím nevím ale toužím vědět", než se stát bez niterného podkladu fanatikem pro duchovno.
Většinou máme strach z toho, o čem nic nevíme. Dostaneme-li se k poznání příčiny našeho strachu, ztrácí svou sílu. O to se též pokusíme. Proto si v této knize projdeme mj. i hlavní stavy či období, kterými duše, tedy my sami procházíme od tzv. smrti až po sestup k další inkarnaci. (V této kapitole ozřejmíme pouze první období po odtělení.) Prošli jsme tím všichni mnohokrát, jen se nám to nedostalo do paměti fyzického mozku. Podíváme se pak postupně podle zdrojů duchovní vědy na odchod z tohoto světa, na to, jak můžeme odcházející doprovázet, jak a ve kterém období jejich dalšího posmrtného vývoje lze s nimi pobýt, čím jim můžeme pomoci, ale i oni nám, jak se tam prožívá sklizeň nedobrého i dobrého a jak probíhá příprava na další zrození.
Člověk prochází během agonie svůj život, pohlíží na všechny události své ukončené inkarnace. Když Anděl soudu čte před ním knihu života, rozvinuje se před ním film jeho myšlenek, citů a činů. Zatím jsou jeho činy, myšlenky a city zváženy na karmické váze jeho Archea a jeho soud je vyřčen. Tou chvílí je přestřižena páska života a duše uvolněná od těla vstupuje v astrálním těle a Já do posmrtné říše.
.oOo.
Jako je bezvěrec resp. materialista naplněný hrůzou a strachem, když poznává, že jeho astrální tělo se rozplývá, tak probuzenější, duchovně zaměřený člověk, který toužil po vtělení vyšších ideálů, pociťuje blaho při uvolnění z fyzického těla. Je blažený, že se rodí do duchovna, že již není spoután prostředím země a může se volně pohybovat ve své duchovní schráně.
Neříká se nadarmo - „Pokoj věčný a odpočinutí lehké…!“ Mělo by se také říci: „Buď ti dán posmrtný pokoj a odpočinutí, abys správně prožil svých prvních 28 dní posmrtného života bez zatížení a probuzení v místech hrůzy a bolesti. Nechť je ti dán pokoj a mír, abys nepozoroval žár chtivostí a oheň podsvětí, ale aby ses kolébán Světlem věčného života na perutích svého Anděla Strážce a svého Archea vznášel k výši. Nechť pokoj Hospodinův a Láska Kristova tě naplní a ochrání vší hrůzy, strachu a děsu posmrtného chaosu. Amen!“
Po 14 dnech dostupuje odtělený na své pouti planetárními sférami (není míněno prostorově astronomicky) nejzazší, tedy saturnské úrovně a počíná se vracet. Při tom se rozdělují síly éterického těla tak, že na sféře zvané jupiterská zůstává vše, co jsme z éterického těla zpracovali a proměnili v budhi. Tato nesmrtelná část je oddělena od ostatního smrtelného těla éterického, tj. od astromentálních částí, jež jsou člověku ponechány pro mentální kámaloku merkurskou, zatímco nesmrtelná část budhická tvoří základ k prožívání budhické blaženosti v jupiterském ráji, kde si člověk buduje základ nového éterického těla pro příští inkarnaci.
Nesmrtelné manasické síly zůstávají v horním devachanu (nebesa) a dávají člověku podklad k posmrtnému prožívání nebeské blaženosti v říši Slunce a Marsu, v proudech devachanu. Kámamanasické síly jsou rozděleny podle své povahy do kámického (káma je nižší složka člověka) těla pro kámaloku Venuše a Merkura. Když duch sestoupí až k říši Venuše, ocitá se ve svém kauzálně-jástevním těle, jež vytvořil z povahové síly jástevního dobra či zla.
Jástevní dobro se prožívá ve venušském světě dolního nebe a zlo v kámaloce jástevní, až se člověk zhostí mentální a astrální mrtvoly.
Nyní sestupuje dále k říši merkurské, kde se mu dostává uspořádaného časného těla éterického pro mentální kámaloku.
28. den se objevuje - lze snad říci - nový sférický člověk. Při výstupu nabývá odtělený člověk sférického vědomí neosobního bytí. Jeho osobnost se rozplývá, což mu působí muka, jestliže je materiální a ztotožňuje se s nižším bytím. Nakonec v pocitu nicoty ztrácí své sebevědomí a usíná.
Když se vrací k měsíční sféře, nabývá vědomí nového sférického člověka. Znal-li duchovní zákony, má toto vědomí hned na prahu kámaloky, která ho nyní čeká, a je naplněn duchovním blahem svobody a tělesně neomezené duchovnosti. Pokud ale nebyl dlouho obeznámený s tímto tématem a žil jen hmotě, pak i když nakonec odešel s vědomím duchovního bytí a vírou v posmrtný život, nemá hned plné vědomí o sférickém životě.
Když se člověk 28. dne ocitne v kámickém těle, ztrácí spojitost s minulostí a přítomností. K pobytu v kámaloce bude nutné, aby se pak ocitl ve stavu, kdy si znovu uvědomuje celý svůj minulý pozemský život. V kámaloce má člověk odhalit cenu všech událostí svého života, zvážit a změřit své myšlenky, city i činy vzhledem k věčnosti i ke své karmě. Proto je volen termín kámaloka: káma = soubor všeho nižšího, loka = místo, oblast. Tedy svět, odpovídající pojmu pekla a očistce, kde se člověk postupně zbavuje všeho nižšího.
Od této chvíle počíná na člověka působit zcela jiný život než dříve. Má znovu prožít obsah svého posledního života.
Jen materiální člověk, který je dosud spojen s vědomím své hmotné existence, který se neodpoutal vírou či poznáním od smyslového života, ve chvíli, kdy je znovu postaven na práh posmrtné říše, se nyní může spojit se svým časným éterickým (energetickým) dvojníkem a jeho prostřednictvím se vrátit do smyslového světa. Pak přichází nazpět na místa, kde žil před oněmi 28 dny, má znovu vědomí své bývalé existence. Zde navštěvuje známá místa, diví se, že není viděn a že mu nikdo neodpovídá. Spojí-li své vědomí s časným éterickým tělem, nežije ještě pravým životem člověka sfér. Neví, že je odtělený, domnívá se, že je vtělený. Touto autosugescí se materiální člověk spojuje se svým éterickým dvojníkem, který ve smrti vystoupil z fyzického těla.
Duchovní člověk se už netouží znovu spojit s tím, od čeho se odloučil. Neztrácí vědomí, že existuje duchovní život, a nemůže ztratit ani sebevědomí. Nevrátí se ke svému časnému éterickému dvojníkovi po uplynutí tří a půl dne po odtělení. Nevrací se k fyzickému životu, ví, že je člověkem sfér.
Nemusí ale již mít vědomí, jaké měl a s nímž odešel, i kdyby měl jistotu, že žije, že je odtělený a stal se člověkem sfér.
Knihu PÉČE, PROVÁZENÍ, ODCHÁZENÍ vydal Martin Dohnal,
lze ji koupit u KOSMASu:
https://www.kosmas.cz/knihy/539352/pece-provazeni-odchazeni/>
2024 ©