https://www.youtube.com/watch?v=F_e1JNc2FqU>
Obdivuju přítele - režiséra Petra Tomaidese, kolikrát musel mé neumělé povídání stříhat. Přijel tentokrát točit se mnou v atriu píseckého hotelu City, který mám ve zvláštní oblibě od doby, kdy v něm nocoval Václav Havel při svých cestách republikou krátce po svém prvním zvolení.
Jak tak na ty natočené funkiválie koukám, je ta půlhodina neuspořádaného povídání až až, místy jsem se u toho nudil.
Ale pokud by někoho zajímal spíš nápis na mém triku, tak je tam: REHABILITAČNÍ ÚSTAV KLADRUBY – KLADRUBSKÉ HRY. To tam byl kdysi takový milý dobrozvyk, a tričko jsem dostal. Kdysi jsme tam mohli potkat i rehabilitujícího Alfreda Strejčka, či pravidelně a věrně za ním docházející Jitku Molavcovou.
A co je na nápisu na tom tričku vzadu? Na tričku ve sluneční žluté barvě? Mezi debilitami a stupiditami na různých tričkách je to ZLATÝ KLAS MEZI PLEVELEM. Když jsem tam to tričko dostal, přepsal jsem to, co je vytištěno na jeho zadní straně:
Od úsvitu civilizace člověk toužil porozumět základnímu řádu světa. Povaha hranice vesmíru by měla být něco velmi zvláštního. A co může být zvláštnější, než neexistence hranic. Lidské úsilí by také nemělo mít žádné hranice. Avšak ať se zdá život jakkoli těžký, vždycky existuje něco, co můžete udělat a uspět v tom. Pokud existuje život, existuje naděje. //pod tím na tričku sedm hvězdiček *******//
2024 ©