Točeno ve studiu Paměti národa v ČB; Moje příprava v bodech, některé odpovědi už jsme z časových důvodů nestihli. Osobní zkušenosti, k čemu všemu došlo, ale hlavně nedošlo. Otázky byly kladeny velmi erudovaně a inteligentně. Zde odpovědi:
V dětství zejména tyto vlivy:
- Důlní tesař, zápasník, básník, legionář, léčitel, mystik - František Brož z Příbrami (i prožitky z bojů našich legionářů s bolševiky).
- Politicky šikanovaný Otto Kozák z ČB (zkušenosti s výslechy a mučením z komunistických lágrů, naučil mne od osmi let poslouchat RFE a VofA…, zasvěcoval mne do astronomie, půjčoval velký hvězdářský dalekohled...); StB ho hledala i u nás; postavil hvězdárnu v Příbrami. Poté emigroval, byla nám zadržována pošta.
- Pamatuji z dětství též dva své příbuzné - bratry Jiřího a Miroslava Řehoře. I oni líčili podobná zvěrstva. Byli v padesátých letech vězněni jen proto, že byli syny kapitalisty – úspěšného stavitele Jindřicha Řehoře z Prahy. Říkali, že nebýt jejich pevné víry v Boha, zlomilo by je to duševně i tělesně. Syn Jiřího, můj příbuzný a přítel Petr Řehoř, navázal na činnost svého děda Jindřicha a úspěšně podniká ve stavitelství (firma STAVITELSTVÍ ŘEHOŘ z Černošic u Prahy). Je mj. obětavým členem mezinárodního charitativního duchovního Řádu svatolazarských rytířů.
- Díky skoro dennímu poslechu Svobodné Evropy, BBC aj. si pamatuji na naše skvělé osobnosti v exilu jako byli Ferdinand Peroutka, Jaroslav Stránský či Přemysl Pitter.
- Od mých asi 15 let - bydleli jsme v 60. letech v hlubošském zámku, který byl kdysi prvním letním sídlem presidenta TGM – otec k tomu nechal udělat v r. 1969 pamětní desku, poté průšvih; dneska tam deska opět je.
- Ztracených 40 let vývoje – následky v národě trvají dosud; neprošli jsme sebereflexí; chybí nám smysl pro občanskou zodpovědnost („to oni“).
- Téma, jsem-li pro zákaz KSČM; jací lidé do ní dnes vstupují?
- Hrozba maléru za mé veřejné pouštění Krylova „Bratříčka“ v Janských Lázních v r. 1971.
- Po mé dvacítce přechodný vliv dr. Ed. Tomáše, jako první jsem opisoval jeho Milarepu – poté překlad a dar VH pro dalajlámu. Poté další cesta.
- Vyjadřování se v práci k Chartě77. K mému vyjádření nedošlo.
- Denní opisování zakázané literatury, hrozba domovní prohlídky, zakopání na zahradě… - vše společně s partnerkou Martou.
- Opsáno na psacím stroji cca 10 tisíc hustých strojopisných stran - obvykle po 11 kopiích, tedy celkem kolem sta tisíc stran (z toho cca 75 % antroposofie), poté knihařina - vázání a rozdávání. K prozrazení nikdy nedošlo.
- Několik vteřin od zastřelení v hraničním pásmu Šumavy v roce 1983. K mému zastřelení kupodivu nedošlo.
- Další malér v roce 1979 rovněž po vjetí do zkázaného pohraničního pásma na Šumavě a menší havárii - kvůli tomu musely všechny posádky PS na noční pohotovost na hraniční čáru po celé délce hranic se SRN a Rakouskem, jeli na nás už se samopalem a cvičeným psem pro případ, že bychom chtěli opustit komunistický ráj - zázračně urovnáno nečekanou přímluvou, k zatčení tedy opět nedošlo.
- Nucení od pražského zaměstnavatele ke vstupu do KSČ – byla tedy nutná okamžitá výpověď, přestěhování z Prahy do Písku. Ke vstupu nedošlo.
- Malá asociace: Výtvarnice a pedagožka Dana M. z Bratislavy (píšu o ní v knize Tři duše naboso) byla kdysi předvolána před stranický výbor, kde jí byl nabídnut vstup do komunistické strany. Odpověděla - s vědomím následků - Než do strany, do radši vstoupím do hovna. Následoval vyhazov z práce, musela dojíždět denně vlakem asi padesát kilometrů do školičky v zapadlé obci. Byla ale dobrým morálním příkladem pro své děti.
- Cesty do Lánské obory za dob Václava Havla (snaha v této jeho blízkosti o jeho niternou podporu); cesty po republice se snahou o spirituální a geomantickou obnovu (to slovo jsme ovšem neznali).
- Byl jsem před časem "poučen" manželi s duchovním zaměřením, po mém ocenění slovenské prezidentky: „Vase nadsenie pre prezidentku nezdielame, pretoze bola dosadena americanmi za sorosove peniaze a bude plnit rozkazy protinarodnych globalistov. Pre nas je omnoho moralnejsim clovekom Vas prezident, ktory pracuje v prospech ceskej republiky. Ale tak ci tak, berieme to ako sucast kolektivnej karmy...“ Smutné: morální či paranoidní spodina kdysi okopávala kotníky V. Havlovi, dnes se to občas děje slovenské prezidentce. Jinak má ovšem v národě, k mé radosti, vzácnou podporu.
- Čím oslovil Marx davy; destruktivní vliv marxismu na lidstvo – demagogie trvá někde dosud.
- Porovnání destrukce nacismu (cca 55 milionů obětí – působil 6 let) a komunismu (130 – 140 milionů životů – přes sto let); vyrovnání se s minulostí v Západním Německu, nevyrovnání se ve východním bloku. Nejde o trestání, ale zhodnocení a pojmenování.
- Získání a první opis odkazu Drtikola, poté uspořádání, utřídění a dvoje vydání.
- Opisy časopisu, vydávaného humanistou Přemyslem Pitterem v azylu ve Švýcarsku a sem pašovaného; korespondence s Pitterem.
- Opisy básní ochrnutého mladého přítele - básníka Vladimíra Maliny, byly čteny i z Rádia Vatikán.
- Bytové semináře a setkávání, věnovaná především (ale nejen) duchovní vědě v našem pražském bytě v 70. letech (až 20 lidí, teprve dnes málem trnu zpětně hrůzou).
- Nákup a tajné používání množáku v práci i doma (luxus: stovky kopií přes víkend - Dopis VH Husákovi, přednáškové cykly R. Steinera aj.)
- Kontakty se SPUSA - Společností přátel USA (členství v SČSP, za které se stydím, jsem si musel aspoň takto kompenzovat).
- K čemu všemu užitečnému došlo a k jakým malérům nedošlo? Nebýt vyšší ochrany... Maximální opatrnost byla nutná, to další ponecháno Pánu.
- Zkušenosti přítele - výtvarníka Jana Kristoforiho (10 let vězněn v komunistickém koncentráku v Jáchymově).
- Listy posvátné lípy, o jejíž zasazení jsem se zasadil v Boskovicích na sklonku komunismu, nyní symbolicky zakopány v USA.
- Národní muzeum – Rusy v roce 1968 ukradený kočár českých panovníků – symbolika...
- Nynější doba – příležitosti se životně učit, hodnotit, správně reagovat…; přetrvává ukřivděnost; krom poukazování na viníky by bylo na místě sledovat i u sebe, čím zhoršujeme či jsme sami zhoršovali svět; poctivá sebereflexe by byla mnohdy překvapivá.
- Nedokonalá většina nenalezne a nezvolí dokonalou menšinu.
- Za stav světa jsme zodpovědni všichni - i z minulých inkarnací.
- Davy v demokratickém světě dosáhly společenské moci. Protože ale nedokážou řídit ani svou vlastní existenci, tím méně vládnout, a protože se zpřetrhaly křesťanské tradice, je dnes v Evropě všeobecná krize.
- Vznášíme požadavky na vysokou životní úroveň, a nyní ji máme. K čemu jí využíváme? A – jsme šťastnější? Podle mezinárodních průzkumů je jednou z nejšťastnějších zemí chudá ale zbožná Indie.
- Vybíjíme brutálně celé živočišné druhy, zvířata trpí na jatkách, v zemědělství, v cirkusech, při sportu – říše zvířat se člověka bojí. Nyní se i člověk musí bát zvířecího světa – virů.
- Najednou jsme zjistili, bez čeho všeho se obejdeme. I příroda částečně pookřála.
- Babičky o leckom říkaly „neví roupama co dělat“. Dnes to platí dvojnásobně. Zanášení našich astrálních těl uspokojováním nižšího já, tedy astralitou, lze léčit horečkou. Dříve chřipky a angíny, dnes i Covid nám ji obstarává. Nemoc je někdy jediná možná léčba.
- Onemocním? Zas kousek karmy, tedy nedobrot, mohu očistit. Karma je překážkou spojení s Bohem.
- Hysterie či strach jako emoce přitahuje to, čeho se bojíme. Paralyzuje, jedná chaoticky, neracionálně. Opatrnost a obezřetnost, plynoucí z racia, umí správně jednat.
- Jako ochrana před nákazami slouží prána – všudepřítomná kosmická energie – Láska. Strachem, egoismem ji likvidujeme. Umíme pokorně děkovat za zdraví, nebo se o ně jen bojíme?
- Nezměníme svět, dokud nezměníme sebe.
- Dnes už nepomáhají metody, techniky, fígle, ale jen poctivá, trpělivá práce na sobě, propojovaná s láskou, vírou a nadějí. Skomírá (i ve světě) organizovaná antroposofie, jejích věrohodných reprezentantů ubývá nebo se spíše stahují do menších, neregistrovaných, ale tím tvořivějších skupinek.
- Jen ta duchovní cesta má význam, při které se naše myšlení, cítění i vůle začleňuje do nových, vyšších souvislostí a zároveň stojí plně a bděle na půdě zemské skutečnosti.
2024 ©