Obcas se mi odvine (nekdy i zazní v plné orchestraci) nejaká melodie nebo celý kus nikdy neslyšené hudby, obzvlášt po probuzení. Když to nekdy jen tak zkusím, odvine se mi behem chvilky i nejaký dej, který by šel i zfilmovat, vetšinou ho ale hned zapomenu. Tento jsem si poznamenal. Byla by to možná osnova k filmovému scénári.
Je krátce po válce. Populární herecka zestárla a režiséri o ni nestojí. Protlouká se težce. Až jeden režisér jí rekl, že by mel pro ni hlavní roli, ale na bolavý netaktní námet, pokud by se neurazila. Role se totiž podobá jejímu životu. Seznámil ji s následujícím dejem filmového príbehu. Odehrává se takto:
Bývalá filmová hvezda prošla koncentrákem, kde jí zohavili tvár. Je po kariére. Vytesnuje to, nepripouští si to. Režiséri ji ale odmítají, muži též. Je opuštená. Živorí. Až jeden filmar jí navrhne, že by z pritažlive dámy, za kterou se stále mylne považuje, mela umet zestárnout a zahrát neco vážnejšího, i s tou hroznou tvárí, a že by mel pro ni takový scénár. Ona zprvu odmítá, neumí se smírit s realitou. Je sama. Casto kricí ze spaní. To když se jí vracejí desivé scény z utrpení v koncentráku. Okolí jí nerozumí. Považuje vše za krivdu osudu. Uvažuje i o sebevražde. Až se seznámí se starším invalidním mužem s ošklivým oblicejem, rovnež znetvoreným z koncentráku. Porozumí si, i pres jeho uzavrenost a strohost. Nepodléhají už ošidnosti telesné krásy, prožívají spolu nejkrásnejší roky svých životu, duševní naplnení a nalezení víry, a vedí, že nebýt životních utrap, nedozráli by k tomu. Vedí, že bez projití pólem bolesti nelze prožít pól štestí.
To si precetla ve scénári, co by mela hrát. Pak dej v realite pokracuje: Díky onomu scénári i ona si uvedomuje, že zná starého nepohledného muže, který ji obcas plaše pozdraví, zpomalí v chuzi a podívá se do ocí. Patrne o ni už dlouho stojí. Na jeho náznaky dosud nereagovala. Nadechne se, celá se chveje, srdce až v krku, když s ostychem i nadejí zazvoní u jeho dverí. On otevre, hledí na sebe mlcky. Okamžik rozpaku vystrídá usmev... Skrz pootevrené dvere je videt v pokoji jedno rozestlané lužko, druhé bez lužkovin a nad postelí klasický oválný obraz Krista a Panny Marie s planoucím srdcem. Dvere se otevrou zcela. Tím film koncí, je zrejmé, že se našli. I jejich srdce budou planout.
Je to tedy scénár o scénári. Možná by to musely hrát dve herecky. Pro nejakou stárnoucí herecku by to mohla být výrazná role. Byl by tu taky jednou film o vztahu ženy a muže bez nahých scén, pikantností a oplzlostí. Stejne to ale nikde neuplatním, to si jen tak hraju.
2024 ©