S Fredem Strejčkem bylo vlídno, klidno, milo, i když venku lilo.

      Z mailu: Přítel Alfred Strejček vymyslel, na 4. 6. zorganizoval a uváděl program s mým autorským čtením. Trochu jsem z toho měl obavy. Jenže - dopadlo to díky jemu ještě lépe než bych si byl představil. Fred mne nechal přečíst z poslední knihy  jen jednu povídku, Láska po půl století, nakonec jsem byl radši že jen jednu. Pak mi kladl otázky, velmi dobré, i když jsme na nich nebyli domluvení. Dost podle mých knih, co je (česká) národní duše, naši velikáni, meditace, tzv. esoterika (tedy jsem to řekl kriticky po svém), co je mystika, něco o Karlu IV., Komenském, o spolupráci se Štěpánem Rakem..., pak i jak si udělat dobrý domov, na závěr o tom, co je nejpodstatnější v životě... Posluchači byli pozorní. Takže ani nedošlo na to, abych četl víc ukázek, ale bylo to tak lepší. Místo hodiny, jak avizoval, to trvalo přes dvě. Řeč přišla i na Drtikola či Steinera, na umělecký a duchovní snobismus ap.. Lehce zrekapituloval i naši občasnou spolupráci a různé příhody.
Když jsem mluvil o modlitbě, řekl jsem taky, že modlitbu dnes potřebuje Ukrajina - aby  nebyl někdo v nejistotě, kam patřím.
Bylo tam i dost legrace, třeba když jsem jim říkal, že před začátkem jsme se s Fredem shodli, že nevíme jak se tvářit, když jsme chváleni.
Fred má vzácnou kombinaci dokonalého přednesu, fenomenální paměti, laskavosti, noblesy. To se dnes u většiny hereckých šoumenů vytrácí. Svým pevným zvučným hlasem i seriozním vystupováním, oddaností k vyšším hodnotám, absencí vulgarity a trvale milým kladným naladěním nemá dnes ve své branži konkurenci.
Taky jsem měl možnost odpovědět k duchovnu - že to není paví pero do našeho ega, jak to někteří berou, od jogínů po některé antroposofy, i já kdysi, a vyčleňují se z běžného světa. Když chtěli vědět na konec něco nejpodstatnějšího, asi jsme se shodli, že - být dobrým člověkem pro lidi.