//UKÁZKA//
Minifunkoviny
Pohlazení pro duši
(drobnosti třeba pro kalendář či knihu meditací nebo knížečku v dárkové úpravě - z článků a knih Karla Funka vybrali čtenáři)
1. Duchovní svět většinou nezasahuje do zemského přímo, ale potřebuje na zemi své nástroje – nositele dobra, pravdy, povznášejícího umění…
2. Na zemi se musíme setkávat se zlem, aby naše morální síla nezakrněla, ale zocelovala se. Co nás potkává, není náhodné. Ale co s tím uděláme, jak na to reagujeme, je už naše svobodná vůle, která se někam zaznamenává.
3. Jako svaly fyzické je nutné cvičit, aby nezakrněly, tak i zemské těžkosti se učíme znovu a znovu rozpouštět modlitbou, meditací, uměním, odevzdáním se do Boží vůle a ducha-přítomným jednáním.
4. Jen nicnechtěním a neosobním postojem ke všemu prožívanému si navodíme podmínky, abychom se pak ve chvílích meditace mohli doslova propadnout do vonící propasti Ticha.
5. Nechť Kristova Láska září z našeho srdce a stáváme se tak jeho nástrojem k ochraně, posile, povzbuzení, osvěžení druhých.
6. Nechť se staneme živým, zářícím článkem řetězu čistých a pomáhajících bytostí.
7. Jen z pólu klidu, ticha a oproštění se ode všeho oceníme pól radosti a plnosti života.
8. Smysl duchovního úsilí je ve schopnosti žít podle zákona spásné mravnosti a ne v mystických výsledcích bez denního zemského zkvalitňování.
9. Vyzařováním lásky, radosti, harmonie, pochopení si tvoříme ve své auře koridor, po kterém k nám totéž proniká.
10. Sami se zcitlivujeme na to, co vysíláme. Buď vnímáme odezvu laskavosti, nebo neochoty, neporozumění a podobně.
11. Naším skutečným vlastnictvím je pouze to, co jsme si s boží pomocí vytvořili jako duševní a duchovní hodnoty, ctnosti, síly lásky, prožitky pravdy, vnitřní svobody a podobně.
12. Je velmi užitečné hlídat si, zda celá naše „láska“ či „duchovno“ není jen nápodobou, atrapou, imitací, abychom se mohli pochlubit nějakými „výsledky“, „úrovní“ či „pokrokem“.
13. Mnohdy modlitba za někoho, soucítění a účastenství stačí, abychom zahřáli a oživili srdce, zatrpklá a ztuhlá ranami života, pod kterými ztratila víru a naději.
14. Dech Kristovy lásky je ta nejvyšší, nejúčinnější a nejčistší alchymie, která přeměňuje klam v pravdivý vhled, zlobu v klid a odpuštění, bolest a nenávist v mír a lásku, vinu v její poznání a nápravu, tíseň v uvolnění, pochybnosti v jistotu poznání, vlažnost a lhostejnost v zanícení lásky
15. Modlitební či meditační nálada obsahuje i náš osobní vztah k Bohu, pokusy oslovovat Ho za sebe, ze sebe, svým Já, sebou samým. Správná modlitba je lehoulinká jako vyprázdněná lodička.
16. Nekonečně velebná je odvěká láska boží,
jak naplňuje vesmír, nechť i v člověku hoří.
17. Když člověk předstoupí před Boha s prázdnýma rukama (ale musí před Boha předstoupit opravdově, vědomě, jako Jeho dítě), pak se dá jen kleknout na kolena, sepnout ruce a tiše a trpělivě i rozhodně hledat inspiraci k modlitbě, ke správným řešením i k tvůrčí práci.
18. Láska ke Kristu znamená, že Jeho láska zažehuje odlesk sebe samé v naší duši, začíná v nás žít, byť jen ve slabém odlesku, a měnit náš poměr k sobě i ke světu: začínáme se vědoměji pociťovat součástí plánu dlouhodobé kosmické evoluce a jejích morálních hodnot a dějů.
19. V boží ruce se jednou každé zlo rozpustí a zkrystalizuje znovu v dobro. Proto i naše zlo je jen stavebním kamenem k vědomé výstavbě dobra, pravdy, krásy, čistoty, ctnosti.
20. Prosíme o dar vroucnosti modlitby, vnitřního zanícení a žízně po Bohu, které mohou, zprvu třeba jen na pár okamžiků, rozvolnit naše já tak, abychom za jeho clonou zavnímali odlesk nebeských pocitů Království božího.
21. Protože všechny říše nebe i země tvoří část božského bytí, jsme společně vnořeni do plamenů vesmírného Otce a Matky. Oči některých se k tomuto poznání počínají otevírat.
22. Bohu se odevzdávejme cele při vědomí, že Boží láska září na každého jako slunce, které také nezkoumá, jaký je ten, komu dává světlo a teplo. Je to stav, asi jako když ztroskotanec je vyvržen na teplý písek a pocítí po marných bojích a zmítání se sluníčko a úlevu. Bůh na tento náš stav trpělivě čeká.
23. Přijímejme Kristovu osvěžující silotvornou sluneční moc, aby se rozlévala i do našeho podvědomí a pomohla nám poznat a rozpustit temné nánosy minulosti.
24. Až zesílíme ve víře, naději a lásce, poznáme sami, že nic není náhoda ani křivda ani jakési Boží nedopatření.
25. Nesmrtelný oheň nekonečné a ničím nepodmíněné boží Lásky a Moudrosti může kdykoliv prožehnout, obnovit, posílit, napravit, posvětit a oživit všechny složky naší bytosti. Záleží jen na intenzitě vroucnosti a důvěřivosti volání naší duše, ne na našich chybách a proviněních.
26. Když probudíme Kristův impuls ve vlastní duši jako nejintimnější osobní zážitek, vytvoříme tím současně nad sebou onu neviditelnou klenbu - kopuli bratrské pospolitosti.
27. V každé lidské duši se má zrodit Panna, jež jediná může porodit Krista, Slovo.
28. Víme, že jedině vtělení očisty až do krve a do kostí nás vyvede z karmického průchodu zemského žalu.
29. Největší oběť plynula vždy z mateřské lásky. Jejím obětavým cítěním se rodil z ran lidského srdce ohnivý květ neosobního života, kterým se bolest proměňovala v lásku. Ta okřídlila duchovní srdce člověka, aby se mohlo povznést zpět k Bohu.
30. Chceme-li prorazit hlavou zeď našeho vlastního vězení – zbavit se předčasně nějakého Bohem dopuštěného trápení, může se nám to samozřejmě podařit – ale ocitneme se jen ve vedlejší karmické cele. To, po čem jsme toužili, se nám buď nesplní, nebo to zklame očekávání našeho sobeckého chtění štěstí, protože jsme si neosvojili ctnost, kterou v nás měly nesnáze vytříbit. Žijeme pak v jakémsi vakuu, neurčitu, protože jsme nepracovali poctivě na sobě a nepočkali na zřetelnou příležitost k uvolnění se od onoho tlaku či upravení okolností.
31. Všímejme si, zda duchovní učení a pravdy, ale i zemské děje okolo sebe, v politice apod. nepřijímáme jen larvami myšlenek, v mlžném oparu jejich jádra, bez logiky, vcítivosti a posouzení okolností, nebo zda nečekáme, že Duch poznání k nám přijde s jakýmsi polopatickým divadélkem či reklamním halasem, na které jsme často pohodlně uvykli, abychom něčemu uvěřili. I u duchovních autorit si všímejme, že někdo halasí o nicotnosti a jiný hovoří tiše a nenápadně o tom podstatném.
32. Jak fénix ohně Lásky stojí bezeskvrnná Maria Panna
na zenitu nebes k lidstva vykoupení přichystána.
33. Od Boha neustále žádáme nějaké zázraky, zásahy či důkazy – ale kdo má komu dávat důkazy? Spíš my Bohu o své lásce, oddanosti, důvěryhodnosti, pokoře, trpělivosti…
34. Nemusíme se ve všem zbytečně úzkostlivě ohlížet na úsudek nezralých lidí či přebírat kalné a nespásné světové názory a náhledy, ale myslit vždy samostatně a přiměřovat své závěry k poznaným pravdám duchovní moudrosti zasvěcenců.
35. Do lampy tichých srdcí vlévá Boží Matka živoucí všeléčivý olej kosmických bylin. Ten občerstvuje naše strastmi a únavou někdy nachýlené hlavy a zvláčňuje zatuhlosti našich niter.
36. Ti, kteří nám takzvaně ubližují, jsou urychlovateli našeho postupu a jsou jen nástrojem vyššího řízení pro naše tříbení tam, kde to potřebujeme. Boj proti nim proto nahraďme bojem proti své sebelítosti a ukřivděnosti, neboť sklízíme jen to, co jsme zaseli. I na druhých nám nejvíce vadí ty stránky, které sami ještě nemáme zpracované. Víme, že bez Božího svolení nám není zkřiven ani vlas na hlavě a že Prozřetelnost čeká jen na nás, na naše polepšení a projasnění, pokoru i odvahu, aby mohla tisícerými způsoby ihned vyřešit náš problém či situaci (tj. poslat nám možnost řešení), pokud již pro nás splnil účel.
37. Jsme trvale vnořeni do Všeplamene kosmické božské Matky. Její tichý, laskavý, všudypřítomný, trvalý mateřský úsměv prolíná všemi hvězdnými i mimohvězdnými prostorami. Kristus je jejím planoucím duchovním srdcem. Tak jako naplňuje Ohněm své bezedné Lásky vesmír, může ozářit i nás, protože jsme stvořeni k obrazu božímu a jsme v lůně věčnosti. Je třeba si to však uvědomovat. Plným uvědomováním si těchto pravd je v sobě postupně oživujeme.
38. Poctivé studium duchovní vědy i oddaná bezeslovná modlitba a ztišení odhaluje skryté struny naší duše, které se rozehrávají pod dotyky bratrských přírodních a hvězdných říší, probleskující zpoza viditelného záhalu.
39. Kristus je srdcem vesmíru, je vesmírným vědomím Já. Tak jako zčistěné srdce nás vede k očistěnému, moudrému tvůrčímu myšlení hlavy, i Kristus nás vede k nejduchovnější inteligenci, moudrosti a stvořitelské moci a síle Boha Otce.
40. Skutečná láska pomáhá, je to vlastně přímá modlitba. Pokud vysílání lásky není podepřeno skálou duchovního poznání, charakteru, moudrosti, jsou to jen prchavé nicotnosti, které nikam nezasáhnou. Skutečná láska nejsou jen citové kulisy, bývá spojena s obětí a mlčenlivostí.
41. Čím je pro fyzické tělo páteř, tím je pro lidského ducha Kristus.
Čím je pro fyzické tělo srdce, tím je pro lidskou duši Sofie-Marie.
42. Kdykoliv můžeme trpělivě proměňovat své nitro v silotvorné ohnisko Kristovy všeobjímající lásky, která každého oživuje, obnovuje, posiluje a povzbuzuje a tím rozpouští zlo druhých lépe, než nelaskavé a povýšené kritizování z hlediska omezeného lidského rozumu.
43. Jen když vše, co jsme získali mystickým pokrokem, předáváme a vyzařujeme jako mystické slunce bližním, můžeme dál bezpečně pokračovat.
44. Budeme-li jako dítě v matčině lůně zrát dechem lásky pod srdcem Božské Matky, dostane se nám jednou otevření jejích hvězdných tajemství.
45. Kristův podnět je v první řadě volní, prolínající krev našeho života svěžestí a odvahou lásky, vedené moudrostí.
46. Kristovo cestou lze žít a jednat bez úhybů, špatné nálady a strachu, v plné šíři zemského terénu.
47. Je lepší být potravou druhých, sytit je pochopením, laskavostí, radou, vcítěním, než se sebevědomě opájet svými dobrými skutky, mystickými zážitky či nastudovanými znalostmi.
48. Z nevinnosti i mohutné vznešenosti hvězd je utkána duše Sofie-Marie. I na nás může vložit svou žehnající ruku.
49. Vše, co jsme a co máme, není naše, ale je to od Boha propůjčeno na dobu našeho zemského života a proto musíme být co nejpečlivějšími správci svěřeného majetku.
50. Božská Matka – Královna nebes, stojící na kosmickém zenitu, dává každé duši, jež zvítězila láskou v zemských bojích, hvězdný diadém a běloskvoucí mystickou lilii, která činí lidské srdce harfou písní lásky.
51. Bdělé oddávání se Kristu, vzpřímení se k Němu, zdynamizování naší vůle Jeho odvahou nás vede blíže k pomocným gravitačním proudům Krista, do Jeho většího bezpečí.
52. Na váze věčnosti platí jen naše láska, smysl pro pravdu, krásu a dobro…
53. Až se lodička našeho života přeplaví na druhý břeh, asi se nás nebudou ptát, jak jsme ji zatížili drahými předměty, nebudou je zajímat naše zemské úspěchy, kariéra, krásná ale prázdná slova, zemské vědomosti, ale spíš kolik v nás bylo lásky k Bohu, pochopení a oběti pro druhé, kolik radosti a čistého veselí jsme rozdali, kolika zbytečností jsme se vzdali, jak jsme uměli odpouštět, nakolik jsme zůstali věrní sami sobě…
54. Božská Matky vydechuje ze svého srdce Oheň Božího dechu mateřské Lásky, kterou zahřívá naše duše.
55. Jako pes na odvíjejícím se vodítku pána, i my si vytvářejme svou láskou a oddaností k Pánu jakési vodítko s libovolně dlouhou šňůrou, ale při vědomí, že na jeho konci je Pán, která nás nejen vidí, ale i miluje a přitahuje.
56. Nechť se svým egem ponoříme do božského vědomí a staneme se krůpějí božského Světla.
57. V jistém smyslu duchovní cesta neexistuje. Dá se říci, že stačí jen zastavování se a rozkrývání toho, co máme v sobě, i rozhlížení se, co máme kolem sebe –hmotné i nehmotné. Neustále se vyvíjíme v Božím Lůně, obklopeni Jeho Láskou a Moudrostí, kam tedy spěchat? Stačí vstřebávat se do božích kosmických struktur.
58. Stáváme-li se sluníčkem lásky, moudře jednající, roztavují se naše nižší podvědomé substance, aniž bychom museli vykonávat nějaké složité duchovní praktiky.
59. Zrozujeme se postupně z ohně božské Panny, která pak tvoří v našem srdci a dynamizuje všechny formy našeho života ohněm své Lásky.
60. Učíme-li se posuzovat vše, co myslíme, cítíme, děláme či říkáme (ať je to jednání s druhými, výběr a přijímání umění, naladění při přijímání nezdaru či úspěchu, při vaření, při milování, při televizi…) s vědomím, že Bůh je všudypřítomný a vše vidí, naučí nás to pak i lépe rozpoznávat, jsme-li s Ním v harmonii nebo se od Něho vzdalujeme. //Pozn.: kulatou závorku v tomto citátu lze vynechat//
61. Toužíme jednat v souzvuku s všemohoucí Vůlí Boha Otce,
cítit a milovat v souzvuku s všeláskou Kristovou,
myslet a poznávat v souzvuku s všemoudrostí svatého Ducha.
62. Nezažívejme blaženost (z lásky, z umění, z přírody atd.) sobecky pro sebe, ale s radostí, že jsme vůbec na světě s druhými a že to, co zažíváme krásného, mohou spoluprožívat i jiní.
63. Když prožívání krásy, lásky, dobra vysíláme i pro svět, prosvětluje se celková hladina vědomí lidstva, a druhotně se stáváme průchodnějšími i pro vyšší a kvalitnější hodnoty. I naše sobectví se tím samovolně rozpouští.
64. Nadsmyslová harmonie boží blízkosti může organizovat naši budoucnost a posilovat nás i ve snášení tíhy života, pokud se jí dovedeme s bezmeznou důvěrou svěřit.
65. Vše, co nás obklopuje a co nás potkává je pro nás dobré, dokážeme-li to správně zařadit a bereme-li vše jako zkušenost či stupeň k vývoji.
66. Nemusíme se bát žádného zla ani působení nečistých vlivů, pokud víme, že Bůh je s námi a zůstává s námi na věky. Je naší ochranou a štítem. Kristova láska je naším světlem na cestu i ochranou přede vším nebezpečím.
67. Nechť naše myšlení je osvíceno svatým Duchem,
naše cítění je protepleno Láskou Krista,
naše jednání je naplněno a zkrystalizováno Mocí a Silou Boha Otce.
68. Jako z růže vidíme raději květ než trny, stávejme se pro svět růží, která touží zkrášlovat celou zahradu, a trny našich bolestí a nedostatků si řešme poctivě v ústraní.
69. Vím, že přijal-li jsem, že božský Otec je můj pastýř, nemusím mít z ničeho obavy, protože v každé situaci Ho mohu poprosit o jeho Moc a Sílu jako svého skutečného otce, kterým také je. Úměrně tomu, jak se budu klást do Jeho dlaně, budu mít účast na Jeho duchovních statcích Lásky a Moudrosti i ochrany přede vším zlem.
70. Vše, co nám přinese budoucnost, očekávejme s klidnou myslí, ba vděčným těšením se, protože je nám dána Světovým vedením, které je plné Moudrosti i Lásky.
71. Maria, neposkvrněná matko lidských duší, dávající jim vnitřní panenství, pomoz nám počít nový čistý život z běli tvého sněžného mariánství. Naplň nás Bytím Otcovým, prostup nás Láskou Kristovou, osvěť nás Světlem svatého Ducha.
72. Zkouškami nám Prozřetelnost nastavuje zrcadlo k lepšímu sebepoznání a sebenápravě.
73. Z vědomí božské Milosti a Vševědoucnosti mohu sát nevyčerpatelnou blaženost dětsky čisté radosti, že je mi dána trvale k dispozici plná studnice živé vody boží Milosti, Moudrosti a Lásky, která jedině může uhasit vyprahlost mé duše po skutečné něze, lásce, vědění, moudrosti, soucítění, ctnosti, kráse…
74. Většinou nevíme, kolika zkouškami právě procházíme, protože skutečné zkoušky vypadají často trapně, banálně či příliš „obyčejně“. Někdy spočívají v tom, abychom cosi přijali s vděčností a s vědomím, že je to pro nás to pravé.
75. Často jsme nesnázemi vedeni, abychom vypěstovali obyčejnou slušnost, důvěryhodnost, vcítivost, nepohrdání, nelpění, logiku v běžných věcech, plnění slibů…, ale to nám nevoní, to není dost „duchovní“.
76. Maria nám přináší božské síly vnitřních ohňů, které zaněcují duši k čistému nadšení, plynoucímu z morálních zásad pevného a čistého charakteru Panny. Pobádá k píli a pracovitosti, k vytrvalosti v překonávání životních zkoušek pokorou a čistotou srdce.
77. Maria nám pomáhá pracovat v říši květů ducha a v inteligenci merkurské podstaty Panny. Vnáší do duší zájem o krásno a ideálnost, pro tiché vnitřní štěstí tvůrčí práce a nadšené snahy otevřít nové brány vnitřním silám neosobního života. Mariánská individualita vede k pokladům Praduše světa a otevírá zdroje nesmrtelných sil hvězdného jasu tajemného Světla duchovního oplodnění, vytváření a zrání.
2024 ©