Nehalasil o esoterice, o napojení, o intuici, ale uměl o tom drtikolovsky Mlčet i se stávat vyšším nástrojem pro svůj nástroj – varhany. - 16. dubna to jsou čtyři roky, kdy odložil pozemskou schránu Mistr Jaroslav Vodrážka, náš přední varhanní improvizátor. Jak mi ještě za totality sdělila jeho žákyně a moje tehdejší mladá kamarádka, básnířka a muzikantka Markéta Procházková, byl v době nejaktivnějšího rozkvětu oceňován i v cizině, komunistický režim mu ale vyjetí nepovolil. Byl totiž věřící a nijak se tím netajil. Jaroslav Vodrážka - pokorný křesťan, mj. i osobní návštěvník Fráni Drtikola – prý přátelům říkal, že po usednutí za nástroj se jen soustředí do říše Ticha, poprosí, a pak už jdou improvizace samy. Pro svou neskrývanou víru byl u režimu v nemilosti. Jedním z jeho žáků byl i Jaroslav Tůma. Mistr Vodrážka byl mile známý i tím, že nosíval často i v interiéru svůj kruhovitý baret s asi třícentimetrovou „anténou“ uprostřed, říkal jsem si trochu cynicky a se svým hloupým humorem – Aha, tou anténou přijímá ty inspirace.
Jedna epizodka, kterou pan profesor vylíčil své žákyni na varhany Markétce Procházkové a ta mi ji sdělila kolem roku 1980 takto: Když jel s dalšími muzikanty vlakem kolem Bavorska, najednou na něho přišla nutnost posvátného ztišení. Omluvil se hovořícím kolegům a vyhledal samotu v uličce vagonu. Ostatní nechápali, zpočátku ani on nechápal. Dodatečně zjistil, že to nastalo, když projížděli kolem působiště Terezie z Konnersreuthu. Tedy zachytil bezděčně její vliv. Byla to věhlasná mystička, žijící mnoho let pouze z eucharistie, bez jídla. Dlouho ji lékaři zesměšňovali a označovali za podvodnici. Přistoupila pak i na dvoutýdenní nepřetržité pozorování, kdy se vědecky a svědecky ověřilo, že nic nejedla, ani se nevyprazdňovala. Stačila jí jedna posvěcená hostie denně. Takových jedinců, žijících z prány, je v historii více. Když se vědci o tom konečně přesvědčili, publicitu o tomto výsledku ovšem nešířili. Rozbourala tím jejich materialistické pověry. Tím větší zájem budila u veřejnosti, před jejím obydlím byly denně davy těch, kdo ji toužili poznat, omýt se v její auře či se na něco zeptat. Byla tam i Anička Soukupová, až do jeho odchodu blízká žákyně Drtikola, ke které jsem v mládí chodil s partnerkou meditovat. Když se prý v davu na Tereziiným dvoře na cosi zdlouhavě ptala, přerušila ji Terezie laskavě ale rázně: Jsou tu i další, kteří se chtějí na něco zeptat.
Ještě k panu Vodrážkovi. Jak se lze dočíst na internetu, objevila se nedávno v soukromé sbírce vzácná nahrávka, zachycující Mistrův poslední veřejný koncert v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Plzni dne 2. prosince 2018. Ve druhé polovině článku naleznete rozhovor, který improvizovaně vznikl mezi profesorem Vodrážkou a několika mladými varhaníky a skladateli při příležitosti tohoto koncertu.
Z komentáře v následujícím odkazu: ... Celý svůj život prožil jako hluboce věřící a hudba pro něj byla něčím více, než jen uměním pro pozemské posluchače. V rozhovoru zaznívají právě ty jeho myšlenky, které můžeme považovat za Vodrážkův duchovní odkaz.
https://operaplus.cz/vzpominka-na-varhanika-a-skladatele-jaroslava-vodrazku/>
https://soundcloud.com/user-217226109/vodrazka-10
2024 ©