Malé setkání s velikánem
Jedním z největších lidí, které kdy dala velká Rus lidstvu, byl i Alexandr Solženicyn. Byl celoživotně spjat s ruskou národní duší i s osudy svého národa, i přes roky emigrace. Nesl na svých bedrech celou tragiku nejkrvavější totality moderních dějin, snad dějin vůbec. Světoznámým se stal zejména knihami Jeden den života Ivana Děnisoviče a trojdílným Souostrovím Gulag (doporučuji k přečtení). Sám prošel nejtěžším koncentračním táborem, pověstnou Ljubjankou, kde například podklad pro budovanou silnici byl zpevňován tunami kostí umučených vězňů.
Jedna z mých kamarádek – účastnic našich víkendových setkání, dříve asistentka na technice, paní Ing. Zoša Černyšová měla možnost se s ním kdysi setkat. Zde je její krátká vzpomínka.
Čo sa týká môjho stretnutia so Solženicynom - bola som vtedy práve skončená vysokoškoláčka a začínala som doktorantské štúdium v Kyjeve a mojim dobrým známym bol Viktor Platonovič Nekrasov /držitel Leninskej prémie za román V zákopoch Stalingradu/. U neho som sa sním stretla, nie veľmi som sa s ním rozprávala, lebo som bola veľmi nesmelá, ale ostal mi z neho prekrásny dojem. Bol to človek nesmierne skromný a neuveriteľne charizmatický, s nesmiernou láskou k ľuďom a k svojej vlasti. Karle, veď je to viac ako 40 rokov, neviem si vybaviť o čom sme sa rozprávali ale ten celkový dojem mi asi ostane navždy. No ja som vtedy mala plnú hlavu stavania mostov a tunelov, myslela som si, že to je to najhlavnejšie. Keby som vtedy mala rozum ako mám teraz, určite by to bolo inakšie. Asi za týždeň ma s mojim priateľom /mojim budúcim mužom/ zaistilo KHB (česká zkratka KGB - sovětská tajná policie, nástroj státního terorismu) a strávila som tam jednu noc, ale pre nich úplne zbytočne, mávala som zahraničným pasom stále pred ich očami, museli ma prepustiť. Môj priateľ tam bol viacej dní, ale tiež sa mi podarilo dostať ho odtiaľ.
S V. P. Nekrasovom sme sa stretávali až do jeho odchodu do Francúzska. Potom sme sa už nikdy nevideli, len viem, že zomrel zo smútku za vlasťou. Keď som potom bola vo Francúzsku, mohla som sa pokloniť iba jeho hrobu. A vtedy som si uvedomila, že keď stratíme niekoho dôležitého, už nikdy medzeru po ňom nedokážeme zaplniť, že nám bude chýbať celý život.
Pozn.: Alexandr Solženicyn (1918 - 2008), nositel Nobelovy ceny, se podobně jako jeho velký předchůdce a vzor, Fjodor Michailovič Dostojevskij, dostal až ke kořenům ruské národní povahy, i k hluboké podstatě křesťanství.
Viktor Platonovič Někrasov (1911 - 1987) byl za kritiku obnovy stalinismu na počátku Brežněvovy éry vyloučen ze strany a šikanován. Roku 1974 emigroval do Francie.