Můj Pane, tolik času jsem v tomto životě promarnil toužením po pomíjivostech, blouděním a marnivým sebeobjímáním. Tolikrát jsem naplňoval svou lačnost zbytečnými pocity štěstí, které jsem měl za dobré, marnými představami, obavami, strachy, myšlenkovými obsahy, které za to nestály. Byl jsem hluchý a slepý v zaujetí sám sebou, otročící vlastním pocitům a vášním, fascinovaný iluzí vlastní důležitosti. Tolik drahého času jsem strávil v temnotě! A kolik temnoty je ve mně dosud?
A můj Anděl mě provázel a provází, inspiruje mne a staví mi do cesty překážky, jejichž překonávání bolí, protože si vynucuje oběti. Ale úsilí na nich vyvinuté pozvedává mou duši vždy o stupeň výš, blíž k Tobě, Kriste, k mé vědomější spoluúčasti na Tvém vedení.
Ty učíš mé srdce lásce – té, která se vylévá aniž se ptá, aniž sama něco chce, aniž hodnotí, jak byla přijata. Ryzí lásce, jíž překypuje srdce, teprve když se plně vzdá samo sebe. Teprve když sobecké já ustoupí ze světla Tomu, který je.
Má mysl se vůči Tobě otvírá jako pohár, Kriste, aby v sebe nechala vproudit Lásku, kterou rozléváš na celý svět. Už vím, že nemohu přidat nic cenného ze sebe, jen otevřít své srdce… a nechat Tvou lásku vlévat se v něj… a přetékat z něj ven do světa. Nebránit jí a nechat jí mimoděk a zvolna proměňovat mou věčnou podobu k Tvému obrazu.
Můj Pane, buď se mnou při odtělení i až se příště vtělím! Veď mě a pomáhej mi, abych neztrácel čas marnostmi, abych tápal jen co bude nezbytné k nalezení ještě jasnějšího světla pravdy, ještě většího dobra, ještě silnější lásky pro ty, kteří budou se mnou!
/před lety laskavě zaslal autor Jan Arm, malinko doplnil KF/
2024 ©