Páčko a ahojky na narozky u telky
Právě jsem si zkusil naformulovat vysvětlení, proč nesnáším ty různé zdrobněliny a laciné zparchantělé výrazy jako páčko, ahojky, busík, super, paráda, telka, hoďka, narozky..., připadá mi to jako náhražkovité navozování povrchní kýčovité pohodičky, jakoby člověk nedokázal navodit tu skutečnou, hlubší, a takto si nasládle vypomáhal, anebo jakoby se chtěl druhému vemlouvat či se s ním sbližovat neopravdově, vnějškově, vtahovat ho jaksi reklamně do nasládlé náladičky. Někdy je to zbytečné či nadbytečné. Je to asi jako když šišláme na dítě v domnění, že se mu tím vloudíme do nálady. Proto mne to s druhým spíš odcizuje. A i proto, že v tom cítím diletantské znevažování až kažení jazyka. Samozřejmě připouštím, že je to u někoho jen pasivně odposlouchaný a přejatý vyjadřovací zvyk, tedy bez těchto úmyslů, jen nevinné. Ale i ve standardech kvality sociálních služeb je nepřípustné a ponižující oslovovat seniory zdrobnělinami jako děti (hajat, spinkat, postýlka, obídek, anginka apod.). Působím asi mentorsky, že? To já ale spíš beru normální tradiční expresivní vyjádření jako hovno apod., které je někdy nezastupitelné. - To já jen tak, musím to napsat, když mne napadne vyjádření. Jinak to uteče.
2024 ©