Petr Ulrych

Petr  Ulrych

No tos mi nahrála s tím Ulrychem: Hele,  při vší mé relativně asi dost velké hudební citlivosti a možnosti v sobě srovnávat, je ve mně Petr U. jako jeden z nejen největších skladatelů současnosti, ale považuju ho na úrovni Bedřicha Smetany. A to se vší vážností, bez ohledu na to, dělá-li Ulrych tzv."lehčí žánr", ostatně Prodaná nevěsta či Hubička byla tehdy taky spíš zábavná hudba. Ulrych proniká až k české národní duši, to nebylo od dob Smetany dáno takto silně asi nikomu. Je hudebně výjimečně nápaditý, melodická invence je mimořádná (to ostatně tvrdí i Jiří Černý, muž nejpovolanější). Na počet melodií, které nejsou ledajaké, se mu nemůže rovnat dnes žádný skladatel popu, ba ani Smetana. V Ulrychovi vidím pokračovatele Smetanova, ovšem současné vlastenecké cítění je podle předminulého století upadlé a tak je Ulrych v tomto směru zatím nerozpoznaný a nedoceněný (až na pár výjimek, které mi potvrzují, že nejsem sám). A taky, jak říkal Černý, Ulrych si za svým dílem stojí i svou lidskou slušností, charakterem, a i to je dnes výjimka. I v skladbě je vidět jeho inspirace nejprve třeba Beatles, Bee Gees (tehdejšmi), hippiesáckou hudbou aj., aby poté, co zvládnul melodičnost a instrumentaci (aranžování) tak, že se v tom svobodně a tvůrče pohybuje, dospěl pak k našim národním kořenům, a to bez sentimentu či epigonství. Ulrych je naše současná nejnárodnější hudba, vysoko nad třeba Čechomorem či Hradišťanem apod., ač proti nim nic nemám. Jeho kvality rozpoznávám celoživotně.

Aniž bych chtěl snižovat naše některé velmi až mimořádně dobré pop skladatele jako Svoboda, Ondráček, Kryl, i Janda aj., tak Ulrych pronikl nejhlouběji k národní duši. Bylo mi dáno kdysi opakovaně, hlavně při poslechu alba Meč a přeslice (zhudebněné české pověsti) nahlédnout, pak si i chvíli občas podržet úroveň, ze které bral Ulrych inspirace. On je už z minula slovanský zasvěcenec, ač to vědomí o tom má teď zastřené. Ono je to tak: vše, i ty vysoké úrovně,  už je v duchovních světech někde hotové, tedy i to, co čeká lidstvo (ač jen jeho menší část) v budoucích věcích. Ulrych čerpá ze slovanské budoucnosti otevřených nebes a všebratrství (ač i zde se k tomu dopracuje jen zlomek lidí). A je to přesně tatáž úroveň, kam bylo dáno pronikat Smetanovi či Muchovi. A je jedno, že to Ulrych zatím ani plně neví,  však on se to jednou dozví, jeho úžasné dílo ho tam vynese (a možná bláhově se těším, až se "tam" spolu setkáme, třeba ho i vědoměji zavedu tam, odkud čerpal své inspirace). Jo, tohle ovšem nemůžu napsat či říct skoro nikomu.