Posbíráno ze života rodiny

Posbíráno se života rodiny:

/Dopis Lenky Szopové/

Tím, že mám tolik dětí, že je nás hodně, je toho hodně k prožívání a možnost jít stále vědoměji velká.

Možnost…  spíš nutnost. Nemůžu až někdy, jsem nucena teď. Vnímat, co se děje, na kterou strunu se tu hraje. Co je plevel a co zdravá rostlinka.

Posbíráno se života rodiny:

- výbojnost, touha zvítězit, prosadit svou, pokořit druhé

- netrpělivost

- bojácnost, pokrytectví, neupřímnost

- slavomam, touha vypadat dobře, slunit se v přízni druhých

- povrchnost, poletování, užívání si, ledabylost

- sebelítost, rozplývání se v emocích, sebeobviňování

- bujarost, legrace za každou cenu, shazování nepříjemné situace vtipkováním

- urputnost, zarputilost, nepřiznání chyby

- touha mít o všem přehled, lpění na „řádu věcí“, na vlastním „majetku“

- chaos, nepořádnost, všechnyvěcivjednomchumlu

Kdy s námi ty nedobroty točí? Tehdy, když na milost Kristových šlépějí a jeho náruče zapomeneme a pereme se s nimi po svém.

Zformulovala jsem si otázku: Proč ztrácím vnitřní Světlo a vláhu? Proč se od něho odpojuji?

Část odpovědi: Protože mi „něco“ říká, že se nemůžu „jen tak“ slunit a nechat zavlažovat, ale je třeba jít do boje s nízkostí, která se hemží kolem. Je to jemný hlásek, ale má u mě váhu, vkrádá se mi nenápadně do postoje k situacím. Až se mu často podaří mě zviklat (třeba po několika hodinách náročnějších situací vyznačujících se chaosem) a tak na konci dne překvapeně shledávám samu sebe zablácenou a s kyjem v ruce. “Ach jo,“ vzdychnu si, „děvče, děvče, nejsi na to přece sama, kam tak pospícháš? Na modlitbu jsi zapomněla, na krásu a sílu vnitřního klidu.“ A potom  pod tím vzdycháním cítím, že prohry vlastně nejsou až tak moc prohrami, když pod nimi nepadnu celá, ale snažím se držet vzpřímené vědomí.   

Jsou dny, kdy se v tom máchám a dny, kdy přichází prožitky jako za odměnu. Věci se prostě dějí, následují provázaně za sebou, vývoj k lepšímu je cítit. Malé zázraky života. Krůpěje života.

Je zvláštní, že vždy je možné vidět, že někdo zrovna zabral a je mu pomáháno. Jen s úctou hledím.

Rozhořet v sobě slunce vědomí a nechat na něm shořet všechny stíny.

Zdraví             Lenka