Přátelství bez kulis; Volné plynutí přátelství
Zatím se moc nenalaďuješ na neosobní vztah a tím víc se zaplítáš do desítek pro druhé nepřijatelných myšlenek, kombinací, zamotanin, složitostí… Hysterčením, že o někoho přijdeš, se sama o něho připravuješ.
Nepochopíš-li to základní nicnechtění teď, nepochopíš ho ani potom a něco zaspíš. Budeš-li si zalehávat balónky, aby Ti neulítly, vždy Ti prasknou. Čím víc se v té vodě zmítáš, tím víc jdeš ke dnu. Lze ale i splývat a jen obzírat břehy a kameny a klidně se jim vyhýbat.
Pošetile si hlídáš kontakty s „cennými“ lidmi, bojíš se přehnaně, aby Tvůj obraz u nich neutrpěl, a tím se Ti to rozpadá. Nelze dávat najevo jen jednu stránku osobnosti, tu lepší. Zákonitě jednou přijde s každým situace, kdy se projevíš ve své dosud neuplatněné odvrácené straně, a pak se druhému teprv ledacos pospojuje, čemu zatím nerozuměl. To se holt stává.
Ale: Starej se o to, jak se jevíš doopravdy sobě a Bohu. Pak, až to aspoň trochu najdeš, přijde Ti teprve větší bezpečí v kontaktech, nebo Ti přijdou i uspokojivější kontakty. A když se některé rozpadnou, notak jsi s tím člověkem ušla kus cesty po Zemi, jindy zase s jiným. Snažit se strefit do vkusu či stylu druhého, formovat své projevy podle toho, aby byl „spokojen“, je krátkozraké a pošetilé. Vždy to dřív nebo později vyleze na povrch. K tomu došlo. Přijde-li krize některého vztahu, přijmi s klidem, ač je to zprvu lidsky bolavé, žes o to přišla, a teprve odtud možná svitne naděje na obnovu.
Z jakého stanoviska chceš vstoupit na Cestu? Napřed musí člověk nepoutat nikoho a nic, být schopen takto žít, a teprve pak najde u někoho blízkého porozumění, oporu, souznění, hezký vztah atd. Je-li to před tím, je to jen dočasné, fiktivní, i když to třeba není hned rozpoznáno. Pak druhému stačí v nějaké situaci třeba jen malé, nečekaně se naskytnuvší nahlédnutí do pravého a obvyklého nebo častého stavu nitra, a ledacos se zbourá. Čím víc osobního chtění, tím dramatičtější padání kulis jednou následuje. Někdy jsou to dosavadní celoživotní kulisy, které mohly být zprvu lepší než nic, ale člověk s nimi dál nevystačí. Tobě padají ty nejzákladnější a zdánlivě nejnadějnější kulisy, a místo abys v sobě mlčela a poodstoupila od nich, děláš zas jen niterný povyk, necháváš si je na sebe padat a cítíš se zraňovaná. A když ten pokřik na nikoho už nezabere, tak si děláš spíš asi jen vychtěné, umělé, neprožívané ticho, nápodobu klidu. Nic teď nezachráníš. A až se vzdáš, až necháš vše spadnout, může pak začít růst něco nového, ale snad jinak, než lze nyní očekávat či si představovat. Furt Tě blokuje Tvé zachraňování něčeho, trpící uvědomování si ztrát, dělání klidu atd. – vše zatím jen ze zevní chtivé (dosud podle zvyku spíš plánující, osnující, velící, konvenčně spekulující…) osobnosti. Chtěla by sis dělat zas jen další kulisy s vyšším nátěrem, podle toho, cos četla, že by se správně mělo. Jenže zas ze sebe, podle sebe. Je to někdy jen imitace, aranžování sebe kvůli druhému, horečnaté zařizování si přízně druhého, asi jako když si někdo vymýšlí a zařizuje a obšlapuje protekci k přijetí na školu. Dej si s tím pokoj, to neoslovuje. Nikdo se od Tebe neodtahuje, ale nemůže se ani nechat zatahnout k Tobě jako Tvá kořist. Je to na Tobě, na Tvém neúsilí, né na úsilí. Probleskuje snad už to pravé. Nech to do sebe víc vetkat, s úplným klidem. Nezmatkuj dramaticky, že je to prohra, to teď jen už s něčím starým nevystačíš, a nelze natrvalo dávat najevo jen svou lepší tvář.
Nic mi na to zatím neodpovídej. Neuplatňuj zas další a další „vysvětlování“ a omluvy a sebekritiky a další a další dávání mi za pravdu, byl by to jen další povrch za účelem zachování si vztahu s někým z lidí. To už nebude nikdy skutečné řešení. Až získáš nicnechtění, ale ráda a né jako zbědované podřízení se, pak to okolí jistě rozezná. Ale napřed to jistě bude rozeznáno Nahoře, a Ty budeš mít Tamodtud klidnou a bezpečnou (a nevyfantazírovanou) odezvu a ta bude pro Tebe prvotní. Nebudeš se pak strachovat, aby honem někdo nepropás, že sis cosi právě uvědomila. Vše pak bude plynout volně, normálně.
Takto jsme při Tobě i nadále my, Tví blízcí. I nás čekají mnohé zkoušky, i my potřebujeme a budeme potřebovat jak svůj neosobní postoj v dalších a dalších situacích, tak občas oporu někoho dalšího.
2024 ©