Sen hanácky o synovi usmrceném. Kterak mrtvý syn k mamince do snů chodil. Naši předkové věděli víc než tušíme.

Napsal Karel Funk (») 16. 1. v kategorii Výběr z osobní korespondence, přečteno: 138×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online

 "Máme tendenci dívat se na vesnické obyvatelstvo starších věků jako na vesnické balíky, ale leccos v jejich folkloru prokoukne více než nepovedené dětské proniknutí do magie a nadsmyslových světů – vždy jsem přemýšlel, jaká to byla velká kosmická škola, když se někdo stal rolníkem a obdělával se zvířaty pole a les a louky někde v 19. století na českém a moravském venkově, je jedinečná šance poznat hmotu a všechny vesmírné proudy které jsou pro chov zvěře a pěstění plodin potřebné – vždyť co nahradí vůni mokvající jarní země..."

Z mailu Martina Dohnala: Toto jsem našel ve starších ročnících časopisu Český lid http://tyfoza.no-ip.com/ceskylid/html/knihy/ceskylid12/index.htm

Je to neuvěřitelné kompendium zajímavých článků a úvah na velmi zajímavá témata

str. 287


Sen Hanácky o synovi usmrceném.

Napsal  Karel  Wladimský.

Matka Hanačka ztratila jedinkého syna, svou naději pro stáří vdovy. Hrozná byla jeho smrt. Zasypán hlinou, udušen, znetvořen, při krušném výdělku v cihelnách. Jak mi vyprávěla, měla potom sen. Viděla syna, přišel k ní, s trpkým a bolestným výrazem v tváři, že se ho až ulekla. Maně s rtů splynula jí otázka:

- »Františko drahé, seš te to? Ach te nevíš, co sem vestála, deš's mně (h)omřel.«

        Odpověď synova prý zněla pohněvaně: »Debeste mně měla opravdo ráda, tak beste se neprotivěla proti prozřetelnosti Boží. Vy povídáte, že se mně Pán Bůh neodměněl; on se mně za mojeho něco dobrího nemohl lepší odměnět, jak že mně tak mladého z teho ošklevýho světa vzal.«

»Ešle pak věděls něco o tom, že (h)omíráš?«

»»Já sem nic nevěděl, až anděl ke mně přešel a vedl mně.«»

»To tě istě vedl k sodo — to ses bál!«

»»Co bech se bál, deť sem já Vás tak laskavó ešče ke mně neviděl, jak Pán Bůh ke mně bel. Dež sem k němo přišel — tak mně objal!««

»A co pak můj senáčko drahé, tam děláváš?“

»»Pána Boha chválím!««

»A co jídáváš?«

»»Šak. Ve mně takové stůl neomite přechestat, jak já ho mám přepravené «

»Ešle pak tam měls jaké očestec?«

»»Všeci tam majó očestec. Só tam malý děti a taky si mosijó svoje vetrpět.««

»A pro Boha, a za co te ?«

»»Protože obcojó s hříšnéma ledma.««

»A co bes te mohl mět choderko milá za hřích? Ešles někde to modletbičko venechal«

»»Tak to chvílo sem hřešel. Víte, že mně nechal Bůh hřích poznat a já sem se přec nekerího dopostil.««

»Ach Františko drahé, deš tes mosel (h)omřít a tade tóli kvítí a všeckýho. «

»»Šak tam je teprv krásně. Až bodete (h)omírat, co tade vidíte nékrásnějšího tam to bode to néškaródší.««

»Ach dež já mosím tak tade bez tebe bét!«

»»Co pak si netrófáte beze mně bét těch 15 let?«« — »Ach Bože, 15 let! Já bech si přála hned (h)omřít«

»»A dež bodete mět za těch )5 let (h)omřít, tak ešče nebodete k smrti přepravena.««

»A Františko, ešče mě pověz: Co ledí jož (h)omřelo, co je jich na světě a co se teprov narodijó, ešle pak tam bodeme mět všeci místa?«

»»Ož zas pochebojete o mocnosti Boží! Debeste mě dva te gronte dala, tak ešče nebudo mět to místo, co ho mám tam.««

Dopověděl tato slova, zmizel ve dveřích.

I rozpjala matka náruč a pravila: »Dítě drahé, deť mně neopóšte!«

»»Já jož mosím ít. Můj čas jož vepršel!«« To zvolav, zmizel zcela! . . .

Probudila se a hořce plakala. Plakala, plakala, až zase usnula. I zase se jí zdálo o Františkovi. Tenkráte přišel vesel s obličejem rozzářeným, tak že matka potěšena zvolala:

- »Debes tak ke mně každé den chodil, já bech o tě tak neplakala!«

»»Maměnko, dnes so u Vás naposlede, jož k Vám nikdá nepřendu.«

»A taks ode mně odešel, anis mně s Pánem Bohem nedal.« — Tak str. 288


- "Vám dávám včel s Pánem Bohem, a kdo se to ode mně přeje, tak mu to taky veřidte!««

»A anis mně neodpověděl, jakés měl očestec!?«

»»Decki jsem se hodino pekl!««

»Ach jaké te seš krásné a přetoms bél tak zohavené a hlavo měl's tak potločenó!« — a pohladivši jej, ucítila mrazný chlad na ruce své, jehož nezbavila se po celý den. Sen zmizel na dobro. František, jak dodala mně udivenému, nepřišel již nikdy více.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.