Motto: Franklin Delano Roosevelt: Jediné, čeho se máme bát, je náš vlastní strach.
K tématu viz například další nedávné články na těchto stránkách:
- Hysterie nás může oslabit tak, až chytneme i horší infekci
- Z prožitků a rad Marty Hlavsové přátelům na duchovní cestu
A též odkaz:
Virem HIV se nakazilo již 37 milionů lidí, ale už není v módě o tom psát a vyhlašovat opatření. Nenutili jsme se dosud ani do permanentního humbuku nad výskytem 300 tisíc - 600 tisíc případů chřipky ročně po celém světě. Není tedy nutno hysterčit ani z nebezpečí koronaviru. Opatrnost a veškerá opatření jsou nutná, ale to neznamená strach. Obezřetnost a opatrnost účinněji jedná, strach spíš ochromuje a zbavuje logického uvažování. Opatrnost může být neosobní a může vědět, že vše je včleňováno do věčného Světového Vedení. Strach je jen projevem ega. Je vysilující, svíravý, stresující, zatěžující, sobecky izolující jedince. I když nastaly pro naši zhýčkanost svízelné situace, hlavně pro některé vrstvy lidí (profese bez příjmů apod.), a nepříjemná omezení a komplikace, zároveň pociťuji v těchto dnech v auře Země cosi mimořádného, úlevného. Duše Matky Země není tolik utiskována a přehlcována bujarostí lidské astrality - ubylo masových akcí, sportovních utkání, třeštní, křepčení diskoték, hulákání tisíců... Najednou zjistíme, bez čeho všeho se obejdeme. Určitě i elementární-živlové bytůstky pookřály a mohou se "podívat" i tam, odkud je ještě nedávno kravál vyháněl. Jistě, zase se to časem obnoví, otrne nám, jako obyčejně. Nebo se trochu poučíme? Ale i tak jsou to pro naši planetu v alespoň malém rozsahu částečné "prázdniny" od bujarosti biologického druhu, který se přemnožil - od člověka. "Prázdniny", alespoň malé vydechnutí, které jsme zemskému organismu za posledních několik desetiletí nedopřáli. Dobrovolně bychom to naší mateřské planetě neposkytli. Třeba to povede i k troše naší pokory a ohleduplnosti. Bezbranný svět zvířat trpí naší krutostí, hromadnými porážkami za hrozných podmínek, laboratorními pokusy... Nemáme už ani dostatek vztahu k Zemi a ke Slunci, stupňujeme mezi sebou sociální napětí. Snad si musíme i nejnepatrnějšími zástupci mikrosvěta, viry, uvědomit, že nejednáme v souladu z vyšším řádem. Chceme dnes mít všeho nejvíc a všechno největší, trýzníme zvířata, vybíjíme živočišné druhy - a najednou se bojíme hrozby mrňavého viru. Hysterie se šíří rychlostí, překonavší rychlost viru. Pochopíme toto poučení?
Dále převzato:
Koronavirus
Georg Soldner
12. března 2020
Pro zvěrolékaře jsou koronaviry každodenní záležitost, ale nyní koronavirus
SARS-CoV 2 překročil hranici k člověku. Co je virus, jak útočí na organismus a jak můžeme reagovat? Viry jsou úzce spojeny s fyzickým organismem. Vznikají ze substance genotypu a mohou stejně jako on ovlivňovat metabolismus buněk a tyto buňky organismu odcizovat.
Dojde-li k infekci, pronikají viry do organismu, pak organismus rozpozná, že určité buňky jsou díky virům odcizovány a začaly dělat něco jiného, než co je ve smyslu celkového organismu. Ten se začíná proti těmto buňkám obracet, aby je eliminoval.
Symptomy nemoci, která nyní propuká, nejsou ničím jiným. Infikovaných buněk a tím i virů, které do nich pronikly, se organismus snaží zbavit např. kašlem, horečkou, zahleněním. Kdo na virovou infekci zemře, může tak být rovněž obětí své vlastní obrany, jejíž regulace je výrazem individuální „organizace Já“, přítomnosti Já v těle.
Odcizení se tělu
Čím více se již člověk nachází v situaci, že je mu jeho tělesnost cizí, o to náchylnější je k tomuto virovému onemocnění, které se nyní nazývá COVID-19. To platí přirozeně pro vyšší věkové skupiny, u nichž ubývá kostní hmoty i svaloviny, nebo u chronických chorob.
U infekce koronaviru je tomu tak, že u lidí nad 80 let, lidí s diabetem typu II, nebo u kardiovaskulárních chorob může být průběh onemocnění mimořádně závažný. Čím méně jsem ve svém těle přítomen, čím méně je mé tělo v tomto smyslu proniknuto mnou samým, o to snáze se může infekce v těle šířit a o to katastrofálnější mohou být následky.
K tomu patří samozřejmě i to, jak je zacházeno s člověkem, který má pozitivní testy.
Tak jsou často ti, kdo onemocněli, náhle rázně odstraněni ze svého domácího prostředí a v Číně byli zpočátku ošetřováni s mnohými dalšími nemocnými v příslušném improvizovaném prostředí. Konvenční medicína zde bohužel nemůže nabídnout žádný účinný lék a žádné očkování. Často je horečka medikačně snižována. Co však v těžkých případech může zachraňovat život, je podpora kyslíkem a v případě potřeby mechanická ventilace, pročež je důležité, aby se klinická péče soustředila pokud možno na pacienty s těžším onemocněním.
Dle všeho co víme, jsou strach a snižování horeček terapií, která špatný stav pacientů spíše zhoršuje než zlepšuje. Protože, co člověku pomáhá nemoc zvládat, je vše to, co jej podporuje v jeho prostoupení, prohřátí vlastního těla sebou samým, aby se v těle mohl zabydlet. Tak nepřekvapí, proč nemoc není nebezpečná dětem. To platí dále až do 50. roku života, kde průběh choroby odpovídá průběhu běžné chřipky. U té jsou kašel, rýma a vyčerpání typickými časnými symptomy. K tomu se může přidat jako nebezpečný aspekt zápal plic, který se nejprve manifestuje především zvýšenou frekvencí dechu.
Vlastnosti
Virus má z lékařského hlediska obzvláště negativní vlastnosti. Může tak trvat velmi dlouho, než se organismus „probudí“ a všimne si, že je na palubě cizí host hrozící způsobit zkázu. Je znám případ, kde nemoc propukla až 27 dní po nakažení. V průměru je to ovšem 5 dní a po 12 a půl dnech je 95 % všech případů zjevných. Proto jsou dotyční odkázáni do karantény na délku dvou týdnů. Krom toho je tento virus nakažlivější než běžný chřipkový. U normálního chřipkového viru se nakazí v průměru asi 1,3 lidí, u koronaviru jsou to spíše 3 (u vysoce nakažlivých nemocí jako spalničky a černý kašel je to 12 až 18). Míra nakažlivosti je tedy vyšší než u chřipky a zároveň později patrná. Součet těchto vlastností usnadňujících epidemické šíření znepokojuje zdravotníky celosvětově.
Vztah ke zvířectvu
Nicméně je zde velká otázka, z čeho tyto očividně nové viry vznikly a proč? Je zajímavé, že mnohé z virů pocházejí z říše zvířat, koronavirus pravděpodobně z javánských netopýrů. Proč se viry zvířat stávají nebezpečnými pro člověka? V současné době způsobujeme zvířatům nevýslovné utrpení. Hromadné porážky až po pokusy v laboratořích vedou k bolesti, jíž je bezbranný svět zvířat vydán na pospas. Může toto utrpení vést k důsledkům, jako je mutace virů, které jsou doma ve zvířecím světě?
Jsme zvyklí dívat se pouze na fyzickou rovinu a vidět ji odděleně od roviny duševní.
Výzkum střevní flóry, mikrobiomu, kam nepatří jen bakterie, nýbrž i viry, dokazuje opak. Tím vzniká nejen mikrobiologická otázka po původu viru, nýbrž i morální otázka po našem zacházení se zvířaty. Rudolf Steiner na tyto souvislosti poukázal již před více než sto lety. Dnes je na nás, abychom tyto vztahy prozkoumali a krom přírodovědné analýzy si kladli i hlubší otázky.
Co můžeme dělat?; Vztah ke Slunci
V osobním chování existuje řada opatření podporujících organismus v tom, aby onemocnění zvládal. K tomu patří zřeknutí se alkoholu, mírná konzumace cukrů a pěstování životního rytmu s dostatkem spánku a aktivního vztahu ke Slunci. Čím náš imunitní systém často trpí, je nedostatek slunečního světla, nedostatek, který se nejvíce projevuje v březnu. Proto z pohledu celého roku připadá nejvyšší úmrtnost v našich zeměpisných šířkách právě na konec března. Souvisí to s nedostatkem Slunce během zimních měsíců a připomíná, že se mimořádně vyplácí chodit denně a v zimě zejména v poledních hodinách ven a tak se spojovat s periferií, s kosmem zcela elementárně.
Rudolf Steiner se tomu na příkladu tuberkulózy obšírně věnoval již při zakládání anthroposofické medicíny, ještě než byl objeven vitamin D. Pro imunitní systém zde platí, že vitaminové tablety s vitaminem D mohou přijímání působení slunečního světla nahradit jen v omezené míře. Potencovaný fosfor a odpovídajícím způsobem potencované meteorické železo užívané ráno mohou jako substance světla taktéž podporovat imunitu. Kdo je již starší a má možná kardiovaskulární problémy, tomu se mimoto doporučují léčiva na kardiovaskulární onemocnění vyrobená na anthroposofické bázi, pravidelné chození a vydatný spánek. Kdo spí méně než šest hodin, je k takovýmto onemocněním mnohem náchylnější.
Zdravý dech k lidem kolem nás
Když už k onemocnění dojde, pak platí v současnosti setrvání v karanténě, přičemž lehké případy lze mezitím léčit i doma. Za důležitou považuji skutečnost, že anthroposofická medicína má po dlouhá desetiletí zkušenost s léčbou virálních a bakteriálních zápalů plic bez antibiotik s anthroposofickými léčivy a zevními aplikacemi s mimořádným účinkem.
Odpovídající terapeutické schéma vypracovali lékaři medicínské sekce a mezinárodně zpřístupnili svým lékařským kolegům a kolegyním.
Co oslabuje plíce? K tomu dvě věci. Nedostatek vztahu k Zemi a Slunci a sociální napětí. Je proto vhodné chránit své vlastní plíce, tento dýchací orgán, zevnitř a zvenčí snahou vyrovnávat sociální napětí. Kdo se ocitá v neřešených konfliktech, je zde dle mého pohledu více ohrožen. Medicína podpořila přesvědčení, že očkování nás může chránit před všemi typy infekcí. To je chyba. Samo očkování proti chřipce dává ochranu 10 až 30 %; pečlivé a důkladné mytí rukou a hygiena při smrkání a vykašlávání jsou stejně účinné – bez možných vedlejších účinků očkování. Tak je důležitým krokem osvobodit se od tohoto úzkostně–defenzívního obrazu světa a vlastního těla a tázat se, co můžeme udělat pro podporu jeho vitality a integrity.
(Z němčiny přeložil Karel Dolista.)
Zdroj: https://goetheanum.co/de/nachrichten/das-coronavirus?
O autorovi:
Georg Soldner – Absolvoval studium medicíny, odbornost pediatrie (děti
a mladiství). Od roku 1994 pracoval v Mnichově ve sdílené praxi se zaměřením
na léčbu chronicky nemocných dětí. V letech 1993–2011 působil v představenstvu
a od r. 2013 ve vedení Akademie antroposofické medicíny při Společnosti
antroposofických lékařů v Německu (GAÄD). Dlouholetá přednášková a publikační
činnost, m.j. spoluautor – společně s H. M. Stellmannem – základní publikace
Individuální pediatrie a spoluvydavatel Vademeca antroposofických léčiv.
Od r. 2016 zástupce vedoucího Lékařské sekce Svobodné vysoké školy
pro duchovní vědu při Goetheanu v Dornachu.
(Převzato z https://www.kpramenumzdravi.cz/lektori/)
Dodatek KF:
Existují tu ještě i jiné karmické souvislosti. Víme, že současná vyspělá euroamerická civilizace vymýtila dosud nikdy nezaznamenaným rozvojem hygieny a zdravotnictví (očkování, atb apod.) řadu chorob - žloutenka, černý kašel, malomocenství, příjice aj.. (například i v Československu byla skoro vymýcena obrna do roku 1960, alespoň podle tehdejší propagandy). Už ani nevíme, kolik „metel lidstva“ tu v historii proběhlo a již nehrozí. Nastolili jsme pyšně kult fyzického zdraví. Chceme vše mít "pod kontrolou", všechny potíže "srazit na kolena", „zatočit“, "pokořit"..., "žít na plný plyn". Přesto jsou situace, kdy i „vítězná medicína“ složí zbraně.
Proč to? Stále jsou lidé, kteří pro svou karmickou lekci potřebují projít i tou chorobou, kterou jim naše medicína už nedovoluje se nakazit. Tedy si pro ni „dojdou“ zrozením tam, kde se ještě vyskytuje. I to je patrně jedna z příčin, ne-li hlavní, oné populační exploze v zaostalých oblastech světa - Africe a Asii.
Další způsob vyrovnávání karmy jsou nově rozšířené choroby, jako AIDS (možná prevence proti nevázaným sexuálním kontaktům). Nebo: Jak snadno se – podle starých pramenů – rodilo před staletími. Porodní bába doběhla (nebo taky ne) a rodička se vbrzku zas oháněla na poli a louce, dítě někde pod stromem. Stále větší obtížnost lidského rození v současnosti a hlavně budoucnosti je předpovězena a vysvětlena v duchovní vědě.
Vyrovnávající a výchovné účinky karmy nelze natrvalo obejít.
A ještě dva odkazy na kvalitní články:
Od slovenských přátel jsem dostal:
Čo nám hovorí koronavírus? A čo môžeme urobiť my?
Thomas Mayer
Médiá sú plné koronavírusu, počítajú a ohlasujú každý nový výskyt ochorenia. Po celej Zemi sa šíri vlna strachu.
Diskutuje sa vždy len o tom, ako sa môžeme chrániť. Čo však vírus vlastne chce? Prečo prichádza, čo od nás očakáva?
Aký druh duchovných bytostí súvisí s vírusom? Tieto otázky sotva niekto kladie, sú však veľmi dôležité.
Rudolf Steiner hovorí o baciloch (ktoré patria k baktériám, vírusy vtedy ešte neboli známe), že sú antagonistickými duchmi zvrhnutými na Zem, a majú teda v tomto ohľade rovnaký pôvod ako náš aktuálny rozumový materializmus: „Keby ste sa vrátili do veľmi, veľmi dávnej doby vývoja, zistili by ste, že medzi Michaelom a Drakom bol podobný boj, aký som práve opísal pre 19. storočie. Už som naznačil, ako sa tieto boje stále znova opakujú, lenže vždy tam išlo o iné veci.
V dávnych dobách ahrimanské zástupy raz takýto boj prehrali a aj vtedy boli zvrhnuté z duchovných svetov do pozemskej oblasti. Stále znovu začínali svoje útoky. Raz bol napríklad boj, kvôli ktorému tieto ahrimanské zástupy, keď boli zvrhnuté na Zem, vniesli do pozemskej oblasti celú populáciu bytostí, ktoré sa dnes v lekárskom živote nazývajú bacilmi. Všetko to, čo ľudia označujú ako sily bacilov, na čom majú bacily svoj podiel, je rovnako dôsledkom skutočnosti, že kedysi boli ahrimanské zástupy zvrhnuté z neba na Zem, že Drak bol porazený, ako je dôsledkom toho víťazstva to, že od konca 70. rokov sa prejavil ahrimansko-mefistofelský spôsob myslenia. Dá sa teda povedať: v materiálnej oblasti majú tuberkulóza a bakteriálne choroby podobný pôvod ako intelektuálny materializmus, ktorý v súčasnosti existuje v duchovno-duševnej oblasti. Tieto dve veci sa vo vyššom zmysle naskrz zhodujú.“ (cit. GA 177, str. 148ff,
https://anthrowiki.at/Michael-Zeitalter_(1879))
Na inom mieste Rudolf Steiner uvádza, že bacily môžu byť aj karmické následky týrania zvierat: „Na pojedaní mäsa je zlý onen pretrvávajúci účinok utrpenia a zabíjania, ktoré boli spôsobené zvieratám. Tieto mučené zvieratá sa potom vrátia vo forme tých bytostí, ktoré svoju silu obrátia proti telám potomkov tých, ktorí ich kedysi zabili. Bacily sú reinkarnované zvieratá, ktoré boli mučené, usmrtené a zjedené.“ (cit. GA 266b, str. 371)
Tieto dve pútavé vyjadrenia sú nápomocné pri bádaní.
Moja vlastná meditačná práca a skúmanie koronavírusu ukázali nasledujúce:
Mojím hlavným východiskom bolo meditovať o vlne strachu a tu som odhalil veľa elementálov strachu, ktoré vypĺňajú takmer celý zemský okruh. Pôsobia agresívne a úplne cudzo, akoby prišli z inej hviezdy. Nepochádzajú od súčasných ľudí, a pravdepodobne preto ľudia na nich reagujú tak silne a ešte viac poháňajú vlnu strachu svojimi vlastnými pocitmi a akciami. Tieto elementály patria do duševnej roviny koronavírusu. Keďže sa na ne zameriava celosvetová pozornosť, prichádzajú všade. To znamená, že kvôli nášmu strachu z vírusu je už vírus duševne prítomný všade.
Kedy tieto elementály vznikli? Pre mňa bol prekvapením zážitok, že vznikli v prastarých dobách počas planetárnej inkarnácie Starého mesiaca. Tam prechádzali súčasní anjeli vývojovým štádiom, na ktorom je teraz ľudstvo. Vtedy sa udialo oddelenie duševnej substancie zla a anjelov zaostalých vo vývoji, ktorí sa spojili s Ahrimanom a s asurskými bytosťami. Toto oddelenie bolo pre vývoj ostatných bytostí nutné a bolo uskutočnené veľmi prísnymi anjelmi (podľa môjho odhadu z hierarchie Exusiai). Mohol som teraz opäť zažiť týchto prísnych anjelov, ktorí ako ochrancovia bytostí koronavírusu nás ľudí vyzývajú. Zastávajú názor, že nastal čas, keď táto oddelená oblasť – ktorá odvtedy viedla „mimozemský život“ – má a môže byť znova integrovaná. Pripomínajú nám tým staré kolektívne nespasené tiene a umožňujú tým ich vykúpenie.
Dňa 12. januára 2020 bola veľmi zvláštna a zriedkavá planetárna konštelácia: konjunkcia Pluta, Saturnu, Merkúra a Slnka. S tým sa časovo približne zhoduje nástup koronavírusu. Ak nám planéty pripomenú to podstatné, potom nie je prekvapujúce, že spolu s tým rastú aj úlohy.
Čo presne chcú elementály koronavírusu? Chcú byť znovu začlenení do evolúcie Zeme a chcú spoznať a zažiť Krista. Mal som veľmi dobré skúsenosti s tým, keď som bytostiam koronavírusu čelil pozitívnym postojom a ukázal im Krista, keď som im ukázal prírodné bytosti a nechal ich preniknúť modlitbou Otčenáš. Tieto impulzy prijímali dobre a mali ochotu k zmene. Zároveň som mal pocit, že som sa v hĺbke ľudského bytia stal trochu dokonalejším.
Táto práca však musí pokračovať, pretože prichádzajú stále nové elementály koronavírusu. Tu třeba prepracovať veľkú horu.
Takú alebo podobnú meditáciu vykúpenia môžem len odporučiť: nálada sa okamžite uvoľní. Toto je pravdepodobne najlepšia duchovná odpoveď. Každý jednotlivý príspevok mení kolektívne pole a je dôležitý.
A malé odlehčení:
PŘÍKLADNÝ PŘÍSTUP MILOŠE ZEMANA - JAKO PRVNÍ Z NÁS MĚL CO DĚLAT S KORUNA-VIREM
Už mi svitlo: Když se před několika lety vrátil ze slavení na ruské ambasádě a skláněl se s nepřítomným výrazem nad naší národní korunou a klenoty, tak některým zlým jazykům, jako třeba mně, to připadalo jako opilecké balancování. Ba ani vysvětlení jeho mluvčí, že měl virózu, jsme nevěřili. Leč omyl, teď už vím: To, že nám ošklivcům to připadalo jako opilecké potácení, byla chyba: On, průkopník, měl jako první nad naší národní korunou virus. Tedy koruna virus. Jak daleko sahá jeho předvídavost a moudrost. Jeho záběry obletěly svět.
Viz též obrázek:
https://www.instagram.com/p/B728tWnHqxz/?igshid=q8eglwblzrxz&fbclid=IwAR1B6h
Duchovní zkoušky; Jednoduše o tom, co bylo už tisíckrát popsáno; Nepřičarováváme si sami obtíže?
Všimněme si: občas jsou člověku navozovány budoucí těžké či hrozivé situace, aby se na ně připravoval, nadechoval, aby taky poznal svou nedostatečnost, propadání strachu, přičemž poté to někdy v realitě nakonec tak těžké.
Když jsem se vždy zpětně díval na takovéto situace, kdy "hrozil" nějaký konflikt, nutnost oponování, komplikace a podobně - bylo jich dost, ale někdy nakonec ani nenastaly, pochopil jsem, že jsem do takových situací opakovaně stavěn, abych se naučil reagovat beze zloby či strachu, ale s vědomím vlastní důstojnosti a případně, po přezkoumání, i oprávněnosti. Tím sílí čisté já, uvědomování si sebe uprostřed mezi zbytečnou ponížeností (zapření já), a mezi bujením egoismu ("já jim to ale nandám" - příjemná seberealizace nižšího já). Vždy je dobré poprosit Anděla strážce či Krista o pomoc, protože mé síly jsou bez nich omezené (i když na tu prosbu nemám odezvu, je to tak v pořádku, nejsme jasnovidní, učí nás to věřit). Ale zároveň - když se ten střed nepodaří (tedy není střed, ale nastane střet) - tak holt se to musím znovu a znovu učit a poučovat se z toho k sebepoznání.
A taky sebepoznání, zda příliš často a nadbytečně neočekávám negativní průběhy či dopady situací, zda moc iniciativně nečíhám na špatné důsledky třeba i praktických maličkostí, zda nejsem moc apriorně katastrofický (i opatrnost lze mít neosobní, jen věcnou, logickou, emočně neukecanou). Je obtížné ale krásné se učit neustále takto vylaďovat.
Někdy mohou být těžké hlavně noční beznaděje a strachy. Ona se pak ta obávaná situace postupně nějak řeší a člověk tím prochází méně tragicky, než čekal. Tedy se musíme opět a opět vychovávat k víře, důvěře v Kristovu pomoc.
Pořád se setkáváme se svou slabostí, abychom nespoléhali jen na sebe, ale věděli, že to či ono sice musíme udělat a projít tím, ale že to lze při vědomí boží ochrany, pomoci, posily... Ten strach o sebe, jak to zvládnu či co mne potká, kterému třeba někdy podléhám, je projevem sobectví. A nestačí to jen teoreticky a sebekriticky o sobě uznat, ale nadechnout se k té slunečnosti, k vědomí neustálé Kristovy a mateřské přítomnosti a pomoci. To má být naší denní náplní, (i) pro to jsme tu. Vědět také, že ti, kdož nám takzvaně "křivdí", "ubližují" či nás "vytáčejí", jsou jen nástroji naší karmy. Kdybychom ji v tom či onom směru neměli, nepřišli bychom do takových situací. Sami si je přitahujeme. Anebo nás to má zocelovat pro budoucnost.
Ono to má ještě další rovinu: podle duchovní vědy odpovídá v křesťanské době jedno století ve vývoji lidstva jednomu roku vývoje jednotlivce. Lidstvo se tedy v 21. století nachází na prahu dospělosti, tedy i plné samostatné odpovědnosti.
Ještě ve středověku jsme si mohli mnohé vymodlit. Dnes si to musíme plně odpracovat a modlitba má tu práci doprovázet. Kdysi jsme planuli láskou k Bohu - vyvíjeli jsme duši cítivou a budhi (tělo blaha). Dnes osvědčujeme lásku vědomou prací. Dřív jsme dobro uznávali, milovali a modlili se za něj, dnes se ho učíme uplatňovat vědomě v nejrůznějších situacích. Dříve - láska v srdci, dnes srdce v praxi.
A důležité: jakmile se nám něco podaří, jakmile nás snad mine hrozivá situace, neměli bychom se bujaře oklepat, že nám tohle vyšlo, neměli bychom to brát konzumně, že to máme "v kapse" či jsme "za vodou" a můžeme si dál žít v bezuzdných libostech, ale v tichosti a pokoře poděkovat, být si vědomi, že vše je jen dar či zápůjčka Prozřetelnosti na určitou dobu.
Nelze vždy vše svádět na karmu: někdy se věci dějí jako výsledek karmy, jindy je to setí nanovo a karma se teprve tvoří.
Vždy, když něco "dobře dopadne", tedy podle našeho přání, záleží, jak s výsledkem dále naložíme. Příklad: Ukončili jsme se zdarem autoškolu. Ale jak se budeme dál chovat na silnicích, zda slušně nebo hulvátsky, bude zase jen na nás. I kdybychom tedy ukončení autoškoly považovali za akt boží Vůle, pro naše další ježdění je to jen určitý předpoklad. Podobně i s jinými oblastmi - například vyléčení. Bude trvalé, nebo přijde ta samá či jiná choroba? Většinou jsou to výsledky podmíněné a záleží na našem dalším chování.
Proto - "dělat jako kdybych nedělal" (Drtikol), poctivě se snažit a výsledek ponechat na boží Vůli a za každý výsledek děkovat.
/Kapitola z knihy KF Léčba duše a elementálové./
Karel Funk, Miroslav Erdinger:
STRACH, STRES, SVĚT, SPOLUZODPOVĚDNOST – ROZLIČNÉ BODY
- Strach plyne z egoismu. "Strachu není v lásce" (svatý Pavel). Všechna nebezpečí lze rozeznávat a bránit se jim zodpovědně, ale beze strachu.
- Při druhé světové válce se říkalo: V zákopech nejsou žádní ateisti.
- Lítostí můžeme omezovat sebe i druhého. Soucitem, soucítěním nikoliv.
- Hněv nás likviduje a destruuje.
- Nesestoupit na hádací či urážející úroveň druhého. Zachovat si svou úroveň a čest. Říci třeba: „To mne bolí, když se mnou takhle mluvíte.“
- „Vaříš ty knedlíky nemožně…, Lžeš jako…, Seš úplně neschopná jako tvoje máma…„ - To je ponižování. Lépe je: To jsem od tebe nečekal; Bylo by lepší, kdyby...
- Nabídnout dámě, která potřebuje projít lesem: Mohu vás doprovodit? Ale nechci obtěžovat. - Tedy ponechám svobodu rozhodnutí. Ona pak poděkuje, ale i já poděkuji za půlhodinu svého života. Les je symbol – tíseň, úzkost. Podobně v životě, například v rodině či mezi přáteli – když nás ten druhý provede a nemá špatné úmysly. Máme poděkovat i tomu, komu jsme pomohli. Podle zen buddhistů je dárce sám obdarovaný touto možností, a má poděkovat obdarovanému, že mu umožnil udělat něco dobrého.
- „Já to s vámi /tebou/ myslím dobře“ = manipulace. Chci dosáhnout svého. Za ono časté „myslel jsem to dobře“ se schová kdeco nedobrého.
- Nad strachem je agrese. Něčí agrese vůči mně není vůči mně, ale vůči jemu samému: někoho mu připomínáme, nebo nějakou situaci, něco nemá vyřešeno a dosud to nezreflektoval… Uplatněnou nebo i jen myšlenou agresí bude trpět nevíce autor sám. Sám sebe poškodil.
- „Zlý“ člověk není zlý na nás, ale na sebe. Vypořádává se se sebou.
- Pomůže i popovídat si o životním příběhu – ale nenavalovat starosti. Ani nevzbuzovat v druhém předem přílišné naděje. Pokud můžeme v rozhovoru pomoci, vyjeví se to posléze samo, tedy neslibovat na začátku vyřešení jeho problému.
- Snažit se přimět sebe i druhého, pokud se dostaví stres, vyjádřit svůj problém v sedmi, posléze pokud lze tak i ve třech větách. Tedy – oprostit problém od chaosu a pavučin nadbytečných souvislostí, výčitek, vytáček, zamlžování...
- Džbán: nahoře denní povrchnosti, uprostřed, v břiše, silné emoce – poživačné i zlostné, a až dole v nejužším dnu je láska. K té se pronikne až po zpracování toho všeho nad tím. - Každá úroveň má svůj ventil, chceme se dostat k tomu nejhlubšímu v životě, k lásce, ale musíme se propracovat tím nad tím dnem.
- Někdo je v permanentním stresu celý život, ale neví to.
- Zátěž spouští stres.
- Neřešený stres přináší trauma, mění se v trauma.
- Strach po odchodu z bytu, zda jsme zavřeli okna, vypli sporák, zhasli… - původ je v tom, že nežijeme vědomě, bděle v každém okamžiku a při každé činnosti. Drtikol: Nespěchat, upínaje se k cíli. Vždy dělám jen jeden krok.
- Eustress: (není to stres bázlivců nad naším vstupem do EU). Eustress je stres pozitivní, dobrý: vdáváte dceru, máte strach jak to dopadne, jste nervózní, ale je to hezké, pak je svatba a stres odplyne bez následků na psychiku. Podobně kdysi svatební noc pro některou nevěstu…. Ale i zkoušky na VŠ, a tisíce dalších situací.
- Stres může mít řadu příznaků: špatné trávení, průjem, nucení na moč, plynatost, svalové napětí, i bušení srdce či bolesti na hrudi – nepropadat strachu, není to infarkt. To vše je somatizace psychických problémů.
- Bolesti hlavy a migrény: neřekl jsem, co se mi nelíbí. Frigidita - zeptat se: Co tě trápí. A ne se urazit.
- Stres: tiky, třesy, sucho v krku, popíjení o samotě, a za měsíc je z toho závislost. Pijte, ale s přáteli, ve vzácných chvílích… Hlavně u žen se rychleji vypěstuje závislost na alkoholu.
- Emoční příznaky stresu: i jinak klidná žena křičí, zploštění emocí, snění, beznaděj…
- Co s tím? STRES JE LEGITIMNÍ STAV NAŠÍ PSYCHIKY, jsme živý, pulsující lidský organismus. Přijmout stres, ale vědět, že mne poškozuje. Nestresovat se z toho, že se stresuju.
- Lépe než stres přejásat křečí umělého optimismu resp. paušální snahy o pozitivní myšlení vůči všemu, je stres si uvědomit, přijmout, snažit se rozeznat příčiny, nepeskovat se za něj, ale ztišit se a snažit se projít situací klidně a jako slušný člověk. Slušného člověka většina stresů nedrtí, protože se může v dané věci opřít o čisté svědomí i o důvěru v sebe a ve vyšší pomoc.
- Nedělat z někoho škarohlída, pesimistu či zastresovaného případa, když třeba jen logicky upozorní na možné nežádoucí účinky něčeho. Tím bychom ho totiž do stresu pak skutečně dostali.
- Dale Carnegie doporučoval v knize „Umění, jak jednat s lidmi a jak získávat přátele“ proti stresu při veřejném vystoupení sebrat veškeré sebevědomí a zkoncentrovat ho do svého nezpochybnitelně úspěšného já. Mně pomáhá opak: rozdávat své myšlenky a sebe svou přítomností, i tím, co chci říct, do okolí.
- Mnohé situace mohou vyústit ve výhodu i škodu. S tím je třeba počítat. Proto strach z rizika, úprk před zátěžovými situacemi, účelový optimismus a křečovité pozitivní myšlení podle Carnegieho či Hay může vést k ignorování rizik, k přehlušení svědomí i ke ztrátě kontaktů s realitou.
- Obava není strach. Je uvědomění si rizika, někdy za účelem předcházení riziku. Strach je svíravý, zatěžující, stresující, vysilující, ztřeštěný, a jakožto stav duše může být někdy rozlézavý na další situace. Obava má blíž k jednání, strach k psychickému ochrnutí.
- Strach může zbavovat logiky myšlení pro zvládnutí situace, ze které máme strach.
- Být za každou cenu hodný? Soběstačný dědeček poslechl dceru a šel do DD, místo aby jí vynadal.
- Jedna z příčin onkologického onemocnění: takoví lidé, co slouží okolí, obětují se, ale sebe úplně upozaďují, sebe nevidí. Z toho plyne u nich snížená imunita. Onkologie je (krom jiných příčin) nemoc hodných - tedy hodných vůči okolí, ale na sebe nedbajících. (Hana Sirotková)
- Nejvíce si dovolíme vůči těm, kteří nás mají rádi. Tam cítíme volnost, ústupnost, beztrestnost.
- Vybuchnuvší pacient řekl pak sestře, že je úžasná žena, že mu umožnila ventilaci, ale že se měla bránit.
- Stresujeme se i tělem, vzhledem: To mám ale ránu. Takhle nemůžu mezi lidi.
- Vědomí, že vždy (ne hned) se prosadí Boží Vůle, je nejdokonalejším lékem proti stresu. „Vztah ke světu se upraví vztahem k Bohu“ (Drtikol).
- Jedna z příčin strachu a stresu: Vše jen pasivně chceme a co když to nevyjde: Konzumní vztah k počasí (vznášíme požadavky a pohoršujeme se na přírodu); Marné hledání partnera (dle našich požadavků – máme seznam ctností, představy vzhledu…); Požadavky na lékaře a léčitele (oni se mnou musí něco udělat, od toho tu jsou – asi jako automechanik ihned pozná a spraví závadu); Cítíme se nedoceněni; Sledujeme a komentujeme vše jen jako diváci na dostizích; Životní zkoušky bereme, jako že nás stíhají osobní apokalypsy od zlého světa či nepovedeného života; Všude číhají podrazy, kulišárny…; „Důvěřivý člověk trpí několikrát za život. Nedůvěřivý trpí celý život“ (Karel Schwarzenberg); Chceme vše instant, snadno a rychle, i modlitbou přimět Pána k protislužbě, aby nám splnil, co požadujeme, jako náš služebník. Možné příčiny toho: uzavřenost do sebe, nedostatek vlastní kreativity, neochota pociťovat spoluzodpovědnost jako součást celku; okoralost duše. To vše je důkazem i původem ustrnutí, zbytnění éterického těla a plodí to pak stres duše i těla. Lék: Stojíme-li o porozumění okolí a absenci stresu, pociťujme se jako radostná a přívětivá, spoluzodpovědná součást okolí i odvěké epopeje lidstva, tedy jako světoobčani a nakonec i jako součást kosmu a Božího stvoření.
O STRACHU:
- Vždy nedokážeme žít v plné odevzdanosti do Boží Vůle. Strach je lidský, nestyďme se ho přiznat.
- Pomoc v boji se strachem nespočívá v jeho bagatelizování, ani v pokusu se sám přesvědčit, že je zbytečný či neexistuje. Naopak, je třeba naučit se se svým strachem komunikovat a hlavně přijmout ho jako svou přirozenou součást. A uvědomovat si duchovní skutečnosti, o kterých zde hovoříme. I proto jsme tu, abychom si ozřejmením duchovních skutečností sami vytvořili „protiargumenty“ a protilátky.
- Před strachem se neschovávat
- Co pomáhá těžce nemocným lidem v boji se strachem? Je to snaha o jeho potlačení, ignorace, či naopak jeho přiznání? NE! Je třeba označit to, co nás trápí. V momentě, kdy svému strachu dáme jméno - tzn. vyslovíme, že máme strach např. ze smrti, přichází první úleva. Je to důležité, protože v
2024 ©