Pan Martin Dohnal, dojížděje do práce vlakem, má krásného koníčka: překládá dvakrát denně po deseti minutách cesty knihu Prameny věčného štěstí od Ivanova (někde též Omraam Mikhaël Aïvanhov). Dosud přeložena nebyla. Toto je tedy první publicita, a 3. ukázka na těchto stránkách (před tím jsou ukázky ze 16. 3. a 2. 4.). - Zde je 2. kapitola. Třeba o síle unést ztráty zdraví, přátel, rodiny..., o duchovních cvičeních, řešení konfrontací...
Ohledně všeho majetku a všech bytostí, se kterými jsme spojeni, nám nepatří nic a nikdo navždy. Naše peníze, náš dům, naše práce, zdraví, přátelé a rodina – můžeme je kdykoliv ztratit. A když se to stane, musíme sebrat naše vnitřní síly, aby nám posloužily k tomu, abychom tuto ztrátu unesli. A kde můžeme tyto síly nalézt? Ve světle, v nesobecké lásce, pokoře a oběti. Tak proč je nezačít hledat již teď. Proč se pro takovou cestu lidé nerozhodnou svou svobodnou vůlí místo toho, aby čekali, až k tomu budou donucení okolnostmi?
Lidé čekají s hledáním duchovní orientace a se svou nápravou do momentu, až začnou strádat, být nemocní, nešťastní. Pokud jde vše dobře, je těžké je přimět k soustředění na to, co je podstatné a že by se měli připravit na zkoušky, které přijdou. Protože ony přijdou, to je jisté. Nikdo není ušetřen, a pokud jste již velmi dobře vyzbrojeni, nejen že tyto překážky překonáte, ale vyjdete z nich ještě posíleni.
Nedělejte chybu, abyste se domnívali, že duchovní cvičení vás ochrání ode všeho zla. Je žádoucí být na správné stezce, ale to neznamená, že jste dosáhli svého cíle. Na jedné straně je pravdou, že určité typy trápení pomalu mizí, jak očišťujete sami sebe a žijete v harmonii se Světem světla. Ale to neznamená, že následky přestupků, které jste v tomto životě nebo v životech předchozích spáchali, budou automaticky vymazány.
Nebuďte překvapeni, že určitý druh utrpení budete i nadále muset podstupovat, a to i navzdory novému směřování, které jste si předsevzali. Představte si jednoduše, že všechny dobré skutky se akumulují v jednom rezervoáru a ty špatné v druhém, a dobro a zlo se nevyhnutelně jednoho dne vyrovná. Proto procházíme událostmi a psychickými a fyzickými stavy, které jsou následky našeho chování ve vzdálené i nedávné minulosti.
Pokud se rozhodnete pro duchovní život, tak změny, které vyvoláte, jsou vnitřního rázu. Vnějškově bude vaše existence pokračovat jako předtím; s vaši vlastní rodinou, sociálním a profesním prostředím, a se stejnými problémy, které je třeba řešit. A budete mít též i nadále fyzické tělo, které je méně či více zdravé.
Vezměte si například zdraví. Jsou fyzické slabosti, které můžete snadno překonat zdravějším životním stylem nebo lepším filosofickým přístupem. Ale jsou též nemoci, které nejsou vyléčitelné, protože jejich příčina spočívá ve vzdálené minulosti, a jsou proto hluboce zakořeněny ve vašem organismu. Nový život, který jste se rozhodli vést, vám může pouze poskytnout metody, se kterými budete schopni lépe žít s vaším nedostatečným fyzickým stavem a zasít sémě pro budoucí zlepšení situace, ale nemůže vás to vyléčit z jednoho dne na druhý.
Pro náš každodenní život je nezbytné, abychom rozuměli významu fyzické bolesti: varuje nás, že jsme sešli z pravé cesty. Pokud bychom netrpěli, směřovali bychom přímo do záhuby. Nic není nebezpečnějšího než nemoc, která se zahnízdí v organismu bez toho, aniž by poskytla sebemenší varování, protože v ten moment, kdy se bolest projeví a varuje nás, je již škoda často nenapravitelná. Takže jakmile ucítíte bolest, musíte se okamžitě ptát po její příčině, zkuste odhalit, co jste asi způsobili svou nedbalostí nebo zanedbáním. Pokud nebudete těmto varováním klást žádnou pozornost, bude postupně stále těžší bojovat s nemocí, které jste takto dovolili, aby se ve vás uhnízdila.
Pokud trpíte vážnou nemocí, nemusí vám duchovní praktiky pomoci. Samozřejmě, víra a láska jsou síly, které jsou schopny překonat nemoci, které jsou považovány za kompletně nevyléčitelné, ale to se děje jen velmi vzácně, protože pouze velice málo lidí mělo takovou víru v Boha a tolik lásky k Bohu, že byli schopni konat zázraky.1 Ti, co rádi vedou život bez viny, jsou schopni si připravovat lepší podmínky pro svou budoucnost. V současnosti jen sklízejí výsledky defektní minulosti, ale tím, že to prožívají nyní ve světle, zasívají sémě pro budoucí inkarnace. Takže život učedníků je kombinace utrpení a radosti, platí za svá předešlá překročení zákonů, ale ve stejný čas vědí, že si připravují vlastní budoucnost.
Ti, kdo se vydají na cestu duchovnosti s tím, že tak budou ušetřeni utrpení, se této iluze musejí vzdát. Duchovní život není handl s Bohem.Takže si nesmějí představovat, že celé nebe bude tak ohromeno, když uvidí, že se stali členy církve Vesmírného bílého bratrstva nebo jiného duchovního hnutí, že okamžitě přilétne, aby jim bylo ku pomoci. I nadále se budou muset v životě vyrovnávat s obtížemi, podobně jako materialisté, ale navzdory všemu musejí pokračovat, aby činili pokrok, přičemž budou vědět, že tyto těžkosti je očišťují a činí je silnějšími, protože se naučili je vidět v jiném světle. Lidé tím, že přijmou duchovní učení, se z chudých nestanou bohatými, z nevědomých se nestanou vzdělanými, slabí se nestanou silnými, a zneuznalí a opovrhovaní se nestanou váženými a oslavovanými. Tedy, proto vás varuji! Dokonce se můžete cítit chudší, slabší a nevědomější a podřízenější než předtím. Někteří z vás, kterým se to stalo, mi říkají, že nerozumějí, co se jim děje. Co na to mohu říci? Pouze to, že se v nich začíná pulzovat nový život.
Ano, protože tento nový, intenzivnější život začíná tím, že zušlechtíte vnímání vaší vnitřní bytosti, a je normální, že zprvu nejste příliš potěšeni tím, co objevíte. Ale současně se rozšiřuje vaše porozumění, a to by vás mělo učinit šťastným. Namítnete: „ale nejsem o nic více svobodný, o nic silnější!“ Ale jak to můžete vědět? Protože jste před tím byli nečinní, neměli jste jasnou představu o vašich schopnostech a mohli jste se domnívat, že jste silní a svobodní. Ale nyní jste se rozhodli pracovat a průměrné výsledky vašeho prvotního úsilí vás donutily rozpoznat svá omezení. A není důvod, aby vás to odradilo a přestali jste pracovat; po malých krůčcích se bude vaše síla zvětšovat a rozsah vaší činnosti se bude rozšiřovat. Ale nejdříve se musíte vnímat takoví, jací jste.
Četli jste Gulliverovy cesty od Smitha. Po tom, co ztroskotal na moři, probudí se jednoho rána Gulliver na neznámém pobřeží. A když se pokusí vstát, zjistí, že je svázaný: během svého spánku ho Liliputáni, maličtí obyvatelé té krajiny, přivázali k zemi stovkami malých provazů.
Pojďme pojímat toto dobrodružství jako analogii k tomu, co se děje v duchovním životě: když se nepokusíte pohnout, vstát, tak nevíte, že jste upoutáni. Ale jakmile se pokusíte vstát a vydat na cestu, cítíte se slabí a paralyzovaní. Pes, kůň nebo koza si nejsou vědomi provazu, který je váže ke kůlu, dokud se nepokusí svobodně pohybovat. A v případě lidské bytosti představují tyto provazy veškeré temné tendence, které je udržují zotročeny v nižších oblastech vědomí.
Někdo, kdo pohodlně sedí v křesle, si nedokáže představit, že (lidské bytosti) jsou schopny všech druhů smělých činů. Pouze pokud vstanou, zjistí pravý rozměr své síly a nezbyde jim, než zbavit se některých ze svých iluzí. Potom, když ztratí iluze, se cítí slabšími, než ve skutečnosti jsou. Ale naopak, toto nové vědomí je počátek jejich síly. Obtíže, které zažívají, když se distancují od minulého způsobu svého života, jsou důkazem, že se snaží rozhýbat, vyvinout nějaké úsilí. Trpí, protože konečně počínají vnímat existenci nového světa a svůj život mění v tomto směru.
Vyjasním to reálně takto. Ačkoliv je vaše rozhodnutí vyvinout úsilí chvályhodné, musíte si být také vědomi pozdvižení, které toto rozhodnutí ve vás vyvolá. Jinak nebudete rozumět tomu, co se ve vás děje, navrátíte se k původnímu životu a budete muset nakonec začít znovu úplně od počátku.
Vezměte si příklad lidí, kteří léta kouří. Když si zapálí cigaretu, cítí se příjemně, zrelaxováni, jako kdyby bylo kouření dobré pro jejich blaho, zatímco ve skutečnosti podlamuje jejich zdraví. Jednoho dne pochopí, že by bylo bývalo mnohem rozumnější s tím přestat, ale všechny buňky jejich organismu si již tak navykly na tabák a proto se vzpouzejí, křičí, podepisují petice a otravují, dokud to dotyčný nevzdá.
Kdo neslyšel o nekonečných zápasech kuřáků nebo alkoholiků poté, co se rozhodli vzdát svých smrtících návyků. Proč je to takový zápas? Protože naše návyky jsou vazby, které jsme vytvořili s živoucími bytostmi – našimi buňkami – a prolomit tyto vazby je velmi těžké, protože naše buňky s tím nesouhlasí.2 Je to přesně, jako kdybyste se chtěli rozvést s mužem nebo se ženou, který/která se odmítají od vás separovat. Rozhodnutí změnit svůj život je hrdinský podnik.
Tabák, alkohol, drogy; to jsou všechno příklady, kterým všichni rozumějí. Ale to samo platí pro všechny špatné zvyky a sklony: chyby, zlozvyky a dokonce nemoci; to jsou všechno entity obdařené vlastní vůlí, což vysvětluje jejich odpor. Je to také dobře vysvětleno v určitých pasážích Evangelií, které líčí, jak Ježíš vyháněl démony.3
Protože vyháněl ďábelské entity z těl tehdejších lidí, získali slabomyslní zpět svůj rozum, němí začali mluvit a postižení mohli hýbat svými údy. Ale tyto entity se rozhodně nehodlaly snadno vzdát, činily vše pro to, aby si udržely svou převahu. A Ježíš vysvětluje: Když nečistý duch vyjde z člověka, putuje oblastmi bez vody a hledá místo, kde by spočinul, a žádné nenachází. Pak si řekne: vrátím se z domu, ze kterého jsem odešel. Když přijde, nalezne ho prázdný, uklizený a daný do pořádku. Pak jde a přivede s sebou sedm dalších duchů, ještě ďábelštějších, než je sám, a pak do toho domu vstoupí a žijí tam, a výsledek je, že dotyčná osoba je horší než předtím.
Naše slabosti, to jsou živoucí bytosti, které se v nás rozhodly zabydlet. Jak vyvíjíme úsilí, abychom se zlepšili, tyto ďábelské entity jsou nuceny nás opustit, protože naše vnitřní atmosféra je pro ně utlačující. Nemohou snést čistotu a světlo, které se v nás samých pokoušíme nastolit, a utečou. Jakmile jsou pryč, shánějí se po novém domově, vstupují do dalších lidí, skrze které se nám snaží uškodit. Ale to nám způsobuje méně škody, než když sídlily tyto entity v nás. A protože vnitřně jsme je porazili, nacházíme se v silnější pozici, abychom je porazili ve vnějším prostředí. Zbavíme se jich ale všech jednou pro vždy? Ne, dokud jsme na zemi, budeme čelit obtížím a protivenstvím.
Proč tolik významných lidí vzbuzovalo tak strašné nepřátelství? Přesně proto, že temné síly, které vypudili ze svého vnitřního života, se vrátily, aby je atakovaly skrze další lidi, kteří byli popuzeni jejich kvalitami, ctnostmi a sílou jejich charakteru. Lidé, kteří vedou obyčejný život, nikoho nerozčilují, všichni jsou s nimi spokojeni. Ale jakmile se pokusí zbavit určitých špatných návyků, pak nepřátelé, které vypudili, se je snaží napadnout zvenčí. Ale ačkoliv není jednoduché se s nimi pustit do křížku, tito vnější nepřátelé jsou méně nebezpeční, než ti uvnitř nás samých.
Takže, jak se máme zachovat, pokud jsme konfrontováni s těmito vnějšími nepřáteli? S láskou, mírností a trpělivostí. Ano, musíme být pevní, autoritativní a drsní, co se týče našich vnitřních nepřátel, ale není to dobrá metoda, kterou bychom měli použít u vnějších nepřátel. Naneštěstí, po většinu času lidé dělají pravý opak: vykazují trpělivost a shovívavost vůči vnitřním nepřátelům a extrémní nepřátelství vůči těm vnějším. Je pak překvapující, že stále musí bojovat s neřešitelnými potížemi?
Nyní vám povím tureckou příhodu. Do počátku 20. století bylo Bulharsko pod otomanskou nadvládou, takže v tom období samozřejmě kolovala řada anekdot, ve kterých byli hrdiny, ať již skutečnými, nebo fiktivními, Turci.
Jednoho dne se valil jednou malou ulicí v Istanbulu zápasník neuvěřitelné velikosti. Jeho hrdinské činy ho proslavily po celém městě, a procházel se davem s velkou hrdostí… Po cestě srazil muže, který rozčíleně křičel: „Jsi slepý? Cožpak nevidíš že někdo před tebou jde? Jak ses opovážil vrazit do tak respektovaného člověka, jako jsem já!“ Místo, aby odpověděl, se ten zápasník otočil, udeřil toho muže, srazil ho na zem a nevzrušen pokračoval v chůzi. Za chvíli strčil do jiného muže a stejně ho srazil na zem. Ale tento se na něj podíval beze zlosti a řekl: „Jsem tak rád, že jsem tě mohl potkat, je to velká čest být sražen takovým šampionem, jako jsi ty.“ Zápasník vytáhl měšec plný stříbrných mincí z kapsy: „Toto je pro tebe, odměňuji moudré, ostatní srážím k zemi.“
Je tato historka pravdivá nebo ne? Na tom nesejde. Je velmi zajímavá ze symbolického hlediska. Na cestě životem jsme často otloukáni obtížnými událostmi a situacemi, ale je bez užitku protestovat a křičet rozhořčeně: „Co? Jak jste se opovážili mi to udělat?!“, protože tím si tak leda zajistíte, že budete dostávat další rány a budete sraženi k zemi. Na druhé straně, ti, kteří se domnívají, že je požehnáním, pokud jsou otloukáni, vždy něco získají: zkušenost a stanou se silnějšími a bohatšími.
V určitém směru můžeme reakce kolemjdoucích chápat jako manifestace našich dvou přirozeností: naše nižší přirozenost, úzkoprsá a mstivá, a naše vyšší přirozenost, která v každé nesnázi vidí příležitost ke zlepšení. Kdykoliv se nalézáte v obtížné nebo ponižující situaci, vzpomeňte si na ty dva Turky, sražené zápasníkem v Istanbulu. První utrpěl dvě porážky: nevěděl, jak překonat nátlak jeho nižší přirozenosti, která ho nutila se pomstít, a ke všemu byl sražen k zemi. Druhý získal dvě vítězství: naslouchal své vyšší přirozenosti a získal celý měšec stříbrných mincí.
1 Love greater than faith, chap. 4: YOur faith has made you well
2 Viz You are Gos, part IX, chap. 4: „“the body of glory“.
3 Viz Life Force, vol. 5, chap. 7: „Unwanted guests“.
2024 ©