NAČ DODRŽOVAT OPATŘENÍ. BEZ NICH MÁME NADĚJI, ŽE NÁM POJIŠŤOVNY VELKORYSE UHRADÍ DLOUHODOBÝ NÁKLADNÝ POBYT NA UMĚLÉM SVĚŽÍM VZDUCHU Z VENTILÁTORU. HLAS ODPŮRCŮ OČKOVÁNÍ SLÁBNE. jAK BY NE: NĚKTEŘÍ LEŽÍ NA KYSLÍKOVÝCH VENTILÁTORECH, JINÍ ZEMŘELI. NĚKTEŘÍ "STATEČNÍ" BUBNUJÍ NA POPLACH, ŽE OCHRANNÁ OPATŘENÍ JSOU DÍLEM AHRIMANA. "Logika": Nenechám si státem nic diktovat. Jakápak přednost zprava. Jedu. - Ptala se mne čtenářka z vísky s krásným názvem Broučkova Lhota: „Narazila jsem na článek pana Radomila Hradila na FB stránkách Rudolf Steiner... Je členem Antroposofické společnosti… Nemyslím si, že tento článek může přispět ke zklidnění situace.“
RH tam píše: "Nařízení nosit roušky či respirátory vede k tomu, že je éterné tělo permanentně oslabováno nedostatečným přísunem čerstvého vzduchu, především kyslíku, který je nositelem životadárných sil, zatímco uhlík v CO2 v sobě nese síly odumírání. Vdechováním vzduchu se zvýšeným obsahem uhlíku éterné tělo těžkne, ztrácí pohyblivost a svěžest a nemůže dostatečně oživovat hmotné tělo. Organismus je oslabován, vnitřní schopnost zdraví podlamována."
Reakce KF: Námitka na "oslabování“ éterného (pránického, povahového, životního) těla nedostatkem kyslíku pod rouškou či respirátorem se mi jeví nesmyslná. Sami si třeba v zimě dáváme šálu před ústa, sportovci jsou dlouhodobě zadýchaní nedostatkem vzduchu při zátěži, při maškarním plese by se tanečníci museli pod maskami udusit... Kvalitu éterného těla si zvyšujeme či snižujeme svou povahou, mírou kontroly svým Já. Do éterného těla se postupně dostává, protiskuje to, co nejčastěji prochází astrálním (pociťujícím) tělem: láska, klid, vztek, strach atd. Naše Já to buď kontroluje a koriguje, nebo ne. Tím lze i vysvětlit, že naše fyzické zdraví je odvozováno od našeho duševna. Éterné tělo "těžkne, ztrácí pohyblivost" naší sobeckou niternou náplní, ustrnutím myšlení atd., nikoliv chvilkovým malým omezením při dýchání.
I když lze mít dílčí výhrady vůči některým opatřením i vůči jejich prezentaci vládou, považuji třeba ty roušky a respirátory atd. za potřebnou ochranu proti nezodpovědným, a za vlastní zodpovědnost vůči okolí. I v tom je prvek křesťanství. Podle antroposofů je hlavní ochranou správně vyvinuté Já. Ano, věřím. Né každý z nás ale má tak správně vyvinuté Já, aby se ho covid netknul. O sobě to nevím. Nelze si elitářsky říkat, že my duchovní jsme chránění a na opatření můžem kašlat. U opatření „shora“ je to tentýž ochranný princip, jako mnohé jiné nařízené ochrany, třeba příkazové a zákazové dopravní značky (nemáme vždy tak vyvinutou ohleduplnost, sebekázeň a opatrnost), povinnost pejskařů odnést psí exkrementy z parků, karantény - tedy prevence a ochrana, příkaz nočního klidu (taky by si rušiči mohli stěžovat na zásah do jejich trávení času), výdaje na ochranu životního prostředí aj. V době chřipek neradi chodíme do přeplněných čekáren, abychom se nenakazili, když tam kdekdo kašle a prská. Toto je podobná situace, i když v širším rozsahu, tedy jsem rád za nařízená ochranná opatření, včetně očkování. Jak už bylo výstižně napsáno - Já chráním tebe, ty chráníš mne. Taky nelze čekat, až se nám astralita tak pročistí, že se nás chřipka nechytne. Radka znám roky, je to neustále z něčeho vyděšený plašič a alarmista, přičemž k tomu využívá i antroposofickou terminologii a vzdělání. Patrně trpí syndromem mesianismu, kdy vidí za vším jen nějaké čertoviny a cítí se povolaný chránit lidi. Přestal jsem s ním komunikovat.
Strach z nákazy je špatný, podobné povahy je ovšem strach z ochranných opatření, jaký šíří RH. Bere na sebe těžkou odpovědnost. Je ale dobré i beze strachu, ale se svědomitostí a selským rozumem vědět, že nakažení v nemocnicích na ventilátorech či tisíce mrtvých nám už o tom, jak litují své pyšené umanutosti, nepovědí.
Štěpán Rak mi už v zimě napsal: "nejhorší pandemií je pandemie strachu". - Zde je dobré rozlišovat strach a opatrnost. Strach je z egoismu, je to destruktivní emoce. Opatrnost, obezřetnost je racionální, pomáhající, konstruktivní.
RH rád "bojuje" proti mnohému, co stát nařizuje. Jenže stát si lidi postupně vytvořili ze své potřeby, na svou ochranu. Jak říkal TGM - Stát jsem také já.
Přítel Jiří J. k tomu: Samozřejmě - roušky a podobná opatření jsou protivná, ale zřejmě nezbytná. Naše dcera měla kavárnu a chodila do kina, nyní prostě chodí do lesa, kde roušku nepotřebuje. Myslící a pozitivní člověk může nalézat v současné situaci i řadu dobrých inspirací a měnit své chování pozitivně.
Zdá se mi už dlouho, že Radomil Hradil si vybírá převážně to špatné z každé situace. To určitě není zdravé ani pro jeho psychiku, ani pro jeho čtenáře. Navíc má stále sklon vidět ve všem konspirace. Samozřejmě, že za zevním děním světa jsou neviditelné síly, kterým nerozumíme, síly dobré i zlé, často i špatní lidé, ale v rámci Steinerových přednášek víme, že vývoj spěje k šesté kultuře Slovanské (čili naučit se rozmnožovat Slovem, abychom mohli žít na éterické úrovni), ale také že vývoj spěje k naprostému chaosu na Zemi a zaneřádění Země lidskými odpadky (mentálními, astrálními, i fysickými) a později k válce všech proti všem. V další budoucnosti se pak ze Země stane ztvrdlý Měsíc a nakonec jen kosmický prach. Čeká nás nyní několik tisíc let vývoje duše vědomé a pak vývoje Manasu - duchovního Já, než to tady skončí. Máme se mezitím naučit spoustu krásných věcí a spojit se vědomě s vyššími hierarchiemi. Tak to, ve stručnosti, píše Steiner.
Tedy - co se dobrého a krásného můžeme naučit na současné situaci? Toť otázka správného antroposofa. Víme, že tento kosmos je kosmem Lásky (Krista) - tedy, jak vnímáme tuto Boží Lásku v současné situaci? Co po nás Láska chce? Nadávat na poměry?
(- to asi sotva… Jak se píše ve Zjevení: Co s lidmi, nechtějí poslouchat, pošlu na ně kobylky - aha, nepomohlo, naopak, nadávají Bohu - tak co s nimi, pošlu na ně ohnivého jezdce, třeba se proberou - aha, nadávají ještě víc… :-))
Každopádně si myslím, že současná situace ve světě vůbec nás vede k mnohem pozornějším přístupům, jsme pod tlakem i z pohledu našeho ega a schopnosti pozorně přijímat jiné myšlenky, než naše, a případně měnit názory. Viz třeba životní prostředí (což souvisí se zákonem „Nezabiješ“, s „totální ekologií“ a ochranou Matky Země, ale ovšem i s negativními silami na to napojenými/nalepenými), nebo s problematikou „gender“ a „mnohost pohlaví“ atd atd.
Všechny současné problémy souvisí s astralizací člověka a éterizací Země a nyní s výstupem „třetího zla“, čili to, co se projevuje jako myšlenkový chaos, strach a hrůza, nebo „pravda neexistuje“.
To vše je zřejmě potřeba k vývoji duše vědomé a k našemu probouzení.
Pan Martin D. k tvrzení RH napsal: Je to velká zodpovědnost pouštět do éteru takové věci jako že roušky dusí naše éterické tělo. Pokud to některé lidi ovlivni, pak za následky tohoto tvrzení ponese jeho autor karmickou zodpovědnost.
A večerní reakce RH na výše uvedené: Zdravím Tě Karle, kladu si otázku, jestli máš zapotřebí psát takové texty, jejichž větší část
spočívá v něčím očerňování. To Tě můj text opravdu tak zasáhl, že se musíš
uchylovat k něčemu takovému? Možná by bylo dobré, kdybys ho napsal znovu,
vypustil veškeré osobní útoky a soustředil se jen na věcnou argumentaci.
Vypadal bys pak v očích čtenářů přece jen seriózněji.
Měl bys "koule" na to, zveřejnit na svém blogu mou odpověď na Tvůj článek?
Zdraví
Radomil
A následně: Karle Karle, jsi zbabělec a lhář, nemáš ani špetku cti, hrdosti a soudnosti, je mi Tě líto...
KF:
RH bezděčně potvrzuje, že ledacos, co se k němu korespondencí dostává, považuje apriorně za cosi podezřelého a proti své osobě. Pokud takový text považuje – jak píše - za očerňování a útoky, a navíc s použitím ubohého nedůstojného vulgarismu, nemá význam se o jeho případnou další odpověď zajímat. - Pouze pokud nebyla správná informace, že nabádal k volbě Zemana, pak se omlouvám. Na zde uvedených příspěvcích mých přátel a mne to nic nemění.
MD:
Ať to čtu jak čtu, žádné "veškeré osobní útoky" na pana RH jsem tu od Vás nenašel. Svou reakcí dává Vašemu článku bezděčně za pravdu.
nově:
Vybrali si osud sami:
Odborníci z praxe:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/vasakova-neockovani-lide-diktuji-vyvoj-covidu-aktualni-vlna-potrva-az-jara-180046#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=RjOdSfXHFaR-202111091511&dop_id=180046&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
https://www.flowee.cz/covid/9268-parazite-a-sobci-jak-vidi-predni-cesti-virologove-problem-odpiracu-ockovani?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=SWZmrbBuNtJ-202111052223&dop_id=14118280
26. 11. 2020 na webu:
Jiří J.: Pokud se týká roušek - mnohokrát již zaznělo, že roušky nositele těžko ochrání, ale že ochrání naše okolí, pokud jsme nemocní nebo i nevědomými přenašeči. Řada lidí se dobrovolně vzdává své egoistické „svobody“ a myslí více na ostatní. Dalo by se také přemýšlet nad slovy Krista Ježíše (i když se týkají trochu jiného významu): „Ne to, co vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale co z úst vychází, toť poskvrňuje člověka.“ (Mt 15, 11)
Vydechujeme vždy pouze Lásku a dobro? A když konáme svou denní duchovní práci na přeměně zla v sobě na dobro, vydechujeme toto uvolněné a přeměňované zlo vědomě do rukou Serafínů, aby je spálili v Ohni Lásky boží, nebo necháváme svůj zlý dech myšlenek, citů a slov jen tak potulovat se v atmosféře a posilovat elementály? To vše patří k vývoji duše vědomé. Přece viry jsou tělíčka elementálů (energetických útvarů bez Já), kteří vznikají opakováním myšlenek nebo citů nebo slov nebo činů. Měli bychom opakovat pouze dobré myšlenky, city, slova a činy, aby vznikali dobří elementálové (projevující se jako „strážní duchové“) a ne virové choroby. To vše patří k vývoji duše vědomé v dnešní době...
Reakce KF:
Přítel Jiří J. to napsal skvěle. Můj radikálnější či netrpělivější způsob psaní bude asi méně ohleduplný a méně korektní, protože mne to málem rozčílilo. Připomíná mi to ono stupidní cynické okázalé provokování Klause, že pohrdá "rouškaři". Radek má kdeco za zákeřné útoky, podrazy, spiknutí a léčky proti nám. Varuje proti děsení, ale sám je superděsič, a ne poprvé. Je to asi smutný život s takovými náhledy na svět. Jinak má R. H. za sebou i některé záslužné počiny. I v tomto textu občas říká hezké obecné pravdy, například že strach vzniká z egoismu, ale účinek článku – i přes odvolávání se na Krista - je spíš matoucí, dezorientující, deprimující. Záslužné je ale jeho nasazení při překládání duchovní vědy.
Kdo v nynější nepohodlné situaci nemá dostatek zodpovědnosti a svědomitosti vůči druhým (i to, či právě to by mělo být ve výbavě křesťana), toho může Hradilův sofistikovaný text, dokonce s Kristem ve štítu (takových už bylo...) nadchnout: nenechat si nic diktovat, vykašlat se na roušky a zákazy, sdružovat se podle libosti... - čte se to hezky, že?
Konkrétně k textu RH:
- hned na začátku píše, že „lidé vdechují jeden druhého“.
KF: Uf uf, to jsem se za život nadýchal těch tisíců lidí kolem sebe? Jsem to tedy ještě vůbec já? Nebo nějaká smíšená kaše? A u kolika tisíc lidí jsem vdechnutý? (Pokud "vdechují" mé knížky a články, tak to ano.)
- celý text vychází z jednoho zásadního omylu: autor si plete resp. zaměňuje strach - a opatrnost, obezřetnost.(Nebo že by to bylo vědomé účelové zkreslení?) Strach je, tak jak správně píše, sobectví. Jenže chráníme se hlavně z obezřetnosti (samozřejmě, jak kdo). Obezřetnost není emoce ani egoismus, jedná klidně, zodpovědně, racionálně. I obezřetnost a opatrnost může plynout z lásky. Máme povinnost ochrany i vůči svému tělu a zdraví jako Božímu daru. Podle jeho teorie by pak bylo strachem i přecházení ulice pouze na zelenou či teplejší oblékání se do mrazu či vitamínová prevence.
- píše o opatřeních - „Každý je teď jen sám se sebou. Bez Krista. Pouze s Ahrimanem, vládcem a šiřitelem strachu“ - tak tedy co se nepodařilo zločinným duchům jako Marx či Lenin, pokoušejícím se vymýtit Boha, dokázaly nyní roušky? To si ti dva mohli ušetřit práci a vymyslet pro proletariát roušky. A vůbec – kde bere tu jistotu až troufalost k tvrzení, že každý je dnes bez Krista? Je snad rouška či ne-rouška dělícím metafyzickým znakem? - Kdo mu dal právo mluvit za "každého"? Mluvit za "každého" dokázaly hlavně totality.
- Ti, kdo s ohledem na bezpečí lidí zavřeli hospody či to nařídili, jsou dle R. H. "služebníci Ahrimanovi". Silné výrazivo. I vedoucí "mé" kavárny je věřící, podle R. H. je tedy ďáblův služebník.
- „Nenechat si vzít schůzky a setkání. Jen tak může být Kristus mezi námi.“ Opravdu? Tedy když čtu duchovní texty a s autorem se fyzicky nesejdu, třeba zemřel nebo je daleko nebo si netroufnu, nebo si jen píšem, tak Kristus mezi jeho textem a mnou nemůže působit? Steiner říká něco jiného. A co Prokofjevův popis okultních účinků odpuštění – že tam, kde mi někdo něco nedobrého provedl, ale já se zřeknu odvety zlem, vznikne vakuum, do kterého vproudí Kristus.
- Prý "Nenechat se izolovat. V lásce se setkávat jako živí lidé." - tedy i ti, co vědí, že jsou nakažení, nebo spíš nevědí, zda jsou nakažení, a je to dnes velký počet, mají vesele libovolně chodit mezi lidi, jistě bez roušek? A čekat že mezi nimi bude Kristus? Není to rada spíše ďábelská?
- plete si tělo astrální a éterné. Strach se prožívá nejprve v těle astrálním. Teprve při soustavném prožívání nějaké emoce se samozřejmě pomalu postupně protiskuje, vsakuje do těla éterného jako, řekněme, trvalý povahový rys. Tímto zaměněním též autor místy zaměňuje působení Ahrimana a působení Lucifera.
- že Ahriman se pokouší zabránit scházení lidí? Ne vždy. Někdy ho i vyvolává. Co například masové manifestace a "shromáždění pracijících" za dob komunismu? A před tím hromadné akce nacistů? Ty byly právě inspirovány, krom Lucifera a Sorata, i Ahrimanem.
- radí "nenechat se izolovat". Někdy to platí, někdy ne. Někdy člověk potřebuje být a zrát určitou, třeba i delší dobu o samotě, aby pak mohl být o to plodněji s druhými. A někdy si člověk nabere hodně podnětů ze styků s druhými nebo z četby, a poté to potřebuje o samotě "trávit", zpracovávat. To si musí rozeznat každý sám, a když potřebuje samotu, nenechat se znejistit podobnými "radami". Co když nám nynější situace má přinést i učení se být víc sami se sebou nebo doma s blízkými, bez zbytečných zábav?
- není pravda, ze vydechujeme Krista. Jak je v duchovní vědě, vdechujeme kyslík, který se v plících mění, a vydechujeme smrtící CO2 (i proto musí lesy a vůbec zeleň dělat svým dýcháním zpětnou proměnu). Vdechujeme život, vydechujeme smrtící síly sobectví (snad nezjednodušuji). Snad jen dech nejvyšších zasvěcenců a světců obsahuje něco duchovního.
- píše zjednodušeně, že Ahriman ztrácí moc tam, kde se dva lidé sejdou, protože mu hrozí vždy nebezpečí, že Kristus bude mezi nimi… Jenže vynechal z citátu ono podstatné – když se ...sejdou ve Jménu Mém…, tedy ve jménu Kristově. Napasoval to na všechny situace. Pokud vynechal ono Kristovo "ve jménu Mém", pak dle něho - když se sejdou dva zločinci a radí se, jak vyloupit banku či zničit jedince nebo národy, by mezi nimi byl Kristus?
- kritizuje nynější sankce - „trestání za prohřešky“. Odjakživa - když to jinak nejde - jsou tresty nutnou ochranou proti nezodpovědným. Dnes tedy musí hrozit tresty těm, kteří se prohřešují cynicky a nebezpečně na okolí a je jim lhostejné, kolik lidí nakazí, kolik utrpení způsobí. Nynější tresty v této oblasti jsou spíš podhodnocené, mírné. Na čí straně vlastně R. H. stojí? Jsou mu lhostejné osudy nakažených včetně žen, nemocných a seniorů? I vyčerpání zdravotníků? Je tak otrlý?
- mezi lidmi, pokud jsou blízko sebe, jsme samozřejmě v prostředí jejich aury, nejrůzněji zabarvené, ale máme i svou aurickou ochranu. Ve větší koncentraci lidí (na chodníku, v kulturních zařízeních, při schůzích a jiných setkáních) se naše aura zúžuje tak, aby se méně prolínala s aurami druhých. I Steiner varuje před strachováním se z aury druhého.
- prý rouškami nejsme sami se sebou, jsme bez Krista… Ale je to přesně opačně - chráníme druhé, tedy je to prvek Kristovy lásky.
- když si v silném mrazu zakryjeme ústa šálou, abychom nevdechovali přímo mrazivý vzduch, je to podobné a jsme tedy rázem bez Krista?
- že prý Ahriman chce roušky, abychom pod nimi vdechovali jen vlastní vzduch – i to je demagogie a absurdita. I pod roušky vchází ze stran běžný vzduch, ne „náš vlastní“. To bychom se zadusili. Rouškami hlavně chráníme druhé před vlastním vydechováním. „Vlastní vzduch“ nevdechujeme, neexistuje žádný vlastní vzduch. I to, co jsme vydechli, se stalo bezcenným oxidem uhličitým. Chodil autor někdy do školy?
- podle autora se patrně až při nynějších opatřeních ocitáme bez Krista, pouze se šířením strachu. Tedy jsou pro něho roušky atd. jakousi dělící čárou. Kdyby se i dříve seznámil s náplněmi například (ale nejen) komunistických cílů či schůzí, a jistě i nynějších, tak tam šlo a jde vždy o vymýcení Krista a šíření strachu.
- domnívá se patrně, že nebýt omezujících nařízení, platilo by, že „Lidé si pomáhají navzájem nebo na sebe berou ohled a jednají vždy z dané situace.“ Jezdil někdy autem? Jistě, někdy ty ohledy tak platí a je to krásné. Ale zdaleka ne vždy. Zatím ale nejsme společnost Kristem plně prostoupená (to až po několika tisíciletích, jak čteme ve Steinerovi) a proto je nutné, aby instituce chránily před nezodpovědností. Chrání nás, chrání i bezmocné starce i děti. Můžeme kritizovat chaotičnost nařízení vlády atd., ale ne podstatu samu. Ostatně, tomu slouží celý právní systém civilizovaného světa.
- že je nám opatřeními vzata vlastní iniciativa? Naopak. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Kolik prvků solidarity tu najednou je. Ostatně – i ona omezující opatření právě vybudila nové prvky lásky, tedy Kristova sociálního impulsu – sousedskou pomoc, pomoc studentů, dobrovolníků, obětavost zdravotníků, mezinárodní pomoc... Byla nám ovšem vzata možnost odporu k vládě, nemůžeme demonstrovat...
- že je lidem nařízeními vzata odpovědnost? Právě naopak: je jim vzata nezodpovědnost vůči druhým. Stačí se porozhlédnout kolem sebe. Sice někde vlády hanebně zneužívají omezujícího stavu k posílení své moci, tomu se musíme bránit, a máme tu i demokratické mechanismy, jako příští volby. Ostatně – vládnou nám ti, které jsme si svobodně zvolili.
- "shora" nařízená opatření jsou, i přes českou vládní laxnost a zmatečnost, pro naši ochranu a v podstatě dobře fungují, jak vyplývá i z opačných případů nákaz, kdy nebyla tato opatření dodržována. Ještě žádný zodpovědný lékař, odborník ani statistik je, jako taková, nezpochybnil (pouze dílčí výhrady, spíš ale vůči pozdnímu, zmatečnému či nedostatečnému prosazování). Není to tedy žádný diktát. Je to pro ochranu nás všech. Jak ukazuje skutečnost, velká část z nás by sama dobrovolně zodpovědná nebyla. Druhá věc je vládní chaos a trapné měnění opatření ze dne na den. Další věc jsou existenční ohrožení celých vrstev, o tom ale text R. H. nepojednává, tedy na něj zde nereaguji.
- mluví-li o "diktátu" - pak velkou chybou Babišovy vlády bylo naopak ono prvotní otálení s tímto ochranným "diktátem".
- pokud by jeho text měl tu moc, aby mu lidé ve všem uvěřili, byl by to hromadný zločin. Je "obdivuhodné", kolik demagogických a neuvážených "rad" se dá stihnout v poměrně krátkém textu.
- označuje-li v závěru rok 2020 za rok Ahrimanův, pak je to opět ono děsení. Podle zkušených astrologů (Štěpán Rak. Jiří J. a mnoho dalších) je to rok i s prosincovým závěrem, který nadchází, pro lidstvo naopak velmi podnětný, poučný (viz články na těchto stránkách z počátku ledna 2020.)
A ještě trocha jiných souvislostí: Radomil Hradil a jiní vyzývali kdysi k prezidentské volbě Táni Fischerové (s tou jsem ho kdysi seznámil), ale když se nedostala do druhého kola, tak pak k volbě Zemana. Pokud je tato převzatá infprmace mylná, pak se omlouvám.
Událo se před více lety: Jel jsem autem po pražské magistrále. K nějakému výročí Srpna 68 jacísi recesisté umístili vedle kašny pod Národním muzeem sovětský tank. Veselý počin, vzbuzující úlevu – tank někdejších okupantů je už jen pro smích. Všichni v autě jsme se tomu smáli ještě v Žitné ulici. Ba i hlouček lidí kolem onoho tanku vypadal pobaveně. Byla to krásná osvobozující připomínka, že už nás sovětské tanky neohrožují. Tentýž večer jsem od přátel dostal podobný mail o oné akci jako užitečné a originální připomínce toho, co tu bylo, ale už není. Ale ouha: Radomil Hradil vyděšeně varoval, že tank prý vzbuzuje strach. I tehdy to bylo spíš jen jeho alarmistické vidění světa, nevcítivost do národního cítění. Pokud by čtenář neměl vlastní stanovisko, stahoval by ho tím R. H. do své vlastní úzkoprsé vyděšenosti.
I přes některé snad užitečné (možná nedotažené) počiny v minulosti trpí autor konfirmačním zkreslením, kdy není přístupný skutečnostem či argumentům z obou stran či širším náhledům, ale vyhledává jen posilu pro své někdy alarmistické paranoidní názory. V tomto případě je to tím víc matoucí, když používá terminologii duchovní vědy a budí zdání, že mluví ve jménu Krista a křesťanství. Myslím že by AS měla erudovaně reagovat, mělo by to patřit do jejího "popisu práce" a zodpovědnosti.
Malý dodatek: Prof. MUDr. Vladimír Beneš se oprávněně podivuje vůči odpíračům očkování: Kdykoliv potkám takového odpírače, moje první otázka vždycky je: A tetanus máš? No samozřejmě. A co spalničky a tuberu? A všechno jsou to očkování, viď? Víte, byly doby, kdy to ani nikdo z nich neřešil, ale teď ausgerechnet tohle očkování odmítají. To člověk nepochopí.
Tady už nejde o „názor“, ale o charakter:
https://www.flowee.cz/covid/9268-parazite-a-sobci-jak-vidi-predni-cesti-virologove-problem-odpiracu-ockovani?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=SWZmrbBuNtJ-202111052223&dop_id=14118280
2024 ©