* Duchovní růst bez trvalého sebepoznávání neexistuje (leda fiktivní).* Čím více se člověk ztotožňuje se svým pravým Já, tím méně se ztotožňuje s věkem.* Ze všeho nejvíc se těším na kámaloku, až prohlídnu, odtrpím a rozhodnu se příště napravit vše, co nedobrého jsem myslel, cítil, říkal a činil, a budu tím osvobozen pro další stupeň zkušeností a učení se lásce a moudrosti.* Beethoven pracoval od oltáře hudby pro veškeré lidstvo. (Skoda, že tak málo těch, kdo se hlásí k duchovnu, se snaží k jeho spasitelskému odkazu trpělivě pronikat.)* Vztah některých ke komunistickému zlu: “Všichni se přece musíme mít rádi, tedy co jsme si, to jsme si...” - ano, ale pouze v případě, že viník sám uzná a pojmenuje své zlo a poprosí o odpuštění. Jinak se s ním nemáme co bratříčkovat a utvrzovat ho tím, že je vše v pořádku. * Prosba a ujasnění si: Božská Matko, uvědomujeme si, že naše duše je jiskrou Tvé věčné duše. Pak nás strhne spásný blažený proud.* Rovnovážné přijímání dobra (bez egoistického jásotu), i zla (bez sebelítosti, vzteku a reptání). I zlo Bůh připustil tim, že nám dal svobodnou vůli, ale dal i zákon karmy, který nedopouští, aby zlo zvítězilo natrvalo. I proto ono Masarykovo Pravda vítězí, a též onen úběžník VH – Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.* Skutečná karma se neprojevuje hned, ale většinou až v některé z dalších inkarnací. Je tedy hloupé strouhat někomu mrkvičku - „Vidíš to máš za to“. Karmu připomínat můžeme pouze sobě.* Nadbytečný luxus a přebytek věcí parazituje na duši vlastníka.* Od skutečných přátel si člověk bere přirozeně to, co potřebuje - aniž by bral, a dává k dispozici se vším, co má - aniž by měl osobní pocit dávání. * Ve skromnosti je zdravá síla. V rozmařilosti či nadbytečném utrácení je prázdnota, plytkost, labilita, úbytek niterného klidu a niterného bezpečí…* S faktem smrti by se měl každý z nás začít vyrovnávat již tehdy, když je zdráv. Stejnými branami projdeme všichni: Z Neznáma do světa pozemského bytí branou početí a branou smrti zpět do Neznáma. * Ten, kdo chce vědět, se moc nevyptává.* Humor: Jsme rádi, že něco dopadlo tak (blbost potrestána), protože většinou tomu tak nebývá.TROJE KDYŽ:* Když byl Bedřich Smetana kapelníkem Národního divadla, přišli mu hráči do zkoušky pozdě. Zaburácel: Každý složíte do pokladny pokutu 12 krejcarů. Pořádek musí být.
Pro hráče s tehdy nízkými platy to bylo hodně.
Po chvíli se zamyslel a říká: Těch 12 krejcarů tam složíte dohromady. Pořádek musí být.
A když viděl, jak se při zkoušce snaží, řekl na konec: Těch 12 krejcarů tam složím za vás. Pořádek musí být.* Když vešel Antonín Dvořák, který učil na konservatoři, do třídy, byla od studentů na tabuli karikatura jeho kolegy, učitele. Dvořák nevrle nařídil – Okamžitě smazat. Pak zadumaně hleděl chvilku z okna, až prohlásil: Ale že byl dobře trefenej.
* Když měl Georg Friedrich Händel dirigovat pro krále slavnostní koncert, zaburácel na hráče: Pánové! Kdo něco zkazí, je lump a darebák! Vzápětí ale, asi oslněn skvělou příležitostí a úklonami pro krále, zapomněl dát pokyn k zahájení 2. věty, ale hráči to zachránili. Když skončili, řekl: Pánové! Lump a darebák jsem já.* Po prodělání kámaloky může člověk, podle kvality svého uplynulého pozemského života, zůstat i dlouhou dobu ve sférách úlevného, laskavého, osvěžujícího světla v jupiterské rajské zahradě. Může si zde odpočinout a načerpat síly pobytem v této říši světla a štěstí. Může pobýt a pronikat se se spřízněnými dušemi, pokud se zde právě nalézají. Nebo působit do blízkých duší, žijících ještě na zemi. Může vytvářet další síly pro budoucnost. To, co na zemi sám dobrovolně přepracoval, je pro něho v kámaloce zdojem blaha.Člověk má svobodu. Proto může po odtělení a po prodělání kámaloky tvořivě využít určité doby a zúčastnit se řízení duchovních bytostí v devachanu. To vše může volně prožívat za předpokladu, že si na zemi vytvořil alespoň nějakou vznešenou kvalitu, krásu, něhu, citlivost, ukázněnost, pevnost, pravdivost, věrnost ideálům a podobně.Často se však vzdává zaslouženého blaha a spěchá do vtělení, kde touží pomoci někomu blízkému nebo skupině, národu či lidstvu jako celku svými schopnostmi a kvalitami. * Tři věčné božské atributy jsou tvůrčí Moc a Síla Otcova, Láska Matčina a jejich společné duchovní Světlo Lásky – Duch svatý, vtělená Moudrost a Prozřetelnost Boha Otce a Matky. * Logos je bezbytostná podstata Kristova… Logos je Nezjevený, bezbytostný Princip, je tvůrčí silou božího Slova. „Slovo“ je tvůrčí Moc a Síla Otcova… * Kristus je srdcem božské Matky. * Kosmická síla Kristova se spojila s Ježíšem (při křtu v Jordáně), aby božské Slovo se stalo tělem a člověk se stal bohočlověkem, to je synem božím. Ježíš je fyzickým tělem Krista… * Božská Matka nikdy nepůsobí bez Otce a oba vylévají svou Lásku do lůna svatého Ducha. * V našem srdci působí Kristova Láska, která je součástí mateřské makrokosmické Lásky božské Matky. Když neosobně milujeme, hoří v nás oheň božské Lásky a přijímáme vliv božských kosmických Prasil. * Podvědomé síly Zákona božího působí v člověku jako svědomí. Člověk, který se v minulosti obíral božími zákony, vypěstoval svědomí. * Nyní jsme jako lidstvo na nejnižším bodě světových sil, v propasti hmoty a duchovní nevědomosti. Krev, která může být naplněna světelnými silami vyššího Já anebo naopak nízkou astralitou, je touto astralitou u většiny lidí znehodnocena. Vše, co člověk měl od nejsvětějších mocností Slunce, i éterická oblast tvořivých sil, postupně mizí. Ba vše, co měl od vyšších slunečních sil i od pradávných zasvěcenců, už mnohý ztratil. Jedině Kristu může člověk děkovat, že není úplně osamocený a nežije úplně sám v beznadějné hlubině propasti zla. Naše krev se dnes může a má obrodit vědomým přijetím Kristova impulsu. Dobrovolným a svobodným (bez jakékoliv světské autority) spojením s Kristem má znovu nabýt slunečnosti. Následováním Krista, naplňujícího Láskou celý vesmír, z vlastní niterné lásky, bude člověk znovu spojen s vysokými slunečními mocnostmi. Bude se sám vstřebávat do všemilující Kristovy aury. Pak mu bude opět proudit v krvi vědomě přijímaná síla svatého Grálu. * Komunismus usiloval zmechanizovat, zestejnit, zotročit, zahrimanizovat duši vědomou. Ovládal mocným příkrovem svého diktátu i myšlení i volný čas člověka. Režimem bylo vše nadiktováno. Nyní si každý vytváříme svobodně svůj osobní režim, dobrý nebo špatný. Nelze si stěžovat na společného utlačovatele. V naší vyspělé civilizaci se necháváme podle individuálního rozhodnutí ahrimanizovat technikou, ne však ideologií. Je na naší svobodné vůli a zodpovědnosti, jak trávíme stále více volného času – zda rovněž „technicky“, nebo přemýšlivě, tvořivě, sociálně, v něčem třeba i za výpomoci techniky. Otupující vliv techniky, její obsluhy a užívání, lze vyrovnávat duchovní vědou a pravým uměním. * Příklad života podle svědomí? Význačný vědec prof. František Wald (1861 - 1930), kterého se komunisti snažili vymazat z historického povědomí české vědy, o kterém mi vyprávěl jeho potomek, můj přítel obchodník Jiří Wald, vnímal na přelomu 19. a 20. století útlak Čechů Němci tak intenzivně, že ač Němec, tak počátkem 20. století prohlásil, že jsou Češi tak utlačováni Němci, že ze sympatie k utlačovaným přechází na českou národnost: "Živý odpor proti útisku Čechů, který bylo všude znáti, učinil ze mne Čecha ... Moje češství bylo proto jen tichým protestem proti současnému němectví... Šel jsem celý život se slabším." Krásný čin prof. Walda podle svědomí.* Stalinismus si podle odhadů politologů vyžádal smrt zhruba 43 milionů lidí. Zdroj: https://www.denik.cz/rodina/lavrentij-berija-v-okoli-stalinova-patolizala-padala-jedna-hlava-za-druhou-20200129.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu. Celkový počet lidských obětí Marx-leninismu je podle odhadu badatele dr. Sergeje O. Prokofjeva 105 – 130 milionů, tedy cca dvaapůlkrát vyšší, než nacismu. TŘI CITÁTY:* Karel Čapek: „Přimknout se k velké podívané a přitom pěstovat své malé pole, zahrádku“* Zoltán Döbröntei "Během tisíciletí jsme ztratili spojení mezi tvůrčí činností a mystériem bytí. Současná a moderní umělecká díla jsou intelektuálně zajímavá, ale nadále v sobě nenesou tajemství našich životů. Nepadneme před nimi na kolena, neotřesou námi, nedovedou nás zpátky do naší nebeské domoviny...”* Charles Eisenstein: „Příčina toho, že náš současný systém materiální produkce zabíjí svět, tkví v tom, že ho začal nahlížet jako mrtvý. Co tedy potom milovat?“
I
2024 ©