NÍŽE DOPLNĚNO; Co je vlastně křesťanské? Někteří „stateční“ duchovnisti to vědí lépe: odolávají „manipulaci státu“ a „nátlaku vlády“ co do očkování a ochrany a popírají sebevědomě tragédie v důsledku covidu, které jsou na denním pořádku. Mají tímto cynismem svou míru spoluzodpovědnosti za nákazu, utrpení případně úmrtí těch, kteří na ně dali. Jejich jednání je tedy protikřesťanské, i když používají vznešené duchovní výrazivo. Chybí-li zemský základ - základní orientace a reagence ve věcech kolem nás, pak i veškeré duchovno se jednou sesype jako domeček z karet. Duchovnost nejsou jen nadoblačné výšiny, pročtené knihy, promeditované hodiny, množství modliteb či manter denně vykonaných..., ale i praxe: normální inteligence, etika, ukázněnost, ohleduplnost, ducha-přítomnost. Třeba pochopit i to, co shrnul dr. Jiří Černý: „Neočkovaní jsou skutečně něco jako parazité nebo černí pasažéři, kteří se vezou na ochotě většinové populace nechat se očkovat. Takové rozhodnutí totiž chrání i ty neočkované.“

Odmítání očkování? Líného cikána, který nepracuje a žije z dávek, tedy z naší práce, z naší ukázněnosti, odsuzujeme. Motoristu, který bezohledně riskuje a spoléhá na ohleduplnost těch druhých, také. Není tu podobnost?

I svobodně zvolené neočkování je činem. Neočkovaní nemorálně tyjí ze zodpovědnosti očkovaných, vezou se neeticky na jejich etickém jednání.Jistě, že očkování může přinést i nějakou nepříjemnu reakci. U očkování proti chřipce jich bylo percentuélně mnohem víc, před cca pěti lety se o tom dost psalo. Dnes je ale epidemie jiná, mnohem vážnější a rozsáhlejší. Neočkovaní mnohdy projevují prvky sektářství a fanatismu. Carl Gustav Jung: Fanatismus bývá projevem potlačené pochybnosti.

V duchovních pojednáních čteme, že karma se projevuje dlouhodobě, někdy až sedm vtělení. Věřím. Někdy ale lze karmu předejít a potrestat se sám, vlastní pýchou a hazardérstvím. Jede-li motorista sebevědomě jako šílený a nebere v úvahu zákazové značky, v pyšném domnění, že se mu nic nestane, může zranění či smrt přijít brzy, někdy hned. Čteme to ve zprávách denně. Domnívá-li se někdo pyšně, že nepotřebuje ochranu před nákazou, a možná u toho vede i učené duchovní řeči, možná ho smete virus brzy, resp. nechá se virem sám smést. Pak už nám to o svém omylu ale nepoví. Už jich jsou tisíce. A budou další. A tisíce těch, kdo byli nakaženi těmi neukázněnými.

Jistě, že nynější situace přináší i některá nová ztížení a nepříjemnosti. Nutí nás ale myslet i na druhé. Asi jsme to dlouho moc nedělali, teď musíme. Není nutné mít strach, stres či dopal na nařízení. Můžeme se podřizovat i z ohleduplnosti. Strach je sobectví. Jenže chráníme se hlavně z obezřetnosti (samozřejmě, jak kdo). Obezřetnost není emoce ani egoismus, jedná klidně, zodpovědně, racionálně. I obezřetnost a opatrnost může plynout z lásky. Máme povinnost ochrany nejen vůči okolí, ale i vůči svému tělu a zdraví jako Božímu daru.

Ty množící se případy odpůrců bezpečnostních opatření proti covidu, ležících v nemocnicích na kyslíku resp. ventilátoru nebo již mrtvých, mi připomněly obdobnou starší situaci, byť u jednotlivce: Motorkář P. A. Pontos bez helmy se zabil ranou do hlavy při protestní jízdě proti nošení helmy.

Přítel JJ mi k tomu napsal: "Další z mých přátel dostal covid, středně těžký průběh, ale nemůže si ani nakoupit, ani uvařit, stále leží. Žije sám.
Nebyl očkovaný, protože je to přece „duchovní člověk“…
A nyní se spoléhá na to, že se o něj někdo postará, že mu nakoupí a uvaří, nebo zavolá sanitku.
Je to jakoby lidé se záměrně neučili plavat, ale pak skákali do vody a spoléhali se na dobročinnost druhých, na to, že je někdo vytáhne…
Začíná mi to připomínat sebevraždu… Nezodpovědnost vůči druhým i vůči přátelům.
A další „duchovní lidé“ a odpůrci očkování je k tomu dále navádějí, pletou jim hlavu… nepřeji jim nic špatného, jen by tedy měli svou karmu mírnit tím, že sami budou dobrovolně pomáhat těm, co už nemohou. Třeba v nemocnicích.
Zavedl bych to jako zákon: nemusíš se nechat očkovat, je to tvoje svoboda, ale běž pomáhat a když se nakazíš, počítej s tím, že do nemocnice tě nevezmou."

V době mého dětství, za totality, se očkovalo hromadně, třeba proti tetanu, obrně aj., a nikoho nenapadlo jít demonstrovat. Hned by ho zbalili, dostal by obuškem a odvezli by ho policejním antonem neznámo kam a neznámo na jak dlouho.

Přeneseno:

Hlavní sestry nemocnic Krajské zdravotní v Ústeckém kraji požádaly v otevřeném dopise veřejnost o pomoc v boji s pandemií. V dopise vyzvaly k očkování proti covidu.

„Prosím, pomozte nám zdravotníkům. Již rok a půl žijeme v neustálém stresu a napětí. Mnoho z vás bylo doma, uklidili jste si byty a domy, měli čas na rodinu a na děti. My byli v práci. Pracovali jste z domova, my běhali okolo lůžek nemocných. Učili jste se s dětmi, naše děti čekaly, až se večer vrátíme domů,“ uvedly v dopise.

Sestry popisují průběh pandemie v nemocnicích, zkušenosti s péčí o nemohoucí pacienty, obavy z vidiny Vánoc prožitých kvůli pandemii v práci. „Už toho máme dost. Jsme profesionálové, zkušení zdravotníci, ale nejsme řeholníci, máme také svoje životy. A do těch nepatří 25 dvanáctihodinových směn v měsíci,“ uvedly v dopise.

Andor Šándor: „...svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Ano, mají právo se rozhodnout, že se nebudou vakcinovat, na druhou stranu by měli vnímat, že mohou komplikovat život někomu jinému, kdo se naočkovat nechal.“

Adam Maršál: "...Odhaduje se, že ještě ve 20. století na tuberkulózu zemřelo 100 milionů lidí. Úlevu přineslo až očkování, které se v Československu zavedlo v roce 1953. V roce 2010 jsme od něj upustili, protože jsme tuhle strašnou nemoc porazili. Společně a bez řečí."

V článku „Pandemie neočkovaných? Jak vidí přední čeští virologové problém odpíračů vakcín“ říká přední český virolog Libor Grubhoffer a dr. Jiří Černý mj.:

LG: Skutečně se jedná zejména o pandemii neočkovaných doplněných o ty jedince, kteří dosud prodělali očkování částečně, jsou krátce po ukončeném očkování dvěma dávkami, případně jsou očkování jednodávkovou vakcínou Johnson & Johnson nebo i mají ukončené očkování, ale přesto v individuálních případech jsou takoví jedinci stále ještě vnímaví k infekci. Odhlédnuto od těchto zhruba 20 procent nějak očkovaných jedinců, leč stále ještě vnímavých k nákaze umožňující koronaviru prolomit jejich nedostatečnou specifickou ochranu prodělaným očkováním, je současná fáze pandemie vskutku pandemií neočkovaných…

JČ: Neočkovaní jsou určitě několikanásobně více ohroženi jak těžkým průběhem onemocnění, tak je u nich i vyšší pravděpodobnost, že budou infekci přenášet mezi své blízké. Bohužel s tím, jak postupně mizí imunita mezi těmi, kteří byli kompletně naočkováni prvními dvěma dávkami na začátku letošního roku, objevují se infekce i mezi těmito lidmi. To ukazuje na nutnost třetích, posilujících dávek očkování.

LG: Odpírači očkování, netýká se to samozřejmě lidí, kteří mají zdravotní riziko kontraindikující očkování, se chovají sobecky. Jde jim jenom o ně samotné. Pokud by tomu bylo jinak, nebylo by jim lhostejné, že díky nim se přibližujeme k dosažení kýžené kolektivní imunity mnohem pomaleji, než by bylo třeba. S určitou mírou nadsázky mi to připomíná odpírání branné povinnosti v čase válečného ohrožení země.

JČ: Opět se jedná o poměrně náročnou otázku, která by měla mířit spíše na někoho, kdo se zabývá etikou. Sám za sebe cítím, že neočkovaní jsou skutečně něco jako parazité nebo černí pasažéři, kteří se vezou na ochotě většinové populace nechat se očkovat. Takové rozhodnutí totiž chrání i ty neočkované.

LG: ... vláda žila jedinou starostí, a tou byly sněmovní volby. A pro laciné populistické sliby byl Babišův kabinet schopen udělat cokoliv. Ostatně to už dokázal vloni před Vánocemi a stálo to život 30 tisíc lidí.

JČ: ...Testování je totiž velmi důležité v tom, že dává představu o tom, jak se virus v populaci šíří. Kvůli tomu by naopak mělo být co nejrozsáhlejší a klidně bych do něj naopak zahrnul i očkované lidi. Co se týká jednotlivých opatření a rozdílů mezi očkovanými a neočkovanými, tak osobně si myslím, že je v pořádku od neočkovaných například vyžadovat, aby dodržovali přísnější bezpečností opatření. Požadovat před vstupem do restaurace od hostů buď potvrzení o očkování, nebo negativní test určitě dává smysl. Je ale nutné toto dodržovat a ne po česku švejkovat a vymýšlet, jak takováto opatření obejít. Úplné omezení pohybu neočkovaných zatím podle mě není na stole. Stejně jako platby za pobyt v nemocnici. Hospitalizace je velmi drahá záležitost a neumím si představit, jak likvidačně by dopadla na jednotlivé lidi. Na toto česká společnost podle mě není připravena.     

LG: … Dobrou zprávou těchto dnů je, že lidé přicházejí na očkování ve výrazně větších počtech a že se snad s prohlubující vážností situace a s přibývajícími případy hospitalizovaných pacientů s těžkým průběhem budou i odmítači objevovat mezi registrovanými zájemci o očkování ve stále větších počtech. Obava z onemocnění, strach o život spolu s přitvrzením podmínek fungování neočkovaných v každodenním životě vylepší naši bilanci očkování a přeočkování a přiblíží nás k dosažení kolektivní imunity.

/virologové – profesor Libor Grubhoffer, ředitel Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích, a doktor Jiří Černý z Fakulty tropického zemědělství ČZU v Praze./

Kolega Martina Dohnala, pracující na MMR, to podle mailu řekl M. Dohnalovi "cynicky ale přesně, že nyní se uplatňuje darwinovský přirozený výběr, umírají hlavně ti blbí, kteří evolučně nezískali chytrost a nyní se z blbosti nenechávají očkovat."

Doslov KF: Naše chtivost nekonečného růstu blahobytu, plytkých zábav a plundrování přírody musí být omezována. Covid si nevybral nás, ale my jsme si vybrali covid, resp. mu vytváříme podmínky. Následky covidu jsou tedy určitou brzdou, byť pro nás drastickou. Proto naopak jakékoliv naše kladné působení pro přírodu, pro lidstvo, pro Zemi, pro vesmír má veliký význam. I práce na sobě by měla mít jako pohnutku stávat se lepším člověkem pro svět. Tvořivou láskou, každý tam, kam nás Prozřetelnost právě postavila, i bez vysokých zasvěcení (mnozí si na ně musíme počkat) a vědomím společenství s druhými se harmonicky začleňujeme do Božího plánu vývoje lidstva. 

Cesta k nápravě lidstva vede přes nápravu vlastní, každého z nás. Je snazší se pohoršovat nad zkažeností či chybami celku, než našimi osobními. I k tomu máme našeho všudepřítomného Bratra, Přítele - Ježíše Krista, trvale dlícího od ukřižování na Golgotě v auře Země, kterou svou Láskou navždy prožehl a prožehuje.