Duchu mé duše, můj ochraňující průvodče,
buď v mém chtění láskou k lidem,
buď v mém cítění dobrotivostí srdce,
buď v mém myšlení světlem Pravdy.
Rudolf Steiner
Rozmazlenost nynějšího blahobytu, dostupnost nejrůznějších lákadel, bezuzdnost uspokojování libostí u některých z nás při nynějších omezeních NARAZILA. Dokonce tvrdě, v nebývalém rozsahu. Plyne z toho u nich nervozita, vztek na vše co je omezuje, a obviňování okolí - jako u všech rozmazlenců. Každý z nás musí dříve či později na nějaká omezení narazit a záleží na naší ukázněnosti, chápání souvislosti, orientaci ve světě včetně víry v Boha, i na přirozené inteligenci, jak se s tím vypořádáváme. I když někteří infekci covidu fanaticky popírají či zlehčují, jsou postiženi infekcí psychickou. Zatímco někdo se snaží rozhojnit plody vývoje lidstva, jiný si myslí, že je tu jen pro to, aby je pouze využíval. Neexistuje jen karma osobní. Existuje i karma skupinová, národní, celolidská. Na ní by nám mělo rovněž záležet – při zpracovávání informací, při postojích, při modlitbě...
Tak jako dr. Steiner napsal zhruba před sto lety, že budeme-li krávy krmit masem, pak zešílí, a přišla před pár lety nemoc šílených krav po krmení masokostní moučkou, předpověděl a charakterizoval i AIDS jako jednou z novodobých chorob, které se v budoucnu rozšíří. Je náhodné, že dnes je ve světě tolik případů oslabení imunity? Jak to, že některý virus dříve neškodil a přišel „na scénu“ dnes? A dnes jsou zase jistě viry, které zatím neškodí, ale budou škodit později. Proč? Co činí člověka otevřeným k některým onemocnění jako AIDS či covid? Co se týče AIDS – ale lze to patrně aplikovat i na covid - odpověď ve smyslu poznání duchovní vědy vyslovila představitelka anthroposofické medicíny dr. Michaela Glöckler z lékařské sekce při Goetheanu ve své někdejší přednášce v pražském Planetáriu. Tvrdila, že "postižení virem HIV jsou jen nositeli symptomu morálního onemocnění celé společnosti, nikoliv pouze vlastními viníky". Jde zde o určitou dispozici, která patří k vědomí určitého člověka, přičemž možnost onemocnět máme všichni "vlivem určitého způsobu myšlení dnešního světa", nebo – jak slýcháme dnes - pokud naše Já není k tomuto myšlení dostatečně odolné, tedy pokud nestojíme plně ve svém Já.
Přibližme si příčinu vzniku AIDS a uvažujme dále samostatně, zda a nakolik je tu afinita s rozšířením covidu. Vznik a šíření AIDS na fyzické úrovni popsala známým způsobem medicína. Má však, jako všechny nemoci, svůj kořen v oblasti našeho myšlení, postojů, charakteru. A konkrétně? Podle některých anthroposofických zdrojů se AIDS rozšířil v důsledku sílící převahy egoismu v dnešním světě. Je to konkrétně takto: zatímco tělo má ve své povaze, ba určení přirozeně sobecké chování (neustálý příjem a spotřebu potravy a kyslíku), duše má mít naopak, podle svého určení, převahu altruismu - zájem o svět, lásku, otevřenost, vydávání, řeč, práci. Tím je fyzicko-duševní organismus v rovnováze. Co se však děje, používají-li lidé své duše stále více jen ve svůj prospěch, tedy egoisticky? Jaký je důsledek toho, že myšlení, které má být altruistické, sociálně vstřícné, se stává egoistickým? K udržení rovnováhy egoismu a altruismu v organismu se musí stávat altruistickým naše tělo, chybí-li altruismus duši. Tělo se pak stává nepřirozeně altruistickým, jaksi "sociálním", otevřeným navenek, jako protiváha k tomu, že se uzavíráme v našem vědomí. Místo toho, aby tělo odpuzovalo vše cizorodé, při AIDS vše cizorodé přijímá: ztratilo imunitu. Normálně je v rovnováze vše altruistické (myšlení, cítění) a vše egoistické (tělo). Obrátí-li se tento poměr, dochází k onemocnění AIDS. Altruismus se objevuje ve fyzické složce člověka, když se jej nedostává duši. Organismus se vzdává imunity, vstřebává do sebe vše, co se kolem objevuje. Zbytnění duše egoismem se vyrovnává destrukcí imunity těla. Dokonce v případě, že AIDS způsobí smrt cestou nádoru, nemoc často kulminuje smrtí v tom momentě, kdy se nádor rozpadá a dochází v podstatě k vykrvácení - jakoby i krev se chtěla neegoisticky rozlít do světa. Obraz nemoci AIDS tudíž vypovídá, že se organismus vzdává sama sebe, že se odevzdává světu. Jednotlivé orgány v zánětlivých procesech poškozují celý organismus. Nevzdáváme-li se sami sebe ve prospěch světa, činí to tělo za naši duši.
Co jsou sociální nemoci.
Prvotním lékem lidstva by zde bylo dopracovávat se vzdání se egoismu úsilím o nesobeckost. To předpokládá větší ztotožnění se se svým vyšším Já. Pravda, vnější medicína snad může časem nalézt vnější lék na další a další nemoce, ale pak se objeví zase jiná pandemie. Chápeme, proč doktor Steiner kladl lékařům na srdce vidět každou nemoc jako určitý duševně duchovní úkol, který má lidstvo před sebou. Nemoc usiluje, aby se lidstvo naučilo něčemu, čemu by se jinak naučit nemohlo. Takzvané sociální nemoci jsou ty, kterými nemocný nepřímo pomáhá i svému okolí, aby procitlo k naplnění určitých úkolů, uvědomění si určitých kvalit lidství. AIDS a nyní covid je taková sociální nemoc. Nemocní ji mají nejen za sebe, ale někteří i za nás či za mnohé nás, abychom procitli a probudili v sobě nezištnost. U konkrétních osob záleží samozřejmě i na tom, nakolik zodpovědně chránily sebe a druhé. Naše pyšná civilizace je proniknuta egoismem a pohromy vznikající v přírodě jsou důsledkem sobeckosti lidí. Mnozí procitnou, až když onemocní jejich blízcí nebo oni sami.
Učme se úctě k utrpení druhých.
Utrpením jsou již v procesu nápravy. Oni si to své již prožívají, a nikdo nevíme, zda totéž nás teprve nečeká. Přesto lépe porozumíme životu, uvědomíme-li si, že některé choroby mají původ i v dávné minulosti jedinců. Někteří jednotlivci, nadaní jasnovidem, popisují původ řady chorob v konkrétních chybách. Podle některých například srdeční vady, nemoci jater a krve vznikají nejčastěji zneužitím lásky k sobeckým účelům a cynismem v citové oblasti. Neřestným používáním a prožíváním sexuality, žárlivostí, nesnášenlivostí a častým hněvem se poškozují plicní orgány, povstává tuberkulóza plic, choroby žlučových cest a venerické choroby. Ledvinové a žaludeční choroby mívají prapříčinu hlavně v nezřízeném labužnictví, nestřídmosti a vůbec neukázněnosti v citech. Pyšným zneužíváním rozumových sil k vědomému zlu většinou povstává šílenství, i když jeho příčin může být víc. Rovněž tak slavomam a krvelačná útočnost plodí slabomyslnost. Ty, kteří zneužili rozumových schopností ve válkách, čeká rovněž duševní i tělesné postižení. (I když i mentální postižení může být dobrovolnou nekarmickou obětí.) Válečníci budou více inkarnací trpět a napravovat zlo, které vyvolali. Nakonec, při posledním vtělení odpykávajícím válečnou karmu, se často zrozují jako zruční chirurgové, aby ocelí, kterou ničili životy (mečem ap.), lidi k životu a zdraví navraceli (např. skalpelem). Zneužitím sexuality k osobním materiálním výhodám, k bohatství a nadvládě nad lidmi nastává neschopnost pohlavních orgánů a jejich zatížení rakovinou, nádory a nakažlivými nemocemi. Rakovina pohlavních orgánů je i důsledkem dobrovolné prostituce, znásilňování apod. Pýcha, touha po ovládání druhých a krutá bezohlednost s jejich bolestmi plodí rovněž slabomyslnost, různé tělesné vady a zmrzačení. Bývalí přestupníci zákona, zloději, vrazi a podobně po nejtěžších zdravotních neštěstích mají v dalších inkarnacích touhu napravit své prohřešky i bděním nad dodržováním práva a spravedlnosti a stávají se z nich policisté, soudci či kontroloři. I když každý trpíme za "něco", je naším úkolem se v těžkostech vzájemně podporovat a soucítit, nikoliv se stavět nad trpící s poukazem na boží mlýny či spekulacemi, co asi „provedli“. Čím víc přejeme "boží mlýny" druhým, tím tvrdší bude i jejich dopad na nás. A naopak. Jakým metrem soudíme, takovým budeme souzeni. I zde působí jednoduché a průhledné zákony.
/Podle knihy KF – Průvodce zdravím od dětství k dědství, Agape 2008; Zde částečně aktualizováno/
2024 ©