Hm, měl jsem zrovna chuť napsat článek o našich frázích, klišé, floskulích a jiném zaplevelení češtiny, ale jak koukám, někdo mi tohle téma "vyfouk". Ale je to dobře, napsal to náramně výstižně.
Ještě bych doplnil o módní zdrobněliny typu mejlík, textík, pohodička, náladička, "přeju zdravíčko, zdravíčko a zase zdravíčko"... Nebo "To dáš" (zvládneš, seš přece machr). Jak moc tohle všechno (i to viz níže) svědčí o vztahu k životu. A jak hloupě se používá i v záporu - "díky" něčemu, jako například - Díky neopatrnosti kuřáků sklad vyhořel. (Vysloví jim majitel další uznání?)
Kamarád byl právem uražen za svého vznešeného vlčáka: V hotelu prý hosti smějí mít své "domácí mazlíčky". Jak podbízivé. Jeho důstojný Kazan není žádný mazlíček. Mnohá zvířata jsou našimi kamarády, svébytnými bytostmi, nikoli hračkou na mazlení.
Další kapitolou jsou "jakoby"lidi. Mají vše jen jakoby - tedy nic doopravdy? Sami taky jako by existovali jakoby, mluvili jakoby, mysleli jakoby, vnímali mne jakoby...? Někdy je to za každým třetím slovem - delší slovní projevy by se vypuštěním únavného jakoby daly výrazně zkrátit.
V tzv. duchovních kruzích se kdekterému dohadu, domněnce či dokonce fantazmagorii říká vznešeně "dostal jsem...", "bylo mi sděleno...", "přišlo mi..." - ó jak to napovídá o jakémsi tajemném napojení - na co? kam? Kdo ví.
A jaképak nešvary jsou v mém psaní? Zpětně nacházím ledacos. O mluvě ani nemluvě.
Floskule neboli klišé, které zamořilo češtinu. Jazyk plný floskulí zaslechnete na ulici, objevují se i v tisku, běžně je používají politici, zkušení mluvčí, a dokonce i zkušení spisovatelé. Které z floskulí používáme nejčastěji?
Autor: Aneta Prozrová (6. 12. 2012)
1. Je to o tom
Tak tuhle floskuli zaslechnete snad všude. V televizních zprávách, v rozhlase, v novinách a v knihách. Zdá se mi, že oblíbenou vazbu „je to o tom“ používají snad všichni a všude. Častá je u politiků, učitelů, studentů, žáků… Tato moderní floskule k nám přišla z angličtiny (velmi hojně používané „about“). „Ten film byl o tom, že…“, „Studium gymnázia je o snaze a píli…“, „Jeho život byl o neustálém boji proti zákeřné nemoci…“. Typické příklady vět, které byste neměli nikdy vyslovit ani napsat. Za prvé: Zní otřesně. A za druhé: Tohle není čeština.
2. Údajně
Další slovíčko, které slýcháme dnes a denně, především v médiích. V českém tisku ho najdeme velice často, ale téměř nikdy nedává smysl a mnohdy význam věty úplně pozmění. Ukázkovým příkladem je věta, která vyšla v Lidových novinách: „Městský soud v Praze potrestal Milana Šrejbra za obchody s cennými papíry, kterými údajně nezákonně obohatil o více než 13 milionů korun svoji společnost…“ (LN, 25. 9. 2001). Jak takové větě rozumět? Byl tedy Milan Šrejber potrestán za něco, co je pouze údajné, tedy ne skutečné? Byl snad odsouzen za neprokázané provinění? Jistěže ne. Jen autor článku se nechal ovlivnit touto populární floskulí a použil ji úplně automaticky a bez rozmyslu.
3. Nicméně
Tato floskule se objevuje zejména v projevu mluveném. Zní tak nějak nevšedněji a mluvčímu dodává na důležitosti. Někteří mluvčí jsou dokonce schopni opakovat ji neustále dokola, v každé větě. „Nicméně“ nezapomínejte, že místo moderního „nicméně“ existuje ještě staré dobré „ale“. Použít můžete spoustu dalších výrazů, jako jsou „ovšem“, „avšak“, „jenže“ nebo „přesto“.
4. Apod., aj., atd.
A podobně, a jinak, a tak dál neboli et cetera, výraz, který pochází z latiny. Uplatní se zejména při proslovu, kdy mluvčí nechce své posluchače nudit dlouhým vyprávěním a potřebuje ho zkrátit. Tedy uplatňoval se. Dnes už spíše nahrazuje větičku „A dál už nevím.“ Hezkým příkladem může být věta: „Karel Čapek psal povídky, sloupky, divadelní hry, a tak dál.“
5. Přišlo mi
Tato floskule pochází z němčiny. Můžete říct, že „přišel váš kamarád“, ale že vám něco „přišlo zajímavé“, byste říkat neměli. S jeho použitím se často setkáváme při nějakém hodnocení, ovšem někdy ho lze dokonce spatřit i v recenzích psaných novináři! Přitom se dá snadno nahradit jiným výrazem. Například: „Zdálo se mi“, „měl jsem dojem“, „působilo to na mě“ nebo popřípadě „připadalo mi“.
6. Prostě
„Prostě“ je takové kouzelné slovíčko, po kterém každý z nás moc rád sáhne, když mu zrovna dojdou ta správná slova a on „prostě musí něco říct rychle a prostě“. V horším případě ho člověk strká všude možně a způsobí tak některým citlivějším posluchačům silnou alergii. Proč si s tím „prostě“ někteří neumějí dát pokoj? Odpověď je prostá. „Prostě“ je prostě hrozně pohodlné a o jeho použití nemusíte až zas tak moc přemýšlet.
7. Jako
Velký kamarád slova „prostě“, „jakože“ a „takže“. Krásné vycpávkové slovíčko, které používáme (zejména dnešní mládež) už téměř ze zvyku. Stačí si dělat čárky u proslovu průměrného školáka ze základky a vsaďte se, že možná takových „jako“ napočítáte přes padesátku. Nebo se stačí zaposlouchat někdy v metru a nestačíte se divit. „Jak se teď máš jako?“ ptá se nějaký kluk svého kamaráda, který mu vzápětí odpovídá: „Jo jako, mám se dobře, jako jde to, víš co,“ říká, „je to jako dobrý, ale jako mohlo by to bejt lepší.“
8. Fakt dobrý
„Ten film je fakt dobrej.“ Proč to říkat složitě, když na to máme moderní výraz, který ovládá svět. Dokonce i v Americe můžete slyšet podobný, velice oblíbený výraz: „It is fucking perfect.“
9. Vydejchat
Další oblíbený výraz některých teenagerů. „Já to prostě nevydejchal,“ povídá mi jednou kamarád, když mluvil o jedné své děsivé příhodě. Nejspíš v té chvíli ani netušil, že použil za sebou ty dvě nejhorší floskule. V tu chvíli mi bylo tak nějak na omdlení. Asi jsem to nevydejchala natolik, že jsem musela začít rychle zhluboka dejchat a vydejchala si z toho všechen okolní vzduch.
10. Aby
Klišé, které vídáme dost často hlavně u projevů novinářů. Jeden z typických příkladů uvádí ve svém slovníku floskulí Vladimír Just: „Pan XY v létě dostavěl domek za několik milionů, aby mu ho celý smetla voda.“ Copak pan XY stavěl domek za tím účelem, aby si ho posléze nechal zničit záplavami? Tady už to autor článku moc dobře nedomyslel…
V článku byly použity některé příklady ze Slovníku floskulí, jehož autorem je Vladimír Just.
A ještě část jednoho staršího článku z mého blogu.
To je super“: ubohá nenápaditá lenivá jazyková náhražka, nic blíže nespecifikující, rezignující na inteligenci a ochotu se vyjádřit hezky česky jak mi zobák narost, na estetiku a hygienu v ústech. Jablko s metalízou. Bohatství češtiny je zde buransky ignorováno módní zjednodušující angličtinou. „Super“ lze snad chápat u věku pubertálního, nejvýš adolescentního - tam lze ještě omluvit naletění na reklamní zplošťování života do laciné bezproblémové „super“ pohodičky. Od dospělých z takovýchto výrazů plyne jakýsi podtext machrů, kteří už ten život a svět perfenktně zmákli.
Mateřština přestává být květnatá, ale stává se oškubaným pahýlem větvičky.
Podobně i z angličtiny tupě převzatá zplošťující vazba „je to o něčem“ (například: politika je o problémech...) – nepřirozená, lenivá jazyková náhražka inteligentního a přirozeného českého vyjádření, napovídající o rezignaci na estetiku a řád jazyka (a zůstává to tak i kdyby to používaly některé známé osobnosti).
Mimochodem - mnozí z tzv. duchovních kruhů se urputně honí za cvičeními na otvírání nebo čistění čaker. Kdyby tak pochopili tu jednoduchou věc, jak se i tímto zploštělým lenivým vyjadřováním zplošťuje a zpasivňuje krční čakra. Jenže to neříká žádná exotická autorita a je to příliš fádní.
Televizní reportéři na nás uhránčivě koulí očima, točí hlavou ze strany na stranu, mávají nervózně levou rukou s deskami ke každé slabice nebo slovu a křičí jako o život, vřeští či křečovitě hulákají (čest klidným výjimkám) svá výrazová klišé, například: …Všichni si zde přejí jen jedno: aby se to už nikdy neopakovalo… Nikdo zde nemluví o ničem jiném, než o… - …ale život mu to už nevrátí… - havaroval, posilněn alkoholem, ve svém „folcvágenu“, ale jako zázrakem se nikomu nic nestalo… - všichni byli doslova přibití hrůzou... - dělalo to řádově sedmnáct tisíc... - díky špatným brzdám autobus havaroval... Mnozí reportéři neznají u sněhu slovo příval, množství apod., ale mají vždy jen „sněhovou nadílku“, ať jsou Vánoce nebo březen. Cena benzínu občas přesahuje "magickou hranici třiceti korun". Vida, při třiceti korunách cena nějak čaruje. A jestlipak nad touto hranicí nastává bílá nebo černá magie?
Už od dob podávání různých hlášení stranickým orgánům se v Čechách nic nedělá, ale jen se realizuje či provádí:
Stavební firma nestaví, ale provádí stavbu.
Technické služby neuklízí, ale provádí úklid.
Lékaři nevyšetřují, ale provádí vyšetření.
Dlužníci nehradí ani neuhrazují, ale provádí úhradu.
Zemědělci nevysazují, ale provádí výsadbu.
Myslivci neprořezávají, ale provádějí průřez.
Paneláky se nezateplují, ale provádí se zateplení.
Vláda nenutí spořit, ale realizuje úsporná opatření,
neřeší, ale realizuje řešení…
Ještě že v soukromí to tak snad neplatí. Ještě že neprovádíme mytí nádobí, pití piva, vstávání, nerealizujeme koupání či usínání.
Všimněme si toho chlubivého či okázalého až nabubřelého podtextu. Provádějí či realizují se jen činnosti, kterými se snažíme nějak vychválit. Realizují se úspory, ale ne plýtvání. Provádí se úklid, ale ne svinčík nebo chátrání… Zůstalo to v povědomí patrně z někdejších normalizačních hlášení, která začínala odkazem na usnesení posledního sjezdu strany a pak se pokračovalo výčtem úspěchů a plnění plánů, překračování závazků, zvyšování výnosů nebo zpevňování norem, což se vždy muselo ve stranické terminologii jaksi realizovat a provádět.
Máte-li toho už dost, proveďte vypnutí počítače a realizujte odpočinek od nejapných funkovin.
2024 ©