Naše Já vzpřimuje naše tělo. Chce-li se nám spát, touží se naše Já vysunout a my klesáme k vodorovné poloze. Osa těla je za dne vzpřímena, protože je v nás činné Já. I naše sebecítění označené jako Já nebo Ich nebo I, a jiná, obsahují v onom I či J vzpřímenost. Jakmile je osa vodorovná, počíná čas pasivity a tu mohou duchovní bytosti pracovat na naší obnově lépe než ve dne. Začíná znít boží tvůrčí Hlas Logu, který je všudypřítomný a působí také ve hmotné podstatě těla, protože fyzické tělo je ve vládě duchovních hierarchií jednotlivých kosmických oblastí. To znamená, že v něm působí a pracují bytosti, tvořící boží zodiakální a planetární Tělo. Tak v noci můžeme poznat, že naše tělo je skutečně buňkou Těla božího a že Logos v něm vládne. Když toto tvůrčí Slovo za spánku zní, počnou v těle působit tvůrčí síly všech planet i všech zodiakálních oblastí, které vytvořily naše údy a orgány fyzického těla a jsou v nich trvale činné.
Hodnotnější je spánek v noci (přesněji – když je slunce pod obzorem), protože mohou v nás při útlumu běžného vědomí lépe pracovat noční obrodné mocnosti. K obnově našeho fyzicko-éterického těla Logem je třeba hlubokého a klidného spánku. Jak Logos "mluví", tak přistupují jednotlivé k tomu určené hierarchie k práci na regeneraci těla fyzického a éterického. Za dne dýcháme obyčejně jen částí plic - povrchově. Dech nevniká až pod klíční kosti do plicních hrotů a do břicha. V noci však působením Logu člověk dýchá poněkud hlouběji a oddychuje správně rytmicky, protože nepodléhá smyslovým vzruchům. Dech je pak uváděn do sférického rytmu. Žijeme tedy díky trvalé milosti a oběti všech božích hierarchií. Za dne je Logos jasem Ducha, v noci obnovuje naše tělo éterické a fyzické. Mohutná ozdravná hymna zodiakálního a planetárního orakula zvučí a zpívá i v našich spících tělech. Logos v nás tak vyrovnává a napravuje všechny disharmonie a opotřebování těla, ke kterému došlo za dne. I proto člověk bez vícedenní možnosti spánku umírá. Je to právě Logos, Slovo světa, bezbytostný Hlas boží, kterým byl člověk stvořen a kterým může být jedině obnoven. Před dvěma tisíciletími se Logos vtělil do zemské úrovně silněji prostřednictvím obětního činu Kristova, neboť Kristus byl a je nositelem Logu.
K využívání síly Loga i jiným způsobem dojdeme i v následujícím vyprávění. Bez halasné reklamy, spíše pro užší okruh několika desítek zájemců z celé republiky i z okolní ciziny se už v roce 1990 začaly konat na různých místech republiky (nejprve Písek, později Lázně Bělohrad, pak Jesenicko) kurzy chirofonetiky. Tuto metodu zde rozběhli specialisté ze Švýcarska, Rakouska a Německa. Pořádala je nejprve Mezinárodní škola chirofonetiky, pak je předala do rukou našich vyškolených odborníků.
Že vám pojem chirofonetika nic neříká? Není se zač stydět. Za komunistů jsme byli před podobnými obory a metodami, vycházejícími z anthroposofie dr. Rudolfa Steinera, důsledně „chráněni“. Že mohla být touto metodou vyléčena řada defektních dětí, které byly mnohdy zbytečně zařazeny mezi méněcenné na celý život, bylo druhořadé, jen aby marxismus neutržil trhlinu. A dnes? Oficiální medicína ji ignoruje, asi aby taky neutržila trhlinu.
Co je tedy chirofonetika a jak vznikla? Je to především terapie řeči, docilovaná masáží těla. Vychází se zde z poznatku pro nás snad trochu nezvyklého: z poznatku, že masírováním lze napodobovat směr, formu a rytmus proudění vzduchu při utváření jednotlivých hlásek. Takto se hláska přenáší na dítě nejen sluchově, ale i hmatově. Proudění vzduchu při současném znění hlásky je masáží přenášeno na záda a paže, také na nohy, zejména chodidla. Tímto způsobem člověk vnímá, co se děje v malém prostoru organismu řeči při mluvení. Kůže tedy přijímá to, co jinak přijímá (jen) ucho.
A k čemu to všechno? Správně volená sestava masáže v pravidelných intervalech pomáhá dětem, trpícím vadami řeči: zajíkavostí, patlavostí, dysgramatismem. Při koktání je to příznivá doprovodná terapie, protože účinně uklidňuje. Byla vyvinuta i specifická metoda léčení neslyšících. Chirofonetika si našla uplatnění i v léčebné pedagogice. Otevřela se jí oblast autismu zvláště proto, že chirofonetika nežádá aktivní spoluúčast dítěte, a tak lze v mnoha případech tímto způsobem povzbudit vůli k mluvení. Při chirofonetické terapii přebírá instruovaná matka, často i otec část práce. Tím rodiče sami mohou přispět k přechodu z bezvýchodné pasivity do významně aktivní role a tíživá situace celé rodiny se zlepší. Dítě se poddává proceduře se zdánlivou pasivitou, ale to, co vnímá, prožívá velmi intenzivně. Mluvení samo probíhá u dítěte spíše snově a snově se mu dítě také učí. Mluvením vstupuje do vědomí pouze myšlenkový obsah řeči. Při chirofonetické proceduře mizí na chvíli vnější svět. Tahy se rytmicky opakují a navozují jakýsi bdělý sen, který právě děj mluvení potřebuje, aby vstoupil do duše.
Každý známe období, kdy nějakou schopnost nemůžeme prosadit a najednou přijde období, kdy se to podaří lépe, než kdybychom před tím neměli žádné překážky. Při vývoji dítěte může dojít až k takové překážce, že dítě nemluví vůbec. Rakušan dr. Alfred Baur, který tuto metodu v sedmdesátých letech minulého století vyvinul, přišel na to, že nezvládne-li dítě řeč do určité doby, pak rezignuje. Pomocí chirofonetiky je však znovu motivováno, jak se dostat přes zábrany a mluvit. Podařilo se i ve zdánlivě beznadějných případech, že se dítě rozhovořilo. Chirofonetikou jsou vzdušné proudy přenášeny na jiná smyslová místa i na celé tělo. Masážními tahy se vytvářejí vzdušné proudy, odpovídající jednotlivým hláskám a terapeut tyto hlásky současně vyslovuje s jejich vnitřním prožitím. Je to stimulující a pacient se cítí jakoby naplněn hláskou v celém těle. Tělo se takto samo stává smyslovým orgánem. Tuto terapeutickou metodu lze proto použít i při léčbě poruch psaní, čtení, ba i k nápravě chování postižených dětí. Na druhé straně je nutné uvést, že ne každá porucha řeči se dá touto metodou léčit.
Základní příčinou poruch řeči je neschopnost řeč vnímat. Podnět k vnímání je třeba poskytnout. Při této léčbě je v pacientovi vyvolávána vnitřní pohyblivost, zárodek vůle, aby se síly tvoření zvuku mohly přenést v následující noci do organismu.
Velmi dobré výsledky mají chirofonetikové i u psychiatrických pacientů, při psychosomatických poruchách, při natržených svalech na zádech. Byla zaznamenána i úspěšná léčba ztráty řeči po záchvatu mrtvice.
Chirofonetika vychází z anthroposofie dr. R. Steinera, která učí člověka mj. i živému a nestrnulému myšlení. Činí člověka tvořivým, aktivním a harmonickým. Na zahraničních školách waldorfského typu léčí chirofonetikové děti, které mají potíže i v sociálním chování a v učení v důsledku zanedbaného vývoje, špatného zacházení v raném dětství a podobně. Většinou totiž špatné učení souvisí s narušeným chováním. První úspěchy lze vidět vždy v oblasti sociálního chování: dítě se uvolní, dochází ke změně pohybů, ke zjemnění řeči a k větší snášenlivosti. Dítě se dá lépe vést a vychovávat. Opožděný vývoj dítěte ve škole nemá jedinou příčinu v nízké inteligenci, jak se mnohdy zjednodušeně soudí. Brání mu totiž i vnitřní duševní konflikty. To znamená, že zaostávání školního prospěchu je důsledkem vnitřního neharmonického vývoje. I zde se chirofonetika osvědčila právě ve spojení s waldorfskou pedagogikou.
Zvídavějším můžeme trochu přiblížit teoretická východiska chirofonetiky, i když budou vypadat možná nezvykle. Chirofonetika vychází mimo jiné z těchto poznatků: v nynější době je pozornost nás všech obrácena převážně na informační obsah sdělení, zatímco v tomto přetechnizovaném světě zrychlené komunikace degeneruje smysl pro řeč. Řeč upadá. Zachovalejší smysl řeči je podle zahraničních chirofonetiků u slovanských národů. K pratypům řeči mají blíže děti, tak jako k nim měli blízko naši dávní předkové. Ti vnímali útvary, které vyslovujeme, tak, jako i jiné útvary v přírodě. Například při východu slunce světelné vlny od východu k západu způsobovaly projev jako jedno velké Á. Tato hláska vyjadřovala i úžas, nadšení. Když člověk vytvářel řeč, napodoboval svět. Řeč je to, co vyvěrá z duše. Samohláskami vyjadřovali naši předkové to, co cítili: A – údiv, E – leknutí, Í – obrácení se k něčemu intenzivně, O – vyjádření něčeho, co leží na srdci, U – vyjádření děsu, úzkosti, temna.
Příklad:
příchod starého známého, ale neočekávaného člověka - Á
vidíme, že zestárnul, vypadaly mu zuby… - É
ale je stále tentýž - Í
a je milý - Ó
a nyní již odchází, snad brzy zemře… - Ú
Když ráno vyjde slunce, celá příroda projeví mocné Á, a když zapadne, projeví Ó. V poledne, kdy slunce stojí vysoko na nebi, říká příroda Í. Máme tedy v přírodě tři základní pocity: A – otevření se, I – centrální proud, O – večerní zasnění. U člověka to odpovídá: Á – otevření se, I – vzpřímení, Ó – večerní zasnění.
V chirofonetice nepůsobíme my, ale řeč sama. Jsme pouze prostředníkem, který přivádí řeč k jejímu uplatnění. „Z přemíry srdce hovoří ústa,“ říká dr. Steiner. Je tedy užitečné toho správně využít. U dětí z toho, co v srdci přebývá, vznikají síly, kterými artikulují. Není-li tomu tak, zraňuje se jejich cítění, srdce.
V dávných dobách vedly hlásky člověka k porozumění světu. Řeč byla hudebně cítěná, a co bylo vně, odehrávalo se i uvnitř. S pozdějším vývojem zanikl i dramatický smysl pro řeč a hlas. Dnes neumíme myslet „řečově“, ale pojmově. Myšlení není poutáno na gramatiku. Řeč je používána povrchně, vznikají slogany, fráze, klišé. Z povrchního myšlení se dnes vyvinula i vulgarita řeči a její myšlenková bezobsažnost. Chirofonetika využívá toto, že je řeč odpojena od myšlení, lze ji proto používat jako terapeutický nástroj. Ve vhodné kombinaci s dotyky těla pacienta tak může terapeut stimulovat mozek pacienta a tím lépe uspořádat i vnitřní chod organismu.
Zaznamenal jsem si kdysi rozhovor, který mi poskytl tvůrce chirofonetiky dr. Alfred Baur. Vyvinul tuto metodu ve své logopedické ordinaci pro léčení těžkých poruch řeči. Vycházel z pohybového umění eurytmie, kde se každá hláska vyjadřuje pohybem, který je odvozen od jejího zvukového charakteru, jakéhosi pratypu. Takto lze řeč nejen slyšet, ale i vidět. Hlubším vhledem do těchto tajů lze nalézt i možnost působení těchto sil na lidský organismus – a zde se dr. Baur ocitl u kořenů něčeho nového, co posléze nazval chirofonetikou. Přišel na to, že dětský pacient napodobuje cíleně volené tahy nejprve vnitřně, bezděčně, později dostává chuť je napodobit i navenek, hlasově. Terapeut může do jednodušších tahů zaškolit i rodiče, které však soustavně kontroluje.
Část z rozhovoru si ocitujme - viz minulý text.
“Éterické tělo je nejen tělem oživujícím tělo fyzické, je i nositelem povahy. Není bez zajímavosti, že toto éterické tělo, tělo tvořivých sil, pronikajících celého člověka, je i slyšitelné v lidském hlasu. Kdo se naučil tomu naslouchat, neslyší jen duševní naladění člověka, ale slyší dokonce i naladění tělesné. Kupříkladu nemocný člověk má jiný hlas, než zdravý. Když se naučíme tomu naslouchat, pak z toho, jak je hlas změněn, můžeme poznat, který orgán je nemocný. Například sklerotické nemoci, to je nemoci, které zpevňují, zbytňují, zatvrdávají, mají svůj výraz ve tvrdém hlasu. Známe přeci některé monotónní, jakoby computerové hlasy, které mají malou modulaci.”
2024 ©