Jistě, že se nám občas může stát – i u sebe jsem to našel - že vytvoříme nechtěně nějaký ten jazykový „skvost“ či pravopysnou chibyčku. Ve zprávách na internetu je jich ale tolik, že by jeden váhal, zda se nenapojil na kroužek absolventů pomocné školy. Krom neschopnosti ovládat gramatiku a interpunkci často chybí i logika a moralita úsudku. Koho na to vůbec na internetu najímají a kdo tam takové lidi přijímá? - Ukázka z dalšího textu: Motorkář P. A. Pontos bez helmy se zabil ranou do hlavy při protestní jízdě proti nošení helmy. Připomíná mi to ty množící se případy odpůrců bezpečnostních opatření proti covidu, ležících poté v nemocnicích na kyslíku resp. ventilátoru nebo již mrtvých. To mi připomnělo i obdobné starší situace, byť ne tak tragické: Před lety se před budovou televize sjeli motorkáři z celé republiky, aby protestovali proti způsobu referování, který podle nich znevažoval jejich řidičské umění. Jejich slovník byl ten nejvulgárnější. K protestu samotnému ale nedošlo: jeden z nich, patrně v touze elegantně zabrzdit, doklouzal po zadku, před ním doklouzala položená motorka. Televize to filmovala, motorkáři se po tom fiasku rozjeli.

 

Po kdysi přejímaných rusismech (kulak, sovět, stachanovec) či jejich zkratkách (chozrasčot, politruk, politbyro, kolchoz, komsomol apod.) je mateřština dnes často zaplevelována angličtinou, snad aby to někomu znělo světověji. Někdy nemáme zatím své slovo, jindy je angličtina zbytečná. Tedy nic nezačíná, vše jen startuje, nic není krásné, pěkné, skvělé, nádherné, skvostné, pozoruhodné, špičkové, vše je už jen super. Tedy: Wow, to je start-up: output o faceliftu vašeho offroadu je super, budete v něm coby landlord při outdooru cool a in, hodíte to coby influecer na facebook, dáte na brownfieldu při coffee breaku i hot-dog, zapijete drinkem nebo smoothie ve fast foodu, to vše s vaším computerem on-line. (Jinak mám ovšem „anglinu“ rád.)

 

Jsou nám nabízeny všelijaké wellness akce. Coby Čech, raději bych jel na osvěžující nebo ozdravující pobyty. Jestlipak by recipročně nabízela anglická reklama české slovo ozdravení?

 

Jiná kapitola bylo přejímání germanismů po celá staletí – byli jsme zeměpisně i kulturně vklíněni do germánství, a vzdělávali se, zráli i trpěli často v jeho vlivu. I tak vyvstala již v době národního obrození (někdy používán výraz vzkříšení) potřeba zbavit se zbytečných germanismů. Používáme je často, někdy nám to ani nepřijde – vytvořil jsem z nich tuto větu: Mirnix dirnix si to ajznboňák-mašinfýra Honza špacíroval svou štrekou od své feš frojlajn přes krchov, nohu ve fusekli v gipsu, flašky od šnápsu v tašce i v ruksaku, aby si dal v ajnclíku svého hausbótu pod dekou šlofíka.

 

Nepřijde nám ani ledacos jiného. Rozlišení, kdy je oddělené pro to, a kdy proto, je rovněž často nad jejich IQ. A logika a slušnost? Kolik trapností, stupidních požitků a nízkých rozkoší je označováno posvátným slovem božský. Okoralý jazyk vede k okorávání duší i národního vědomí. Někdy i okorávání pojmů.

 

Zeptá se vás někdo „duchovní“, jak vidíte to či ono, a když krom kladů konstatujete i zápory (mnohé ve světě není jen dobré a krásné), poučí vás „duchovně“, že přece není správné kritizovat a že přece každý jsme nějaký a máme i své slabosti a chyby atd.

 

U choroby se nepoučujeme z její skryté příčiny a poselství, ale nadutě ji srážíme na kolena, porážíme ji, zatočíme s ní… Na vysoké hory se nevylézá, nešplhá, nezlézají se, ale pokořují se. Nepřízeň osudu označíme za výzvu, v domnění, že egem lze zdolat vše.

 

Magie je odjakživa tajemné využívání neviditelných okultních sil – k dobru i ke zlu. Výrobci ale mají kdeco magické, třeba i škrabku na okno u auta označili za magickou. Tedy to sklo nějak očaruje, aby samo rozmrzlo? Tak nevím, mám si ji koupit?

 

Některým na internetu chybí postřeh k rozdílu slov neočkovaný a naočkovaný, pletou si při udávání počtů i tyto pojmy. Je to význam přesně opačný. Pletou si i pojmy – nějaký dobrý způsob dosažení něčeho označují jako trik (patrně sami poctivěji řešit věci neumějí). Radí i trik na spokojené manželství nebo výchovu dětí. Je to degradace oné věci, protože trik je, podle slovníku, • finta • iluze • kouzlo • fígl • lákadlo • manévr • fór • lest • úskok.

 

O Vítu Rakušanovi jsem se 23. 10. dočetl, jak využívá „nabitou popularitu“. Nenapsali, má-li k tomu zbrojní pas. Že by následoval toho amerického herce, kterému dali nabitou bambitku?

 

Karel Havlíček z Borové, tedy s přívlastkem Borovský, je hloupě zkracován na K. H. Borovský. Příjmení ale bylo Havlíček, a to se nedá zkracovat.

 

Ani pokud tyto trapnosti jdou na účet jakýchsi najatých přepisovačů, nelze se na to vymlouvat. Autor vždy ručí za výsledek, má se tedy postarat i o finální podobu.

 

Kdejaký místní karambol dnes autoři na internetu označují přímo za Apokalypsu. Vybuchnul někde sklad lihovin? Apokalypsa. Shořelo auto na dálnici? Taky Apokalypsa. Malé auto při nakládání na náklaďák sjelo z rampy a pro reportéra je to „katastrofa apokalyptických rozměrů“ - k vidění 2. 11. Vědí vůbec, odkud to slovo pochází a co znamená?

 

Zbožnost nebo modlářství?: Čteme na internetu: „Všechny naše modlitby směřují k němu.“ Ke komu? K hazardérovi na závodní motorce, který se předváděl, naboural a zranil se. Trochu to připomíná Ovčáčkovy citáty ze Starého zákona.

 

Znám lidi, kteří na stupidně vlezlé až drzé slogany na výrobcích, jako například „Jen tvůj ovocný jogurt“ reagují tak, že je prostě nekupují (patřím mezi ně). Je to i věcí logické a psychické hygieny. Podobně, když vidím v nevyžádané poště „Milujeme slevy“ , „Moje mincovna“ aj. Hovoří-li někdo za mne, připomíná mi to drzou arogantní totalitu dob komunistických, kdy strana hovořila „za lid“. Od takových už nikdy nic nechci.

 

Umělci? Účelem umění bylo odjakživa povznášet člověka, přibližovat ho vyšším kvalitám a Bohu. Dnes se za umělce považují i tetéři či přínosci zrůdností z katakomb svých podvědomí, kteří zanášejí duše konzumentů chaosem a vulgaritou.

 

A slušnost? Občas na vteřinu kouknu na reakce zejména proruských diskutujících pisatelů. Krom vlastizrádného myšlení je lze poznat i podle pokleslého slovníku, pravopisu i logiky. Argumenty jsou nahrazovány urážkami, nenávistí, sprostotou a ukvapenými závěry ještě hluboko pod úrovní hospodských „expertů“.

 

Možná chybí láska k rodnému jazyku. Jak mi kdysi napsal na novoročním přání Alfréd Strejček, umělec s hlubokým vztahem k rozvíjení daru řeči: DO KŮRY STROMU JSEM VYRYL: SINE AMORE NIHIL. Bez lásky není nic. (Jemná parafráze na verše Jana Skácela.)

 

Smutek po úmrtí někoho významného bývá využíván politiky ke zviditelnění. Kolik politiků „úplně sebralo“ úmrtí Karla Kryla či Libuše Šafránkové. Jak opačná a vypovídající byla jedna drobná příhoda. Paní MG si při záběrech na hosty při pohřbu Václava Havla všimla: na tváři tiše sedícího Karla Schwarzenberga se zaskvěla jediná slza. V té smuteční vřavě, mnohdy okázalé, to byl detail hodný šlechtice. 

 

A jedna z vyjadřovacích rarit na internetu, ba přímo v titulku jakéhosi článku:

Ze zpráv z 16. 9. 2021:
„Strážník použil na mladíka pepřák, po zásahu zemřel.“
Chudák strážník. Tedy nám chtěli sdělit, že ho ten zásah tak vyčerpal, že po zásahu zemřel? Proto: strážníci, nepoužívejte pepřák, je to vašemu životu nebezpečné. - Měli by mít na pepřák zbrojní pas.
To mi připomíná dávnou situaci, když dal lesník na kraj lesa ceduli:

KDO ZDE NECHÁ VOLNĚ POBÍHATI PSA, BUDE ZASTŘELEN. 

Když mu z obecního úřadu nařídili ozřejmení, že zastřelen bude pes, tak doplnil:

KDO ZDE NECHÁ VOLNĚ POBÍHATI PSA, BUDE ZASTŘELEN. TEN PES.

 

Podobně titulek: "Strážník v Brně chytil sprejera, když si šel v noci zaběhat." Kdo tedy běhá po nocích? Strážník nebo sprejer? Nebo že by oba?

Anebo to připomíná starší překlady Steinera, kde byly věty typu: Máme zde jednou něco jako pana starostu, ano, milí přátelé, pana starostu, a ten jda od vrat dvora jemu vlastního rychle, tedy vykonávajícího pohyb směrem vpřed způsobem pěším zvýšenou měrou rychlosti, kopla ho kráva.

 

Když jsme před asi 30 lety měli naši domácí pejsinku Bellis zablešenou (a ať mi nikdo neříká, že psí blechy na člověka nejdou), dostalo se nám od veterináře hnědé kapaliny s návodem: Potřete blechu na pejskovi kapalinou, a chcípne. - Po chvilce váhání jsem risknul, že tím chcípnutím myslí tu blechu, a aplikoval jsem. Leč přežily všechny: Pejsinka i blechy. (Pozn.: chcípnout – synonymum scípnout.)

 

Motorkář P. A. Pontos bez helmy se zabil ranou do hlavy při protestní jízdě proti nošení helmy. Připomíná mi to ty množící se případy odpůrců bezpečnostních opatření proti covidu, ležících poté v nemocnicích na kyslíku resp. ventilátoru nebo již mrtvých. To mi připomnělo i obdobné starší situace, byť ne tak tragické: Před lety se před budovou televize sjeli motorkáři z celé republiky, aby protestovali proti způsobu referování, který podle nich znevažoval jejich řidičské umění. Jejich slovník byl ten nejvulgárnější. K protestu samotnému ale nedošlo: jeden z nich, patrně v touze elegantně zabrzdit, doklouzal po zadku, před ním doklouzala položená motorka. Televize to filmovala, motorkáři se po tom fiasku rozjeli.

 

Romové nebo cikáni? Za označení cikáni jsme byli peskováni. Tedy Romové? Jenže oni sami si říkají cikáni. A že u nás není rasismus? Ale je! Zejména rasismus cikánů proti bílým. Jenže se o něm nepíše a není téměř postihován. Nenávidí nás, pohrdají námi, podvádějí nás, okrádají nás, napadají nás – to je pro ně čest, okrást bílého, pracovat se jim nechce (čest výjimkám, i takové jsem poznal). Nechávají se námi živit. Kdysi měl ve Vimperku vinárnu pan Kotlár, Rom. Rád jsem k němu občas zašel. Byl jednou z těch výjimek (ve své sociální praxi na OkÚ jsem za dvanáct let poznal asi tři). Vedl si dobře, měl čisto, poctivé míry i ceny. A Romy ode dveří vyhazoval, tvrdil že se neumějí chovat, neplatí a dělali by mu ostudu. Zajímavá situace: Je rasistou cikán, vyhazující od vchodu cikány?

 

Pro příjemnější zakončení: Vybavuji si, jak precizní důstojná čeština zazněla, a bez okázalosti a falešného patosu, při pohřbu Libušky Šafránkové 25. 6. 2021 v kostele svaté Anežky České: Hovořili mj. Daniela Drtinová, Miroslava Šafránková, Naďa Konvalinková, Jan Hrušínský, Ondřej Vetchý, Jan Kačer, Jiří Bartoška aj. Anebo, jakou češtinou dovede hovořit Alfréd Strejček, a zní to od něho zcela přirozeně.