Pomohlo by nám uvědomovat si, že styk s překážkami i se zlem je nutnou ba jedinou možnou školou pro uvědomování si a zesilování dobra. Jsme dnes zlem v podobě viru vytěsňováni do niterné samoty. Sami jsme se ale celé věky na pěstování zla podíleli. Můžeme ale jeho nedobrý vliv rozpoznávat a s klidem odsunovat. Předpokladem je, že to činíme nejprve u sebe. A v okolí? V praxi je někdy těžké, vyjít s některými lidmi, zaujímat konkrétní stanoviska, chovat se nějak... A třeba pro někoho je zrovna tak těžké vyjít s námi. Ale z hlediska věčnosti je to jen přechodné období, nutné k naší evoluci. Jak dlouho potrvá, záleží na nás - jako jedincích i jako lidstvu. Naše občasné nezvládání jsou zkoušky, nastavení zrcadla sebepoznání. Až zesílíme v nitru k dobru, nebudeme do těchto situací uváděni. Často se považujeme za oběti cizího zla, ale to vlastní zasouváme mimo kontrolou. Pak se cítíme jako jediní dobří a ublížení v tom zlém světě. Je to obzvláště v duchovních a intelektuálních kruzích, ale je to jen zastřená pýcha. Nejraději bychom svět uvrhli do permanentní karantény, abychom měli od něho pokoj a mohly volně bujet naše libosti.
Ale ke konkrétní současnosti: Jak uvedl Martin Čaban v lednu na Seznam Zprávy, tak z průzkumu, který provedla společnost Ipsos pro českou pobočku Světové zdravotnické organizace, vyplynulo několik alarmujících údajů. Skoro polovina dotázaných uvedla, že s příznaky, které by mohly ukazovat na nákazu koronavirem, běžně chodí ven. Pětačtyřicet procent respondentů považuje covid-19 za mediální bublinu. Základní opatření vyjádřená slavnými třemi R (ruce, roušky, rozestupy) nedodržuje podle dat Ipsosu zhruba pětina dotazovaných. Zároveň 76 procent lidí uvedlo, že nedůvěřuje této vládě a jejímu boji s nákazou (není se co divit). Dvě pětiny respondentů uvedly, že protiepidemická opatření „zbytečně omezují jejich osobní svobodu“. Jinými slovy v situaci, která je z hlediska dat a vyhlídek v dosavadním průběhu epidemie asi nejzávažnější, chybí v Česku morálka, síla, chuť nebo motivace s touto situací odpovídajícím způsobem nakládat. (Seznam Zprávy - Martin Čaban 10. 1.)
Z obdržených mailů:
Zaslal Roman Moulis:
Stůněme!
Stůněme jako lidé, ale hlavně jako lidstvo.
Máme nemoc, která nepřichází bez příčin.
Smrtelná nemoc poukazuje na naše smrtící činy.
Co děláme?
Bráníme se.
Naše chytrost už selhává.
Co s tím?
Polepšit se.
A jak?
No jako lidé - obyčejně a lidsky.
A jak?
Jednoduše. Podle vzoru všech (pra)otců a (pra)matek, kteří nás tím vychovávali od dětství. Ale taky samostatně.
Polepši se - bylo spojeno s ukazováčkem, který naznačoval důležitost těchto slov. Pohybující ukazováček nás nabádal k tomu, že je třeba udělat čin, který povede k nápravě. Když si vzpomeneme, oč všechno nás při výchově žádali, možná inspirace jak se polepšit sama přijde.
A když se nepolepšíme, dostaneme domácí vězení!
Nemáme ho už dnes?
Ano, máme. Něco jsme provedli a neudělali jsme nic k tomu, abychom se polepšili. Muselo přijít domácí vězení.
Nikam nesmíme, jsme naštvaní, zlobíme se a jen čekáme, že se to vyřeší.
Udělá něco vláda nebo nás zachrání očkování nebo se stane zázrak, abychom už konečně mohli jít ven? Už toho máme dost!
Anebo se už konečně polepšíme.
Michael-a
.oOo.
Martin Dohnal: Ještě jsem přemýšlel o té současné blbé situaci. Asi je to mým melancholickým založením, že se mi častokráte vybavuje nebo vrací vše, co člověk slyšel o holokaustu, tu příšernou hrůzu, co tam lidé prožívali, si vůbec neumíme představit, já bych zemřel hrůzou první den. Ale proč to píšu, hodně přemýšlím, jak všichni teď jsou špatní z toho, co nemůžeme, jak jsme v něčem omezeni… Připomíná mi to slova mého oblíbeného mystika, který mladým lidem radil, ať se trénují v hladu a žízni, stačí chvíle, kdy jsme hladoví a žízniví a není s námi k vydržení, a on říká, jak pak chcete dosáhnout něčeho velkého v životě, když vás rozhodí drobná nepříjemnost. To samé s covidem, moc je mi líto lidí, který přišli o živobytí, kor když mají hypotéky, to není žádná sranda, zažil jsem víckrát v životě ohrožení příjmu, když máš doma rodinu, je mi moc líto zdravotníků, kteří si už dávno sáhli na dno a ty nevděčný prevíti všude kolem mají jen plnou hubu keců, že si to vybrali, tak ať makaj, a oni přitom dělají pro ty nemocné naprosto první poslední a jsou naprosto skvělí, ale právě si to porovnávám s hrůzami koncentráků a jejich rozsahem – a naším TEĎ. A říkám, oproti letité hrůze a mučení koncentráků obou totalit je to rozdíl, a to i TEĎ. Teď se o tom ovšem píše, o koncentrácích a dalších zvěrstvech se tehdy nepsalo. Tak jako se nepíše o současných zvěrstvech režimu v komunistické Koreji.
.oOo.
Maria G. na podobné téma:
Asi to hodně dlouho potrvá, než lidé přestanou bojovat s nemocí. Je to to samé, jako pokořování hor, spoutání přírody. Násilnické nebo narcisistní ego nebo obojí dohromady. Začalo to už tím "poručíme větru, dešti" za komunistů.
Něco pochopit, něčemu porozumět a bez toho, že výsledky zneužiju ve svůj prospěch? Připadá mi, že Babiš není premiérem náhodně. Je zosobněním všech špatných, chtivých a přes mrtvoly jdoucích lidí, ve které se postupně měníme, protože náš bůh je konzum. Někteří vzpomínají na staré zlaté časy. A jak? Zase optikou toho, kolik se jim toho vešlo na talíř a kolik kdo vyšmelil na zboží, které právě frčelo.
A štěstí? Když někdo jednou z rok vystál frontu na banány a dostal jich půl kila či dokonce kilo, byl šťastný. Dnes si jich koupíme kdykoliv kdekoliv kolik chceme, a to už není žádné štěstí, je to normál. Hranici nespokojenosti máme stále nastavenou, jen ji posunujeme.
A co mezilidské vztahy, vztahy v rodinách, možnost svobodného života? Kde vůbec tu svobodu hledali a dosud hledají?
Kdy se začneme na vše dívat jinak, než přes své pocity a svá sobecká měřítka a pochopíme, že nemůžeme nic kolem sebe znásilnit, maximálně svoji duši? Pak snad přestaneme s nemocí bojovat. Neznamená to, propadnout beznaději. Ale snažit se pochopit proč přišla a co nás má naučit. I v tom odporném marxleninismu je jeden ze tří pilířů zákon akce a reakce (i když to není jejich původní myšlenka). Tak jak je možné, že popíráme karmu? Tedy zákon Spravedlnosti, vyrovnání? To bude ještě asi více generací a více pandemií, než to nám, lidem, dojde.
S válkami mezi lidmi, které jsou následky následky bestiálního chování lidí ke zvířatům, také. Doufám, že ty Vaše nedávné meditace z blogu někde vytisknou, převezmou, že je někteří budou dělat. Takových je moc třeba a také aby si to pří čtení lidé vtiskli do svých JÁ-mozků a JÁ-citů.
Je to jiný styl oslovování lidí, byť jen té přemýšlivější menšiny, než rozjuchané a rozkřičené, lacině optimistické nabízení davům nějakých pseudohodnot, kterak „se radovat a žít naplno“, jak činí s ošidným úspěchem někteří baviči na svých estrádách. A také jiný, než ty podvrhy s nadpisy Poselství Stvořitele apod. Stvořitel nám posílá poselství dnes a denně, jen my je odmítáme.
Je doba před Velikonocemi. Kdo si vůbec v této době uvědomuje význam půstu? To není jen střídmost v jídle. Zvykli jsme si na opulentnost snad úplně ve všem. Nuceně zavřeni doma snad alespoň někteří pochopí, kde hledat pravé hodnoty života. Ve strachu před nákazou a možnosti smrti lépe zrevidujeme způsob jak a proč žijeme. Alespoň někdo pochopí význam kříže, který nám teď Prozřetelnost položila na záda. Jestli jsme ochotní ho donést na svoji osobní Golgotu nebo zůstaneme stát a snažit se ho zbavit a jen nadávat na jeho tíhu. Je to příležitost.
Sebrat odvahu a jít za Tím, Který ukázal cestu. Teprve po ukřižování našeho ega můžeme symbolicky vzkříšeni začít nový život. Věřím, že nám duchovní bytosti dají k tomu sílu.
.oOo.
A z dalšího mailu Marie G.:
Už delší dobu je problematická situace, která se zhoršuje tím, jaké šachy a levárny hrají politici. Debaty a diskuse, které občas shlédnu na fcb, jsou také skutečně odporné. Mnohým nedochází, že na agresi nelze úspěšně odpovědět agresí, že se zlo jen graduje. A naschvály bezohledných primitivů odnesou nevinní lidé.
Moc se mi líbí, že se objevili rozumní jedinci a tam kde naše vláda kromě škody nedělá nic, chopili se iniciativy. On line rozvážení potravin do domů (Služby Rohlík) a bytů rozvážení vakcíny. Medici se chopili iniciativy a rozvážejí vakcíny též, obstarali si i adekvátní chladící vozy. Četla jsem krásný příspěvek a myslím, že je to podtext těchto iniciativ. Každý musí začít u sebe a dělat to, co je v jeho silách. Neházet vinu ale hledat, co můžu udělat. Začít s láskou v sobě a neodpovídat na urážky a výpady, ale udržet si klid a vyrovnanost. Tak jedině neporoste lidská agrese...
Všichni Rusové nejsou Putin, všichni Američané nejsou Trump....atd. Ani všichni Češi nejsou Zeman a Babiš, ale mnozí se vyjadřují a chovají přesně jejich predátorským a žumpózním způsobem. A vyžadují souhlas. Pokud se člověk na sítích zapojí do diskuse, je zle, když nezvracíte stejným směrem jako oni nebo nezvracíte vůbec a máte racionální stanovisko. To šílí vztekem a co ze sebe dokážou vysoukat, je neuvěřitelné.
To materialismus a ateismus sklízí své plody. Doba egoismu, netolerance, ranařství, absence sebereflexe a pokory narůstá vinou této dlouhé stresující situace do obludných rozměrů. Teď se ukazuje, kam vedl striktní materialismus a pěstování sobeckosti (Češi byli často pupkem světa, hlavně při hokeji nebo tenise). Opovrhovaná kancléřka Merkelová je teď dobrá, když nám nabízí místa v nemocnici!!!
Celá politika se dělá dobře, když se lidmi dá manipulovat. A tihle vzteklouni, řešící celosvětovou krizi a domácí politiku u piva, to jsou ti, kteří v konečném důsledku stejně ty samé vládní kreatury volí znovu.
O politice se můžeme bavit jen v rámci toho, jaká je nebo není politická kultura. U nás není žádná nebo je kanální. Lidé se musí změnit sami od svého základu. Pokud se nezměníme a naše postoje a ideály budou takové, jako někteří předvádí na veřejnosti nyní, nezasloužíme si nic jiného.
Nyní je čas předvelikonoční, kdy je nanejvýš nutné si význam těchto dnů a dále význam Velkého Pátku a Vzkříšení uvědomit a pochopit, že ten význam platí dosud, možná i víc, než kdy předtím. Co v sobě ukřižovat a čemu nechat prostor a světlo pro další jaro a čemu novému ušlechtilému vzklíčit. Pořád doufám, že takových lidí se najde přece jenom více, že ty zrůdné ideologie minulého století pomalu vyprchají. Je to na dlouhou dobu. Snad ta pandemie bude jakási katarze, ze které vyjdeme alespoň moudřejší a pokornější.
.oOo.
Skvěle shrnul pan Jan Kment:
… děkuju za poslání společné Meditace. Rád se připojím. Postupně jsem dospěl k přesvědčení, že žádná vnější materiální opatření nebudou a nemohou ke zvládnutí té nemoci stačit. Protože ona nemá materiální příčiny.
Je sice dobré, že ji těmi vnějšími opatřeními zpomalujeme, ale je vidět, že i to přestává stačit. Znám několik lidí, kteří covid dostali i přes úzkostlivé a poctivé dodržování úplně všech myslitelných omezení - takže v tom to asi opravdu nebude. Jestli ono něco není i na tom, že když člověk neustále na tu nemoc myslí, neustále o ní čte a denně se zabývá úzkostnými myšlenkami a koupe se ve strachu, tak že ho ta nemoc skolí i když tráví celé měsíce doma.
Mám za to, že k vnějším materiálním opatřením musíme připojit i duchovní aktivitu směřující ke katarzi, očistě od nízké astrality a dalších nepěkností. Asi právě tohle po nás duchovní svět požaduje - něco ve stylu: "Tak, jak jste žili dosud, už žít nemůžete! Zpozorněte, zpomalte, na chvíli se zastavte a přezkoumejte svůj život, zda v něm nebylo příliš egoismu, příliš posedlosti hmotným světem a hmotnými radostmi, příliš honby za konzumováním pomíjivých věcí, kvůli čemuž neúnosně ničíte svou planetu, své duše, i svá těla." Požaduje od nás, abychom se už nerochnili ve třech jedovatých bažinách - v nevíře, nelásce a beznaději, a abychom se nechali stále víc pronikat tou pravou vírou, pravou láskou a pravou nadějí.
Rudolf Steiner už před sto lety upozornil na to, že přílišný sklon k mamonu, k hromadění hmotných statků a peněz, přílišná posedlost hmotným světem a materiálními myšlenkami, že to vše se v dalších inkarnacích projeví zvýšeným sklonem k infekčním chorobám. Sklízíme, co jsme sami ve svých nitrech zaseli. Kdyby tu takové sklony nebyly, nikdy žádná taková pandemie nemůže vzniknout. Je to sklizeň příšerná, ba až děsivá, ale jiná být ani nemohla.
Proto musíme teď začít zasévat jiná semena, taková, abychom jako lidstvo postupně tyto sklony k (nejen infekčním) nemocím postupně překonávali. Jen tak se z toho opravdu dostaneme.
Domnívám se, že žádná omezení pohybu, mezilidského kontaktu, ani žádné očkování, nám natrvalo nepomohou. Pomůžou možná na chvíli, dočasně, abychom si chviličku oddechli, než přijde zase další pandemie jiné nemoci, zase tak nevysvětlitelná jako tahle. Myslím, že budeme zkoušeni stále tvrději, pokud neproměníme náš životní styl a náplň našich životů. Pokud se neuskromníme a nezačneme žít aspoň o trochu duchovněji, vědomi si účinků svých myšlenek, pocitů a činů nejen na hmotný svět. Modlím se, aby co nejvíc lidí vyslyšelo volání z duchovního světa a začalo s ním vědomě spolupracovat. Jinak se v tom budeme plácat ještě hodně, hodně dlouho. A mezitím nás určité kruhy, které této situace zneužívají, úplně sevřou do zakletí vnější nesvobody, vnějších omezení tak brutálních, že se tu nebude dát dýchat. Přejme si, aby se to nestalo, a konejme tak, abychom co nejvíc přispěli vlévání dobrých sil do lidstva.
Našel jsem ve starém tisku:
Při vzývání Boha lidé křičí, jako kdyby byl tak daleko, že žádný hlas by nebyl tak silný, aby Ho dostihl.
A zatím je tak blízko, že právě proto není vidět, jsme Jím ovíjeni.
Lidé věří, že může odpovědět jen něčím mimořádným. Nejsou s to slyšet Jeho odpovědi, den za dnem, v prostém životě, který nám předkládá.
Tento život je naším úkolem a naším učením: nehledět na Boha skrze život, ale hledět na život skrze Boha
a vše bude mít své přesné místo a svůj jasný smysl...
Isabelle Riviere
2024 ©