Z následujícího článku: Dezinformace, fake news, propaganda. Pojmy, které jsou v našem prostředí už pár let zabydlené. A jejich důsledky mohou být zásadní. Třeba při ovlivňování velkých politických událostí, jako jsou volby.
Jolana Humpálová, Eva Soukeníková
„Třeba v Bělorusku jsou lokální média, která podporuje ruská vláda skrze jiné ruské aktéry. A tato média informují o dění v Rusku v souladu s narativem, který vychází od ruské vlády,“ popisuje situaci v Bělorusku expert Aliaksandr Herasimenka.
Dezinformace, fake news, propaganda. Pojmy, které jsou v našem prostředí už pár let zabydlené. A jejich důsledky mohou být zásadní. Třeba při ovlivňování velkých politických událostí, jako jsou volby.
Ačkoliv americký prezident Donald Trump pojem fake news poněkud vyprázdnil, ve veřejném prostoru jsou lživé zprávy a manipulace neustále přítomny. Kdo má zájem na tom, pomocí dezinformací destabilizovat západní země a EU? Například o dezinformační kampani ze strany Ruské federace se mluví od roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krymský poloostrov – tento krok vlastně informační agresi vůči EU ze strany Kremlu odstartoval. V posledních letech se do dezinformačního útoku ale pustila i Čína.
„Před koronavirovou krizí byl velký rozdíl mezi ruskou a čínskou propagandou. Rusko využívalo dezinformací hlavně od roku 2014, částečně už i předtím, ale od anexe Krymu se začalo intenzivně snažit. Rusko už má tedy šestiletou zkušenost. Čína naopak začala až během loňských protestů v Hongkongu a masivně začala šířit dezinformace až během koronavirové pandemie,“ popisuje v Checkpointu odborník na dezinformace Roland Freudenstein z bruselského Centra Wilfrieda Martense.
Podle Freudensteina se Číně rychle podařilo dohnat Rusko třeba v zapojení trollů na sociálních sítích. A také ve využití mezinárodní diplomacie k šíření nepravdivých informací. „Vždycky tu byl ale ten rozdíl, že Rusko chtělo oslabit a zničit Evropskou unii, zatímco Čína se snažila mít jen nad evropskými zeměmi kontrolu. Bylo to trochu konstruktivnější, protože chtěla mít přehled o ekonomickém trhu. To se ale celé během krize změnilo. Cítíme silnou konvergenci ruského a čínského přístupu,“ dodává.
Středoevropský kontext v Checkpointu doplňuje Jakub Kalenský z think-tanku Atlantic Council. „Každý protest organizoval podle dezinformátorů Soros a to samé pak začal opakovat i Viktor Orbán. Prostě jen opakuje to, co říkali Rusové,“ připomíná roli dezinformací během velkých protestních akcí. „Když se podíváme na Miloše Zemana, málokdy si vymyslí něco originálního. To, co šířil o válce na Ukrajině, co šířil o Novičoku, bylo jen bezmozkové papouškování ruské propagandy.“
Ruský vliv v Bělorusku
„Dezinformace jsou pevnou částí ruské zahraniční politiky. Rusko je zvyklé dezinformacemi ovlivňovat politické procesy v různých zemích, zejména v těch sousedních, které považuje za součást své sféry vlivu. A to se děje i v Bělorusku,“ vysvětluje v podcastu Aliaksandr Herasimenka, běloruský odborník na dezinformace a autoritářské režimy na britské Oxfordské univerzitě.
„Nezdá se, že by se Rusové snažili získat vliv na běloruských sociálních sítích, respektive snaží se, ale moc jim to nevychází. Soustředí se spíše na tradiční média, třeba televizi,“ popisuje Herasimenka konkrétní prostředky dezinformační kampaně.
2024 ©