Čapek prorokem i pro dnešek; Nezlomení versus Nalomení; Běž domů Ivane; Duchovní image – navrch huj a vespod fuj; „Mírová logika“ některých duchovních lidí; Vzkaz Z. Čaputové

V Čapkově hře byla bomba svržena na školu a zabila mnoho dětí. A dnes? V Městě Mariině, Matky boží, Mariupolu – byly Rusy bombardovány nejen školy, ale i nemocnice. Město zaniklo. Možná ti odtělení vytvoří nové, budoucí město, zasvěcené Panně Marii - nejprve v duchovních světech, a jednou, po řadě staletí, i na zemi.

1. Tak jako se podle pověsti před několika staletími odebralo sedm slovenských kněží do Ameriky a založili tam město Philadelphia (bratra milující), co když obětí Ukrajinců očistěné zničené Mariupol - Město Mariino přitáhne pro budoucnost silněji Mariánský impuls? Ruská agrese se dříve nebo později bude muset stáhnout.

   1. .oOo.

Běž domů Ivane

Když po sovětské vojenské, hospodářsky a kulturně devastační invazi k nám v srpnu 68 zařadil Jiří Černý následující Vomáčkovu aktuální píseň Běž domů Ivane, čeká tě Natáša..., podle svého zvyku jsem si "dodělával" text po svém, začínal jsem Běž k čertu Ivane, čeká tě tvá vodka.... Když ji Jiří Černý zařadil do rozhlasové Houpačky (myslím tu původní), znovuobnovující se komunistická cenzura písničku podle názvu nařídila stáhnout. Jenže to by nebyl Jiří Černý, aby na komunisty nějak nevyzrál, byť jen na čas. Píseň přejmenoval na A nezapomeň si tu klobouk. Ještě dlouho se zpívala po hospodách a u táboráků. Vzpomínám na to v souvislosti s nynějším děním u našich bratrů Ukrajinců. Jistě by si ji s chutí zazpívali.
Vomáčka měl tehdy ještě jednu vlasteneckou píseň, název nevím. Byla též vtipná a národ sjednocující: ... že nemáme moře? Ale bude. Každý dáme vody džbánek. "A když dáme k džbánku džbánek, budeme mít oceánek, malej ale náš."
 
Ivana jsem našel na internetu. Tak jako dnešní Ukrajinci, posílali jsme ho do… (chuj).
 
Dobře míněná rada (Běž domu Ivane) 399*   
recitativ
Vážení přátelé, píseň kterou právě slyšíte jsme nazvali Dobře míněná rada.

Běž domů Ivane,
čeká tě Nataša,
běž domů Ivane,
tady tě holky nemilujou.
Běž domů Ivane,
čeká tě Nataša,
běž domů Ivane a už se nevracej.

Rec.
Ivan byl původně moc hodnej hoch,
bydlel v jedný malý vesnici,
no jo ale potom ho poslali do úplně jiný
vesnice někam daleko,
a on tam chudák musel nechat koho?
No Natašu!

Běž domů Ivane,
čeká tě Nataša,
běž domů Ivane,
tady tě holky nemilujou.
Běž domů Ivane,
čeká tě Nataša,
běž domů Ivane a už se nevracej.

Rec.
No tak Ivane, co je s tebou,
děláš jako že neslyšíš,
přece nenecháš Natašu aby si ti vzala Voloďu!

Běž domů Ivane,
čeká tě Nataša,
běž domů Ivane a už se nevracej.
NIKDY!     

 Za písničku děkuji panu Jiřímu Křivovi z Krnova.

Dovětek KF: Tehdy byl Ivan slušně posílán Běž domů... Dnes – za mnohem horší situace, posílají Ukrajinci Ivany rovnou do… Nedivím se jim. Za jistých okolností patří i toto do slovníku.

Pětačtyřicet dní v pekle…

Strach a zima

Manželé také popsali své pocity v momentech, když kolem nich padaly bomby. „Bylo to hrozné, protože předtím jsme si to uměli jen představovat nebo to viděli ve filmech o druhé světové válce. Ale teď, když jsme leželi na matracích na podlaze a slyšeli jsme zvuk letadla a pak strašný třesk a celá budova se začala třást, bylo to hrozné,“ shodli se oba dva.

Celou situaci navíc komplikovaly i velmi nízké teploty, takže když se okna následkem výbuchu rozbila, v místnostech bylo kolem nuly. „Byla nám hrozná zima. Neměli jsme plyn, elektřinu ani ústřední topení. Pacienti leželi na matracích a měli na sobě jen jednu deku, to bylo všechno. Lidé byli vyděšení, z oken jsme viděli hořet několikapatrové budovy. Neustále jsme slyšeli pláč. Některé lidi přiváželi bez nohou, bez rukou. Umíraly i děti,“ popsala hrozné dny v nemocnici Taťána.

Všude mrtvá těla

V jednom týdnu byli prý Rusové ve čtvrti, kde stála nemocnice, obzvláště aktivní. Později se však ostřelování trochu posunulo a tak se lidé snažili z nemocnice dostat ven, aby našli své příbuzné a přátele.

První, co viděli, když vyšli ven, byla mrtvá těla na ulicích. Někdy šlo o celé rodiny s dětmi. „Lidé přicházeli do nemocnice a ptali se lékaře, co mají dělat s mrtvým tělem, které mají doma. Odpovídal jim, ať je prostě pohřbí,“ řekl Valeryj.

Lidé tak začali pohřbívat své příbuzné a zabité sousedy přímo ve dvorech nebo ve vícepodlažních domech. Všude byly hroby.

Zdroj: https://www.denik.cz/staty-mimo-eu/petctyricet-dni-v-pekle-manzele-kteri-uprchli-z-mariupolu-popsali-svuj-pribeh.html?sznclid=chsWT0pCR0dBQEdDR0pGRUJKRkFARUAOBk9DREBDREJFQ0pHXERKSg4GF09DREdCQEtAREpAXEZKSg4RT0pGRzczQkdDMUNGMEJBQzA0S0QwS0IzS0BGREtGN0Iz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_vert_ab=0&dop_vert_id=leg0&dop_req_id=WgF3nrQLVoZ-202204181550&dop_id=16158499

https://www.stream.cz/zajimava-videa/prezidentka-caputova-a-jeji-uprimny-vzkaz-ruskym-vojakum-64339139#utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu