Co byl haltýr; Odfláknuté životy; Lhuty pro duchovní pokrok?; Staré vtipy už asi nesepíšu; Cítát z Libuše Šafránkové

Napsal Karel Funk (») 9. 6. 2021, přečteno: 362×

 

Moc se mi líbí tahle stará slovícka jako škapulír, okrínek ci haltýr (doplnte si laskave ty hácky). Škapulír byla druhá ci tretí knížka, kde se mi slovo pro název líbilo tak, že jsem k nemu musel dopsat knížku. Ted mi hárá hlavou slovo haltýr. Pamatuju z Diakonie starého pana Hejla, jak nám vyprável, jaký haltýr si v mládí udelal: u brehu potucku ci rybníka si ohradil prkny ve vode asi metr ctverecní, a ryby, které nachytal, si tam dával, dokud na ne neprišla v kuchyni rada. Nebo pri vetších akcích jako jsou pohrby, štanda, svatby a další tragické události, se z haltýre vylovily všechny ryby. Myslím, že to slovo pochází od nemeckého halt - stát, tedy zastavování pohybu tech ryb. Když pominu, že by mi bylo tech ryb líto, byl to ale hezký nápad. A knížka haltýr by tohle vysvetlila, zrovna tak video, s tím, že to je haltýr na myšlenky, poshánené dohromady, které by mi zas uplavaly, tak si je dávám do ohrádky (dokumentu).
Anebo si ty myšlenky z haltýre - knihy muže vylovovat ctenár. Pak cetba = výlov.
Ale zatím k tomu názvu nemám knížku, musím ji dopsat, takže vydání hned tak nehrozí.
Anebo tak nazvat prípadné další tocení videa složeného z ruzných krátce formulovaných myšlenek.

Doplnuji krátce z  wiki:
haltýr (chlazení) - drobná stavba urcená ke chlazení potravin tekoucí vodou, historická obdoba lednicky; haltýr (rybárství) - objekt urcený k uchování živých ryb - bud uzavíratelná perforovaná nádoba ponorená pod vodou, nebo ve stredoveku malý rybník - sádka, který byl poblíž témer každého hradu. Tam se navozily živé ryby a odtud se postupne pro potreby hradu vylovovaly.

A jiné téma:
MD: ...najednou mne napadlo, že opravdu hromada lidí o nás pecuje, psal to již Erazim Kohák, že je to plejáda lidí, co se o nás stará a zajištuje nám zde možnost, abychom správne ve svete pusobili tím, že nám vytvorí dobré podmínky pro to základní – bezstarostnou fyzickou existenci – od popeláru, uklízecek, metaru po lékare. Treba v jídelne - nekdo by rekl mají to v platu já si to zaplatil, ale také by to jídlo mohli odfláknout a také bych ho musel stejne zaplatit. Clovek už jen kvuli tomuto vuci svetu má vlastne dluh a mel by plnit to, proc tu je.

KF: Ano, presne. Holt se starají jedny profese o druhé a nelze ríkat, kdo je potrebnejší. Takto je to v pokrocilé spolecnosti vypipláno, tedy máme to, o co generace po staletí bojovaly, vcetne zdravotniho a duchodoveho pojištení. Je to krásná jednota ve spolecnosti, jak je existencne provázaná.


Toho odflákávání pamatuju z dob komunismu spoustu, lidi byli na sebe navzájem casto neuveritelne zlí a neochotní. Už jako kluk pamatuju tu zlobu treba v denní fronte na autobus a v nacpané ulicce v autobusu. Málokdo si dnes už uvedomuje, že i v tomhle jsme na sebe dnes lepší. Jiste, cteme denne o hnusnostech, ale to je dáno i svobodou tisku a informací a shromaždování, a ta tehdy nebyla, tedy jsme o tom vetšinou v plnem rozsahu nevedeli. Pri nedostatku všeho byli na sebe lidi casto zlí ve frontách, v preplnených autobusech, na úradech kde byl clovek pohrdaným obcanem druhé kategorie, privilegia jen pro aktivní straníky, nezbytné úplatkárství i na samozrejmé úkony, mizerné zdravotnictví (a nebylo zdarma, ale z našich daní), chudoba, lhaní detem, trídní nenávist, šikana detí z tzv. buržoasie, zdeformovaná justice, devastující rozhodování nevzdelaných delnických kádru, nemožnost nápravy krivd, kádrové posudky coby další nástroj zvule, vyšší pozice prevážne jen pro komunisty, zmetky ve výrobe a tedy v obchodech a skoro nemožnost reklamací, žádná konkurence, nedostatek remeslníku, nedostatecne (nebo vubec) ošetrované chodníky a silnice pri náledí, fronty na všechno, chleba jen jeden, výjimecne dva druhy, podradné redené mléko, sýry skoro žádné, zoufalá situace maminek, drazí a drzí melouchári, udavacství, estébáci na vetšine pracovišt, umírající mucení politictí vezni v lágrech nucených prací, šikana a zesmešnování verících, cenzurovaný tisk, kultura a umení, fronty na lepší knihy vždy ve ctvrtek od dvou ci trí hodin ráno, fronta na poradí na favorita trvala ve dne v noci až tri týdny (zažil jsem, strídali jsme se s práteli), volby dopadly predem pripravené na 99, 9 %, katastrofální silnice, špinavé ulice, vlaky i autobusy, roky ci desetiletí neudržované oprýskané domy a padající omítka, auta jen pro malé procento nejbohatších, mizerné a nedostatecné ubytovací kapacity, mizivé možnosti rekreace (leda pres politické ROH), otvírací doba obchodu a úradu jen do 17 hodin, ale už v poledne se skoro nic nesehnalo, banány a pomerance jen omezené množství vetšinou jen jednorázove pred Vánoci a fronty na ne, podpultové prodeje jen známým, v restauracích už v poledne vyškrtaný jídelní lístek krom dvou ci trí jídel, šizené porce, dlouhá doba než si nás cíšník všimnul, pak než neco prinesl a pak než prišel inkasovat, nekolikaleté cekání s poukazem na auto, vetšinou jen podradné socialistické provenience, špatné autoservisy, neochota prodavacu a lidí ve službách, pecovatelská služba pro staré vubec ci skoro neexistovala, šikanování a nekdy i zavírání bývalých rolníku a jejich detí, imobilní lidé byli izolovaní prevážne doma a mnohdy bez vozícku, zcela nedostatecné kapacity domovu duchodcu a katastrofální péce tam, zavírání za poslech západního vysílání, vyhazovy z práce za politické vtipy... To sotva kdo na Západe chápal. Nechápali ani tu diktaturu, treba když jakýsi Anglican slyšel o vražde Milady Horákové, namítal prý - Tak proc si nevzala lepšího advokáta?

A soudruh Filip nedávno otrle cynicky prohlásil, že se KSC nemá za co stydet. A jak se ke své stranické minulosti asi postavili nekterí pozdejší antroposofové? Nebo i dnes vzývají Putina a Zemana?

I když existovala obcasná solidarita, treba že vám nekdo rekl, kde práve dostali nedostatkovou cibuli, krém na boty, lak na vlasy, kecky, tenisky, dobré kartácky na zuby ze Západu, LP desku se západními interprety, toaletní papír nebo cement, casto byli na sebe lidi neurvalí.
Po roce 1989 vyšlo najevo, že vládci KSC ten nedostatek bytu a ruzného zboží (léky, toaletní papíry, dámské spodní prádlo a vložky, vozíky pro invalidy, rehabilitacní a kompenzacni pomucky, potreby pro kojence, pleny, zelenina, ovoce, maso, gumicky do steracu, nábytek atd.) zámerne nerešili, protože potrebovali, aby se lidi hádali mezi sebou, aby furt neco sháneli, stáli ve frontách, meli své starosti atd. a nemeli cas premýšlet o prícinách toho.

Napadá mne casto spousta tehdejších vtipu na onu situaci, za které se zavíralo ci vyhazovalo z práce nebo ze studií. Kdybych si dal tu práci a psal si je, byla by to veselá knížecka se smutnou dokumentární hodnotou. Myslím že tuhle nádhernou možnost, která se sama už pres tricet let nabízí, ješte nikdo nevyužil a pametníci tech vtipu vymírají (dva takové politické vtipy jsem tehdy vymyslel a dal mezi lidi, ujaly se, protože casem mi je nekdo nadšene vyprável). Jenže moje chronická publikóza mne nutí psát jinými smery.

(I tak jsme loni natocili v ceskobudejovickém studiu Pameti národa asi 2-3 hodiny mého povídání, zatím se mi to nepodarilo na jejich stránkách dohledat, asi to zahodili. Nebo že by jednali s podobnou arogancí, jako nekdejší režim, na který vzpomínají? To snad ne.)

A ješte zamyšlení Ivanova na jiné téma, preložil Martin Dohnal

Dokonalost - nedelejte si starosti s casem potrebným k dosažení tohoto cíle. V duchovním živote se nesmíš zajímat o cas.Pokud si stanovíte lhutu pro prekonání tohoto selhání nebo dosažení vnitrního výsledku, uspejete pouze v napjatosti a nebudete se vyvíjet harmonickým zpusobem. Musíte usilovat o dokonalost, aniž byste stanovili casový limit, s vedomím, že pred vámi leží vecnost a že dríve ci pozdeji dosáhnete dokonalosti, po které toužíte. Vaše jediná myšlenka by mela být pro krásu práce, kterou jste provedli. Reknete si: ‚Jelikož je tak krásná, nemusím si delat starosti s tím, zda mi dokoncení bude trvat stovky nebo tisíce let: pracuji, to je vše. '

A ješte aktuálne - citát z rozhovoru s Libuší Šafránkovou (je vzácné, když i slavnou osobnost oslovují duchovní hodnoty):
"Máme asi štestí, že se zachovaly puvodní ceské pohádky, kde je zakódován klíc k mystické ceste a duchovnímu vývoji. Detská nepopsaná duše to asi nejak vycítí a prijme za svoje, aniž o tom ví. Je to kouzlo, jinak si to nedovedu vysvetlit," uvažovala Libuše Šafránková <https://magazin.aktualne.cz/libuse-

(Cetla i nejaké funkoviny, dostala kdysi i knihu Deti - poslové z neznáma)

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.