Víra, láska a naděje jsou tři stupně lidského bytí, které patří k celkovému
zdraví a k celkovému životu, bez nichž se člověk nemůže obejít. A právě tak
jako temná místnost nemůže být pracovnou, není-li osvětlena, tak nemůže
lidská bytost ve své čtyřčlánkové přirozenosti existovat, nejsou-li její tři
schrány prostoupeny, impregnovány, prožhavovány a posilovány vírou,
láskou a nadějí; tím, čím jsou základni síly našeho astrálního těla, našeho
étemého těla a našeho fyzického těla. Vezměte pouze jeden příklad vzhledem
ke způsobu, jak do světa proniká nové zjevení, jež prostupuje myšlenkovým
obsahem starou řeč! Což k nám nepronikají vzhůru ze zjevení evangelia tři
podivuhodná slova, která jako moudrá slova znějí po věky: víra, láska,
naděje!? Avšak tato slova nebyla chápána v celé své spojitosti s lidským
životem. Byla tak málo chápána proto, že jen v některých krajinách se
dodržuje správné pořadi. Občas se sice říká - víra, láska, naděje, jenže
myšlenkový obsah se chápe tak málo, že se často říká víra, naděje, láska, což
je nesprávné, protože se nedá říci astrální tělo, fyzické tělo, éterné tělo,
chceme-li postupovat po pořádku. Zpřeházelo se to asi stejně, jako dítě, jež
nezná myšlenkový obsah řeči, někdy v řeči něco zpřehází.
Tak je tomu se vším, co se vztahuje ke druhému zjevení. Je to
prostupováno myšlenkovým obsahem. O to jsme například usilovali při
vysvětlování evangelií. Čím především dosud byla tato evangelia? Byla
něčím, co lidi mohlo povznášet, prostupovat velkými mohutnými pocity, co
lidstvu mohlo dávat pochopení pro cituplné promýšlení a procítění mystéria
Golgoty. Ale vezměte jen zcela prostou věc, že se vůbec začalo o evangeliích
přemýšlet! A jakmile se začalo o evangeliích přemýšlet, ihned se našly
rozpory. A teprve duchovní věda ukáže, jak tyto rozpory vysvětlit. Takže
teprve nyní začne to, co bylo lidstvu dáno v evangeliích jako řeč
nadsmyslových světů, působit na duši jako myšlenkový obsah. Tím jsme
ukázali na ono zcela důležité a podstatné v naší době - na nové zjevení se
Krista v étemém těle, které vlivem charakteru naší doby nesmí být vázáno na
fyzické tělo. Poukázali jsme na to, že se Kristus objeví na Zemi ve svém
soudcovském úřadě; oproti trpícímu Kristu na Golgotě jako vítězný Kristus,
jako pán karmy, již předem tušený těmi, kteří malovali Krista Posledniho
soudu. Jestliže se tato událost maluje nebo líčí v obrazech, tu se podává něco,
co se odehrává v okamžiku. Ve skutečnosti je to něco, co začne ve 20. století a
bude pokračovat až do konce trvání Země. Soud začíná od našeho 20. století;
to znamená vypořádání karmy. A potom jsme viděli, jak je pro naši dobu
nesmírně důležité, aby se toto zjevení přiblížilo k člověku, takže vira, láska a
naděje mohou teprve pak být správně oceňovány.
Nechť ti, kteří stále věří jen v ono hmotné, věří zprvu zase tak, jak dnes
věří mnoho lidí vzhledem k palestinským událostem - zatímco Jan Křtitel
pravil:,.Změňte své smýšlení, království nebeské se přiblížilo. Přijměte lidské
,já‘, kterého už není třeba se zříkat, aby se dostalo do duchovního světa.“
Tím je jasně a zřetelně řečeno, oč jde. Že se totiž palestinskými událostmi
přiblížila doba, kdy nadsmyslový svět může zazařovat do lidského „já“, takže
nebesa sestoupila až k lidskému „já“, zatímco dříve se muselo „já“ nořit do
nevědomí, aby k nim dospělo. Ti, kteří všechno vysvětlují materiálně, říkají:
„Ano, Kristus, počítaje se slabostmi a chybami, s předsudky své doby, hlásal
jako lehkověrní jeho doby: Tisíciletá říše se uskuteční, nastane velká
pozemská katastrofa. Ta ale vůbec nenastala.“
Katastrofa tu už byla, skutečně nastala, ale byla pozorovatelná jen pro
ducha. Ti, kteří jsou lehkověrní, pověrčiví, kteří věří, že Kristus hlásal
doslovný sestup z oblak, to jsou materialističtí vykladači toho, co měl Kristus
na mysli. Také dnes existují lidé, kteří to, co je nutno chápat v duchu,
vykládají materiálně. A když se to materiálně neuskuteční, uvažují o tom
právě tak, jako se uvažovalo o uskutečnění tisícileté říše. Jak se dnes mnohý
dívá téměř soucitně na Kristovu událost a říká: „Kristus byl právě v tomto
vztahu také zaujatý vírou své doby. Myslel na brzké přiblížení království
nebeského na Zemi. To byla Kristova slabost.“ A potom se ukázalo - říkají to i
velcí theologové - že království nebeské přece jen na Zem nesestoupilo.
Může se stát, že i s naším novým zjevením budou lidé takto nakládat. Že
za nějakou dobu, kdy už bude zvyšování lidských schopností v plném proudu,
řeknou: „Vždyť nenastalo nic ze všeho toho, co jste hlásali!“ - Nebudou tušit,
že všechno už je zde, jenže oni nic nevidí. To se bude opakovat.
Anthroposofie jako taková má shromáždit velký počet lidí, až tu nastane
naplnění toho, co říkali ti, kteří znají pravý smysl, jak nové zjevení a nové
nadsmyslové skutečnosti v našem století nastanou ve vývoji lidstva, a odtud
počínaje budou zprvu probíhat stejným způsobem a v příštích třech tisíciletích
stále nabývat na významu, až zase nastanou pro lidstvo nové skutečnosti
zjevení.
O tom dále zítra.
Rudolf Steiner
/Druhá přednáška bude zveřejněna v brzké době./