/Z DALŠÍHO: Někdo nevěří už ani povodním. Lži a manipulace se během katastrofy valily ze všech stran. - Tedy: Pitomečkové, chcete být zaplaveni i s těmi nevinnými? Buďte. Vybrali jste si to./ - Z bezpečí a sucha své garsonky pozoruju oknem vysokou hladinu Otavy. Cestičky zaplavuje (zde zatím nic víc). Jdou mi hlavou třeba tyto úvahy: Svět je celek. I vlast je celek. Ba i město je celek. Krnov BYL skvěle fungující celek. (Je má srdeční záležitost, v 90. letech jsem tam míval své první semináře a některé přátele, třeba Pavla Rivolu, viz jinde.) Nad Krnovem – vrch Cvilín s chrámem Sedmibolestné Panny Marie, založeným kdysi sedmi mnichy.
- Asi bychom potřebovali do niter onen Bridge Over Troubled Water, jak zpívali ve své nezapomenutelné autorské písni S+G. Jsou ještě někde takové všelidské písně – s laskavostí, melodií i poselstvím?
Ale chci krátce napsat o tomhle: Nejsem navenek aktivní činitel v této tragické situaci, přesto bych si dovolil vzkázat obětavým záchranářům a hasičům, zachraňujícím s nasazením zdraví a životů nejen ty nevinné, ale i ty, co vědomě kašlali na varování a teď se topí, a stateční hasiči a záchranáři je s nasazením života zachraňují:
Pánové, Vy, kteří nasazujete dobrovolně své životy, Vaše dobrota je vzácná (i když si to možná ani neuvědomujete), je třeba se před ní sklánět. Ale zároveň: má význam tak obětavě a riskantně pomáhat i takovým, co se vědomě rozhodli v ohrožení zůstat, i přes varování? Jsou dospělí, svéprávní, informací a varování měli dost a včas. Pokud se rozhodli setrvat v ohrožení, je to jejich svobodné vědomé rozhodnutí, kdy věděli, či měli zvážit situaci a důsledky. Ano, i obětavost pomáhajících by měla mít své meze, a né zachraňovat svévolné vzpurné hlupáky proti jejich vůli. Analogie odmítačů pomoci: Když lezu do vztahu, který mi nepřinese nic dobrého, je tu nějaká četa těch, co mne od toho ochrání? Není. Je to na mně, i s důsledky.
Pánové. Vy riskujete své zdraví a bezpečí a nasazujete životy, ač jste třeba otcové rodin, kolegové, příbuzní, přátelé, milenci atd., i za ty, kdo životem a varováním pohrdají. Zvažte: nejste až příliš ušlechtilí a obětaví? Když Vám někdo ze zachraňovaných a informovaných pohrdavě u člunu či helikoptéry řekne, že s Vámi nebude o nějaké evakuaci diskutovat a zůstane doma, respektujte jeho rozhodnutí. Neplatí to vždy, ale zde ano: Každý svého štěstí strůjce.
Rozumím i těm ohroženým, že se někomu nechce vše opustit a jít na čas do nějaké tělocvičny, kulturního domu nebo kinosálu společně s několika ostatními, a pak začínat někde nějak další existenci. Mně by se taky nechtělo. Je to hrozné, chápu (snad). Ale: kde jde o život a zmaření celé domácnosti, nemůžeme být pořád jako v bavlnce a hřešit na to, že se někdo odněkud postará, jak jsme si v jiných oblastech už zvykli a rozmazlili se. Ostatně – byrokraticky řečeno – nejednáte proti základním lidským právům pro svobodné rozhodnutí, když taháte a cpete násilím do vrtulníku někoho, komu zjevně hrozí újma či smrt ve vodě, ale hodlá zůstat? Važte si i svých životů a zdraví. Ostatně, jde to i z našich daní. Chápu zachraňování seniorů, dětí, ale i pejsků a dalších zvířat, ti všichni nemohou a neumějí zvážit, co je čeká, ani se bránit. Pomoc jim je skutečná humanita. Ale ví-li, či může-li někdo vědět, co ho čeká a rozhodne se setrvat, tedy si zvolil své koryto osudu. Neměli bychom ho respektovat? Nejsme v mateřské školce, abychom vzpouzející se nevědomé děcko tahali od sáhnutí si na zvláštní kalnou vodičku a pak spadnutí do ní.
Možná jednou ti, kdo pyšně odmítali pomoc, ji budou zoufale potřebovat a možná se jim jí nedostane, nebo po strádání. Jak mi právě napsala kamarádka Daniela D. - Zatopených je mi taky moc líto, rozběsněná voda, to je živel…
Toto není jako situace na Ukrajině, kde jsou lidé ve svých domovech, školách, porodnicích a nemocnicích vražděni cíleně, zákeřně a naprosto nečekaně (a svět, tedy i my, stále nejeví dostatek dobré vůle k plnému rozsahu pomoci, tedy i k likvidaci středisek, odkud je vraždění vysíláno. Podkopává tím i svou budoucnost.).
Stát pečlivě dbá na vymáhání plateb, daní, pokut, úhrad mank… To je v pořádku, ba nutné. Ale neměl by od těch, kdo neuposlechli výzev a pak jsou nákladně zachraňováni, vymáhat alespoň částečně úhradu vynaložených nákladů? Jistě, je tu možnost paušální pokuty sto tisíc. Je vůbec někde využita? Nemělo by se to, byť s odstupem, rozlišit, odstupňovat a požadovat u někoho třeba i víc?
Znovu: Vy, kteří nasazujete dobrovolně své životy, Vaše dobrota a hrdinství je vzácné (i když si to třeba neuvědomujete), je třeba se před tím sklánět. Ale své oběti pro lidi netečné zvažujte. DÍKY.
.oOo.
.oOo.
Pitomečkové! Chcete být zaplaveni? Tak věřte dezinformacím:
LÉPE NEŽ JÁ TO NAPSAL:
Opět máme povodňové voly. Přibyla k nim ale skupina, která zaslouží ostřejší pojmenování
Petr Honzejk zástupce šéfredaktora a šéfkomentátor HN 17. 9. 2024 00:00 ▪ 3 min. čtení
Když srovnáme letošní povodně s událostmi z let 1997 a 2002, musíme konstatovat, že něco se zlepšilo, něco ale zůstalo stejné. Zatímco stát funguje mnohem kvalitněji, chování části lidí je trudně konstantní. Ignorance, sebestřednost, bezohlednost, politický parazitismus. Dotyčných je naštěstí jen málo, ale škod dokážou nadělat opravdu dost.
Ukážeme to na třech skupinách, které seřadíme podle míry potíží, jež ostatním přinášejí.
První jsou odmítači evakuace. Je jasné, že z domova se nikomu nechce. Je jasné, že člověk má tendenci malovat si věci na růžovo a říkat si: „Ono to nebude tak hrozné, ono to nějak dopadne.“ Jenže rozum máme v hlavě proto, aby dokázal přeprat pocity. A pokud se někdo před velkou vodou odmítne včas uchýlit do bezpečí, neohrožuje jen sám sebe, ale i ostatní. Záběry hasičů nasazujících životy při záchraně lidí, kteří byli včas varováni a mohli v klidu odejít, jsou proto nejen ukázkou umu a hrdinství zachránců, ale také pomníkem nekonečné hlouposti zachraňovaných.
Druhou, horší skupinou, jsou pseudodobrodruzi. Opět vidíme záběry lidí skákajících po hlavě do rozbouřených toků, odjíždějících na paddleboardech vstříc povodňové vlně, pokoušejících se surfovat na splavech. Řeklo by se: „Jejich věc, vždyť řada lidí se věnuje celý život rizikovým aktivitám, lezou po skalách, skáčou s padákem, tak co?!“ Jenže něco jiného je riskovat v klidné době a v době, kdy je celý záchranný systém přetížený. Kdy je jasné, že ti, kdo budou případně pseudodobrodruha zachraňovat, budou chybět jinde. Jak asi přemýšlel člověk, který skočil do Vltavy v Braníku aby si „vyzkoušel proud“ a tahali ho ven totálně vyčerpaného u Karlova mostu?
Vůbec nejhorší skupinou jsou ale zpochybňovači. Na sociálních sítích jsme viděli spoustu textů a videí, ve kterých nejrůznější manipulátoři tvrdili, že se vlastně tak moc neděje, že vláda katastrofu zveličuje, aby mohla vystrašit lidi a snáze je ovládat. Byli to zpravidla titíž lidé, kteří dezinformovali v době covidu a kteří patří mezi sympatizanty Putinova Ruska. Nejhorší je tato skupina nejen proto, že rozbíjí soudržnost společnosti tváří v tvář katastrofě, ale i proto, že dodává mentální palivo předcházejícím dvěma.
V jedné věci se ale dá s manipulátory souhlasit. S oblibou volají: „Nejsme ovce!“, což skutečně odpovídá realitě. Zatímco první dvě skupiny bychom mohli nazvat milosrdně „voly“, pro ně samotné by byl přiléhavější výraz, který zavedl do veřejného prostoru koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn. Víte, který výraz to je…
2024 ©