Je docela možné, že kdyby žil v dnešní době, byl by Petr z Mladoňovic velmi dobrým reportérem. Mladý písař ve službách rytíře Jana z Chlumu byl průvodcem Mistra Jana Husa při jeho cestě na kostnický koncil. Ve svém spisku velmi podrobně zaznamenal Husovy poslední chvíle... Upálení Jana Husa z manuskriptu Chronik Des Konstanzer Konzils, který sepsal Ulrich von Richental (zemřel pravděpodobně roku 1438). ...
Tragickou událost z léta 1415 zaznamenal Petr z Mladoňovic v latinsky psaném pojednání Relatio de magistri Joannis Hus causa in Constantiensi consilio acta. Vyšli jsme z českého překladu z roku 1917, vyprávění jsme převedli do soudobé češtiny, v některých pasážích mírně zkrátili a přidali mezititulky. Autentický styl Petra z Mladoňovic připomínající soudobé reportáže jsme se snažili zachovat. Zde je jeho vyprávění popisující poslední okamžiky Husova života:
Žoldnéři: Ať je upálen s čerty, pány svými
Když Mistra Jana Husa přivedli na místo, kde měl zemřít, poklekl na kolena, sepjal ruce, oči zvedl k nebi a modlil se "Smiluj se nade mnou, Bože", "V tebe, Pane Bože, doufal jsem" a "V ruce tvé, Pane Bože, poroučím duši svou". Modlitby opakoval vyrovnaně a hlasitě, takže ho okolostojící mohli dobře slyšet.
Místo, které čekalo na jeho popravu, je velká louka na předměstí Kostnice. Když se tam Hus modlil, spadla mu z hlavy potupná papírová koruna s namalovanými ďábly. Usmál se při tom. Žoldnéři, kteří stáli okolo, řekli: "Dejte mu ji zase na hlavu, ať je upálen s čerty, pány svými, kterým sloužil."
Pak Jan Hus na příkaz kata vstal. Opět se modlil tak, aby to bylo dobře slyšet: "Pane Ježíši Kriste, tuto strašlivou, potupnou a krutou smrt pro tvé evangelium a pro kázání slova tvého chci poslušně a pokorně podstoupiti. Odpusť prosím všem mým nepřátelům!" Snažil se také vysvětlit okolostojícím lidem, kolem kterých ho vedli, že se nedopustil ničeho z toho, z čeho je křivě obviňován, a poprosil, aby mohl ještě promluvit se svými žalářníky. Když přistoupili, řekl: "Děkuji vám, milí bratři, za vše dobré, co jste pro mne udělali, nebyli jste jen mými strážci, ale i mými milými bratry. Pevně věřím svému milému Spasiteli, pro jehož svatý zákon chci tuto smrt vytrpět, že s ním dnes budu kralovat."
Přivázán k prknu, řetěz kolem krku
Pak ho svlékli do košile a přivázali ho provazy k tlustému prknu. Přivázán byl na několika místech - nad nárty, pod koleny, nad koleny, mezi třísly, na bedrech, v půli trupu a pod pažemi. Svázané měl také ruce. Prkno, které bylo dole naostřené, pak zasadili do země.
Byl obrácen tváří k východu, ale někdo z kolemstojících řekl: "Otočte ho na západ, protože je kacíř." Což se také stalo. Pak ho k prknu upevnili ještě černým řetězem špinavým od sazí, uvázaným kolem krku.
Když Jan Hus ten řetěz uviděl, zasmál se a řekl katům hlasitě: "Pán Ježíš Kristus, můj milý vykupitel a spasitel, ukrutnějším a těžším řetězem pro mě svázán byl a já bídný se nestydím být svázán tímto pro jeho svaté jméno."
Pod nohy mu položili dvě otepi dřeva a kolem něj pak postavili hranici ze dřeva a otepí slámy, která sahala až po krk.
Jsou to falešná obvinění...
Dříve, než zapálili hranici, přijel k Husovi říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu společně s Klemovým synem (vévodou Ludvíkem III., falckrabětem rýnským) a vyzvali ho, aby odvolal své učení a zachránil si tak život.
Mistr vzhlédl k nebi a odpověděl: "Bůh je mi svědkem, že jsem nikdy nekázal ani neučil věci, které mi připisují falešná svědectví. Hlavním cílem mého učení, kázání i psaní bylo to, abych vyvedl lidi z hříchu. A v té pravdě, kterou jsem psal, učil a kázal ze zákona Božího i z výkladů svatých doktorů, dnes radostně chci zemřít."
Když to katové uslyšeli, zapálili hranici. Mistr vysokým hlasem zazpíval: "Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi!" A potom: "Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou!" A když chtěl potřetí zapět "Jenž jsi se narodil z Marie Panny", zvedl se vítr a plameny mu začaly šlehat přímo do tváře.
Husův hlas umlkl, modlil se už jen potichu. Bylo vidět, jak beze slov pohybuje rty a hýbe hlavou, jako by rychle odříkával dva nebo tři otčenáše. Pak vydechl naposledy.
Srdce na rožni, popel ve vodách Rýna
Když otepi slámy, kterými byl Jan Hus obložen, shořely a opadaly, jeho tělo stále stálo u prkna vztyčeného uprostřed plamenů. Viselo na řetěze, který měl uvázaný kolem krku. Katové prkno s tělem vyvrátili ze země, aby spadlo do ohně, do kterého pak začali hojně přikládat. Obcházeli při tom kolem a kyji mlátili do Husových kostí, aby dříve shořely. Když našli hlavu, rozdrtili ji. A když našli mezi vnitřnostmi srdce, nabodli ho na zašpičatělé dřevo podobné rožni, opékali ho v plamenech a jiným dřevem do něj tloukli.
Jeho roucho se všemi dalšími osobními věcmi, které měl u sebe kat, na příkaz vévody Ludvíka III. také vhodili do ohně. "Čechové by je považovali za svátost a uctívali by je," řekl a slíbil katovi, že mu za to zaplatí. Pak všechen popel i s do hloubky vyrytou zemí, která byla pod hranicí, naložili na vozy a vysypali do nedalekého do Rýna, aby Mistr Jan Hus upadl do věčného zapomnění.
(Text vychází z překladu spisu Petra z Mladoňovic nazvaného Zpráva o odsouzení Mistra Jana Husa v Kostnici. Použitý překlad původního středověkého díla z latiny do češtiny vyšel v roce 1917 a zpracoval ho V. Flajšhans).DOPLNĚNÍ KF.
DOPLNĚNÍ KF
Jak už je podrobněji jinde na těchto stránkách, mučednická smrt za určité ideály uvolní do světového éteru, tedy pro další možnost působení síly, jejichž nositelem a hlasatelem byl onen obětovatel. V Husově případě - zjednodušeně řečeno - každý může jít k Bohu sám ze sebe, za sebe, přímo, bez zprostředkování autoritou instituce, v tomto případě tehdejší zkažené církve. Přispěl tak i k plnění neviditelného úkolu lidstva oné doby - k rozvinuté duši cítivé a zrající duši rozumové byl dán základ k rozvoji duše vědomé - k plné odpovědnosti za veškeré své nejen cítění, myšlení, ale i konání, což je i náš úkol.
Popel z Husova těla, tedy i z jeho srdce, byl rozprášen do vod Rýna. Zlý úmysl soudců byl Prozřetelností obrácen v dobro. Vody Rýna se vlévají do moře, tedy Husovo srdce, rozpuštěné v moři, se časem dostalo do celého světa - symbolicky k přispění pro zbožnost, svobodu vyznání a další Husovy ideje. Z požadavku možnosti víry pro všechny, rozšířeného takto, byť "jen" symbolicky do celého světa, vede už přímá ideová linie k učení Komenského, posledního biskupa Jednoty bratrské, učitele národů, s jeho Pansofií...
.oOo.
Naše národní lži o sobě:
Z článku: Dodnes opomíjená, provokující až zatlačovná realita:
Nebýt Habsburků, nebylo by českého jazyka, Čechů ani Národního divadla.
A lži o Husovi - i do něho se tak jako do všech našch velikánů strefuje ve všech dobách přízemní, vše profanující lůza. Buď zveličuje jejich drobné lidské nedostatky, nebo si je přímo vymýšlí. Nezůstává ušetřen nikdo - od Husa přes Smetanu, Masaryka a další po Havla resp. disidenty. Malí a bez ideálů nedokážou pochopit a uznat nic, co je převyšuje, všem velkým podstrkují nízké pohnutky.
2024 ©