/Možná budu právě někoho provokovat. Je to mé hobby./ "Místo květin si zesnulý přál dary na obranu Ukrajiny a na činnost Suverénního řádu Maltézských rytířů. S velkou radostí toto přání splním," řekla senátorka Miroslava Němcová o Karlu Schwarzenbergovi. - Od jednoho denně se modlícího žáka duchovna, kterého si jinak vážím, jsem slyšel: Prý - Na Ukrajinu nepoukáže přes Člověka v tísni (ani Charitu či jiné prostředníky) ani korunu (ač by mohl), protože „stejně se to tam všecko rozkrade“. Jak jednoduché alibi k netečnosti. "Logika" - asi jako kdyby rodiče přestali dávat dítěti do školy svačinu s argumentem - stejně ti to někdo sní. O články o konkrétní spolehlivé kontrole použití se raději nezajímá.
https://www.clovekvtisni.cz/co-delame/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/ukrajina>
Stačí si přečíst…
Nejprve z internetu
Dětský domov na Ukrajině: Šok, smutek a chudoba
Do dětského domova v ukrajinském Mukačevu vezlo 26 dětí z českých dětských domovů dárky, školní pomůcky, hračky…
Hlavně jely s programem pro tamní klienty. Chtěly je bavit, kamarádit se s nimi, poznat jejich život. První ale přišel šok!
Vítala je šedá budova, kde dvě tety hlídají pětaosmdesát úplně i částečně opuštěných dětí. Našince čekaly pokoje po dvanácti postelích s jednou skříní a chudé poměry.
„Tam neřeší, jestli jim tety koupí MP3, ale jestli budou mít ten den co jíst,“ říká Gracián Svačina. Vysokoškolák, který akce na podporu mukačevského domova spoluorganizoval. Proč? Sám v dětském domově s dvěma mladšími bratry od deseti let vyrůstal.
„Ačkoli už studuju a stavím se na vlastní nohy, vím, jaké to je růst bez rodiny a co opuštěný kluk nebo holka potřebuje, co mu chybí!
V mukačevském dětském domově se jedí vesměs různé kaše.
„Navíc jsem chtěl poznat, jak žijí děti s podobným osudem na východě,“ popisuje jednadvacetiletý mladík, který se do zmíněného „sirotčince“ na Ukrajině prvně dostal coby dobrovolník s humanitární organizací Adra a své pocity z cesty popsal v Zámečku (časopis dětských domovů, jehož je šéfredaktorem).
Od té chvíle toužil pomoci víc. S osazenstvem dětských domovů v ČR, Nadací Terezy Maxové, Janem Krausem a Terezou Kostkovou uspořádal letos koncert Úsměv ukrajinským dětem a výtěžek z něj směruje do zmíněného domova.
Navíc se mu podařilo do Mukačeva zajistit přátelskou výpravu. Pomohlo ministerstvo školství a společnost New World Resources.
Expedice s trochou smutku
„Reportáži o dětském domově v Mukačevu, kterou psal Gracián, jsem nevěřil. Přišlo mi to nereálné,“ přiznává František Miker na zahradě vily, kde sílí Dětský domov v Mikulově. Sedmnáctiletý kluk, klient domova, se na Graciánovu expediční cestu do Mukačeva přihlásil hned. Odehrála se letos v červnu.
„Chtěl jsem to vidět na vlastní oči a taky pomoci. Na cestu jsem se připravoval půl roku,“ naznačuje s tím, že z Mukačeva má v paměti hlavně samý asfalt kolem domu stojícího na okraji města.
„Jak jsme vystoupili z autobusu, přihrnuly se děti a vítaly nás. Byly vstřícné, celkem jsme si rozuměli, ale pak… Přišla první večeře! Dostali jsme na svačinovém talířku těstoviny s ‚kotletou‘.
Šlo o průhledné kolečko salámu a na všem byl kopr… První dva dny jsem žil ze svých zásob,“ říká vážně středoškolák, který byl členem výpravy, již tvořilo 26 dobrovolníků - dětí z českých domovů.
„Dodnes si píšu s jedním klukem. Ukázali jsme jim totiž, co je facebook, jak funguje. To dřív moc neuměli… Fakt si od návratu vážím toho, kde žiju.“
Mukačevo je domov
Klučičí osazenstvo ukrajinského domova je prý talentované na sport – fotbal a basket jsou ovšem jedny z mála aktivit, které mají. O velkém trénování ale není řeč.
„Bylo mi jich líto. I proto, že jsou stále v areálu domova, zatímco my jezdíme na výlety, podnikáme s tetami akce… Náš domov víc supluje rodinu. To oni neznají,“ popisuje zážitky František Miker.
„Občas tam jdou děti s tetami aspoň k řece, kde se koupou. Pozor, do té řeky bychom my nevlezli. Dost hrůza!“
Česká skupina starších dětí pro tamní menší děti i své vrstevníky připravila soutěže, hry… „Byli nadšeni z hraček, které jsme dovezli, ale hlavně z toho, že se jim někdo věnuje. Na to asi vychovatelé nemají běžně čas,“ krčí rameny mladík, který na místě „kolegy“ šokoval sdělením, že v našich domovech děti dostanou kapesné, mají značkové oblečení atd.
„Překvapilo mě, že hodně dětí vůbec neznalo otce a že dost větších si přivydělává… Za čtrnáct hodin na poli mají asi tak sto korun,“ povytáhne obočí s tím, že jeho zahraniční vrstevníci chtějí vesměs udělat rychle učňák, mít auto, rodinu a žít, aniž jim bude někdo říkat, co mají dělat. Po vzdělání ani tak netouží.Ostrava je uvítá
Ne všichni členové výpravy byli z výletu, který jim ukázal co je hmotná nouze, nadšeni. Někteří se od počátku těšili zpět a litovali, že se na východ vydali...
https://www.clovekvtisni.cz/co-delame/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/ukrajina>
Jack London napsal hezké porovnání, přibližně: Dá-li milionář ze svého bohatství stovku dolarů chudému, je to dobrý čin. Rozdělí-li se ale žebrák o poslední kůrku chleba s hladovým psem, je to cennější. Jak úlevné je třeba pro chudou ukrajinskou maminku, když dostane i minimum na svačinu, hračku nebo bundu pro své dítě. - Ale taky: Jistě není měřítkem altruismu zrovna pomoc Ukrajině. I kolem nás je leckdo potřebný, chceme-li se dívat.
</str
2024 ©