Hovory z Lán, útoky z Lán, splašky z Lán, mlčení z Lán.
Geolog, klimatolog a spisovatel Václav Cílek řekl před časem v jednom rozhovoru (nepatrně jazykově zestručněno):
Ekologové už jsou dva roky jemně v útlumu a moc se o tom nemluví. Pro mě to má ten dopad, že si vždycky uvědomuju, že je tady společenská poptávka po špatný zprávě, po nějaký jako hrozivosti. Teďka daří se nám dobře, dařilo se nám dobře, ekonomika stoupala, svět vypadal optimisticky, tak jakej strašák, kterej ale má reálnej základ prostě, co potřebujeme, takže vytáhneme globální oteplování. Jenže mezitím do toho přišla finanční krize a my potřebujem jenom určitou dávku toho stresu. A jakmile prostě propojíte globální oteplování, do toho finanční krizi a do toho ještě, co se někde děje v Arábii nebo v Japonsku, tak je najednou toho vlastně moc a vy některý části toho systému pak vytěsníte. A to globální oteplování, o tom se mluvilo už hrozně dlouhou dobu, tak jako už je na čase se bát, já nevím, asi ne jaderné války se Sovětským svazem, jako jsme se báli. Doopravdy já to vnímám jako zhruba konstantní míru strachu, která se přelévá od tématu k tématu. - Tolik Václav Cílek. Všimněme si, že někdy máme strachy právě z toho, co nemůžeme ovlivnit, a velice často jsme zmanipulováni do strachů, které šíří teorie spiknutí a různé děsivé alarmující zprávy. Svou hodnotovou prázdnotu, jakousi dutost, vyplňujeme buď strachem, nebo peprnostmi a senzacemi. Snaží se o to ze všech sil i současný prezident. Ale máme zde jedno velké pozitivum, které si ani neuvědomujeme: Před časem proběhla nenápadná zpráva, že svoboda médií, tedy neovlivňování politickými kruhy, je u nás mezinárodní komisí EU hodnocena na jedné z nejvyšších příček Evropy, a že zdaleka toto není samozřejmé ani třeba ve Španělsku, Řecku, natož pak v postkomunistických zemích. Dokládá to i určitý prvek serióznosti v Českém rozhlase. Projevil se v poslední době například rázným opatřením vůči hlavě státu, jak o tom napsal například Jiří Pehe ve svém komentáři na internetu. Lány byly za doby Masaryka synonymem serióznosti, slušnosti. Chtěl-li Masaryk o někom vyjádřit nejvyšší uznání, řekl: To je slušný člověk. Pořad Hovory z Lán byl za dob prezidentování Václava Havla rovněž spolehlivým kompasem neosobních morálních postojů i výraziva. Už není. Budou někdy Hovory obnoveny a bez sprostot, šklebů, zesměšňování a ironizování jiných názorů, bez umaštěné verbální svaloviny? Záleží na příštích volbách, tedy na nás všech.
Neveřejnoprávní prezident - komentář napsal Jiří Pehe
Je dobře, že Hovory z Lán, vysílané veřejnoprávním rozhlasem, končí. A je též dobře, že prezident Miloš Zeman bude od ledna rozmlouvat s moderátorem živě na soukromé stanici Frekvence 1 v pořadu nazvaném Prezidentský Pressklub.
To, že končí veřejnoprávní Hovory z Lán, je dobré proto, že média veřejné služby reprezentují v symbolické rovině veřejnost, tedy nás všechny. Když už poskytnou platformu hlavě státu, která by též měla reprezentovat nás všechny, neslučuje se s jejich rolí, když si z médií, za která platíme všichni koncesionářské poplatky, prezident udělá soukromé jeviště pro vulgarity a agresivní útoky na svoje oponenty, aniž ti by měli šanci se na stejném jevišti bránit.
Na druhou stranu ten, kdo má zájem, by měl mít možnost názory prezidenta ve formě rozhovoru slyšet v přímém přenosu. Je tedy dobře, že mu to soukromá stanice umožní. Navíc přesun „hovorů“ tohoto prezidenta na soukromou stanici symbolicky podtrhuje, že Miloš Zeman si prezidentskou funkci zprivatizoval.
Od nástupu do funkce se chová jako soukromník, který si vykládá prezidentské pravomoci po svém, nerespektuje zahraničněpolitickou linii vlády, rozdává vyznamenání těm, kdo ho podpořili v prezidentské kampani, nechá se dopravovat ze státních cest letadly nejbohatších podnikatelů. O intelektuálech, kteří ho kritizují, mluví jako „lumpenkavárně“, hlasité projevy nesouhlasu tisíců občanů odbude coby řev neandertálců.
I takové pojetí prezidentské funkce je možné, a prezidentovým podpůrcům, jakkoli jejich počty podle průzkumů klesají, evidentně nevadí. Rozhodně se ale neslučuje se sliby být prezidentem všech.
I proto zprivatizované prezidentství, pepřené bulvárními projevy, patří spíše do médií, v nichž je bulvár doma a v nichž je publikem nikoli široká veřejnost platící koncesionářské poplatky, ale ti, kteří jsou ochotni nechat se výměnou za poslouchání toho, co je zajímá, bombardovat reklamami. Tak se totiž za soukromé vysílání platí.
Prezidentský Pressklub prý nabídne na rozdíl od Hovorů z Lán jednu novinku: prezidentovi budou moci klást dotazy i posluchači. Nicméně je zvláštní, že tak budou smět činit jen v podobě psaných dotazů přes webové stránky Frekvence 1. Jeden by si myslel, že když už prezident tolik trval na přímém přenosu, bude mít dost kuráže vyslechnout si živě i názory a otázky těch, které má jako hlava státu reprezentovat.
Hodnocení:
nejlepší 1 2 3 4 5 odpad
Komentování tohoto článku je vypnuto.