* Denně se alespoň na chvíli oprošťujme od vlivů zevního světa, vyprázdňujme své nitro od osobního života a otevíráme se proudům věčného života.
* Snažme se porozumět duševnímu životu svých blízkých a moudře a rozvážně hledat vyváženost mezi láskou, spravedlností, pravdivostí a obhájením svých práv. K tomu prosme o pomoc svého Anděla Strážce, Krista i Pannu Marii.
* Kontrolujme během dne kořen svých představ, pocitů, pohnutek, reakcí či nálad a porovnávejme je s ideály harmonie, čistoty, pravdivosti, zodpovědnosti, pokory, mravnosti, životní statečnosti, odvahy...
* Máme-li s někým opravdový hluboký vztah, snažme se i v jeho nepřítomnosti myslit, cítit, jednat a mluvit zodpovědně, abychom do našeho vztahu nevnášeli nečistotu a disharmonii tím, že své nitro zanášíme ve styku s jinými lidmi něčím, co k nám nepatří. Chceme do našeho vztahu vnášet jen nejčistší síly - i v tom spočívá láska.
* Vcítivost neznamená, že se vždy ztotožňujeme se vzteky, vášněmi či nemorálnostmi někoho, kdo na to vyžaduje naši pozornost. Vždy máme právo odmítnout naslouchání něčemu, co není v souladu s etikou a naším svědomím.
* Pokud to není například naše rodinná karma, nemáme povinnost udržovat kontakty s těmi, kdo od nás sobecky vyžadují neúměrně času, pozornosti či energie, nebo kteří nás vysávají svými nepřiměřenými nároky. I přílišné nároky na náš čas například zbytečnými řečmi či jinou komunikací jsou vysáváním.
* Hledejme (bez unáhlenosti a zjednodušených úsudků) vnitřní souvztažnosti a skryté příčiny, působící v našich osudech i v osudech národů či světa.
* Učme se oceňovat časné podle hodnoty pro věčný, spásný život.
* Hledejme, co můžeme vymítnout ze svého života jako zlozvyk a iluzi, které bezmyšlenkovitě sloužíme a kterou jsme přejali ze zvyklostí a náhledů světa.
* Denně se cvičme v logickém seřazování myšlenek, aby nám neutíkaly ze svého toku do zbytečných asociací.
* Smysl mystického čichu spočívá v tom, že vše konáme obezřetně, pevně a s vědomím oprávněnosti cíle, že vyvíjíme rozlišování dobra a zla, pravdy a iluze, podstatného od nepodstatného, správnému vývoji sloužícího od zavádějícího.
* Cvičení: ve svém myšlení, cítění i jednání se učme rozeznávat pohyb a klid, rytmus zaujetí, aktivity - a vědomého ustoupení od ní, vyprázdnění se od úsilí. Tím vytvoříme znenáhla prostor, aby nám mohli pomáhat Duchové Pohybu a Duchové Formy.
*Sledováním rytmu dne a noci, Slunce a hvězd, rytmu dnů v týdnu, ročních dob i svátků se přibližujeme k dalším aspektům Božího Řádu.
* Základem pochopení smyslu rovnováhy a pohybu, jejich rozdílnosti a rytmu, je vytváření budujících sil vnitřního míru, odevzdanosti do Boží Vůle, odvahy správně jednat z pohnutek pravdivosti, lásky i spravedlnosti.
* Sledujme svůj vývoj a krok za krokem očisťujme svoji duši a znovu a znovu pohlížíme do zrcadla sebepoznání, zpytujme se, co jsme již překonali, co jen částečně nebo co ještě vůbec, co karmicky zatěžuje a brzdí vývoj ryzosti našeho charakteru.
K tomu prosme s důvěrou o pomoc, posilu a posvěcení duchovní bytosti.
* Kéž dosáhneme plné sebevlády myšlenek i citů a nabudeme dokonalé trpělivosti za všech okolností svého života. Proto se alespoň před spaním oddělujeme ode všech cizích vlivů, které se vyskytují v našem okolí a zasáhly do nás. Rozpoznávejme denně smyslové dojmy, které působí ze zmatků, kalů a iluzí zevního života.
* Nevěnujme pozornost tomu, co vzbuzuje nízké vášně, co souvisí s nízkým pojetím sexuality ať už v četbě, hudbě, pseudoumění či sdělovacích prostředcích.
* Omezujme unášení se city, vyvolanými čímkoli, co jsme moudře do hloubi nepřezkoumali a nepoznali kvalitu, ať už v četbě, v umění nebo v člověku z naší blízkosti.
* Nepodléhejme sugescím nesprávného světového názoru, ideologické manipulace, pocitu marnosti, podvedení či ukřivděnosti, ani vlivu nejasných, chaotických, nelogických, manipulujících myšlenek, citů, slov i činů. Zároveň nepropadejme sebepovýšenosti, autosugesci o vlastní dokonalosti či nesprávné ctižádosti, ani té duchovní.
* Při něčí nesprávné kritice se můžeme opírat o čisté svědomí a nestavět se ukřivděně do role mučedníků. Podstatné je ale rozeznat, je-li kritika skutečně nerpsávná.
* Cítíme vůči sobě něčí křivdu a zátěž? První pomocí je hledat u sebe, pro koho jsme sami byli nebo dosud jsme zátěží svými nepravostmi.
* Prosme Krista a Božskou Matku - naplňte nás svými nejsvětějšími silami, abychom překonali všechna protivenství a svízele své životní cesty a prošli všechny zkoušky se zdarem a načerpali z nich nové duchovní síly a poznání k úlevě své i našeho okolí.
* Bože, dej nám trpělivost, abych mohli svůj karmický úděl cele splatit a vyplnit a tím nabýt niterné svobody a pravdivosti. Prosíme, nauč nás přijímat Tvou pomoc, posilu a posvěcení.
* Nechť Kristus a božská Matka v nás miluje, Duch svatý osvěcuje naše myšlenky a řídí naše slova a Bůh Otec zjevuje svou Vůli našimi činy. To by se mělo stávat postupně cílem našeho vývoje.
* Zajímavé je, že právě v nynější kritické době /psáno 1991/ byl nalezen originál Pittsburské dohody, dosud zapomenuté v americké kongresové knihovně. A i to není náhodné, že náš pan president jede do Ameriky právě v této době a že tento originál přiveze do Bratislavy. Asi s tímto dokumentem přiveze VH síly, které stály při zrodu naší republiky a i to je důležité, že tato listina byla v rukách TGM a nyní přejde do rukou jeho důstojného nástupce.
* V Goetheanu jsem našla pravdivou větu, že kolektivizace vede ke zničení já. A komunismus že je ahrimanizací našeho já. To jsme, konečně, mohli pozorovat.
* Už si říkám, spolu s Winstonem Churchillem, jeho větu: „V mém věku si nemohu dovolit cítit se špatně.“ Anglie a Amerika byly a jsou pro mne, i přes některé negace, vždy nositelem nadějí.
Taky si říkám s Rosayovou – Moudří lidé si umějí rozdělit loučení s mládím na několik desetiletí. A s Karolínou Světlou – Stárnutí nezpůsobuje věk, ale opuštění ideálů.
A hlavně s Boženu Němcovou: Ach, co vše se často nazývá láskou! Jsou to mýdlové bubliny, pestré dětské hračky, jež se nejlehčím závanem rozpadají v nic! - Komu však jednou cit pravé lásky v srdce vroste, ten jej podrží až do smrti. Jako jasná jantarová kapka, která ani vyschnout ani vyprahnout nemůže, skvěje se taková láska v prsou!
* Mám vzpomínku, že když jsem byl koncem 70. let s Martou na dovolené na Šumavě, našel jsem v jednom koutě Prachatic nenápadnou nástěnku - a na rozdíl od tehdejších komunistických rudých nástěnek tam byl obrázek a článek o Janu Nepomuku Neumannovi. Byl jsem z toho dojatý, jednak že prachatický rodák a skvělé přijetí Amerikou atd., a taky že si vůbec někdo troufnul to dát v době nejtužší totality na nástěnku. Stáli jsme u toho pohnutě hodně dlouho. I proto jsme s Martou měli Ameriku rádi (považuji ji niterně za svou druhou vlast), že měla nejen pochopení, ale i potřebu inspirace z našich zdrojů - od hraběte Zinzendorfa (přinesl tam Komenského podobu rosikruciánství resp. zednářství, se kterou se seznámili i američtí presidenti Washington a Jefferson a která stála u zrodu americké ústavy), přes vřele přijaté České bratry či později nadšeně přijatého Antonína Dvořáka (vřeleji než zprvu u nás) i oceňovaného Masaryka a přijetí našich vystěhovalců v době hospodářské krize až po přijetí Václava Havla americkým kongresem, který stál o jeho projev a poté dojatě povstal. I tam se projevila americká svobodomyslnost, nezávidění, velkorysost. Jak těžké je to pro některé úzkoprsé duše přiznat a raději se schoulí ke známému zlu a lžím Ruska než k neznámé svobodě Západu. A taky nelze zapomínat, že bez amerického přispění bychom nevyšli z obou světových válek jako svobodná samostatná země a dnes bychom po 2. světové válce patrně mluvili rusky, pokud bychom vůbec existovali, protože bez zastrašovací politiky NATO by ruské impérium sahalo přes celou Evropu až k Atlantiku (jak ostatně připomněl i Václav Havel při našem vstupu do NATO).
2024 ©