Z Centrum.cz: Karel Havlíček Borovský: „Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil se jako Čech.“ - Řekl po návratu po 18 měsících z Ruska, kam odjel jako nadšený rusofil. - „Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu. A světu přinášejí jen výše zmíněné. Bez výjimek.“ Vrátil se s přesvědčením, že slovanská vzájemnost /míněna tehdy pod křídly Ruska/ je zcela nereálná. Kolik dalších, až do našich dnů, by potřebovalo podobnou lekci? A další jeho dosud aktuální výrok: „Rusové rádi nazývají všechno ruské slovanským, aby pak mohli tvrdit, že všechno slovanské je ruské.“
Titulek je citát z Centrum.cz. Na Seznam.cz si jeho jméno někdy pletou, takže jsem našel: Karel h. borovský… Pouze by bylo dobré opravit na Seznamu.cz tu vžitou českou stupiditu, kdy u Karla Havlíčka z Borové zkracují příjmení Havlíček na H. - Podobně na Videu „Nostalgie“, nebo v článku „Pan nepřekonaný. I po 200 letech zůstává K. H. Borovský nejlepším českým novinářem.“ Je to jako zkracovat na Petr V. z Rožmberka, nebo Kryštof H. z Polžic. Příjmení se prostě nezkracuje. Ani já, ač nejsem slavný, nejsem Karel F. z Písku.
Podobná stupidita se vyskytuje často i v našem tisku u Leonarda da Vinci, kde je skloňováno místo narození - Vinci. Leonardo se narodil poblíž města Vinci (v horské vesnici Anchiano u města Vinci), tedy nelze skloňovat a říkat Vinciho, Vincimu atd. Viz například trapný nadpis jakéhosi článku Kabelka přímo od Vinciho. Je to jako kdybychom říkali – s Petrem Vokem z Rožmberkem, nebo s Kryštofem Harantem z Polžicem a Bezdružicem. Nebo u šlechtice Václava z Dubé říkat Václava z Dubého, Václavu z Dubému…
Když píšu o jazyku, připomíná se mi často líbezná scéna z My Fair Lady, jak profesor Higgins učí Lízu způsobně mluvit všelijakými jazykolamy, třeba Déšť dští zvláště tam kde je pláň.
Po kdysi přejímaných rusismech (kulak, sovět, stachanovec) či jejich zkratkách (chozrasčot, politruk, politbyro, kolchoz, komsomol apod.) je mateřština dnes často zaplevelována angličtinou, snad aby to někomu znělo světověji. Pro něco nemáme zatím své slovo, jindy je angličtina zbytečná. Tedy nic nezačíná, vše jen startuje, nic není krásné, pěkné, skvělé, nádherné, skvostné, pozoruhodné, špičkové, vše je už jen super. Tedy: Wow, to je start-up: output o faceliftu vašeho offroadu je super, budete v něm coby landlord při outdooru cool a in, hodíte to coby influecer na facebook, dáte na brownfieldu při coffee breaku i hot-dog, zapijete drinkem nebo smoothie ve fast foodu, to vše s vaším computerem on-line, třeba na nějaké wellness akci. (Jinak mám ovšem „anglinu“ rád.)
Jiná kapitola bylo přejímání germanismů po celá staletí – byli jsme zeměpisně i kulturně vklíněni do germánství, a vzdělávali se, zráli i trpěli často v jeho vlivu. I tak vyvstala již v době národního obrození (někdy používán výraz vzkříšení) potřeba zbavit se zbytečných germanismů. Používáme je často, někdy nám to ani nepřijde – vytvořil jsem z nich tuto větu: No hergot, ten ajznboňák-mašinfýra Honza si to mirnix dirnix špacíroval svou štrekou od své feš frojlajn přes krchov, nohu ve fusekli v gipsu, flašky od šnápsu v tašce i v ruksaku po fotrovi, aby si dal v ajnclíku svého hausbótu pod dekou šlofíka.
Nepřijde nám ani ledacos jiného. Rozlišení, kdy je oddělené pro to, a kdy proto, je rovněž často nad IQ tvůrců Seznamu. A logika a slušnost? Kolik trapností, stupidních požitků a nízkých rozkoší je označováno posvátným slovem božský. Okoralý jazyk vede k okorávání duší i národního vědomí. Někdy i okorávání pojmů.
.oOo.
Zeptá se vás někdo „duchovní“, jak vidíte to či ono, a když krom kladů konstatujete i zápory (mnohé ve světě není jen dobré a krásné), poučí vás „duchovně“, že přece není správné kritizovat a že přece každý jsme nějaký a máme i své slabosti a chyby atd.
U choroby se nepoučujeme z její skryté příčiny a poselství, ale nadutě ji srážíme na kolena, porážíme ji, zatočíme s ní… Na vysoké hory se nevylézá, nešplhá, nezlézají se, ale pokořují se. Nepřízeň osudu označíme za výzvu, v domnění, že egem lze zdolat vše. - Někoho pak ale snáz nemoc srazí na kolena, nebo velehora nechá zafoukat vítr a víc mrznout a nadutý horolezec je sám pokořen.
.oOo.
Magie je odjakživa tajemné využívání neviditelných okultních sil – k dobru i ke zlu. Výrobci ale mají kdeco magické, třeba i škrabku na okno u auta označili za magickou. Tedy to sklo nějak očaruje, aby samo rozmrzlo? Tak nevím, mám si ji koupit?
.oOo.
Některým na internetu chybí postřeh k rozdílu slov neočkovaný a naočkovaný, pletou si při udávání počtů i tyto pojmy. Je to význam přesně opačný. Pletou si i pojmy – nějaký dobrý způsob dosažení něčeho označují jako trik (patrně sami poctivěji řešit věci neumějí). Radí i trik na spokojené manželství nebo výchovu dětí. Je to degradace oné věci, protože trik je, podle slovníku, • finta • iluze • kouzlo • fígl • lákadlo • manévr • fór • lest • úskok.
.oOo.
O Vítu Rakušanovi jsem se dočetl, jak využívá „nabitou popularitu“. Nenapsali, má-li k tomu zbrojní pas. Že by následoval toho amerického herce, kterému dali nabitou bambitku?
.oOo.
Ani pokud tyto trapnosti jdou na účet jakýchsi najatých jazykově retardovaných nedouků přepisovačů, nelze se na to vymlouvat. Autor vždy ručí za výsledek, má se tedy postarat i o finální podobu.
.oOo.
Kdejaký místní karambol dnes autoři na internetu označují přímo za Apokalypsu. Vybuchnul někde sklad lihovin? Apokalypsa. Shořelo auto na dálnici? Taky Apokalypsa. Malé auto při nakládání na náklaďák sjelo z rampy a pro reportéra je to „katastrofa apokalyptických rozměrů“ - k vidění 2. 11. Vědí vůbec, odkud to slovo pochází a co znamená?
.oOo.
Zbožnost nebo modlářství?: Čteme na internetu: „Všechny naše modlitby směřují k němu.“ Ke komu? K hazardérovi na závodní motorce, který se předváděl, naboural a zranil se. Trochu to připomíná Ovčáčkovy citáty ze Starého zákona.
.oOo.
Znám lidi, kteří na stupidně vlezlé až drzé slogany na výrobcích, jako například „Jen tvůj ovocný jogurt“ reagují tak, že je prostě nekupují (patřím mezi ně). Je to i věcí logické a psychické hygieny. Podobně, když vidím v nevyžádané poště „Milujeme slevy“ , „Moje mincovna“ aj. Hovoří-li někdo za mne, připomíná mi to drzou arogantní totalitu dob komunistických, kdy strana hovořila „za lid“. Od takových už nikdy nic nechci.
.oOo.
Umělci? Účelem umění bylo odjakživa povznášet člověka, přibližovat ho vyšším kvalitám a Bohu. Dnes se za umělce považují i tetéři či dolovači zrůdností z katakomb svých podvědomí, kteří zanášejí duše konzumentů chaosem a vulgaritou.
.oOo.
A slušnost? Občas na vteřinu kouknu na reakce zejména proruských diskutujících pisatelů. Krom vlastizrádného myšlení je lze poznat i podle pokleslého slovníku, pravopisu i logiky. Argumenty jsou nahrazovány urážkami, nenávistí, sprostotou a ukvapenými závěry ještě hluboko pod úrovní hospodských „expertů“.
.oOo.
A ještě k Havlíčkovi: Podle jeho návrhu se například pražský Koňský trh přejmenoval na na Václavské náměstí, Dobytčí trh na Karlovo náměstí. A propos: Hezká analogie byla Hutkova píseň z roku 1977, v souvislosti s Chartou 77 - Havlíčku Havle. Byla tehdy vysílaná jen z cizích rádií. - Oběma statečným mužům vlastencům okopávala spodina kotníky.
Mají tě v ohrádce, za mříž tě vsadili
andělé z Brixenu, co vzývaj' násilí,
pohádka pro děti, loutkové divadlo,
tahají za nitky, nevyjdou na světlo.
A podle litery paragraf - šavle
teď dumej o právu, Havlíčku, Havle,
a podle litery paragraf - šavle
teď dumej o právu, Havlíčku, Havle!
Trochus' je popletl, řídil ses zákonem,
co platí nad lidmi a také nad pánem,
pán se však urazil - jaképak zákony,
on přece nejlíp ví, kdo má být poslušný.
A podle litery paragraf – šavle...
teď dumej o právu, Havlíčku, Havle!
Co tě to napadlo, foukat jim do kaše,
nejezdils' na koni, cválal jsi na bleše,
pan Bach má básníky ve velké vážnosti,
jak rád je v erárních komůrkách pohostí.
A podle litery paragraf - šavle …
Vždyť je to nerozum, zkusit se s mocným přít,
mohl ses dobře mít, šlo by to zařídit,
a při tvých schopnostech pán by tě zaměstnal,
stačilo pochopit, stranou bys nezůstal.
A podle litery paragraf – šavle...
Potichu, bez hluku přišli tě navštívit,
korektně, zdvořile, nemoh' jsi odepřít:
Hostinské pokoje, mistře, už čekají,
oblek si neberte, lepší tam dávají!
A podle litery paragraf - šavle ...
V Brixenu na rynku holky si šeptají:
Zavřeli Havlíčka, lidi ho nedají,
vždyť uměl hezky říct, nač my jen mysleli,
že pěknej mužskej byl, proto ho zavřeli!
A podle litery paragraf – šavle...
2024 ©