Rusko sice vyhrožuje světu jadernou bombou, ale samo se takovou bombou zničilo – ne hmotně, ale kulturně, duchovně. Žije ve zpustošení, devastaci, rozvrácení všeho lidského, humánního, jako by ho zasáhla civilizační jaderná bomba. Není národem, který by byl něčím sjednocován, ale hordou, tlupou. Pak touží totéž přenést do světa. V historii ovšem nepoznalo a nevytvořilo nikdy nic skutečně civilizovaného. Vezměme nyní jednu jedinou „drobnost“ - jejich oslovování. Příznačné: Nejen vliv chybějícího H na ruskou mentalitu, jak jsme psali nedávno, ale chybí jim ještě něco dalšího: ono jednoduché, důstojné, rovnoprávné oslovení Pane/Paní.
Putin obnovil ono komunistické továrišč – soudruh. To bylo ovšem jen pro ty oddané poddané diktátorskému režimu – v SSSR i u nás. Označení továrišč ovšem znamenalo v dávných národech mj. i dobytek. Další kouzlo nechtěného. Pokud vím, měli před komunismem oslovení sudar (viz dílo Gogola) – tedy ponížené (ale sotva upřímné) oslovení vysokého pána. Podobně jako kdysi blahorodí či vysokoblahorodí. Nebo později použití dvou jmen například Anna Ivanovna, jak jsme měli v čítankách. Nebo nyní Vladimir Vladimirovič...
A ono Pane/Paní jim stále chybí. Všechny světové jazyky mají tradičně ono pane, jen ruština ne. Začít hovor tímto uctivým oslovením, ať už známého či cizího člověka, nastavuje lepší možnost východisek v komunikaci. Rusové se sice někdy vzájemně oslovují Rebjáta, to ale jen v množném čísle, tedy při nějakém skupinovém setkání.
Co tu v hlubší rovině schází? Ono svobodné demokratické Já Pán, Ty Pán, jak to obecně vyjádřil Masaryk. V ruské mysli tento vztah není. Mají buď vrchnost, nebo poddanství a lokajství. Souhrnně: Rus buď despoticky vládne a poučuje, nebo poslouchá a podlejzá. Buď zotročuje, nebo je otrokem. Na rovině osobní i národní. Přičemž – takovýto otrok netouží po svobodě, ale aby se mohl stát otrokářem. Pohybují se pouze v této rovině, od jedné krajince ke druhé.
Pýcha, lež a krádež jako hlavní metody mezinárodní sebeprezentace prostupovaly a prostupují nejen podávanou historií, ale i veškerou jejich ekonomikou a průmyslem – od hodinek, okopírovaných od švýcarských, přes textilie či bižuterii po auta: taková slavná Volha byla trochu pozměněným americkým Chevroletem, Moskvič byl Opel Olympia, „lidové vozítko“ Záporožec byl západoněmecký Princz-NSU, pouze s tím rozdílem, že Záporožec skoro nejezdil. Byl pak jen k fotografování, vystavování a chlubení. Má to ovšem tradici až dodnes: viz nedávný trapas, kdy Putin před zraky novinářů z celého světa nenastartoval jejich předváděné poslední „dokonalé“ auto. Točil klíčky, točil, točil, a nic.
Rus nezná nic důstojného, nectí svobodu druhého. Nezná ani důstojné sousedství a vzájemné obohacování národů – buď se Rusům musí podrobit a pokořit, nebo být zničeny. Jejich nedostatečné podmínky a chybějící kulturně-duchovní podněty k osobnímu růstu pak ruský dav nahrazuje velmocenským nacionalismem – hlavním krmivem pro duše s úzkým obzorem.
Poukazování na slůvko poděkování jako Spasíbo (spas bůh) s odvozováním, že to svědčí o jakési zbožnosti, by bylo dětinské. Mnoho slov z dob, kdy se jazyky před staletími vyvíjely, svědčí tak či onak o mentalitě tehdejší, nikoliv nynější. Děkoval-li takto například Lenin svým pohůnkům za vraždy tisíců lidí, sotva si lze myslet, že to slovo vzbuzovalo zbožnost.
Ono chybějící oslovení Pane/Paní svědčí u Rusů o chybějící důstojnosti lidského Já. Jsou v tom patrně jediní. Tato úcta se jinak táhne či alespoň probleskuje postupujícími kulturami lidstva od doby Ježíšovy, doby individualizace lidských Já jakožto jiskry Boží.
Toto tragické historické národní omezení a deformace se táhne celými dějinami Ruska.
Poukazování na slůvko poděkování jako Spasíbo (spas bůh), nebo několik podobných, s odvozováním, že to svědčí o jakési zbožnosti, by bylo dětinské. Mnoho slov z dob, kdy se jazyky před staletími vyvíjely, svědčí tak či onak o mentalitě tehdejší, nikoliv nynější. Děkoval-li takto například Lenin svým pohůnkům za vraždy tisíců lidí, sotva si lze myslet, že to slovo vzbuzovalo zbožnost.
K pletení si číslic 3, 5 a 6 některými našimi antroposofy, posouvajícími Steinerem předpovězené cíle šesté kulturní epochy z 5. a 6. tisíciletí do dneška a falešně připisujícími nynějšímu dekadentnímu Rusku vůdcovskou kulturní úlohu, se brzy vrátíme. Je to vědomá účelová deformace Steinerova odkazu.
Ruská propaganda a její trapné až komické figurky, včetně nenávistné hlasatelky jejich státní televize nebo jejího trapně komického kolegy, už nabyla obrazu, že se na ně lze dívat jen jako na figurky z nějaké dětské legrační hry nebo komiksu, jako na zábavné karikatury, žijící ve své izolované bublině důležitosti a zloby vůči celému svobodnému světu. To Rusové nikdy nepochopí, protože jim chybí jeden z nejdůležitějších rysů svobodného a láskyplného lidství – odstup od sebe a smysl pro humor.
.oOo.
Pamatuju i na naši dětskou „lidovou tvořivost“, třeba Se Sovětským svazem padla bída na zem, nebo i banální – Soudruzi a soudružky, dostanete do d...ky. Nebo po honosně oslavovaném vyslání fenky Laiky do kosmu, kde musela brzy zahynout, jsme zpívali ve stylu rokenrolu: Sovětští mužici vystřelili družici. A Lajku do ní nacpali, nažrat jí tam nedali, a shořet ji tam nechali.
.oOo.
A malá aktuální souvislost s naší někdejší i současnou duchovědnou realitou: I po převratu jako by se u některých antroposofů jejich někdejší nebo i pokračující členství v KSČ nebo alespoň sympatie ke komunistické devastaci hodnot staly pro někoho součástí kvalifikace pro vyšší i nižší úlohu uvnitř Anthroposofické společnosti. Bylo to tak u některých po dlouhou dobu. Dnes se v ní někteří pokouší prosazovat sympatie proputinovskému masovému zločinectví a genocidiu, nebo alespoň zaměňovat obranný boj napadeného s útočníkem. A jednoznačné slovo k situaci někdy rozmělňují a zamlžují v nekonečných diskuzích, patrně to vypadá zodpovědně a světodějně. Že by tedy ruské ničím nezapříčiněné řádění ve vedlejší zemi – bombardování nemocnic a celých obytných čtvrtí a nyní i měst, masové znásilňování, mučení, uřezávání hlav, vyřezávání orgánů či unášení tisíců dětí od jejich rodičů k „převýchově“ považovali tito antroposofové za projev slovanské filadelfské lásky?
2024 ©