Krutý cynismus některých duchovnistů; Duchovní image – navrch huj a vespod fuj, ba hnůj; „Mírová logika“ některých nalomených antroposofů a „duchovních“ lidí. Putin a naši patolízalové.

POCTIL BY PUTIN NAŠE PATOLÍZALY JEDINÝM POHLEDEM? SOTVA; DVOJÍ KRVELAČNÉ ŠELMY: Z AFRIKY A Z KREMLU.

Začnu odjinud. Píší někteří ukázněně a farizejsky ve smyslu, že by se neměly Ukrajincům posílat zbraně, aby se nepodporovalo zabíjení. Jenže zbraně útočníků a zbraně napadených, chránících svou zemi – není v tom pro ně rozdíl? No, asi ne. Takovou falešnou slovní ekvilibristikou si sami o sobě vyčarují iluzi obhájců míru. Jenže tím to zabíjení ještě víc podporují. Je to charakterově nalomená, povrchní a falešná argumentace (mentální žaludek se při tom poněkud zvedá), oddaně a služebníčkovsky přejatá z monumentálních lží putinovců. Právě takovou demagogií to zabíjení ještě víc podporují, upírají-li napadené straně oprávnění a možnost se bránit. Právě zbraně dodané Ukrajině a použité na její obranu proti zločinnému agresorovi, zachraňují bezpočet lidských životů nevinně napadené země. (Do jisté míry obětujeme tuto zemi pro své pohodlí kvůli ruské ropě a plynu, ale to je jiné téma.) Kam se tito antroposofové dostali od 2. světové války, kdy mnozí z nich označovali Hitlera za meč archanděla Michaela? Jak vidno, nikam. Jsou to vůbec ještě antroposofové, když podle Steinera jsou k jakémukoliv duchovnímu vývoji nutné nejprve dva kroky na poli morálním? (Jistě takto uvažuje jen jejich část, zejména si čest udržují i v této situaci faráři Obce křesťanů.) Bývají v osobním a světovém dění situace, vyžadující ono – Vaše slova budiž Ano, ano, Ne, ne. Už za doby irácké krize, když Saddám vraždil tisíce Kurdů ze severu Iráku, kdy způsobil ekologickou katastrofu zapálením ropných ložisek a kdy plánoval napadnout a ničit i Evropu, vyčítali někteří „duchovní“ lidé Václavu Havlovi, že vyrábíme zbraně a posíláme je napadené straně.

Podle této „mírové“ logiky nezasahování, šířené i některými tehdejšími i nynějšími (sic!) antroposofy, by volná ruka pro zločince přinesla takový „mír“, že bychom tu už nebyli, kdyby se „mírovým“ pravidlem „nehas co tě nepálí“ kdysi řídili spojenci v čele s USA.

Touto falešnou povrchní „logikou“  takoví antroposofové připomínají nechvalně známé úsloví z úplně jiné oblasti „navrch huj a vespod fuj“. Těžko říci, je-li to mimo záběr jejich svědomí nebo jejich inteligence. Možná obojí. V opulentní nabídce jejich možná dobře řečnicky a teoreticky zpracovaných témat se nynější situace na Ukrajině dostává jejich pozorností a významem řádově někam mezi problémy otevírací doby hospod či správné denní dávky kalorií.

Jiný autor staví v antroposofickém tisku na roveň nynější ruskou invazi s vadami západní demokracie. Opět ono falešné zestejnění opakované krvavé ruské agrese vůči řadě národů po řadu desetiletí s nedokonalostmi naší západní demokracie. Autorovi unikl i základní fakt, že o chybách demokracie se na Západě smí diskutovat a diskutuje a je trvale vylaďována svobodnými volbami a svobodu tisku, shromažďování atd., zatímco v Rusku se za svobodné vyjádření k jeho válce, k jeho poměrům, k bídě lidí či k jeho vedení „odměňuje“ až 15 roky vězení či nucených otrockých prací.

Z mailu kamarádce: Furt se těším, jak dám na web i něco lehčího, poetičtějšího ap., třeba jarního, jenže to zatím nějak nejde. Teď jsem potřeboval napsat tohle. Najednou si víc uvědomuju, že ač můj web čte málo lidí, je tu zejména v této době pro příspěvky nutná větší zodpovědnost či spíš možnost ovlivňovat či inspirovat k pravdě a cti, k rozeznávání falše a pravdy. (Co z toho přijde na facebook a jak často, to tam vybírá kamarád, který mi fcb iniciativně zařídil a obhospodařuje, nevěděl jsem tehdy ani, co to slovo znamená.)

Napadá mne, že Putin přebírá následnictví („čestné předsednictví“) těch „nejslavnějších“ padouchů dějin, jako byli Nero, Caligula, Caesar, Čingischán, Ivan Hrozný, Petr Veliký, Cortés, Attila, Cromwell, Hitler, Lenin, Stalin, Mao, Castro, Kimové, Franco, Pol Pot, Miloševič, Saddám Husajn… Mnozí z nich měli též své oddané ctitele a obdivovatele. Putin ovšem své ctitele, tak jako Lenin, má za užitečné idioty. No, má vlastně pravdu. Aspoň v něčem. I ty naše oddané patolízaly by patrně nepoctil ani svým studeným pohledem. (A propos: Všimněme si: v jeho pohledu je jen led, a případný výjimečný úsměv je jen samolibý, bez srdečnosti, sdílnosti, čisté radostnosti. Jak je protikladný široké srdečnosti a sdílnosti úsměvu Zelenského.)

.oOo.

Krvelačné šelmy z Afriky trpí za mřížemi našich zoo a cirkusů neprávem. Je omezena jejich zvířecí přirozenost. Cení zuby právem. Krvelačné šelmy z Kremlu, užívající si a zneužívající svobody svobodného světa a cenící na něj zuby, budou jednou, i kdyby až v nějakém dalším bytí, třeba očistci, trpět právem. Před vnitřní zrak zločinců přicházejí v očistci (kámaloce) jejich vyčítající zavražděné či umučené oběti tváří v tvář (čas tam probíhá jinak než zde). I Putinovi příznivci, včetně těch našich, popírajících či schvalujících jeho masové zločiny, poznají jednou v krutých niterných bolestech kruté bolesti jeho obětí (to není vyhrožování, ale jen karmická logika). A v duchovních kruzích? Čím větší má někdo poznání, tím větší zodpovědnost nese za své konání i smýšlení, stanoviska, psaní, řeč i činy.

Podle karmické logiky se možná jednou výchovně octnou v situaci těch, kteří jim byli lhostejní: těch, kdo nemají svá přístřeší, léky, vodu, možnost důstojné hygieny, informace o svých blízkých, jídlo pro své děti, existenční naději… Těch, od jejichž situace dnes odvraceli pohodlně tvář a raději naslouchali lži zločinců a okupantů.

.oOo.

Z mailu Martina Dohnala: „Konečně národ, který za morální ideál je schopný položit život, kde morální ideál je mu cennější než naše zahraniční dovolená u moře, zimní luxusní lyžařský pobyt, nové auto apod… Došlo mi, proč se západní Evropa není schopna bránit těm hordám nájezdních ekonomicky migračních barbarů: nemá žádný ideál, žádný morální imperativ.

Sledoval jsem včera rozhovor českého reportéra ČT se starostou Kyjeva, Vitalyjem Kličkem – zaujaly mne kulisy – český reportér ve skvělém saku se skvělou britskou angličtinou a proti němu ve vojenském Kličko se silným ukrajinským přízvukem v angličtině a občas hledáním slov, ale s naprostou neochvějnou přesvědčivostí toho, co říká, na detektor lži by nemusel. Každý, kdo ho viděl, okamžitě věděl s neochvějnou jistotou, že mluví naprostou pravdu a stojí za tím, co říká, každou buňkou svého těla.
Přepisuji část rozhovoru:
Reportér: Takže si myslíte že Rusko by se na Ukrajině nezastavilo?
Klíčko: Nepochybně, pokud prohrajeme válku… ale ne, my nikdy neprohrajeme. Raději bychom zemřeli, než se vzdali (toto řekl s tak neochvějným výrazem ve tváři a s takovým odhodláním, že pokud chtějí Rusové tu zemi dobýt, tak budou krvácet také do okamžiku, než by zabili posledního z Ukrajinců).
Reportér: když se vrátíme na začátek ,přicházely zprávy o 150-200 tisících ruských vojáků shromážděných podél hranice. Věřil jste vždy, že se Kyjev ubrání? Pochyboval jste o tom někdy?
Kličko – na chvíli se podíval stranou na zem a pak řekl: Neměli jsme na vybranou. Nechceme žít v zemi, která nerespektuje lidská práva. Nechceme žít v zemi, kde nefungují principy, kde není svoboda slova. Nechceme žít v autoritářství, v diktatuře, na které stojí Ruská federace...
Možná to neříkal uhlazeně sofistikovaně jako profesionální evropští politici, ale bylo to naprosto opravdové a uvěřitelné, a tento kousek rozhovoru mně umožnil pochopit mnohem víc, jaké je jejich odhodlání, než četba hromady sofistikovaných statí...“

Z mailu Marie Gründlerové: „… Kyjev jsem viděla z okénka letadla. Nebyla volná ranvej a tak jsme nad městem kroužili a dost nízko - krásný pohled. Ten rok jsem viděla i překrásnou černomořskou Gagru v podhůří Gagrského hřbetu, kterou gruzínský princ nechal vybudovat z bílého mramoru, a vyjeli i nahoru na kavkazské kopce. Dnes vím, že tu nádheru z bílého mramoru Gruzíncům Rusáci rozbombardovali a zničili. No – Rusko.“

.oOo.

A to jsem dnes chtěl dát sem něco o Velkonocích, ale toho je už na těchto stránkách v kategorii Mysteria Velikonoc a Vánoc z minulých let (hlavně z r. 2018) dost. Tak snad jen to podstatné: Záře vzkříšeného Ježíše Krista, který o Velikonocích vstupuje do všech 12 zodiakálních světů a potírá jejich odbojné duchy, vzbuzující zlo na zemi, proniká každoročně celým vzkříšeným zodiakem. Bytosti zla jsou přemoženy a kdo z lidí jde od té doby ve šlépějích Ježíše Krista, může Jeho silou překonat všechny stopy zla v sobě. Bytosti svodu jsou bezmocné nad těmi, kteří po svém pokání a ukřižování nižšího já následují zářící stopu vzkříšeného Krista, která o každých Velikonocích zaznívá nad světem. Jedině za pomoci Kristových sil můžeme přeměňovat zlo v dobro a tím rozpouštět karmu. - Jistě že to nedokážeme najednou, ale zároveň, lze mít důvěru v Boží přispění i ve svou snahu. A lze si toto vědomí s důvěrou připomínat i kdykoliv během roku.