MG: Jsem hubatá, když slyším to radobyduchovní žvanění; ME o ubytování Ukrajinek; MD o Ukrajincích v Čáslavi…; A o čem /ne/píše Anthrop. společnost; aktivní Člověk v tísni; Jiří Jabůrek;

1. NEZLOMITELNÍ; PUTIN PRÝ JE PODLE NĚKTERÝCH ANTROPOSOFŮ VELKÝ ZASVĚCENEC; KŘÍŽOVÁ CESTA U SVATÉHO VÍTA; VÁCLAV MALÝ PROSIL O MODLITBY ZA UKRAJINU; ŽIVOUCÍ VÍRA; JEN JSME ČETLI, NEBO TÍM UMÍME I ŽÍT?; SHRNUTÍ JIŘÍHO JABŮRKA.
   

    

   Motto z mailu Marie Gründlerové: Z Ruska jde koncentrované zlo v podobě, která přesahuje všechny naše dosavadní představy. - Dostal jsem mailem poslední číslo časopisu Anthroposofické společnosti, z března, i s uvedením některých přednášek na duben. Probírají tam kdeco: čakry, Buddhu, poněkolikáté probírají rozdíl slov duchovní a duchový, úvahy na téma Velikonoc (to je v pořádku...), je toho tam mnoho cenného (jakási dobrá spirituální čítanka), ale ani zmínka o nynější situaci, brutálně ohrožující velkou část světa. (Ruská agrese začala 24. února.) Akorát jedna z bezpočtu inzerovaných přednášek má prý být na aktuální téma (není konkretizováno). Ani jednou slovo Ukrajina. Za tvůrce časopisu se stydím, jsou zakoukaní jen sami do sebe. Třeba by jim zprávy o vraždění a znásilňování pokazily trávení. Nevyužívají etické a praktické možnosti publikace. Mohli by být prostředníky například v ubytování (přítel farář z Mělníka mi píše, že na faře ubytovávají Ukrajinky), v pomoci dětem, ani psycho-poradenství, ani čísla sbírek, nic. Jsou jen sami pro sebe. Nebo se proberou do reality v nějakém vzdáleném dalším čísle? Stačila by byla třeba poznámka, že číslo je věnováno strádajícím na Ukrajině, nebo výzva k modlitbám, nebo nějaký i převzatý článek, neumějí či nechtějí-li napsat původní, nebo informaci o dění..., přehled co kdo může podle možností jako osoba udělat..., nic. Ostudné.

2. Od Marie Gründlerové jsem dostal mail na totéž téma: „Asi se cítí jako duchovní "elita", která si pěstuje své "duchovno“ přesně podle toho, aby si "neušpinili" karmu přemítáním, proč Rusko prezentuje takovou bestialitu, když mají být jednou vyvoleným národem. Já jsem možná hubatá, ale přijde mi to jako radobyduchovní žvanění.

               Ta zem, nasáklá krví mučedníků, umučených s bestialitou která nemá obdoby, spíš tento kout země vykoupené nepředstavitelnou bolestí a zároveň hrdinstvím a láskou k domovu, ta zem by mohla být spíše vlastí budoucího slovanství.

         Duchovní pýcha je asi velká překážka a zároveň zkouška, jestli jsme pro vyšší duchovní poznání zralí. Tzv. duchovní skupiny či společnosti, které takhle ignorují lidské utrpení, asi sklouzávají k úplně jiným duchům, než kam zpočátku slibovaly směřovat. Je to opravdu moc smutné. 

Z Ruska jde koncentrované zlo v podobě, která přesahuje všechny naše dosavadní představy.

Takový Člověk v tísni dělá pro ideály antroposofie, i kdyby o ní nic nevěděl, asi víc než naše vedení AS.“

5. Podle Karla Jirky se v časopisu Goetheanum „většinou mlhavě hovoří o nějakém "mírovém" a diplomatickém řešení, které ale okamžité zabíjení a zabírání území nevyřeší, jak je i v diskuzích pod články i velmi kvalifikovaně popisováno. A v článcích je také silná podpora řešení pomocí sankcí. Moc se divím, že se nějaký takový článek nebo rozhovor nepřeloží a nepublikuje u nás...“

1. Senátor Pavel Fischer v pojevu: ...Tady jde o naši bezpečnost. Zaplaťpánbůh, že Američan má takovou vojenskou sílu, že může hrozit Putinovi, že zasáhne. Já nevím, zda my bychom tohle dokázali, co se podařilo v ochraně Ukrajiny, kdybychom neměli vedle sebe USA. Jako prezident bych dával velkou pozornost, aby se Evropa neodcizila Americe. Kdy byl naposled český prezident v Bílém domě?

1. https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/na-kazdy-rusky-tank-deset-zbrani-usa-aktivuji-zakon-ktery-po/r~6aeb84f2b9cb11ec8d900cc47ab5f122/

6. A Martin Dohnal: „Masové znásilňování. Žen i dětí. Masový projev něčeho archaicky zlého: zabít muže, znásilnit ženu. První a druhé před očima jejich dětí…

7. Tady v Čáslavi je hodně Ukrajinců, dokonce dva kamarádi syna, jehož rodiče jsou Ukrajinci, jedni nás pozvali na oslavu, kde bylo pár jejich dalších krajanů. Maminka jednoho z nich nám zařídila u jednoho nesmírně slušného pána, Ukrajince, že byť měl hromadu práce, udělal nám zateplení na štítu. Nesmírně slušný pán, co si i přes vícepráce neřekl ani korunu navíc.

8. Můj známý lékař, který zachránil víckrát zdraví svému pacientovi stavařovi, když potřeboval opravit střechu, tak ten stavař by za to chtěl sedmdesát tisíc. Tak si pan doktor zavolal dva Ukrajince od vedle, kteří to udělali se žebříkem, a když jim sázel peníze, jeden z těch Ukrajinců u pár tisíc řekl rezolutně dost a i přes naléhání toho doktora si nevzal ani korunu na víc, protože by to podle něj nebylo čestné.
   
   Teď jsem viděl reportáž z Kyjeva, kdy se k reportérovi České televize přichomýtl ukrajinský příslušník speciálních sil a že má rodinu v Česku a děkoval Čechům, dělal u nás svářeče, chlap jak hora, mladý, s hlubokým hlasem, nechal tam ženu a 6letou dceru. Manželka mu říkala, nejezdi, umřeš a necháš mne tu samotnou, a on jí jen řekl: Mne neodradíš, a jel.
   
   Pak člověk vidí video s mariňáky z Mariupolu a je tam kluk, který vypadá jako můj spolužák z vejšky, dobrý kámoš, oni jsou nám po všech stránkách tak blízcí a jsou nám příbuzní, mají i spoustu stejných slov v rodném jazyce.
   
   To se těžko popisuje, proč jsou mi tyhle řízkové sympatický a představujou skutečný vzor hrdého národa, co se nenechá zlomit. A o to víc mne to strašně dusí a dere a drtí, co se jim děje. Cenu za to zaplatili hroznou, ale věřím, že nejen u mne obrovsky stoupli v ceně, i když já pro ně měl již před válkou velké uznání, kterého sami dosáhli tím, že již dávno dokázali, že jsou neuvěřitelně tiší, pracovití, neremcají a berou osud takový jaký je a ten osud připravený pro ně není a nikdy nebyl tak lehký jako ten náš.

9. Drtí mne to, moc mne drtí, co se děje...“.

10. Někdy i zlo lze využít ke stimulu a aktivizaci dobra – na různých úrovních, od svědomí až po věci veřejné, viz například, že Finsko usiluje o vstup do NATO.

12. A erudované shrnutí Jiřího Jabůrka: „Vadí mi v tom časopisu i to hrubé spojení všeho možného s Velikonocemi - které mají být přece hlavně o VZKŘÍŠENÍ!
    Je to problém - někteří čeští antroposofové ještě asi před dvěma lety napsali uctivý dopis Putinovi (nechali si to přeložit do Ruštiny), kde jej považují za velkého zasvěcence.
    Tyto různé nezralé a konspirační představy o Putinovi a Rusku stále přetrvávají.
    Čtu anglicky i časopis z Dornachu, který mi posílají. Tam se také vyjadřují velmi opatrně, ale alespoň něco k Ukrajině ve smyslu utrpení a uprchlíků tam je. Ovšem žádné jasné odsouzení Putina. Spíš ve smyslu „neposílejte tam zbraně, jen podporujete válku a zabíjení“. Ovšem my platíme zbraně Putinovi (přes plyn), který s nimi zabíjí Ukrajince… to už antroposofové neřeknou.

13. Američtí i ruští antroposofové se na to dívají na rozdíl od německých mnohem přesněji a bez romantiky. Byli to právě ruští antroposofové, kteří nám již před 10 lety řekli, že Putin je jako Čingischán.“

14. A něco hezkého o nás: https://video.aktualne.cz/dvtv/panek-nase-sbirka-pro-ukrajinu-je-jednou-z-nejvetsich-na-sve/r~0cc821c6bc9d11ec9136ac1f6b220ee8/

15. ((své příspěvky na Uk. směřuji k nim, jsou dlouhodobě důvěryhodní))

16. Ještě Jiří Jabůrek – z 15. 4.: Včerejší (ze 14. 4.) obraz při modlitbě - národní duše Ukrajiny zahalená a velmi vážná. Je tedy možné, že Putin ty nukleární zbraně (nebo chemické) použije. Ale nevím.
    Každopádně kdo do toho může nejvíce zasáhnout, jsou odtělení „ukrajinští geroji“. Dnes se budu modlit také za to, aby byli se přidali ke Kristu a byli vyvedeni Kristem z nižších oblastí a přispěli k vytlačení či aspoň omezení agresorů (je to válka Agresony proti Pistis Isis Peri Sofii - zotročení proti svobodě).

    K tomu Maria G.: „To je opravdu moc zvláštní a hodně symbolické. Myslím, že právě v této době vyvrcholení utrpení a poté zmrtvýchvstání, vzkříšení, jsou i duchovní síly mocné k prožití tohoto mysteria. Poslouchám na TV Noe Křížovou cestu. Je pojata i vzhledem k současné době. Moc si přeji a modlím se, aby i ukrajinští byli co nejdříve vzkříšení. Statečně nesou ten strašný kříž a modlí se ke své Matce Bohorodičce, ke své patronce. Každý, kdo je křesťan srdcem a duší (ne jen řečmi), každý právě teď využívá těchto sil k silné modlitbě k posile trpících a potlačení zla alespoň v několika duších. Už někteří Rusové a Bělorusové utekli na stranu Ukrajiny a bojují za tuto trýzněnou zem. Kéž se otevřou další duše dobru a pochopí, jaký je to vlastně boj. Teď snad je k tomu velice příhodná a proto by se všichni měli spojit v modlitbách pro posilu trpících a potlačení sil zla. Stále více si uvědomuji, jak to, co jsme četli ve Steinerovi v evangeliích a v jiné duchovní literatuře, tady nabylo konkrétní podoby. Je to výzva pro nás: Jen jste četli? Nebo tak umíte i žít?

17.  

     ...Viděla jsem opravdu zvláštně pojatou Křížovou cestu. Zastavení četli herci Postlerová a Kepka. Postlerová ke každému zastavení měla zpracovaný a nenásilně zpracovaný příměr z dějin, hlavně minulého století a toho současného. Ještě nikdy jsem neslyšela takto skvěle zpracovanou cestu. Byla to nejen ona událost kterou známé z evangelií ale také činy obyčejných lidí v reálném životě, které jsou skutečným následování Krista od modlitby v Getsemanské zahradě po jeho fyzický skon. Jak i církev dokáže vystoupit že stereotypu a být tak současně životná. Byla jsem opravdu nadšená, protože takhle se dá otevřít srdce nevěřícího k víře. Bez dogmat ale prožívat v životních situacích a postupně i žít otevřený víře.

    Mše probíhala v katedrále sv. Víta, celebroval Václav Malý a opět aktualizoval nenásilně vše, jak nás má i dnes oslovovat cesta Krista v současném životě. A hlavně: Konkrétně prosil o modlitby za Ukrajinu a i jiné národnosti trpící násilím okupanty...

        Dnešní Velký pátek byl poprvé překvapivě úplně jinak pojatý. Asi ta strašná válka, hlavně ta vedle náš ale i jiné na zemi otevřela najednou srdce tak, že vše, co se tam událo, bylo najednou současné a aktuální, srozumitelné a naléhavé. Naplnilo mě to nadějí, že se najednou dá formální, byť duchovně prožívá ceremonie, stát ryze současnou modlitbou za spásu lidstva a hlavně ale že může otevřít srdce mladých i starších, srdce nevěřících k víře a těm dosud stereotypně a tudíž často i povrchně chápajícím princip významu Krista a jeho cesty jako cestu dnes, tady. V jiných podmínkách a jiných událostech ale konečně živoucí a ne jen jako ustrnulou relikvii...

    Učení R. Steinera nám ukazuje cestu. Pro mnohé současné antroposofy by dnešní Křížová cesta (ta hlavně) a posléze i mše v nádherné a našemu národu tak významné katedrále, mohla být příkladem, jak se stát vírou živoucí a oslovující lidstvo celé naléhavě a TEĎ a ne jen úzké společnosti  "elity v duchovnosti". Moc mě to potěšilo. Jak v kontrastu s tou příšernou krutostí, inferno pár kilometrů od nás, dokáže najednou oživit tu nehybnou a proto mnohé neoslovující institucí. Dnes se stala doslova otevřenou a také důležitou součást našeho života. Kéž by touto formou pokračovala dále. Víře by bylo otevřeno daleko víc srdci i duší a tím by dobro zesílilo v aktuálním těžkým bojem se zlem.

     

    Píšu to bezprostředně po mši v katedrále. Jsem toho plná a hlavně, zazářila z toho naděje. Snad to bude srozumitelné. Mé překvapení a radost mi vrací některé momenty, hlavně z Křížové cesty, a musím se s těmi dojmy a oživenou nadějí svěřit."