MIRKO, TAK NĚKDY ZAS AHOJ, MĚJ SE TAM NAHOŘE SKVĚLE, JISTĚ SI TO ZASLOUŽÍŠ!

Napsal Karel Funk (») 27. 11., přečteno: 43×

Tak jsem se na mém fb dočetl, že odešla Ing. Mirka Zavoralová. Milé vzpomínky mám na ni, krajanku z nedalekého českobudějovicka. Ovládala mj. jak hospodářskou kontrolu, tak masáže, a ty nebyly u ní jentak ledajaké pošolíchání. Byla u toho přemýšlivá, vynalézavá, někdy i přísná. A jinak? Přímá. Bezprostřední. Třeba: z nudy na povinném „odborném“ školení (80. léta) jsem si pro zábavu sepsal příběh, kam jsem začlenil jména všech 53 přítomných účastníků z celé republiky, byť nenápadnou formou v různých slovních spojeních. Holt maniak jazykový hračičkář. Například jméno Hlinovský – rodná hlíno, v skývu chleba se nám měníš. Mirka mi to vytrhla a veřejně jim to celé přečetla. Napřed nijak nereagovali, asi nebylo napoprvé snadné své jméno v tom rozeznat, pak ožili a ručně si to opisovali (počítače jsme ještě neměli). Tedy díky jí můj první úspěch u čtenářů.

Cenil jsem si u Mirky, že statečně odolala nátlaku na vstup do KSČ, i v tom jsme si rozuměli (poznal jsem ten nátlak během let postupně třikrát). Komouši odmítnutí tak „vzácné příležitosti“ neodpouštěli, byli drzí, falešní, dotěrní, výhružní a pomstychtiví – což ostatně jsou od počátků dodnes. Jsou to jejich trvalé atributy odevždy, jen oportunisticky střídané podle situace. A zajímavá symbolika: Marx se nikdy v životě nemyl, smrděl prý na dálku. Nějak se ta jeho špína transformovala i do jeho stoupenců, jsou jí přitahováni jako hmyz do výkalů. Kde vládnou, špatně se dýchá.

Mirka při týdenních povinných nudných školeních zpočátku poněkud střídala mužský. ((Vytušil jsem, že hledá to, co jí doma chybí.)) Když jsme se pak po letech viděli, hned mi šla hlásit, že už toho dávno nechala a je věřící. Opět lze poukázat i na výklad Otčenáše: astrální hříchy jsou snáze poznatelné a rozpustitelné. Naproti tomu vědomé viny, tedy třeba charakterové, jsou tužší. V obojím obstála.

Měla ode mne později zaslané darované mé první knihy, prý se k nim vracela.

PS – Její kamarádka mi nyní napsala: „Děkuji, pane Funku. Pouštěla jsem jí Vaše videa a ona vzpomínala, jak jste se znali. Byla mojí nejlepší kamarádkou a spřízněnou duší. Úžasná masérka, cvičitelka zdravotní TV, jógy.“

Posílat lásku zemřelým můžeme vždy, nemusíme na to být nijak „duchovně pokročilí“ a školení. Lepší než slzet, je jednat – a vysílání lásky, není-li to jen póza, je nejkrásnější čin.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.