DOLE: POZVÁNÍ NA BENEFIČNÍ KONCERT PRO UKRAJINU 1. KVĚTNA; Od někdejšího „duchovního“ šmejdění po mystických spolcích v Praze po nynější poznatky o zájemcích - čtenářích a posluchačích (včetně některých antroposofických); // Podle kvality stoupenců nelze soudit na kvalitu nauky; // Jsem svým čtenářům a posluchačům hluboce a pokorně vděčný, co bych tady jinak ještě dělal?; // Z Ukrajiny: „Zranění jsou veliká a v budoucnu budeme muset udělat hodně pro jejich vyléčení“; // „Každý den žasnu nad tím, jak jednotně se Ukrajina brání nepříteli na všech úrovních – vojenské, politické i lidské“; // Babička ukradla Rusům náboje a schovala je pro ukrajinskou armádu; // Z dopisu z Ukrajiny: „Síla lidského já vystupuje do popředí v úžasném rozměru. Kéž v budoucnu najde a splní úkoly i v klidných časech… Buča, Ukrajina. Máme křičet, mlčet, plakat? Všechno přesahuje naše chápání světa a lidské bytosti. Může se něco takového stát v 21. století? Nemůžete/neměli byste odvracet zrak... klid k pochopení a poznání musí teprve přijít...“ ; // Řada Rusů chce rozšířit válku i na další státy, včetně nás.
Po nynějším morálním selhání části antroposofů vůči situaci na Ukrajině vidím i starší souvislosti a kořeny toho, třeba i z osobních zkušeností, které k nynější labilitě AS vedly. Příkladně: Jistá nynější autorita AS mi kdysi po mém kritickém článku na těchto stránkách, týkajícího se naší nynější uvadající antroposofie vzkázala, že mi „rozšíří pohledy“. Ba i mi určila místo (v sídle kde „úřaduje“) a ve kterém měsíci mám na to „rozšiřování pohledů“ přijít. Malinko jsem si připadal jako nezvedený kluk, předvolaný na kobereček do ředitelny. Navrhl jsem jí nikoliv jednosměrné, ale vzájemné rozšíření pohledů, a jiný čas a místo. K reakci a setkání nedošlo.
Ale také: po mém skoro 50letém zájmu a věnování se duchovní vědě, po opsání za komunistů tisíců hustých stran Steinerových přednášek (vždy s 10 kopiemi k rozdávání zájemcům), po svázání do knih (měli jsme doma s partnerkou skoro vazačskou dílnu, vše bylo velmi riskantní s výhledem několika let vězení při prozrazení, zabavení textů a mučení při výsleších za účelem prozrazení kontaktů – bývalo to časté), po tom všem o něčí sebevědomé „rozšiřování pohledů“ nestojím. (Nebudu rozebírat, kolik horlivých polistopadových antroposofických funkcionářů krátce před tím stejně horlivě budovalo či podporovalo socialistickou diktaturu coby členové KSČ.)
Jsem i rád, že mohu antroposofii oceňovat i svým samostatným vývojem a nefanaticky, objektivně: po své dvacítce jsem v Praze prošmejdil nejrůznější tajné mystické a duchovní spolky, jako byli jogíni, buddhisti, Minaříkovci, Weinfurterovci, Abdrušinovci, Bruntonovci, rosikruciáni, spiritisti, unitáři, žáci Drtikola a nevím kdo ještě…, něčemu z toho jsem se aktivně věnoval - ale při vší úctě, nebylo to natrvalo pro mne. Dospěl jsem tam k potřebě najít směr či autora, kde budou odpovědi nejen na nějaký úsek, ale na nejrůznější taje bytí člověka a kosmu, kde bude schopnost globálního vhledu, kde budou i metody či způsoby pro začátečníky i pokročilé, jak na sobě pracovat, a kde autor nebude vystupovat jako osobní guru, vyžadující poslušnost a hřímající proti konkurenčním směrům či odpadlíkům. Blízko tomu byl Drtikol (v těle jsem ho nepoznal) a unitáři, ale u těch jsem po letech zpětně pochopil určitou studenost: Proč? Božství Ježíšovo, duše kosmu Sophia a kosmické mateřství Panny Marie jim nic neříkají, jsou pro ně jedni z řady světců. Cítil jsem se na východní cestě niterně osamělý a modlil jsem se o vedení. Křesťanství jsem odmítal, znal jsem jen to církevní, bez osobní samostatnosti. Až po této touze a přípravě došlo ke splnění přání. Tedy – v pravý čas, tak to bývá. Jaká byla moje radost a vděčnost při zjištění, že takový autor existuje. Rudolf Steiner. Ale, samozřejmě, je to lidské, řada jeho stoupenců si svou osobní výši sebevědomě odvozuje od výše zasvěcence, kterého vyznávají. I mezi nimi jsou šarvátky (ba i soudní proces mezi dvěma křídly AS byl), pomluvy, řevnivost, vystupování jak ministři zeměkoule přes duchovno apod. Ale podstatné je: Podle chování a kvality stoupenců nelze soudit na kvalitu učení. To bychom nemohli být ani křesťany. Ostatně, asi každý sám máme své chyby, které možná nevidíme či nepřiznáme, a vidí je druzí.
Zajímavý poznatek: Při mých cca 300 víkendech se čtenáři či besedách, mých cca 30 knížkách, většinou inspirovaných duchovní vědou (spíš nenápadně) zjišťuji to neuvěřitelné množství zájemců o duchovní vědu, ovšem podávanou neškrobeně, neagitačně a pokud možno s aplikací do terénu našich životů. O podání, kde nejde o bravuru přednesu, ale i o naslouchání posluchačům a o účast na jejich problémech. O sezení u kulatého stolu (i když někdy stávám profesorsky za pultem). Jsem svým čtenářům a posluchačům hluboce a pokorně vděčný, co bych tady jinak ještě dělal? Z toho množství posluchačů je mi jasné, kdo také kupuje náklady antroposofických knih, nebo i těch mých. (Antroposofové vydávají spíš rovnou spisy antroposofických autorů, ale jen mizivý počet těch, kteří to nějak samostatně tvořivě rozpracovali.) Poznal jsem, že posluchači byli často poměrně znalí řady knih od antroposofických nakladatelství, ale netoužili se většinou účastnit akcí, oficiálně pořádaných Anthroposofickou společností – s výjimkami přednášek takových, jako byli kdysi p. Váňa, Dostal, Nejedlo, či dosud Zuzák a pár dalších. Ti mnohdy dokázali získat antroposofii důstojné místo i mimo antroposofické posluchače, třeba když pan Dostal vykládal českobudějovickým jogínům o waldorfském školství. Nebo když S. O. Prokofjev psal a hovořil o budoucí úloze substance duchovního ženství pro zasvěcení budoucí Slovanské kultury. Bylo by blahodárné, kdyby marginální pozici dnešní antroposofie (je to i ve světě) i neutěšenu situaci v Goetheanu dokázaly posílit i osobnosti či skupiny, schopné neagitačně a vlídně hovořit současným jazykem pro současné posluchače – zároveň při vší úctě a pokoře ke tvůrci antroposofie. Tedy i tak, aby antroposfie nebyla veřejností považována za jakousi alternativu na úrovni třeba New Age či dokonce za učení pro zapouzdřené podivíny nebo snoby, jak tomu občas bývá. Spíš aby byla považována i za cestu a podnět i pro „nepřipravené“. Neměla by odradit ani její zdánlivá bezbřehost, nikdo si ji neosvojí úplně, o to zde ani nejde, ale každý má na výběr. Tímto způsobem se daří oslovovat zájemce farářům Obce křesťanů.
Ta má dobré stránky
https://www.obec-krestanu.cz/sklad/2022-04-14-zpravy-z-ukrajiny.pdf
Dovoluji si vyjmout například toto:
Jak nám 6. dubna v průvodním mailu napsal Stephan Meyer (duchovní správce naší oblasti), „...každý den je situace trochu jiná. Přesto zpráva Taťjány Nečytajlo z 31. března není neaktuální, protože popisuje, jak cenné síly se pod obrovským tlakem událostí mohou zrodit v budoucnu...“ Podobně Andrej Žiľcov píše o síle lidského já, která za těchto těžkých okolností „vystupuje do popředí v úžasném rozměru“.
Srdečně zdraví vaše Stanislava Veselková
„Zranění jsou veliká a v budoucnu budeme muset udělat hodně pro jejich vyléčení“;
5. 4. 2022, Andrej Žiľcov, Oděsa
Milí přátelé!
Buča, Ukrajina. Máme křičet, mlčet, plakat? Všechno přesahuje naše chápání světa a lidské bytosti. Může se něco takového stát v 21. století? Nemůžete/neměli byste odvracet zrak... a klid k pochopení a poznání musí teprve přijít... Nyní mohu říci jen to, že od prvního dne byli útočníci na Ukrajině označováni především dvěma termíny: „rašisté“ (narážka na fašisty je zřejmá) a „orkové“. Orkové jsou napůl lidé a napůl elementární duchové luciferského typu z knihy Pán prstenů... Mezi útočníky jsou jistě i stoupenci; také ti, kteří „nevědí, co činí“, a jistě i ti, kteří se bojí toho, co se děje a vzdávají se ukrajinské armádě. Ale v Buče se zlo projevilo obrovskou elementární silou, které chybí lidské já: jde o směsici násilí, nenávisti a lží. A to se nesmí dít! Čas soudu ještě přijde a my budeme muset najít duchovní pochopení. Válečná situace v Oděse... Bohužel došlo k další destrukci. Naštěstí bez lidských obětí. Pokračujeme v každodenním slavení obřadů, střídavě v ukrajinštině a ruštině. Ve všední dny se účastní 5 až 9 lidí, v neděli 15 až 20 lidí. Útočníky a jejich počínání odlišujeme od ruské kultury a Ruska. Minulý týden jsem dostal dopis od neznámé ženy ze Samary (šesté největší město Ruska – pozn. překl.), která popisuje své utrpení z toho, že ona a její přátelé nemohou nic změnit. Je tam mnoho lidí, kteří válku odsuzují, ale jsou bezmocní cokoli změnit. Na konci dopisu nám a Ukrajině popřála vítězství. Dopis byl naším sborem vřele přijat... Když jsem dopis zveřejnil na svém facebookovém profilu, rozproudila se diskuse mezi Ukrajinkou, která od roku 2014 hodně trpěla, a autorkou dopisu, která se diskuse zúčastnila. Nakonec se sice nedohodly, ale alespoň uzavřely „příměří“. Zranění jsou veliká a v budoucnu budeme muset udělat hodně pro jejich vyléčení. V poslední době hodně přemýšlím o tom, jak je možné si k tomu vyvinout znalosti, řeč, duševní rozpoložení a odvahu. Minulý víkend se nám podařilo uspořádat setkání studentů a absolventů Prosemináře v Oděse. Zahájili jsme při něm práci na novém tématu – „Duchovní obraz Ukrajiny“. Chceme rozvíjet povědomí o historii, kultuře a budoucích úkolech. Z Horodenky na západní Ukrajině přijeli dokonce dva účastníci. V Horodence se žije waldorfským životem, protože zde žije mnoho uprchlíků z Kyjeva a Oděsy, kteří tuto místní malou waldorfskou iniciativu podporují a inspirují. V našem sborovém domě v Oděse různí členové přespávají. Je to proto, že veřejná doprava je velmi omezená a po 21. hodině je zakázáno být na ulici. Proto lidé raději zůstávají ve sborovém domě. Jedna žena u nás často nocuje se svou jedenáctiletou dcerou Aiou. V prvních týdnech války byla dívka velmi nervózní. Když u nás poprvé zůstala, řekla po telefonu svému otci, který je nyní v armádě: „Teď jsem na bezpečném místě“. A matka potvrdila, že dítě po přespání v domě Obce křesťanů našlo mnohem větší klid. Jak úžasné je naše poslání!!! Nechť tato síla stále více vyzařuje do okolí!!! Jinak jsme si s manželkou založili kanál na Youtube a zveřejňujeme tam eurytmická cvičení a některá kázání. Iniciativa vzešla od mé ženy. Každý den žasnu nad tím, jak jednotně se Ukrajina brání nepříteli na všech úrovních – vojenské, politické i lidské – a z některých míst dokonce útočníky vyhání. Zřetelně je vidět, že skutečně každý si najde úkol z vlastní iniciativy a ve svém nitru jej koordinuje s celkovou situací. Jeden vojenský expert řekl: „V ukrajinské armádě přemýšlí každý poddůstojník a každý voják“. A to lze říci prakticky o každém občanovi: o Romech, kteří kradou tanky a dávají je ukrajinské armádě; o babičce, která, když kolem prošla invazní armáda, našla (nebo ukradla?) několik set nábojů do samopalu a schovala je pro ukrajinskou armádu; o nesčetných dobrovolnících, kteří nacházejí své úkoly na různých úrovních, a o mnohých dalších. A každý se neustále učí praxí. Síla lidského já vystupuje do popředí v úžasném rozměru. Kéž v budoucnu najde a splní úkoly i v klidných časech. V tomto smyslu vás všechny srdečně zdravím/objímám z Oděsy a těším se na další setkání,
Váš Andrej Žiľcov 31. 3. 2022,
Taťjána Nečytajlo, Kyjev
Milí přátelé, další týden války je u konce. Některé mimořádné věci se již staly zcela běžnými. V úterý po obřadu posvěcení jsme pracovali na zahradě. Bylo při tom spousta hluku. Ozývalo se mnoho výbuchů, každou pátou minutu houkaly sirény leteckého poplachu. Letecký poplach má takovou sílu, že by ho měl slyšet každý člověk v každém panelovém domě…
A mínění Rusů? Ruští občané ve velkém podporují válku na Ukrajině. Navíc si přejí, aby jejich prezident Vladimir Putin poslal své vojáky i do jiných zemí. Uvádí to průzkum ukrajinské agentury Active Group, která se v nynější době zabývá zejména invazí. Podle něj by řada Rusů chtěla, aby Kreml rozpoutal válku s některými státy bývalého Sovětského svazu, ale i se zeměmi někdejší Varšavské smlouvy, mezi něž patří i Česká republika se Slovenskem.
.oOo.
Starší poznatek Petera Selga:
Kdo dokáže odhadnout, co by to pro veřejné vědomí znamenalo, kdyby jen třeba Steinerovy exemplární výklady k embryologii a tím k životu před zrozením, k otázce dědičnosti, k léčebné pedagogice, k nauce o zdraví a nemoci, k umírání a posmrtnému životu, k nauce o svátostech, nebo k vnitřní substanci nové pedagogiky (když ne přímo tak speciálním problémům jako je BSE a MKS) byly předány veřejnosti ve vědecky i literárně vyzrálé a přiměřené formě? Jak by dnes stál Rudolf Steiner před veřejným míněním a kde by stálo anthroposofické hnutí či Goetheanum, kdyby lidé odpovědní a placení za veřejnou práci Anthroposofické společnosti vynaložili všechny své síly a nesli publikace tohoto druhu i do neanthroposofických kruhů, na vědecké kongresy a „církevní sjezdy“, když ne rovnou do dnešního mediálního světa?
.oOo.
Od přítele prof. Martina Petišky jsem dostal pozvání na
BENEFIČNÍ KONCERT PRO UKRAJINU
Srdečně Vás zveme na benefiční koncert pro Ukrajinu v neděli 1. května v 17.00 hod do baziliky Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi. Housle, sbor, varhany; Na programu Benda, Bach, Händel, Vivaldi aj.
2024 ©