Živel vody nás dnes postihuje jedna lítost, že? A co když se nám jen něco vrací? Co když my postihujeme a poškozujeme kladný aspekt vody a vůbec přírodu svým myšlením, cítěním i jednáním? Snažme se to pro sebe uvědomit – né pro sebemrskačství, ale pro poznání, a pak náměty na lepší konání, nadechnutí pro sebe i svět. Tedy: což působit opačně, než vztekavě a stěžovavě, jak jsme dnes zvyklí? Nejlepší boj se zlem bývá nabývání dobra.
Nemá-li nás voda už tolik postihovat jako důsledek našich nedobrot, můžeme se snažit tu nynější kalnou a ničící vodu nasycovat (asi jako vysíláme nemocnému zdraví) mentálním omýváním nečistot – hlavně těch našich. To záleží na poctivosti každého z nás. Neseme si v sobě Boží jiskru. I nynější kalná voda pramení z čirých horských pramínků a potůčků, které sílí a nabírají s sebou zeminu.
A ZDE NĚKOLIK NÁMĚTŮ NA VYBRÁNÍ SI K MEDITACI ČI „JEN“ OBYČEJNÉMU POPŘEMÝŠLENÍ. NEBO I VYSÍLÁNÍ, STAČÍ VŽDY JEN JEDEN ČI DVA BODY, ALE ČASTO.
+ Jak se liší třeba voda v horském pramínku, jezírku, v rybníce, v potůčku, ze studny, ta v přehradě nebo ta z vodovodu? (Ale ani tou nepohrdejme, i ona byla z potůčků a pramínků.)
+ Máme-li záhon či zahrádku, nebo aspoň něco za oknem, pozdravíme – ne-li denně tak aspoň občas – bytůstky oněch rostlin? Budou rády. Jejich emoční úroveň to zavnímá. Možná zavnímá i to, pozdravíme-li je za rozbřesku dne nebo na jeho sklonku.
+ Jak se liší ráz krajiny – a tedy i zabarvení bytostí – třeba u Krkonoš, Krušných Hor, Středočeské pahorkatiny, Českého středohoří, Šumavy, Vysočiny, Jeseníků, Beskyd či Chřibů...?
+ Nemá-li nás voda už tolik postihovat jako důsledek našich nedobrot, můžeme se snažit tu nynější kalnou a ničící vodu nasycovat (asi jako vysíláme nemocnému zdraví) omýváním nečistot – hlavně těch našich. To nechme na poctivosti každého z nás. I nynější kalná voda pramení z čirých horských pramínků a potůčků, které sílí a nabírají s sebou zeminu.
+ Porovnávejme si vědomě, jak vnímáme dojmy třeba z růže, lilie, brambory, maliny, kopřivy či sedmikrásky? Zde se bezděčně blížíme k povaze skupinové duše oněch rostlin, a zde dole – i bytůstek v nich. Podobně třeba – rozdíl povahy smrku, jedle, modřínu, lípy, buku, břízy, dubu… A odbočíme-li, pak i rozdílnou auru měst, ba i vesnic (hezky o tom pojednával Václav Cílek). A co v našem nitru, tedy jaký rys naší povahy, je tím osloven?
+ Hledejme skrytou Boží Moudrost a chceme ji nejen poznávat, ale vtělovat do denního života. Chtějme rozvíjet a vyzařovat lásku, šířit harmonii a pravdu.
+ Snažme se si přiznat, uvědomit a vymýtit všechny sobecké a nesprávné myšlenky, které tajně hlodají na našem charakteru a podlamují ryzost citu i niternou svobodu tajnými proudy skrytého zla.
+ Dbejme na čistotu, pravdivost a logiku svých myšlenek a vylučujme všechny nedobré cizí vlivy. Své myšlenky poměřujme vyšší moudrostí a láskou a hodnoťme jejich vnitřní cenu podle poznání neosobního života.
+ Nepodléhejme neujasněným živelným a pudovým sympatiím a antipatiím a uvažujme, čím můžeme druhým prospět; zapomeňme na svůj sobecký prospěch.
+ Na vše nahlížejme se soucítěním, ale i s vědomím zákona karmy a poznávání zákona božské spravedlnosti.
+ Vynasnažme se zpříjemnit život druhých lidí tím, co nepodporuje libost jejich egoismu. Tak jako duchovní hierarchické bytosti, učme se neosobnímu životu a obohacujme okolí vyššími hodnotami tam, kde uvidíme touhu a schopnost je přijmout.
+ Vynasnažme se udržet vnitřní klid a rovnováhu za všech okolností, neboť vše, co nás potkává, jsou schody na cestě vývoje.
+ Vše počínejme s myšlenkou na Boha a Jemu zasvěcujme konání celého svého dne.
+ Usilujme žít tak, abychom se nikdy nemuseli rdít za žádné své tajné myšlenky a city a aby naše slova byla tak dobrá, čistá, láskyplná, spravedlivá a pravdivá, abychom je mohli opakovat i při vědomí, že je Bůh slyší.
+ Uvažujme často o tom, jaký úkol nám byl svěřen v tomto životě, abychom ho mohli naplnit a v ničem se pokud možno nezpronevěřili předurčení svého života. Snažme se v každé situaci svého života napravit vše, co je nám předkládáno karmicky vyrovnat, a připravit si tak správné a volné síly pro svůj život v další inkarnaci, abychom v ní mohl lépe sloužit Bohu i lidem a byli stále lepšími nástroji duchovního světa.
+ Vězme, že máme-li bolest a utrpení, sklízíme jen to, co jsme zaseli v minulosti či si dosud neosvojili či je zkouškou ke zpevnění pro druhé.
+ Zákon karmy je neomylný a všem lidem se dostává (byť ne v jedné inkarnaci) odměny za dobré činy a karmického utrpení za přestupky duchovních zákonů.
+ Snažme si zachovat rovnováhu i v neštěstí a zkouškách života a všechnu bolest a protivenství snášet s klidem a pravou odevzdaností do Vůle Boží. Zároveň se učme eticky jednat.
+ I utrpením působí na člověka nesmírná Boží Milost a Láska, která mu dovoluje zaplatit dluhy a každým krokem odčinění karmy se přiblížit Boží svobodě, moudrosti a lásce.
+ Vynasnažme se podržet si za každých okolností klid myšlenek a rovnováhu, protože víme, že i bolestí, která je osobně ukřivděně prožívána, ztrácíme vztah k Bohu a Jeho spravedlnosti.
+ V časném životě získáváme pro věčný život právě tím více, čím rychleji, oddaněji a s poučením prožíváme svoji karmu. Proto si uvědomujme, že vše, co nás stíhá, je účelné a Prozřetelností řízené. Snažme se vždy učit chápat tento skrytý smysl Prozřetelnosti a stále víc rozumět božským zákonům Spravedlnosti.
+ Nechtějme v ničem hledat ziskuchtivě a sobecky osobní prospěch, ani v duchovním studiu či praktikách. Jen tehdy si můžeme prospět, když usilujeme o Pravdu a Dobro pro ně samy, z lásky k nim, bez ohledu na vlastní prospěch.
+ Kéž nadšení věčné lásky je křídly naší duše a vytrvalost je jejich vnitřní silou, podpíranou vědomím duchovních Pravd a Zákonů a usilováním o svobodu lidstva.
+ Lidé dosáhnou niterné svobody a volného nádechu pouze poctivým přijetím a přemožením své karmy a odložením nízkosti v cítění, myšlení, slově i činu, neboť kdo je otrokem vlastních chtivostí, nepozná nikdy pravou svobodu.
+ Vynasnažme si vytvořit zlatou výzbroj Archanděla Michaela neosobním myšlením, cítěním, slovy i činy a stálým proměňováním bolesti v lásku. Nechť nesobecký neosobní život chrání nás jako štít, od kterého se odráží každé osočování, pomluva, nespravedlivé posuzování, závist a nenávist druhých lidí. Stačí, můžeme-li se opřít o své čisté svědomí.
+ Odříkejme se nedůtklivosti, urážlivosti, domýšlivosti a podrážděnosti, neboť víme, že nemůžeme rozumět karmickým příčinám a následkům. Nepovažujme své vlastní mínění apriorně za nejdokonalejší. Nevíme, zda náš "nepřítel" se jednou nezbaví svých negací dříve, než my, proto nikým nepohrdejme. Odmítejme zlé skutky lidí, ne je samotné. Rovněž nevíme, proč nás některé řádění živlů postihuje.
+ Odříkejme se sebezalíbení, sebechvály, tančení ve své úžasnosti před zrcadlem sebeobdivu, ukřivděnosti..., a pak můžeme s čistým svědomím čelit i negativním silám nepřízně okolí.
+ Vnitřní touha po spojení s Bohem proměňuje každou osobní bolest v duchovní blaženost neosobní lásky.
+ Pěstujme myšlenky radosti a vnitřního tichého štěstí a jimi v tichosti ozařujme životy druhých lidí i živlů. Pak i pro nás platí pravidlo Českých bratří - Neviděni a neslyšeni, nepoznáni a nectěni, budeme denně pracovat od svého niterného oltáře pro dobro světa.
+ Vymítejme ze svého nitra všechen smutek, strach, hněv, nenávist a přecitlivělost. Útoky a nespravedlivé posuzování (jakožto mnohdy následek našich dávných útoků a nespravedlností) přemáhejme odevzdaností do Vůle Boží a vědomím božské Spravedlnosti.
+ Slzy (pokud to nejsou slzy ukřivděné sebelásky) usmiřujme soucítěním a laskavým či vysvětlujícím slovem.
+ Každou svou práci, pokud je účelná a není v rozporu s mravností, konejme s radostí a ať je nám modlitbou k Bohu a chceme ji vykonávat poctivě a spravedlivě. Važme si užitečné práce každého člověka.
+ Buďme svým radostným nitrem zdrojem radosti a osvěžení pro ty, kteří to vnímají, a šiřme mír útěchou a opíráním bližních i živlů kolem sebe. Žádnou pomoc nevnucujme, nepyšněme se jí.
+ Nic neberme jako oběť, protože to, co samo sebe nazve obětí, jí přestává být.
+ Toužeme vyrovnávat lidské bolesti i bolesti přírody způsoby, které nám vnukne čistá láska a moudrost.
+ Největším štěstím je vyvolat nesobecké štěstí a radost v druhých lidech a pomáhat Zemi a přírodě.
.oOo.
Po každém zamyšlení, modlitbě, prosbě, meditaci poděkujme božským bytostem za jejich pomoc, posilu a posvěcení a poprosme o jejich další podporu.
Můžeme poprosit Krista či Božskou Matku či pravzor čistého hvězdného ženství, pravzor moudrosti duše - božskou duši Sofii o jejich posvěcení.
Máme-li čas, můžeme poprosit i všechny hierarchie o jejich pomoc, posilu a posvěcení pro sebe i okolí a poděkovat jim:
Vzýváme Vás, Andělé, a prosíme o Vaši ochranu a péči. Děkujeme Vám.
Vzýváme Vás, Archandělé, a prosíme o Vaši ochranu a péči. Děkujeme Vám.
Vzýváme Vás, Archeové, duchové osobnosti... dtto
Vzýváme Vás, duchové Forem... dtto
Vzýváme Vás, duchové Pohybu... dtto
Vzýváme Vás, duchové Moudrosti... dtto
Vzýváme Vás, duchové Vůle... dtto
Vzýváme Vás, duchové Harmonie... dtto
2024 ©