PŘEDEJITÍ KARMY?; ÚLOHA ANDĚLŮ...

Opět několik námětů.

- Od skutečných přátel si člověk bere přirozeně to, co potřebuje - aniž by bral, a dává se k dispozici se vším, co má - aniž by měl osobní pocit dávání. Je vděčný za přátelství.

- Ve skromnosti je větší síla X v rozmařilosti či nadbytečném utrácení je prázdnota, plytkost, labilita, přecitlivělost, úbytek niterného klidu a niterného bezpečí…

- Rovnovážné přijímání dobra a zla – bez jásotu či vztekání, vždy všechno s vděčností.

- Vyšší Moudrost a respekt k božímu řízení rozvíjí naše duchovní srdce a zároveň dává našemu nitru vakuový obal, který odfiltruje účinek záští, pomluv, útoků, ponížení, neporozumění, zhacených plánů, detailistických nároků na to, jak si co přejeme či jakého si přejeme partnera, dítě, zaměstnavatele, vládu, svět… Tento vakuový obal bezpečí se nám bude vytvářet až poté, co sami u sebe rozpoznáme to, co nás dopaluje od okolí.

- Buďme přísnými soudci svých chyb, zlozvyků, agresí… Chtějme je sami odsoudit (ty chyby, nikoliv sebe), odhalit a posoudit vlastní nedokonalost.

- Neškemrejme u andělů o to či ono, spíš si uvědomme:

* mohou nás chránit před zklamáním a bolestmi života či lépe porozumět, že povstávají nerozeznáváním dobra a zla, osobnostním zahrocením (u někoho od rána do večera vůči skoro všemu),

* pomáhat před zraňováním se o ostny karmického zákona…

* před náladovostí a malicherností našich časných přání…

* před hrabáním se v soukromí druhých (pokud nejde o pomoc),

* můžeme prosit svého anděla o pomoc při zbavení se slzí své ješitnosti a urážlivosti a očistění ze své lidské malosti, abychom nabyli čistoty srdce a vnitřní pokory, a tím i lépe chápali soulad všeho bytí.

- Neznáme astrologii? Nevadí. Stačí si například uvědomit, že paže a ruce jsou ovládány Blíženci, kterážto hierarchie je v kosmu Rukama Božíma, a tedy i my se těmito rukama můžeme stávat, pokud moudře a s láskou pracujeme (od úklidu záchodů až po vědecká pojednání, pomoc trpícím či úředničinu či politiku).

- Pochopením či aspoň respektováním božích zákonitostí přemůžeme disharmonii, přiblížíme se porozumění všemu dění a rozpustíme pocity nespravedlnosti, plynoucí z bolestí karmického vyrovnání, kterému podléháme proto, že jsme nezachovávali život podle svědomí a podle znalostí dobra a zla.

- Pak k nám zavane vděčnost a vědomí svatosti kosmického dění, jemuž vládne nekonečná Boží Moudrost a Láska.

- Pak se nám ujasní, že meditace není jakési tajemné noření se do šera katakomb duše, ale rozjasnění jako svit slunce po bouři.

- Pak budeme poznávat smysl pozemského života ve hmotě a prohloubíme a zradostníme ho přílivem duchovních sil, učících nás milovat Boha (svého nekonečně milujícího Stvořitele a udržovatele) – milovat Ho ze vší mysli své, ze vší síly své, z celého srdce svého a veškeré vroucnosti duchovního cítění duše a ducha.

- Pak možná ve svém niterném oltáři zatoužíme, aby nás Světlo Svatého Ducha, pronikajícího celý Vesmír, posvětilo jako Marii k přijetí zárodku Krista do našeho srdce. A nemusí to být jen vzdychavé marné přání, ale pokorné, odvážné a nadějné vzepětí duše.

- Pak nás prostoupí osvobodivá lehkost bytí a poznáme, že „poměr ke světu se vyřeší poměrem k Bohu“. (Drtikol)

.oOo.

Říkal mi kamarád, že by bylo třeba dávat sem takováto zamýšlení častěji (i když je jich na těchto stránkách od samého počátku už až až). Rozumím mu, ale ono je to i takhle: K podobným zamyšlením se vracím skoro celý život znovu a znovu, a čtu je vždy jako poprvé, dokud nepřecházejí i do detailů běžného života v myšlenkách, citech, řeči i jednání. Tedy dokud se nestanou mou přirozenou součástí. I tomu se dá říct meditace (ale nejen tomu). Buď si takové (vlastně stále nové a nové) myšlenky vypisuju nebo dávám na jedno místo v počítači a vracím se k nim, pak už často i během dne v mysli. Nejen si to číst, ale rovnou to v sobě udělat. Nelze jen stále těkat a čekat, že budu furt nacházet něco lepšího a ještě lepšího, a neprožívat kvůli tomu to, co už mám. Je to jen na mně. Práce na sobě kvůli dobru pro okolí (ať je jaké je) je něco jako natažené životní péro, která nám dává vzpruhu - oproti životu bez ideálů, životu rozbahněnému.

Andělé (pokud tímto označením myslíme i všechny další hierarchie nad anděly jakožto prvním stupněm nad člověkem) nám mohou víc pomáhat, ale až se jim vědomě svěříme do péče. Tedy až je opakovaně poprosíme o jejich lásku, inspiraci, péči, ochranu, vedení, napomínání, varování, povzbuzení, pomoc, posilu, jas vědomí, posvěcení toho dobrého v nás, inspirace čím můžeme pomáhat okolí...