Podzimní rovnodennost letos připadá na neděli 22. září. A co to pro nás dál znamená?

Ve 14.43 vstupuje Slunce ze znamení Panny do znamení Vah. Tento okamžik symbolizuje mj. vyrovnání dne a noci - čas, kdy světlo i tma mají stejnou délku. Rovnodennost nastává dvakrát do roka: na jaře a na podzim. Onu shora vzácně inspirující rovnováhu můžeme pojímat a dotvářet si i podle svých nápadů, třeba jako rovnováhu lásky a moudrosti, rovnováhu volnosti a sebekázně, rovnováhu péče o nitro a zájmu o svět a naše působení do něho ... Anička Soukupová, žákyně a ke konci i pečovatelka o Drtikola, dokázala vyciťovat chvíli rovnodennosti i slunovratu přesně (chodili jsme k ní s Martou v mých asi 25 - 30 letech pravidelně meditovat, bylo to intenzivní, sotva jsme dosedli, už jsme byli v "tom". Rozloučení pak už bylo jen mlčky).

Dávní Slované děkovali o tomto svátku za úrodu a hojnost. Prožívali harmonizující zralost babího léta a připravovali se na chlad zimy. V posvátných rituálech oceňovali chléb, jedli vděčně i kaši z obilí. Ukončení hospodářského roku doprovázela hostina díkůvzdání. Zdá se, že se nám s naší životní úrovní ta vděčnost přírodě i vyšším bytostem vytratila.

Někdy vnímali tyto dny jako čas, kdy začínají na světě převládat temné síly. Věřili, že v tuto dobu nastává rovnost sil a je to proto příležitost k naklonění si osudu. Proto komunikovali s neviditelnými bytostmi duchovních světů.

Dávní zasvěcenci poukazovali ke vznešené bytosti, jež stojí před tváří Slunce, k archandělu Michaelovi. Michael značí Bohu podobný, Ten kdo je jako Bůh, nebo též že je Tváří Kristovou. Říká se, že kdo má v sobě oheň touhy, kdo nastoupil do proudů duchovních snah, ten pracuje na své duchovní jiskře, svém vyšším Já. To je pak zjasňováno a napájeno z duchovních světů. Zde pramení označení archanděla Michaela jako kníže vesmírných myšlenek. Přijímání vyšších pravd se děje ohnivou touhou i ohnivou odpovědí. Není pak náhodné, že i seslání Ducha svatého na apoštoly je líčeno v podobě ohnivých jazyků.

           Ohnivý meč Michaelův divotvorně otevírá dveře do nadsmyslna. Kdyby Ahriman měl vládu, zmechanizoval by celý svět (technika, finančnictví, naše bezmyšlenkovité návyky, materializace duchovních pravd...). Kdyby měl vládu Lucifer, předčasně by zduchovnil lidstvo bez získání pozemských vývojových zkušeností. Michael jim však v tom brání. Roztrhává každoročně znova síť, kterou Lucifer obalil Zemi v době Urielově a kterou Ahriman utkává v čase Michaelově. Poselství Michaelovo přináší člověku svaté tvůrčí síly, jimiž se může spojit s nebeskou sférou a stávat se vědomě člověkem sfér, který žije všeláskou a cítí neosobně.

            Archanděl Michael vyvíjí v duchovním člověku všechny potence božských sil a probouzí z latence vyšší lidské Já. Připravuje Kristu cestu do lidského nitra. Planoucí meč Michaelův, ukutý z očistného meteorického železa (viz letní a podzimní čistění zemské aury meteorickými roji), proniká očistně již do zemských letních nocí, plných animální touhy přírodních sil síry v člověku, a hasí oheň vášní sférickým železem Leonid. Dalším rojem jsou srpnové Perseidy, zvané kdysi lidově Slzičky svatého Vavřince.

            Svět ahrimansko-luciferský je světem negace a odporu proti silám slunečním. Je však nutný, neboť jedině vědomým neosobním přemáháním překážek můžeme vyvinout síly odporu proti zlu. Poznat mysterium zla však neznamená sloužit zlu a schvalovat je. Máme poznávat skutečné určení zla. Trvání zla je připuštěno z boží Vůle a je mu Bohem předurčena a vymezena velká evoluční úloha. Je plodem odbojných, abnormálních (vývojově zpět zůstavších) bytostí a tedy i jimi ovlivněných lidí. Tím procházíme všichni.  Abnormální bytosti udržují zjevné bytí, které povstává protitlakem zla a dobra. Tam, kde se setkávají síly normálních a abnormálních bytostí, povstává viditelný svět jejich vzájemnou zadržovací činností, protitlakem.

            Michael působí tak, že do nás nechává vstřebávat nejen jasné průzračné myšlenky, ale celý kosmický život. Když se koncem léta zvolna vynořuje jeho podzimní působení, známe, co jsou to meteorické roje, ale neznáme jejich duchovní pozadí. Jsou nositeli Michaelovy síly. V kosmické imaginaci je Michaelův meč líčen, jak nechává pršet veškeré síly meteorických záblesků. Jeho mohutný kosmický meč je ukován z meteorického železa. Duchovní síla všech těchto částeček meteoritů se soustřeďuje v meči Michaelově. Ten je nenese nikam jinam než do mozku člověka. V době podzimní Michaelovy vlády se duchovní myšlenky moudrosti vesmíru takto dostávají do našich hlav, které jsou jimi oplodňovány. Veškerou kosmickou moudrost nese Michael k člověku podzimními meteory. To však jen za předpokladu, že člověk spolupracuje, že se svobodně rozhodl k práci na zušlechtění, poznání. Jinak uvízne v zemské brázdě a zůstane sám, bez vědomí spásného kosmického okolí.

K mysteriím vládce podzimu, Archanděla Michaela, a jeho působení a prožívání, se zde ještě vrátíme. Čerpáno i z myšlenek zasvěcenců.