Ruský spiderman; Velký reformátor Zeman; Pitoreskní figurky naší politiky; Pohasne egregor Goetheana? Na jak dlouho?; Duchovní cesta je i závazek; Sympatizanti se zlem jsou sami zločinci, i kdyby nastudovali celého Steinera - i oni si tvoří budoucnost; Stanoviska národů, skupin i jednotlivců se zapisují do časopisů, knih a archivů, ale i do univerzální paměti; Ukrajinci mají smysl pro humor a nadhled; Kdy odtáhnou okupanti z Ukrajiny?; Držme Rusům palce: aby v rychlém ústupu nepolevili; Blahodárnost modliteb za povražděné; Labilní morální, psychiatrický a snad i nechtěně symbolický stav pana prezidenta v lánské hibernaci (vidí pavouky); Proč zavřel a kdy nechá nejvyšší monarcha otevřít národu náš Pražský hrad?
Viděli jsme záběry dobrodruha, lezoucího do výšin po stěně mrakodrapu jako pavouk. Producíruje se, riskuje, v jednom filmu prý záměrně prokopává všechna okna, kolem kterých leze. Mnozí mu tleskají. Ovšem čekají ho většinou dvě možnosti: buď spadne a je po slávě, nebo na něj nahoře čekají policisté a pokuty. Tedy spravedlnost. Tato představa se mi v principu pořád záhadně vnucovala, až mi došlo: připomíná mi to Putina. Zatím leze před zraky veřejnosti výš a výš, někoho oslňuje, jiné zlomyslně provokuje, prokopává okna cizích příbytků a dobývá se do nich, a ukájí si tím své ego. Některé morálně retardovné, včetně některých antroposofů, to fascinuje, tleskají. Jednou spadne. Vlastně už spadl. Mezi slušnou společností demokratického světa už propadl. Je to a bude to pád kolosální, dějinně slavný. Dosáhl totiž vědomě mimořádné výšky zla. Vstoupí do dějin, sám si to přeje, ovšem zařadí se mezi arcipadouchy vedle Nerona, Napoleona, Čingischána, Cortése, Lenina, Stalina, Brežněva, Mussoliniho, Hitlera, Maa, Pol Pota, Franca, Saddáma, Miloševiče a další podobné.
Jistě, jsou i mezi námi lidé zlí a vrahové, ale co je takový vrah jedince, ač jistě odsouzeníhodný a většinou odsouzený, oproti zločinci a vrahu masovému, dosud neodsouzenému, provádějícímu cílenou genocidu sousedního národa (a nehodlá zůstat jen u něj)!
Sympatie některých k pitoreskním figurkám naší politiky jako byl Sládek či jeho někteří nynější trapní následníci v čele státu (tedy dvě mega ega na špici, ale i okamurovci aj.), tedy ke lhářům, vlastizrádcům, zlodějům a podvodníkům, které si velká část národa opakovaně zvolila, je jistě ubohá a jednou i tyto sympatizanty čekají karmické potíže, třeba i vleklejší, než prozřou k moralitě. Ale sympatie k masovému vrahovi, páchajícímu ničím nevyprovokovanou genocidu cizího národa a škodícímu vědomě celému demokratickému světu, jako je Putin, rozšířená částečně i v duchovních kruzích, jim přinese bezpočtunásobně bolavější výchovné lekce osudu. Čím víc někdo ví o duchovních zákonech a přesto je na straně vraždění, loupeží, znásilňování atd., tím závažnější je takovéto jeho nemorální stanovisko a tím bolavější důsledky ponese. Duchovní cesta je i závazek.
Schvaluje-li někdo vraždy, je sám vrahem, byť „jen“ na mentální úrovni. Možná bude jednou obětí. V ruské agresi, ve volbě zla, je totiž agrese z pýchy. Ta, jak známo, je matkou dalších zel. Je tu rozdíl: tuctový násilník může vyhledat svou oběť a litovat a pomoci jí; podvodník či viník autonehody se může přiznat; zloděj může krádež nahradit; lhář může věc uvést na pravou míru; ateista může přistoupit na víru; někdejší vrah Kajínek dnes dělá besedy pro školy o vině a bezúhonnosti apod. (Vsuvka: určitě výchovnější, než vulgární sprostý útočný prezident.) Ti všichni mají možnost brzkého polepšení, mají-li pokoru a dobrou vůli. Dobrou vůli k sebepoznání a polepšení ale nelze použít při pýše. Není tam. Pyšný zločinec se sám zazdil proti svědomí. Nepřipustí si nic. Výchovné osudové lekce jsou někdy daleko, a čím dál, tím budou horší. Lákání zla při pyšné absenci svědomí je velké.
A naši sympatizanti nynějšího ruského zla? Jsou tu v určitém procentu bez ohledu na povolání, vzdělání, postavení, světový názor, od dělníků přes vysokoškoláky, některé politiky až po duchovní celebrity – od katolíků po antroposofy. I jejich mnohdy navenek bezúhonný a úspěšný život se pak stává jen slupkou, vznešenou kulisou, pokud straní nevyprovokovanému bombardování, vraždění, znásilňování, únosům dětí, likvidaci památek… či pokud lživě zaměňují útočníka za oběť, napadeného za viníka, nezištně pomáhající Ameriku za pachatele. Tak, jako se dějinně evidují postoje organizací, skupin, kroužků, spolků apod., tedy jako se i dnes dozvídáme například o zločineckých postojích mnoha německých antroposofů, sympatizujících s Hitlerem, či našich kolaborantů za války, henleinovců, Hlinkových gard, estébáků…, zapisují se i dnes navždy do dějin skupiny, organizace či jejich jednotlivci mj. i postojem ke zločinům Ruska na Ukrajině. Setrvají-li v tom, prohráli svou budoucnost. I zářící egregor centra anthroposofie - švýcarského Goetheana, částečně potemňuje, pohasíná. Jaká škoda. Nebo se ještě morálně vzchopí?
Je potřebné o těchto či podobných událostech násilí ve světě jasně a pravdivě vědět a pojednávat. Pravda buď je, nebo není, bez ohledu zda o našem svědomí nebo o světě. Buď ji chceme znát, nebo je nám pohodlnější lež.
.oOo.
Rusové na Ukrajině: "Co nezničili, to ukradli. Stáhli i boty z nohou důchodce. Byla to lůza."
.oOo.
Není jediný. Šestačtyřicetiletý ruský dirigent Vasilij Petrenko vzbuzuje pozornost nejen svými výkony. Letos na jaře jako jeden z prvních ruských umělců jednoznačně odsoudil invazi své rodné země na Ukrajinu. Označil ji za "jedno z největších morálních selhání a humanitárních katastrof století", dodal, že kvůli válce přestane v Rusku vystupovat… Vasilij Petrenko však neměl, nad čím váhat, říká dnes. "Rozhodla upřímnost. Člověk se musí být schopný podívat ráno do zrcadla," vysvětluje, proč invazi okamžitě odsoudil.
A jeden modifikovaný vtip: Kdy odtáhnou Rusové z Ukrajiny? No to je přece jasné, až tam nebudou žádní fašisti! A kdy tam nebudou žádní fašisti? No až odtáhnou Rusové z Ukrajiny.
Ustupující okupanti za sebou zanechali mnoho těžké techniky a munice. Ukrajinci tak žertují, že se Moskva nyní stala jejich největším zbrojním dodavatelem.
O nynějším ústupu Rusů: „Ruská armáda spěchá, aby se proslavila jako nejrychlejší armáda na světě. Nepřestávejte utíkat,“ ironicky napsal na Twitteru Andrij Jermak...
.oOo.
A dál? Lze se modlit za násilně zemřelé, zvláště ty, kteří na to nebyli připraveni a nevědí, co se s nimi děje. Přejme a vysílejme jejich duším uvědomění si posmrtných stavů, jas a posilu. Prosme Ducha svatého o jejich osvícení a posvěcení. Matku Boží, aby je přivinula na své mateřské srdce a přivedla ke Kristu.
Prosme Krista také o pomoc a posilu svou, národa našeho i jiných k rozeznávání zla v sobě i kolem sebe a jeho správnému zařazení a moudrému reagování na něj. Prosme, abychom uměli nenásilně vyzařovat harmonii, lásku a moudrost do svého okolí za každých okolností. Prosme, abychom dovedli překonávat všechny disharmonie v sobě i kolem sebe, vysušovat slzy bolesti druhých. Prosme o novou atmosféru našeho nitra i dalších, prozářenou Milostí a Láskou božských bytostí, počínaje Anděly. Ti působí v každé naší myšlence dobra, krásy, lásky, i když si to o nich neuvědomujeme. Jsou Rukama Božíma. Děkujme za vše, i to bolavé. Teprve odtud, ze života pro svět, i kdyby jen v myšlenkách, plyne pravá opodstatněná blaženost, radostnost, štěstí a trvalé mládí duše. Nebo, jak zpívá v jiné souvislosti Janáčkova Jenůfka – Toť láska, se kterou Pán Bůh spokojen.
.oOo.
O duševní a morální stav našeho pana prezidenta se zajímá velká část národa. Nadpoloviční většině jeho morální a politický profil i vystupování vyhovuje. Dobře, je to jejich věc. Zajímavější je ale jiné hledisko – psychiatrické; jeho stavem se v tomto ohledu dlouhodobě zabývá mj. i skvělá psychiatrička Džamila Stehlíková. Udělala zajímavé studie, třeba i o dlouhodobém vlivu alkoholismu a kouření na prezidentův stav, i projevy delíria trémens. Sám prezident prozradil, že vídá pavouky, kterým odpadají nohy. To už je moc zajímavé a výmluvné. Podejme trochu hlubší úvahu. Pavouk je v esoterice, ve snech i vizích odjakživa symbolem karmy. Spřádá pavučiny, do kterých zákeřně lapá hmyz. Prezident lapá po všech, kteří se mu znelíbí. Že by byl nástrojem karmy? Nyní ale jeho pavoukům odpadávají nohy, stávají se tedy bezmocnými. Pomineme-li diskrétně prezidentův zdravotní stav (vozík), pak lze ty odpadané pavoučí nohy možná přičítat symbolice, že Zeman se jako nástroj karmy stává či brzy stane bezmocným i lidsky resp. politicky (no, vlastně už se skoro stalo, když za něho vládne jeho vysávací kohorta). Že by mu odkudsi z neznáma byla poskytnuta tato pavoučí symbolika, i když jí neporozumí?
Už před lety mi Táňa Fischerová psala, že postupně oba pohavlovští hradní monarchové se jí jeví jako pavouci, spřádající sítě na všechny, kteří se jim znelíbí (dávnou zmínku o tomto jejím postřehu mám asi ještě někde i na těchto stránkách). I tak je Zeman velký reformátor: při delíriu tremens se už neobjevují bílé myšky, ale pavouci s upadávajícíma nohama. Jejich barvu nesdělil on ani Ovčáček.
Pavouci na zimu obvykle někam zalézají. Několik zim se Zeman občas objevil lidu, zdá se ale, že nynější zima (snad krom předtočeného projevu na přelomu roku) by mohla přinést nejen lánskou dočasnou hibernaci, ale zalezení trvalé. Jeho budoucnost, tak jako každého z nás, bude pak věcí Prozřetelnosti.
PS - Jako občana tohoto státu by mne zajímalo, proč a dokdy nechal prezident nám, občanům, ale i cizím turistům uzavřít areál našeho Pražského hradu a okolí, dějinně posvátné až mýtické místo, tisícileté centrum českého vládnutí, nota bene když sám trvale odpočívá v Lánech. Jakým právem si Hrad takto privatizoval? Že by celoživotním strachem o sebe a celoživotní zlobou a ignorantstvím? Za doby Václava Havla to byla pro mne ta niterně, vlastenecky i esteticky nejbohatší procházka.
2024 ©