ROZMARNÉ LÉTO A PSI V NĚM

SIRIUS, ÚRAZ Z HORKA A PES VERSUS KNĚZ

Nejprve několik souvislostí:

jedna z nejjasnějších hvězd je Psí hvězda - Sirius. Je to dvojhvězda  v souhvězdí Velkého psa. Tu druhou pouhým okem nevidíme. Můžeme ale vidět jinou dvojhvězdu – prostřední hvězda voje Velkého vozu má těsně vedle sebe ještě malou hvězdičku. Jmenují se Alcor a Mizar. Obíhají kolem sebe, a každá z nich má ještě jednu menší hvězdu, která obíhá kolem ní. Jsou to tedy čtyři tělesa. My ale vidíme jen ty dvě. Ve starém Egyptě zkoušeli zrak i podle toho, kdo viděl i tu druhou. Nebylo to tak snadné jako pro nás, protože jižní obloha je jasnější.

Ale zpátky ke Psí hvězdě. Taky souvisí s dávným Egyptem. Souhvězdí Velkého psa tehdy představovalo boha se šakalí hlavou, Anubise. Nám je šakal spíše nepříjemný, ba je nadávkou. Egypťané se uměli dobře dívat a viděli v něm něco jiného: symbol spolehlivého, cíleného a co nejkratšího míření odněkud někam, protože skupiny šakalů pravidelně putovaly pouští s neomylným instinktem, rychle, tiše a bez oklik. To bylo pro Egypťany i zásadou správného logického přímočarého myšlení, které jim šakali symbolizovali. I proto byli někteří faraoni znázorňováni s hlavou šakala.

Siria nazývali Caniculou. Onen základ cani – pes, se přenesl i k nám, například kanisterapie je léčení zejména starých lidí přítomností pejska.  A zas odbočím: Když jsme v našem pobytovém zařízení pro seniory  brávali na pokoje psa (ten ale musí mít přímo „odborné zkoušky“ a vyšetření, tedy tam nelze pustit kdejakého, nýbrž  jen „kvalifikovaného“), dály se téměř „zázraky“ s psychikou i u těch, kteří trpěli těžkými demencemi. Například taková paní Zedníková, která už několik let nepromluvila a byla zcela apatická, si ho dlouho tiše hladila, až mu najednou řekla: Ty seš ale pěknej pejsek.

Zpátky k Siriovi: Víte, proč se rusky prázdniny řeknou kaníkuly? Inu, všimli si, že v  létě byla pro ně tato „Psí hvězda“ nejjasnější a podle ní pak dali název onomu období. Sirius, náležející k hvězdnému proudu Velké medvědice, je viditelný vždy jen těsně nad obzorem a protože je zde víc atmosferických proudění, tak se silně třepetá, bliká. Proto ho Řekové nazvali podle slova seirios – jiskřící. A ještě trocha zkoušení: Jestlipak víte, která z planet je spatřitelná rovněž jen těsně nad obzorem? Je to Merkur. Je viditelný jen málokdy, protože jakožto planeta nejbližší Slunci je neustále v jeho blízkosti a je jím dost ozařovaná. Proto ho můžeme vidět jen vzácně, těsně po západu Slunce hned nad obzorem, pokud je zcela jasno i při obzoru. Říká se, že dokonce velký astronom Galileo Merkura nikdy neviděl.

Vlastně jsem chtěl napsat jen prázdninový odlehčený článeček o letních příbězích se psy, a tohle byl jen „vědecký“ úvod, který mne napadl. Článeček se měl jmenovat „Psí havárie“.

Havárie první: Úraz z horka.

Pečovatelka ze seniorského střediska Blanka v Písku, kde mám maminku a kde jsem donedávna řediteloval, si pořídila kuriózní pracovní neschopnost. V letošních vedrech šla venčit svého labradora a protože šli kolem baráku, kde byl stín jen asi do půl metru od zdi, šla si hezky při zdi. Ale pes se chtěl taky vecpat do stínu, tak počkal a zezadu do ní od té stěny hrcnul, aby mu uhnula, až zavrávorala a upadla a natloukla si. Představuju si, jak pes spokojeně sedí v uhájeném stínu, vrtí ocáskem nad touto hrou a pozoruje paničku, kterak se podivně staví napřed na všechny čtyři a z nich na obě dvě a laje mu.

Havárie druhá: Pes versus kněz.

Je to už pradávno. Když jsme se v roce 1969 přistěhovali s rodiči do domku v Miroticích, zatoužili jsme si pořídit psa. Pořídili jsme si. Sotva na půl hodiny. Pak byl fuč. Paní z vedlejší vesnice, ke které se doneslo, že sháníme psa, nám přivedla jednoho nedělního jitra svého ohaře. Poté odešla do kostela. Jenže my jsme psa neudrželi a on zmizel. Kam? Kam jinam, než za paničkou do kostela. Šel po čuchu. Rozrazil při pobožnosti dveře a šel paničku chránit. Nejvíc ho zaujal farář v neobvyklém hávu, tedy v něm viděl největšího nepřítele, stoupl si před něho a zuřivě štěkal. Prý „přeštěkal“ i varhany. Ta ozvěna musela být úžasná, škoda že jsem tam nebyl. Paní dělala chvíli „mrtvého brouka“, ale věrný pejsek si po zásahu vůči knězi přišel k ní pro pochvalu. Ó to byla nádherná ostuda. Paní z Bud oželela zbytek bohoslužby a s věrným a hrdým hlídačem z kostela zahanbeně vyklouzla.