Olympic v hitu z roku 1968 zpíval na Chrastinův text: „Zloděj všechno smí… a obecní hlupák všechno ví… nekonečno má konec v podkroví… mámení vše předělá, z bílé černou udělá...“ Olympic je znovu aktuální. Z bílé udělat černou, tedy ani z černé bílou udělat nelze. Mnozí diskutují o napadení Ukrajiny Ruskem, jestli by přeci jenom nešlo udělat ne-li z černé bílou, pak alespoň šedivou. Pokusy o to jsou projevem morální retardace, spíš až otrlosti a cynismu, bez ohledu na duchovní či náboženskou kariéru nebo jméno zasvěcence ve štítu, ať se o to pokouší (sic!) papež, komunisti (mají ve lhaní stoletou tradici) nebo někteří antroposofičtí úředníci z Goetheana či někteří jejich věrní posluchači-pošťáci u nás. Jsou pak na jedné lodi, lodi mámení.
Papež pod vlivem. Ano, i papež – jak napsal Martin Fendrych, „skočil Rusům na špek a patří mezi ty raněné slepotou… Plačky papeže... mnohé naštvaly z prostého důvodu – jako by stavěly na roveň desítky tisíc ukrajinských obětí a ruské genocidní vraždění s podivným atentátem.“ Papež čelí za své relativizující výroky i kritice mnoha právem rozhořčených katolíků. Kéž by obdobně čelil kritice většího počtu antroposofů třeba i Gerald Hefner (vedoucí sekce sociálních věd v Goetheanu) za své video z války na Ukrajině.
.oOo.
Často ovšem i prostí lidé mají lepší morální vhled, než profesionální duchovnisti a funkcionáři – viz dva citáty:
Maxim Eristavi: Ukrajinci umírají za evropskou budoucnost a hodnoty.
Ruta z Litvy: Ceny plynu jsou mi jedno, když Ukrajinci přicházejí o rodiny… I přes strasti pomáhejme Ukrajincům.
.oOo.
Mezi našimi špičkovými komentátory a fejetonisty Peroutkova a Čapkova ražení, jako je Martin Fendrych, Jan Lipold, Pavel Šafr, Jiří Leschtina, Saša Mitrofanov, J. X. Doležal aj. občas zazáří i někdo snad trochu méně známý. Nalezl jsem následující skvělý článek Jana Payna. (Toto příjmení je u nás zmiňováno už v souvislosti s husitskou dobou.) S jeho tatínkem Harry Donald Paynem jsem za komunistů trochu spolupracoval, ve svých protikomunistických projevech byl odvážný. Byl i sledován a vyslýchán komunistickou StB. Měl tři syny hezkých jmen – Jan, Petr, Jiří (později politik a jaderný fyzik).
Rusáctví jako doktrína schopná sežrat a vstřebat všechno, co jí přijde do cesty
Publikováno 24. 8. 2022
Ruskorusko-ukrajinská válka ruský imperialismus totalitarismus - Ukrajina
Mezi nacismem či fašismem na jedné straně a ruskou agresivitou na straně druhé je řada podobností, avšak i jeden principiální rozdíl. Navzdory tomu, že obě formy totality získaly svého času ve svých zemích obrovskou podporu, ztotožnit je s celým národním společenstvím přece jen nelze. V Itálii, Španělsku, Německu či Rakousku se našli bojovníci proti režimu až po opakované přípravy atentátů na vůdce. A hlavně, po válce bylo možné oddělit zrno od plev a vrátit se k humánnějším i kulturnějším tradicím z minulosti. Stále se sice vyskytují zastánci různých neo-ismů tam i kdekoliv jinde, avšak zdravé „národní“ mínění se od takových úletů dokázalo distancovat a jít svou cestou.
Jinak je tomu nyní v Rusku. Rusko má sice také tradice různé a asi by se daly najít příklady humanistů odmítajících onu doktrínu národního a potažmo slovanského sebeurčení, ovšem bylo jich vždycky poskrovnu a v tomto směru zůstali osamělí. Je docela symbolické, že na Wikipedii je stránka s heslem „Russian humanists“ prázdná. Nic – jen jistý Stanislav Šackij, jinak zapálený komunista v komunistických dobách. Místo toho lze téměř u každého ruského autora najít aspoň jiskřičku toho, pro co se vžil termín „mesianismus“ a co tak prochází všemi epochami lhostejno k režimu, který v Rusku právě panuje. Každý režim si přizpůsobil tu kterou „filosofii“ svým, totiž ruským zájmům.
V čem je válka na Ukrajině unikátní aneb Kdo je tady nacista
Uvažovali tak intelektuálové hájící cara i povstalci proti němu. Tato arogance zachvátila komunistické vládce i disidenty uvažující o alternativách k tehdejší bídě. Tak se vybarvuje nynější konzervativní Putin s kamarilou pravoslaví i pravoslavní odpůrci. Opustit onen „mesianismus“ není s to vlastně nikdo. Někdo možná ano, ale obvykle to udělá tak, že prchne do zahraničí a tam se snaží na svůj původ rychle zapomenout, zanořit se zcela do okolního prostředí a splynout.
Prokletím je totiž zájmeno „my“ skrývající vždycky určitou podobu kolektivismu a v případě Ruska tato utkvělá představa nabývá až extrémní povahy, přičemž je ještě ďábelsky doplněna tím, že za svého soupeře pokládá přímo individualismus. Individualismus je ovšem pro Rusy hlavním rysem prohnilého a dekadentního Západu s tím, že Západ, reprezentovaný zejména anglosaskou kulturou, je třeba porazit, či případně až zničit. Vznikl tak v Rusku kóan nabádající k tomu, aby se každý stal sebou samým tím, že sebe sama rozpustí v … V čem vlastně? Nabízí se zde jediný výraz a tím je – rusáctví.
Brýle profesora Vevery: K polemice Vladimíra Justa a Jana Vevery o ruských válečných zločinech na Ukrajině
Rusáctví je zvláštní doktrína schopná sežrat a vstřebat všechno, co jí přijde do cesty. Ať je to jiný stát, či ta která osoba, přičemž naopak je kdokoliv v tomto klubu vítán. Tak se do lůna rusáctví vrhli Gruzínec Džugašvili či „Ukrajinec“ Chruščov a dávno před nimi dokonce i mnozí intelektuálové či umělci. - Tak například ukrajinského původu byli Gogol, Bulgakov, Ostrovskij, Malevič a Kandinskij i Solženicyn. Lermontov byl původem Skot, Berďajev měl francouzské předky a Dostojevskij pocházel z polsko-litevské šlechty. A to nechávám stranou spoustu dalších osobností s německými a židovskými kořeny.
Stačí prostě naučit se (pořádně) rusky. Rusáctví je velice svérázná ideologie a tato ideologie staví před příští potomky nynějších Rusů úkol Rusko od rusáctví oddělit. Doposud totiž splývá. Obávám se, že je to úkol řešitelný jen stěží. Nabízí se ovšem pochopit přesně takto již probíhající válku Ruska proti Ukrajině. Ukrajina coby skutečná následnice Kyjevské Rusi snad bude pokračovatelkou těch několika úžasných tradic rozvíjených ve východní Evropě. Kreml samotný má před sebou osud po mém soudu dost temný.
Doc. PhDr. MUDr. Jan Payne, Ph.D., je neurolog, filosof a etik, docent bioetiky na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a předseda Společnosti lékařské etiky České lékařské společnosti J. E. Purkyně.
.oOo.
Zavšivení Rusové (to není nadávka): Malá vzpomínková perlička: Můj kolega sloužil v srpnu 68 na základní vojenské službě v kasárnách v Milovicích. Když je Rusové v srpnu 68 obsazovali pro sebe, hned se sháněli, kde tam mají odvšivovací stanice. Naši vojáci ani nevěděli co to je, natož aby tam něco takového měli. Rusové se podivili, jaký jsme to zaostalý národ, že nemáme odvšivovací kabinky. Nepřipomíná to jejich nynější buranství předvádění v Ukrajině? Tam je ovšem v kolosálních rozměrech.
.oOo.
Z článku Saši Mitrofanova z 27. 8. o Rusku po invazi: Nejnovější bouřlivou debatu... mezi Rusy samotnými podnítil facebookový post Xenie Larinové. Je to bývalá redaktorka zakázaného rádia Echo Moskvy, která musela emigrovat již několik let před válkou, protože jí za její novinářskou činnost hrozila v Rusku smrt od radikálů. Post zněl takto:
„Zdá se mi, že největší omyl nás Rusů, občanů Ruské federace, spočívá v tom, že si neuvědomujeme, že neexistujeme. Mluvíme na internetu, předvádíme se před kamerami, vtipkujeme, vyměňujeme si špílce s protějšky, produkujeme úvahy o užitečnosti či škodlivosti Ruska, vyjadřujeme nespokojenost, hysterčíme kolem rušení schengenských víz, cancelingu ruské kultury a další ‚rusofobie‘, žádáme dodržování občanských práv… Ale neuvědomujeme si to hlavní: už více neexistujeme. Nejen že jsme mimo právní pole, jsme mimo pole lidstva. Musíme to přijmout. Každý Rus bude bránit své právo být člověkem sám za sebe a osobně. Nikdo nám není povinen pomáhat.“
.oOo.
Někteří přemoudřelí či polovičatí používají v této situaci k obhajobě Rusů fráze jako že nic není černobílé či že ani Ukrajinci nejsou svatí (tedy musí být ke svatosti dobombardováni, znásilňováni a vražděni?)… Dobře. Tedy, vážení chytrolíni, jistě nikdo z nás nejsme svatý, ani vy, proto se jděte postavit do bombardovaného ukrajinského města a říkejte – jen si nás Rusové vražděte, vždyť my nejsme svatí.
A ještě výstižně Miroslav Karas: „Rusové se chovají jako vrah, který přijde k vám domů do 3+1, zastřelí tchána a tchyni, znásilní manželku, vyžene dětí do nějakých táborů v hloubi ruské stepi. A pak řekne: ,Mé podmínky jsou takové a takové a já vás obsadím, vy zůstanete v kuchyni. Podepište‘…“
2024 ©